Zde je slibovaná krátká část.. =))
"Další infarkt, nevypadá to dobře," zatne Mark zuby a já poznám, že už se nemám dál vyptávat. Vím naprosto přesně jak se cítí. Má jet pomoct svému nastávajícímu švagrovi a ochránit tak i svou sestru nebo zůstat matce po boku a pomoct svému otci?
"Nemusíš se mnou jezdit. Zůstaň tu, pomoz tátovi," skloním hlavu a část mě si přeje, aby jel se mnou a druhá část, aby zůstal.
"Táta se z toho dostane, už jednou to zvládnu, nevidím důvod proč by to neměl zvládnout podruhé. Jedu s tebou, musím tě chránit," procedí skrz zaťaté zuby a vypadá to jako by o pravdivosti svých slov musel přesvědčit spíš sebe než mě.
"Díky," řeknu dojatě a pohladím ho po ruce. Jemně se usměje a dál se soustředí na cestu. Během půl hodiny jsme na letišti, kde snad hodinu čekám než Mark zařídí vše potřebné.
Když konečně přijde nese štos papírů a strčí mi je pod nos.
"Podepiš to," přikáže a já bez váhání začnu podepisovat.












