Twilight Series → Fanfiction
7. března 2008 v 15:31
Část první
"Uchh..." zasténala jsem, když jsem si protahovala nohy. Ležela jsem na nepohodlné posteli. Mé paže a ruce byly ztuhlé a na krku jsem cítila mírnou bolest. "Ach!" Včerejší události mě dostihly a já vyletěla z postele. Rozhlížela jsem se a uvědomila si, že jsem v ložnici. Legrační věc byla ta, že to nebyl můj pokoj ani Edwardův. Neměla jsem absolutně žádné tušení, kde... nebo, co jsem.
Včera jsem byla upírem a dnes... Počkat! Victoria mě... zabila? To nemůže být pravda. Byl to sen? Jsem mrtvá a dostala se do nebe? Nebo je tohle možná peklo. Nebylo to horku, bylo tu nepříjemně zima. Zatřásla jsem se. Nedávalo to smysl.
Pokoj, ve kterém jsem se nacházela, neměl žádné znaky moderní technologie. Kamna zjevně nefungovaly a nebyly tu žádné světla, nebo telefony či televize. Pokoj byl osvětlený třemi svícemi, takže jsem sotva viděla.
Možná jsem člověk. Upíři vidí poněkud dobře v temnotě. Potom mi to došlo. Dokázala bych ověřit, jestli jsem upír. Moje ruce vylétly nahoru k mé hrudi. Zalapala jsem po dechu. Klidný tlukot mého srdce bil pod mými dlaněmi. Bum! Bum! Bum!
Byla jsem určitě člověkem.
Jedinou otázkou bylo; kde to jsem? Zírala jsem dolů a nervózně se smála. Měla jsem na sobě světlé šaty, které vypadaly dost zastarale. Sahali mi až ke kotníkům a byly velmi zahalující. Okolo krku měly velký výstřih ve tvaru V.
Dívala jsem se po pokoji, zda tu je někdo další jako "já.". Nebyl, takže jsem vyšla ven z pokoje. Vkročila do hemžící se, středně velikého, místnosti s laciným lustrem, který byl napodobeninou. Pochopila jsem, že jsem v jakémsi pokoji. Ale kde?
7. března 2008 v 15:29
Část čtvrtá
"Ale já jsem upír! Nemůže mě zabít!" Namítala jsem.
"Bello... je tu jediná možnost jak zabít upíra..." Jeho myšlenky zeslábly.
Musíš roztrhat upíra na kusy a potom je spálit.
"Ne!" Zaječela jsem.
Edward pohlédl ven z okna. "Bello, je tady. Nemusíš se bát, ochráním tě. Ochráním-"
Zčista jasna hrozivé zavrčení vyplnilo pokoj. Červeno-bílá šmouha vstoupila do pokoje a zastavila se uprostřed.
"No to se podívejme!" zavrčela Victoria, "Bella je taky upír. Jak sladké. Hádám, že budu muset nejdřív ublížit Edwardovi, potom se bude moct dívat!" Edward zaburácel bolestí. Victoria se ho nedotkla, ale on se bál o mě.
Stála jsem tam, netušila, jak ochránit sebe nebo Edwarda, zatímco on se přikrčil do bojovné pozice.
"Jen zůstaň vzadu, Bello. Nepomohla bys mi. Budu v pořádku." Jeho slova mě zranila. Myslela jsem, že když se stanu upírem, budu ho moci chránit stejně jako on chrání mě. Nicméně jsem couvnula. Potom se Victoria vrhla na Edwarda, přiskočila k němu. zaburácel fyzickou bolesti, když Victoria začala rvát jeho nerozbitnou mramorovou pokožku. Ječela jsem a začala přemýšlet, jak pomoct. Nemohla jsem. Byla jsem sebou tak zklamaná. Nenáviděla jsem se.
7. března 2008 v 15:26
Část druhá
Rychle jsem se posadila, má tvář se rozjasnila nadějí. "Opravdu?"
"Ano." Povzdechl si Edward.
"Děkuji, Edwarde. Děkuji!" Zakřičela jsem a začala plakat. Pevně jsem ho objala, potom se zahleděla do jeho topazových očí: "Miluji tě." Edward se usmál, ale jeho andělská tvář byla stále ztrápená.
"Taky tě miluji, Bello." Zašeptal mi Edward do vlasů. Zvedl hlavu. Políbil mě, příliš krátce. Podotkl, snažil se zamaskovat bolest v očích: "Ale teď si musíme užít trochu zábavy."
"Ano." Zahučela jsem, snažila se znít jako děvče od vedle. Edward mě zvednul a postavil na nohy, potom naklonil svou božskou tvář blíž ke mně.
"Ale předtím si musíš tohle svléct." Zašeptal mi do ucha, zatahal za rukáv mého oděvu. Trhla jsem sebou a potom si pomalu svlékla tričko a nechala ho klesnout na písek. Edward zíral na mé tělo poněkud příliš dlouho. Takže jsem ho škádlivě plácla na ruku. Pravděpodobně nic neucítil.
"Edwarde!"
"Promiň, ale vypadáš nádherně." řekl ostýchavě, přitáhl si mě blíž k hrudi, která, jak jsem si všimla, byla zahalená.
"Pokud já musím nosit... tohle." zvolala jsem, ukazovala na modré plavky: "Potom si ty musíš svléct svou košili." Začervenala jsem se šarlatovou. To určitě vyznělo špatně. Ne špatně, protože to je to, co jsem chtěla, ale protože jsem to formulovala jinak...
Zasmál se: "Půjdeš si potom se mnou zaplavat?" I kdybych řekla ne, jistě by mě tam dovlekl sám.
"Jistě."
"Dobře, potom tedy..." Zakřenil se, pak ze sebe svlékl košili, odhalil tím svou perfektně vymodelovanou hruď. Pokračovala jsem ve vrhání zamilovaných podhledů na něj, dokud mě nepopadl za ruku a nedovlekl k oceánu.
"Teď, jsme si vyrovnáni." řekl, zatímco burácel smíchem. Vrhli jsme se do moře, drželi se přitom za ruku a strávili odpoledne v užívání si přítomnosti toho druhého. Potom Slunce začalo zapadat a my vyjeli zpátky k domu.
Převlékla jsem se do suchých šatů a vkročila dolů. Dům byl moderní plážový domek, ale neměl tolik půvabu jako měl náš dům ve Forks, ale nicméně velký a krásný. Dokázala jsem se dostal dolů po schodech, bez toho, abych upadla, ale bylo překvapivé, když jsem dosáhla konce schodiště a spatřila, jak na mě každý hledí. Edward vypadal truchlivě.
7. března 2008 v 15:25
Část první
"Ne." Protestovala jsem. Alice mi ukazovala plavky, které vyhlížely jako hedvábí.
"Bello, prosím? Edwardovi se to bude líbit." Naléhala Alice. Když vycítila mou neochotu, povzdechla si a promluvila: "Bello, vypadáš v tom úžasně. Ačkoli ještě nejsi upír. Zatím." Zašeptala, její neskutečné oči zářily.
"Ale..." zamumlala jsem, snažila jsem si promyslet rozumný argument. "Nevypadám tak dobře jako ty a Rosalie! Dokaž mi, že vedle tebe nebudu vypadat jako sysel a obleču si... to."
"Dobře." Odsekla Alice. Vrazila svou bledou, elegantní paži do obrovské kabelky a prohrabávala se v ní. Zastavila, otočila se ke mně s nebezpečně samolibým pohledem na tváři a strčila mi před oči fotku.
Popadla jsem fotku z napřažené dlaně. Usmála jsem se a povzdechla si. Alice měla pravdu. Přemýšlím, kdo by kdy mohl sázet proti Alici?
"Ha," odpověděla ihned, když si všimla mého poraženého pohledu. "Teď to jdu všechno namarkovat," Vysvětlovala, gestikulovala k hromádce oblečení, která se nakupila během našeho nakupovacího dovádění. "Rosalie brzy vyjde ze zkušební kabinky..." Alice se ke mně naklonila blíž: "Prohlíží se v odrazu. Dej ji další minutu a potom zavolej ochranku.
Dveře zkušební kabinky se rozletěly. "Já to slyšela!" Zapištěla Rosalie. Samozřejmě, že to slyšela, ona je upír s vynikajícím citlivým sluchem. Mohla bych říct, že jen žertovala, aby přitáhla pozornost, protože na jejích perfektních rtech začal škubat úsměv.
7. března 2008 v 15:24
Až do konce věků (nevím kdo to napsal, zdroj je
zde)
Poznámka autorky: Edward kousne Bellu, a jakmile začne její přeměna, Victoria se ukáže a zabije Bellu i Edwarda. Co se stane, když se Bella a Edward najdou v Chicago... roku 1918... oba jako lidé?
Předmluva: Bellin deník
Teď:
Čtyři měsíce, devět dnů a sedmnáct hodin od doby, kdy jsem se provdala.
Čtyři měsíce, devět dnů a sedmnáct hodin od doby, kdy Edward splnil naši dohodu.
Pět měsíců od doby, kdy jsme naposled slyšeli o nebo viděli Victorii.
Provdala jsem se za Edwarda 3. března 2006.
Upírem jsem se měla stát rovněž 3. března.
Victoria, doufáme, je mrtvá. Ale hluboko uvnitř vím, že má naděje je klam.
Za pár hodin:
Uběhlo několik hodin od doby, co jsem se ocitla v Chicagu, v roce 1918.