Únor 2010

Time for driving - část 29.

24. února 2010 v 19:57 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Hi!
Konečně je t další část. Moc se omlouvám, že to tak dlouho trvalo.... Důvody jsem již zmiňovala. Pokráčko není nikterak dlouhé a j v podstatě o ničem ale i přesto doufám, že se vám bude líbit.. =)) a moc moc děkuju za komentáře!!! =))

"Sloužíš jí?" zeptá se Alex.
"Sama mě přeměnila," zasměje se Kuran a čeká na Alexovu reakci.
"Kdyby tě přeměnila, nebyl bys jen poloviční upír s tak omezenou mocí," vysmívá se mu znechuceně Alex a já se zarazím. Upír? Najednou to všechno začne dávat smysl, ten obličej, ty oči, vypadávající elektornika. Ale kdo je Elizabeth?
"Bastarde!" zavrčí Kuran a ve zlomku vteřiny je u Alexe a vrazí mu pěst do obličeje.
Alexovo tělo se bezvládně snese k zemi. Dva muži, tedy vlastně upíři, ho seberou ze země a odnesou ho do jednoho z aut.
"Co to auto, šéfe?" zeptá se jeden.
"To tu nechce, k čemu by nám bylo?" pronese povýšeně Kuran a také nasedne do auta. Pneumatiky zakvílí a já se pomalu proberu ze svého transu.


I have a BIG problem

24. února 2010 v 19:27 | Pluviassol |  Moje kecy
Mám vám sem dát krátkou část nebo po víkendu dlouhou? =))

I am sick. Damn!

22. února 2010 v 18:27 | Pluviassol |  Moje kecy
Hi!
O víkendu (přesněji v sobotu dopoledne) se mi podařilo od táty chytit nemoc. Což by nebylo tak strašné, kdyby to nebyla střevní chřipka a já neúpěla v posteli bolestmi žaludku. Tento stav v podstatě trval až do dnes, za víkend jsem notebook ani nevytáhla z futrálu, takže bohužel, pokráčko nemám, pokusím se napsat něco dnes/zítra, ale nic neslibuju, pořád s žaludkem nekamarádím, takže nevím co a jak...

Zatím se mějte famfárově! =))

(speciálně pro Upiirka)

xoxo Pluviassol

Time for driving - Daniel

17. února 2010 v 18:42 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Absenci pokráčka se Vám pokusím vynahradit takto: našla jsem Dana! =))


It's complicated

15. února 2010 v 21:12 | Pluviassol |  Moje kecy
Hi!
Moc se omlouvám ale pokráčko nemám, tohle byl tak na pytel víkend. Jsem víc nevyspaná a vynervovaná, než když začal. Pokusím se to ovšem dohnat v týdnu ale nic neslibuju.. =)) Když se mi něco podaří napsat tak to bude nejspíš krátké....

xoxo Pluviassol

p.s.
i´m sorry... =((

Time for driving - část 28.

8. února 2010 v 23:05 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Ahojte!
Dnes se vám hlásím už podruhé! Děkuji moc za komentáře, nadchly jste mě tak, že tu máme další (sice krátkou) část! Užijte si ji! =))

Zastavím vedle Alexova Mitsubishi a okamžitě vystoupím z auta. Neobtěžuju se s obouváním, ženu se k Alexovu autu. Nahlédnu dovnitř ale Alex nikde.
"Alexi?" zavolám doufajíc, že mi někdo odpoví ale lesem se rozléhá pouze zvuk motoru a mého přerývaného dýchání.
Sloužím si obličej do dlaní a snažím se zklidnit své dýchaní, slyším jak mi tluče nesystematicky srdce a zhroutím se na auto, abych nespadla. V tom okamžiku se mi před očima zjeví včerejší scéna tak, jako když mi Alex ukazoval ještě v Japonsku kudy mám jet.

Time for driving - část 27. (2/2)

8. února 2010 v 15:50 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Přidávám slibovanou druhou část.. =)) Snad se bude líbit a děkuju moc za komentáře!!!! =))))


"Nechte toho. Okamžitě." Nekřičí, nenadává, přesto z jeho hlasu vyzařuje taková autorita, že jej je nemožné neuposlechnout. Je to snad nějaké kouzlo nebo co? V tichosti sedím a zírám do tmy odkud se vynoří mužná postava, střední výšky. Na sobě má Jeany, bílé tričko a hnědé sako, ležérně rozepnuté. Ruce má v kapsách a na hlavě klobouk. Jde pomalu k nám a téměř pět metrů ode mne se zastaví a zvedne hlavu.
"Kuran Nex?" dostanu ze sebe přidušeně.

Time for driving - část 27. (1/2)

7. února 2010 v 20:54 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Hey!
Jak jsem slíbila, tak také plním! Po dlouhé době bylo už taky na čase! =D ale... ahgnj... zase to ale... tahle část bude rozdělená na dvě části.. =)) druhou část uveřejním zítra, dejme tomu, ve čtyři? =)) tak nějak... =))
Takže zatím se mějte krásně... Děkuju moc za komentáře! =))


Zhluboka dýchám a snažím se dostat srdeční rytmus do normálu, když se z vysílačky ozve vyděšený hlas Marka.
"Tak slyšíte mě někdo?" div nekřičí.
"Co se stalo?" ptám se okamžitě a zpomalím natolik, abych byla na konci naší skupiny a vyhlížím Marka s Alexem ve zpětném zrcátku.
"Nevím! Ritchiho patra se rozprchla, když uviděla policii. Než jsem stihl cokoliv udělat objevil se tam Alex a snažil se mi pomoct, nevím proč ale vypadli vysílačky i GPS nemohli jsme se s vámi jakkoliv spojit. Šli po nás, Alex mi naznačil, ať jedu, že je zdrží. Je rychlejší a zkušenější, dávalo mi to smysl," vypráví zadýchaně Mark a chvílemi mu přeskakuje hlas.
"Co se dělo dál?" panikařím.
"Když jsem odjížděl pryč, viděl jsem jak Alexe zablokovali, chtěl jsem se za ním vrátit ale poslal mě pryč, vypadalo to, že to zvládne! Když jsem se podíval do zpětného zrcátka, byl už Alex zablokovaný a musel zastavit. Zpomalil jsem a pozoroval co se děje. Vylezl z auta a nakrčil se, byl jako nějaká divoká šelma. Začal prskat a vrčet, i na tu dálku jsem ho slyšel naprosto zřetelně. Začali se prát ale jeden si všimnul, že jsem neodjel. Měl podivně znetvořenou tvář a vystouplé špičáky. Okamžitě sednul do auta a jel za mnou. Teprve před chvílí jsem ho setřásl, musíme pryč!" šílí Mark a já ho konečně uvidím ve zpětném zrcátku. Vypadá rozrušeně a ztrhaně.
"Musím najít Alexe!" vyhrknu a srdce mi buší nadzvukovou rychlostí, jeho údery mi zní v uších a před očima mám temno.

Time for driving - část 26.

1. února 2010 v 22:02 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Ahooj!
Tak a je to tady, konečně po dlouhé době přidávám další část a jsem pyšná sama na sebe. Tu co jsem měla nachystanou na minule jsem smazala protože nebyla dost dobrá a nejspíš..... jsem vymyslela hlavní zápletku.. =)) ale nikomu o ní nic nepovím! Michce jsem trošku naznačila takže i vm: přibude pár nových postav, Kuran Nex mezi ně nejspíš také bude patřit... a ještě vám jsem dám jedno klíčové jméno, no.... nevím do jaké míry bude klíčové.... ale nejspíš ano.. =D Elizabeth...
Tak dost těch spoilerů! Další část je tu, se zpožděním ale přece! =))

"Nevíš s kým si zahráváš," zavrčím mu do ucha a pustím ho. Pomalu od něj odejdu. Ožene se po mě, ale já jen ladně nadskočím a jeho útoku se vyhnu. Dojdu až k Alexovi a láskyplně ho obejmu.
"To ty taky ne, ale proč se s tebou vůbec zahazuju? Stejně tě po celý závod uvidím pouze ve zpětném zrcátku," směje se.
"Nechte toho, rozdáte si to na silnici," rozsekne nás Ritchi. "Takže pojedeme já, Erick, Daniel, Samantha," pokračuje v představování a ukáže na vysokou blondýnku u růžového cabria. S úsměvem nám zamává.
"A v neposlední řadě Peter," usměje se Ritchi a ukáže na ramenatého svalovce u zeleného auta s černým nápisem 88.
"Takeshi, Simona, Yuuki, Mark, Alex," představí nás všechny Alex včetně sebe. Ritchi si promne ruce.
"Tak, to bychom měli. Jdeme na to?" poslední větu zakřičí a my na souhlas zakřičíme a zapískáme. Všichni se rozutečou do svých aut a venku zbude jen Ritchi. Všichni pomalu začnou odjíždět.
"Chci vám popřát hodně štěstí. Teď pojeďte za mou, je nás hodně, musíme na dálnici, abychom se vedle sebe vešli," usměje se a pokyne nám, abychom si nastoupili. Naposledy políbím Alexe a dlouze se mu zadívám do očí.
"Pojď, bude legrace," usměje se na mě a já ho pevně obejmu. Dovede mě k autu, do kterého rychle nasednu.
"Lidi, ten závod mi smrdí," ozve se Takeshiho hlas ze sluchátka. "Nevím proč ale něco se mi tady nelíbí." Zbavím se podpatků a pohlédnu na Takeshiho. V jeho tváři se zrcadlí starosti.

Now!

1. února 2010 v 15:09 | Pluviassol |  Moje kecy
Dnes do 22:00 přidám pokráčko!! =))) a jsem pyšná sama na sebe.. =)) pak vám povím proč.. =))