close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Time for driving - část 23.

25. listopadu 2009 v 22:10 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Ahooj.
Konečně přidávám slíbenou kapitolku. Myslela jsem, že ještě dneska něco dopíšu ale jelikož se potřebuju už nutně vyspat, a slíbila jsem si, že zalezu do postele do desíti a domů jsem došla o půl osmé tak jsem to nějak nezvládla.
Jinak psali jsme ve škole další slohovku, nejsem si jí moc jistá, tak uvidíme co dostanu, pak ji přapíšu a zase ji sem hodím.
Jo a vytvořím novou rubriku: "Hlášky z mého okolí." už jich ,pár´ mám... =D

Opět bych vám chtěla poděkovat za podporu!! =)) Jste neuvěřitelní.. =))


"Už jsi zpátky?" přivítá mě potěšeně a vezme si ode mě kupičku prádla. Rychle se obleče a sjede můj výběr kritickým pohledem.
"Děje se něco?" zeptám se nechápavě.
"Ne, jen Takeshi bude mít zase radost," ušklíbne se Alex a táhne mě do kuchyně, kde se přivítáme s ostatními spolubydlícími.
"No jo, jednu noc jsou spolu a už jsou jako dvojčata," zasměje se Takeshi.
"Já ti to říkal," směje se mi Alex a mě až teď dojde, že máme stejné oblečení. Se smíchem se plácnu do čela.
"Ale ta hlava za to nemůže," poznamená suše Takeshi od jídla a Yuuki se začne smát.
"Tady," usměje se na mě Yuuki a přišoupne ke mně topinky a kafe. To stejné Alexovi. "Chtěla bych se mám omluvit za to jak jsem vám ráno vlítla do pokoje bez zaklepání a našla vás v takové ošemetné pozici," skloní Yuuki zahanbeně hlavu.
"Cože? Tys tam byla taky?" rozzáří se hned Takeshi. "Proč se omlouváš?!! V jaké jsi je našla pozici?" vyzvídá okamžitě.
"V posteli," přizná opět zahanbeně Yuuki.
"Aha. Tak to jsi o hodně přišla. Alex má nádherný zadek," řekne zasněně Takeshi a my se začneme smát.
"Hele a dost," ukončím naše dohadování se smíchem. "Yuuki, všechno v pohodě. Alexi, ty si vyfotíš zadek, aby si ho mohl dát Takeshi na pozadí v telefonu, aby nehrozilo, že nám v noci vleze do pokoje a bude celou bodu sledovat tvoje pozadí," rozkážu naoko přísně což vyvolá jen další salvu smíchu.

"Alexi tobě bych se také chtěla omluvit," spustí najednou Yuuki, když už jsme všichni po jídle a sedíme v tichosti v obýváku.
"A za co?" vytřeští na ni oči nechápavě Alex a jemně mi mne dlaň.
"Za své chování. My oba víme, že nebude jednoduché spolu vyjít, ale jsem si jistá, že s vydatnou pomocí našich partnerů to zvládneme," usměje se potěšeně Yuuki a přisedne si blíž k Takeshimu, který ji ochranitelsky obejme.
"To máš pravdu, ale myslím, že to zvládneme. Alespoň do doby než bude váš dům hotový," usměje se potěšeně Alex a já div nespadnu ze sedačky.
"Cože?" vyjeknu. "Uniká mi něco?" panikařím dál, když ke mně přiběhne Yuuki a ochranitelsky mě obejme kolem ramen. "Děsíš mě," svěřím se jí a také ji obejmu.
"Pokud se u toho začnete vlnit, líbat a svlékat, stavte se večer u mě v ložnici," mrkne na nás vážně Takeshi a já po něm mrsknu polštář. "No tak na to zapomeň! Mně stačilo, že jsem po vás musel uklízet tu koupelnu, v obýváku bordel nedělejte!" rozčiluje se naše hospodyňka.
"Až na sobě budeš mít krátkou minisukni a prachovku v ruce, stav se k nám do pokoje," oplatím Takeshimu stejnou mincí a Alex se na mě udiveně podívá a pak se usměje. Je to poprvé co jsem neřekla ke mně do pokoje a plně si to uvědomuji.
"Simi, můžeme si promluvit?" zeptá se Yuuki a já jen přikývnu načež mě odtáhne do kuchyně.
"Co se děje?" zeptám se nervózně.
"V podstatě nic," usměje se povzbudivě Yuuki a přihraje mi další hrnek kafe. "Jen jsem se chtěla omluvit celkově za své chování. Alex opravdu není zase tak špatný jak se na první pohled zdál. Občas mám pocit, že by si tě nechal nejraději jen pro sebe a tím tě tak chránil před celým světem. Myslím, že vyjít s ním nebude žádný problém.
Určitě sis už všimla, že chodím s Takeshim. Simi! Je to neuvěřitelné! Nikdy mě nic takového nepotkalo, je skvělý, pozorný… A k tomu domu… Takeshi vedle svého servisu nechá postavit dům, kam se potom přestěhujeme, bude to hned vedle. Dokonce si i plánoval, že spojíme zahrady, uprostřed bude velký bazén a altán, kde se budeme všichni scházet," zasměje se Yuuki a já na ni jen nevěřícně koukám.
"Stavíte dům?" vypadne ze mě nevěřícně. "Páni… Kdy stihl Takeshi tak dospět?" nevěřícně kroutím hlavou.
"Občas si tu otázku taky pokládám," zasměje se Yuuki a obejme mě. "Všechno dobré?" zeptá se a já přikývnu. Když se vrátíme do obýváku kluci už jsou pryč.
"Kam se ztratili?" podivím se a ohlédnu se na Yuuki.
"Nevím, asi do toho skladiště zase, teď jsou tam skoro pořád," ušklíbne se trochu naštvaně Yuuki a já jen souhlasně přikývnu.
"Tak co dneska podnikneme?" usměju se na Yuuki a založím si ruce na prsou. Chvíli přemýšlí.
"Co takhle si jít dolů trochu zacvičit, jen tak lehce, a pak se podívat na nějaké filmy?" navrhne a já jen horlivě přikyvuju.

Následující tři dny utečou jako voda. Ani nevnímám, že vypršelo Alexovo ultimátum ohledně vozu, se kterým pojedu závod. Připadám si jako v pohádce, každý večer usínám vedle svého prince a ráno mě probouzí sladkým polibkem. Ovšem i tuto idylku naruší nepříjemné drnčení mobilu, když ještě spíme.
"Hm?" broukne Alex otráveně do telefonu a já ho pohladím po obnažených zádech. Okamžitě se ke mně otočí a usměje se na mě. "Dobré ráno," zamumlá neslyšeně.
"Ritchi! Cože, kdy? Ne, není to problém. Jasně, budeme tam," přitaká a telefon položí.
"Co se děje?" zeptám se zmateně a zároveň rozespale. Ještě jsem si nezvykla na to, že Alex se rozvaluje. I když vedle něj velice ráda usínám, životní prostor 20 cm mi vážně nestačí.
"Závod je dneska večer," odpoví potěšeně a mrkne na mě. "Musíme vstávat, máme toho hodně na práci."
"Už dnes?" vytřeštím na něj oči.
"Ty máš ale sluch, to se musí nechat," směje se mi a já ho jemně praštím do boku.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni! =)))

Click

Komentáře

1 Michka | Web | 25. listopadu 2009 v 22:44 | Reagovat

páááni, a já mám dokonce první koment! xD
kapitola byla úžasná a strašně roztomilá a sladká - jo, a to je přesně to, co nechceš slyšet, že? xD... každopádně byla naprosto úžasná a nehorázně se těším na pokráčko xD

2 alicecullenhale | 25. listopadu 2009 v 22:48 | Reagovat

mno tak akoze dufam ze sa ti podari co najskorr napisat zawod 8oD a len sa pekne wispy pokial to ide bo ked ostanes trhnuta ako ja tak uz skor ako po polnoci nezaspis8oD a inak parada ale tesim sa dufam ze baby im to natru8oD

3 kiki | E-mail | 26. listopadu 2009 v 8:09 | Reagovat

je to dokonalí a už se nemůžu dočkat dalšího :-D  :-D  :-D

4 Alice Christian | 26. listopadu 2009 v 19:50 | Reagovat

To bolo....uplne....nadherne! Sice ziadna akcia ani daky velky zvrat v deji...ale taka pohodova kapitolka...len ronim slzy nad tym ze je taka kratka :( a uz sa strasne moc tesim na preteky....to bude...myslim (a dufam)...dokonale!! fakt fakt fakt aby uz co najskor bola napisana dalsia kapca :) a chcela som sa daco spytat...co to...? jaaaj :) ze ako si na tom s tymi obrazkami (domceka a popripade aj ludi) a este len cisto zo zaujmu....uz mas dopredu premyslene ako Tfd skonci?? nechcem sa vela pytat...no ale kto sa vela pyta...vela vie (no...to uz by som mala byt najmudrejsia zo vsetkych) :):)

5 Alice Christian | 26. listopadu 2009 v 19:56 | Reagovat

a este som chcela...ze som prisla na to...ze...j´ai besoin de relire ce conte :D:D hahaaaa moja chabá fj :D

6 upiirek | Web | 28. listopadu 2009 v 10:10 | Reagovat

bezva klidný pokráčko =)) škoda že jsem si ho nestihla přečíst dřív, ale tak lítala jsem mezi zeměmi a chystala (a stále se chystám) na maturák mojí bejvalý třídy... ještě že mi vyzbyla minutka =))

7 Kolda | Web | 29. listopadu 2009 v 8:29 | Reagovat

Chtěla jsem si počkat až na celou kapitolu, ale nevydržela jsem to! No vidíš, co děláš! xD Skvělá kapča - její část - těším se na ty závody =)

8 kiki | E-mail | 30. listopadu 2009 v 14:28 | Reagovat

kdy bude další?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama