"Jo," přikývnu a bezmyšlenkovitě obejmu Alexe kolem pasu. V okamžiku mi dojde co jsem udělala a chci se odtáhnout ale on mi to nedovolí.
"Takže bys jel?" zeptá se Ritchi a nervózně kreslí nohou do země nějaké neurčité obrazce.
"Jasně ale mám podmínku," usměje se tajemně Alex.
"Jakou?"
"Pojedou další čtyři závodníci, které si přivedu," usměje se a já přemýšlím koho mám na mysli, napadne mě jen Takeshi. Dloubnu do něj, abych se zeptala ale on mě očividně nevnímá.
"Zbláznil ses? Vždyť nás pochytají!" děsí se Ritchi a ostatní jen nesmlouvavě kroutí hlavou.
"Nezbláznil, policii zařídím, pojede nás deset jo? Pět nás a pět vás, souhlasíte?" usměje se potěšeně Alex a mírně se hrdě napřímí.
"Nemyslíš si, že si moc diktuješ podmínky na to, že tě známe pár minut?" vyjede na nás neznámí hnědovlasý, vysoký kluk stojící u kanárkově žlutého auta. Ruce si založí na prsou a vyzývavě se na nás kouká. Alex vedle mě ztuhne, rychlým pohledem na jeho tvář zjistím, že mu oči pomalu mění barvu.
"Alexi," oslovím ho něžně a on ke mně shlédne s očima skoro černýma.
"Klid prosím. Jsme tu chvíli, nevyvolávej zbytečné problémy, ano?" snažím se jej uklidnit bez toho, aniž mi vrazil další facku. Pozdvihne jedno obočí a já se zasměju jeho výrazu. Jakmile uslyší můj smích zjihne a jeho stisk zeslábne a oči jsou opět modré.
"Potřebuješ snad nějakou pitomou holku, aby ti říkala co máš děla? Ano, tak ty jsi opravdu chlap!" zasměje se neznámí. Alex mě pustí a rozejde se směrem k neznámému se zatnutou pěstí.
"Ty idiote, buď už zticha!" zakřičí na něj Ritchi. "Chceš se s ním snad prát?"
"Ano," ušklíbne se a vyjde Alexovi vstříc.
"A já ti to umožním," zasměje se hrdelním hlasem Alex, až mi přejede mráz po zádech. Co mám dělat? křičím v duchu. Jakmile vidím, že Alex začne zrychlovat a utvářet kolem něj kruhy, dojde mi, že si s ním hraje jako kočka s myší, i když je předem jasné, kdo vyhraje. Vládu nad mým tělem převezmou instinkty a já se rozeběhnu k Alexovi a strhnu ho stranou. Chvíli se válíme po zemi, když se mu podaří zvednout a opět se rozejde k bezejmennému, který nás s úšklebkem na tváři pozoruje. Radlickou rychlostí se po něm oženu a strhnu ho pod sebe a obkročmo se na něj posadím.
"Alexi," vydechnu unaveným, něžným hlasem a zprudka vydechnu. Jeho oči se okamžitě vrátí k normálu a lehce mě obejme.
"Vždyť to říkám," zasměje se urážlivě bezejmenný. Mám strach, aby Alex opět nevybouchl ale je krotký jako beránek.
"Ticho! Ještě si spolu promluvíme Ericku!" zahřmí Ritchi a já si oddychnu protože všichni se zklidní a uvolní.
"Chodíte tu do školy nebo jste celé dny volní?" otočí se na nás .
"Jsme nahlášení ale ještě jsme nenastoupili," vysvětlím mu naši situaci.
"Takže je úplně jedno, který den závod bude?"
"Ano," odpovíme sborově.
"Skvělé! Dejte mi číslo alespoň na jednoho z vás, pošlu vám sms kdy a kde," usměje se Ritchi a Alex mu ochotně nadiktuje své číslo. Zvednu ze země kelímek od kávy, kterou se mi podařilo úspěšně vylít a zatahám Alexe za rukáv.
"Je to vše?" zeptá se směrem k Ritchimu, ten jen přikývne a rozejde se směrem k autu.
"Tak za týden! Plus, mínus," mrkne na nás a odejde.
"Ty jsi s nimi jela?" zeptá se Alex se zdviženým obočím.
"Ne, narazili jsme na sebe úplnou náhodou a já potřebovala adrenalin a něco, kde bych si mohla vybít svou zlost a oni byli po ruce," svěsím smutně hlavu, když si vzpomenu na dnešní ráno.
"Moc mě mrzí co se dnes stalo ale z části si za to můžeš sama, to snad víš ne?" dloubne do mě Alex ve snaze odlehčit atmosféru ale moc se mu to nepodaří.
"Kde je?" zeptám se s hlavou stéle skloněnou. "Co jsi s ním udělal?"
"Je na vrakovišti," pronese Alex smutně.
"To myslíš vážně?" vytřeštím na něj oči a cítím jak se mi do nich valí slzy.
"Simi klid, když to řeknu hodně dramaticky jeho srdce je zachované, nech se překvapit jo?" mrkne na mě shovívavě Alex a já mám chuť ho na místě zabít za to tajnůstkářství. Nechápavě si ho měřím, když mi rukou setře slzy stékající po tváři.
"Pojedeme domů?" zeptám se a on pouze přikývne.
Cesta domů proběhne v klidu, trochu Alexovi vyčítám co udělal. Jak mohl bez mého vědomí dát sešrotovat mé auto?! Nervózně si pohrávám s přívěškem, když se na mě Alex otočí.
"Děje se něco?"
"Ne," odseknu mu. Uraženě se otočí a paličatě sleduje příjezdovou ulici k domu.
"Promiň. Ano děje, a ty moc dobře víš co, jak jsi jen mohl?" Alex jen pokrčí rameny. "Mimochodem, proč jedeme jedním autem, kdo pojede pro Takeshiho auto?" zeptám se stále rozmrzele.
"Mark už pro něj jel."













Ach...mne sa to tak strasne paci! No ale podme od zaciatku...som strasne rada ze si pridala dalsiu cast
to s tym serialom...to poznam (mna tak chytil Queer as folk)
A strasne sa tesim ked uz bude ten zavod...a pojde aj simona? a co bude dalej? booze mam tolik otazok...no ale nechajme sa prekvapit
len napis chytro pokracko a mozno ti neublizim
No ale som fakt stastna ze si pridala pokracko lebo som sa normalne cudovala ze co a stalo