Červen 2010

That's me....

25. června 2010 v 18:05 | Pluviassol |  Mp3

Po dlouhé době sem dám nějakou muziku, která je teď mou oblíbenou...... ;)








I promise

25. června 2010 v 17:55 | Pluviassol |  Moje kecy
Hi!

Neptejte se jak mi je..... Já to nevím, nevím co chci, nevím jak se chovat, nevím co chce on, nevím jestli je ještě nějaká šance, nevím jestli by o ni vůbec stál.... Kymácím se na tenkém ledě, zuby nehty se snažím nespadnout, ale občas mi to uklouzne a já padnu na kolena a pode mnou se objeví pavučina ob prasknutí.... Je tak těžké potom znovu vstát.... Je to všechno moc komplikované..... I miss him so much..... Jen doufám, že tento blog nenavštěvuje a toto nečte.....

Jelikož začínají prázdniny a já se opět přesouvám na chalupu, kde stále není a zřejmě nikdy nebude, internet nebudu moct přidávat články tak jak bych chtěla ale snad se nezlobíte, protože vám chci slíbit, že do konce prázdnin povídku dokončím!!! ;) Slibuji! I kdybych kvůli tomu měla vypustit duši, tak ji dokončím... ;) Možná bude i druhý díl ale ještě nevím... nechte se překvapit...

Dnes odjíždím do teplých krajin vypotit svůj žal, který mě vnitřně užírá... Na venek jsem to já a nikdo jiný, jsem svá, věčně usměvavá.... Ale uvnitř nejsem v pořádku.... A ještě asi ani dlouho nebudu ale s tím nehodlám nikoho obtěžovat...

Užívejte zaslouženého volna!!!

Pluviassol

He killed me

15. června 2010 v 9:33 | Pluviassol |  Moje kecy
I should explain something to you. Why are there so badly to accumulate story. For all the one man to whom I love. It was for me, Mr. Divine but I was not perfect for him. Like Mr. Divine was one mistake, it was selfish but I, like Carrye I loved him and still love. I do not know what will be this afternoon, I do not know how to overcome the hurt, is frightening and debilitating. Have not even know myself what I want, I'm afraid of the future, kill me ....
Please give me time to overcome and neubližovat by Simon and Alex, because the pain would certainly have to somehow show .... I'm sorry ..... But he killed me, at least for a time ...


Time for driving - část 34.

10. června 2010 v 21:27 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Konečně další část...
Je v ní malá změna, kdo pozná jaká? =D Já to totiž trošku předtím přehnala... =D


"Zbláznila ses?! Co to děláš?" zařve na mě Mark.
"Uklidni se! Pod námi je garáž a v ní auto, díky němu se dostaneme k Alexovi! Je to Yuukino steré závodní auto, po smrti rodičů tu podlahu nechala vylít, musíme se k němu nějak dostat," vysvětluju mu rychle, než se na mě vzteky vrhne.
"Dobře, ale musíme to udělat systematicky. Pokud je tam opravdu auto tak beton nesmí spadnout dolů, aby se nezničilo," začne okamžitě přemýšlet Mark a přeběhne za mnou. Pomalu vydlabe do podlahy díru, až narazí na původní dno. Společnými silami začneme odlamovat kusy betonu a odnášet na do dílny, aby nám nepřekážely. Asi po půl hodině jsme hotovi a dokonce nejsme ani moc špinavý nebo zpocení.
"Co teď?" zeptá se Mark a opráší si ruce.
"Musíme se nějak dostat dolů," řeknu a začnu šmátrat po zemi. Po chvíli najdu kraj otevírání. Položím pěst těsně vedle něj a jednou do podlahy pořádně bouchnu. Po mé ráně zůstane v podleze díra a já můžu pohodlně zvednou víko od podzemní garáže.
"Tak jdeme," mrknu na Marka a skočím do neznáma. Takřka okamžitě dopadnu opět na zem. Mé oči nepotřebují světlo, ale je to pro mě pohodlnější, proto si najdu vypínače a po skoro sedmi letech zde opět rozsvítím.
Zářivka líně zabliká ale nakonec se nechá přemluvit a poslušně se rozsvítí. Vydechnu úžasem, když uvidím obrovský prostor, jemuž dominuje plazmová televize, sedačka do U a konferenční stolek.
Na zemi si všimnu vyjetých kolejnic a vydám se po nich. Přivedou mě do další místnosti, kde stojí neznáme auto překryté plachtou. V úctě k němu přistoupím a pohladím ho po linii dveří a kapoty.
Sjedu rukou až na nárazník, kde zachytím spodní okraj plachty. Mark udělá to stejné na druhé straně. Podíváme se po sobě a Mark na mě mrkne. Strhneme plachtu a v místnosti se rozvíří oblak prachu.
"Páni," vydechnu, když se prach usadí a umožní mi pohled na rudočerné BMW 530d.
"Je vidět, že má styl, uchechtne se Mark. "Ale jak ho odtud dostaneme?"
"Nevím," pokrčím rameny a rozhlídnu se po místnosti, když na její druhé straně uvidím viset se zdi nějaký vypínač. Hned se po něm vrhnu a zkusmo zmáčknu tlačítko dolů.
Někde se ozve vrzání a přímo před námi se objeví výjezd, který pomalu jede k zemi.
"Yuuki si to uměla zařídit," vydechne Mark a já jen souhlasně přikývnu. "Ale myslím, že máme problém," povzdechne si Mark.
"Jaký?"
"To auto má řízení vpravo," obviní naštvaně auto a já se zasměji jeho výrazu.
"To není problém, umím jezdit i s tím," mrknu na něj a znovu se rozhlédnu po garáži, když za sedačkou spatřím věšáček, na kterém visí zaprášené klíče. Okamžitě se po nich vrhnu a zacinkám jimi Markovi před nosem.
"Vyjedu s ním," mrknu na něj a nasednu do auta. Láskyplně pohladím volant a zasunu klíčky do zapalování. Pootočím jimi do první polohy a světla se vzrušeně rozsvítí, chvilinku počkám a poté nastartuji. Motor se zacuká, trochu pošimrám plyn a motor se poslušně rozpřede a zaplní celou místnost omamným zvukem.
Jemně zařadím první rychlostní stupeň a auto se poslušně rozjede. Vyjedu před dům, kde počkám na Marka.
"Měla by ses převléct," řekne Mark, když umytý nastoupí do auta.
"Proč?" nechápu.

Next chapter

8. června 2010 v 19:07 | Pluviassol |  Moje kecy
Hi!
Problémy, o kterých jsem vám zde minule psala se nevyřešily ani nezlepšily, ba naopak se vyhrotily. Teď už je to lepší, čas ukáže. Ale podstatné je to, že mám něco nového dopsaného a konečně vím jak to alespoň trochu udělat. Nezlobte se na mne za to napínání ale tohle je v podstatě vyvrcholení povídky a pokud tohle zpackám tak ji mohu celou hodit do koše a to bych nechtěla.
Každopádně pokud se podaří tak další část přidám zítra není kdo ví jak dlouhá ale o víkendu bych snad měla mít čas psát.... Nu... uvidíme....
Každopádně, povídka bude ukončená tak, aby mohl být druhý díl, který už se mi rýsuje v hlavě (nechce to někdo napsat za mě? =D)

Mějte se přenádherně! =))

Pluviassol