Září 2010

Time for driving - část 38.

8. září 2010 v 20:00 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Taak a zatím poslední napsaná část... =)) pokusím se co nejdříve přidat další, nejpozději ji čekejte po víkendu.. =)))

"Elizabeth?" vydechne Alex a já stále nechápu. Upírka se pouze usměje a luskne prsty, zvenčí přiběhnou stráže a ona ukáže na Alexe. Okamžitě ho odpoutají a pak ukáže na mě a Marka a oni přiskočí i k nám. Jen co mě odpoutají, padnu na špinavou žíněnku a mnu si bolavé zápěstí.
"Ano bratříčku, jsem to já," usměje se upírka, klesne k Alexovi a dlouze jej obejme a políbí ho na čelo. "Co jsi to jen provedl, ty hlupáčku," švitoří mu do ucha. Nebýt to sestra, tak už asi vyletím z kůže.

Time for driving - část 37.

7. září 2010 v 20:00 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
A jedeme dál.. =)) Opět kratší část.. =))

"Tohle jsi neměla," štěkne mi do obličeje a já cítím, jak se mi začne nůž prořezávat hrdlem. Dech se mi zrychlí a okamžitě přestanu s jakýmkoliv odporem. Dan mi roztrhne tepláky pouze v rozkroku a sám se zbaví kalhot pouze tak, aby mu nepřekáželi.
"Ne," slyším křičet Alexe, ale Dan se tomu pouze zasměje a přitlačí mi nůž silněji na krk. Shýbne se ke mně a já bolestí a panickým strachem omdlím.

Time for driving - část 36.

6. září 2010 v 20:00 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Já prostě musela... No... vy pochopíte proč to říkám... =D

Netrvá dlouho a jsme oba s Markem připoutaní v řetězech stejně jako Alex. Pod sebou mám zatuchlou žíněnku, na které klečím, ovšem řetězy nejsou na tolik dlouhé, abych si na ni mohla sednout nebo lehnout. Bezvládně visím a nevnímám okolí. Cítím, jak mou kůží projede něco tenkého a vstříkne mi to tekutinu, které se rychle rozšíří mým krevním řečištěm. Nezmůžu se na jakýkoliv odpor, pokusím se zvednout hlavu a podívat se, jestli je tu Alex s námi ale při tom pohybu se mi udělá špatně a vyzvracím všechen obsah svého žaludku a následně omdlím.

Time for driving - část 35.

5. září 2010 v 21:08 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Hi!

Moc moc se omlouvám za zpoždění! =( Ale konečně je to tu, rovnou na další dny přednastavím pokráčka! =))

"Můžete jet. Jestli jste lhali, zemřete. Jestli se pokusíte něco provést, zemřete. Příjemnou cestu," dodá sarkasticky a poodstoupí od auta a před námi se se skřípění otevře druhá brána. Zhluboka se nadechnu a projedu jí, když se za námi ozve rána při jejím zavření.
"Dýchej," přikáže mi šeptem, který splývá s větrem, Mark. Němě přikývnu a zhluboka vtáhnu vzduch do plic. Jedeme po prašné cestě, pod koly místy křupe štěrk a má nervozita narůstá. Pomalu se suneme mezi stromy, když se před námi objeví velkolepé sídlo.
Je velké asi jako čtyři moje domy i se zahradou dohromady, němě zírám na tu gotickou nádheru tyčící se k nebi. Nasucho polknu, když mi dojde, že toto sídlo je plné upírů.
Vyděšeně se podívám na Marka, hledajíc u něj oporu ale je stejně zmatený jako já. Zavřu dosud otevřená ústa a pevně sevřu volant, vzedme se ve mně vlna odhodlání a trochu pošimrám nohou plyn. Markovi se na tváři objeví usměv a viditelně se uvolní.