18. listopadu 2009 v 22:54 | Pluviassol
|
Jak jsem slíbila je to tady.. =))) Je neuvěřitelné, že ve wordu to má už 99 stránek a pokud dneska budu ještě psát tak možná překročím i stovku... =))) Nevím co víc dodat, snad jen, že tohle je naprosto skvěle uvolněná kapitola, bezstarostná, leká... Dobře se mi psala...
Mám na vás jednu malilinkatou prosbu: mohl by tu každý, kdo čte tuto povídku, nechat jakýkoliv komentář? Moc by mě zajímalo, kolik vás ji čte. Předem děkuju.. =))
Ležíme tak snad pět minut, než se nám podaří uklidnit. Nakonec se Alex svalí vedle mne a vzápětí mne obejme kolem pasu.
"To bylo neuvěřitelný," vydechne Alex a jeho dech mě polechtá na krku.
"Víc než to," souhlasím.
"Sprcha?"
"Jo," opět souhlasím a společně s ním se vyhrabu z postele. Jen na sebe hodíme župan a potichu se suneme do koupelny, když po cestě narazíme na Yuuki. Vytřeští na nás oči a rychle zmizí k Takeshimu do pokoje. Nedá mi to se neusmát a dál se sunu vyčerpaně do koupelny.
S Alexem si zalezeme do vany, ovšem tentokrát naštěstí neusneme. Horká voda dokonale uvolní mé dosud ztuhlé tělo a já se pomaličku celá protahuji.
"Co se pořád vrtíš?! Lezou po tobě snad mravenci?" ozve se Alex za mnou.
"Mlč!" rozkážu mu a neurčitě na sebe šplíchnu vodu.
"Co to…" není schopen slova Alex. Naprosto si dokážu představit jeho výraz, když v tom mi po obličeji začne stékat voda. Otočím se na něj a znovu ho pošplíchám, on si však vezme do ruky sprchu a pomalu otáčí modrým kohoutkem. To už ale utíkám z vany s úmyslem schovat se do sprchového koutu. Alex mé plány prokoukne a rychle otočí kohoutkem a mne zasáhne vlna studené vody. Neudržím se a šokem vykřiknu. Zpoza tekoucí vody slyším Alexův smích.
"No počkej," směju se a rychle vlezu do sprchového koutu a také z něj vytáhnu sprchu a pustím na něj studenou vodu. Alex najednou ztichne a vypne sprchu, kterou na mě až dosud šplíchal. Podívám se do vany ale nikde ho nevidím, když mi najednou někdo vytrhne mou zbraň z ruky a použije ji proti mně.
Alex stojí jen pár centimetrů ode mě, tak se k němu rychle přitisknu.
"Brr, ty jsi studená, jdi ode mě!" rozkáže mi se smíchem a vypne vodu. Vezme mne do náruče a vynese ven, kde mě postaví na zem.
"Neměli bychom to uklidit?" zeptám se s pohledem upřeným na vyplavenou koupelnu.
"Ne, alespoň bude mít Yuuki zítra co dělat, když my budeme dospávat tu probdělou noc," zasměje se Alex a já s ním. Hodí po mě župan a já ho vděčně přijmu.
"Hele! Ten není můj," zašklebím se na jeho župan, který mám na sobě.
"Ty si pořád budeš stěžovat?" ušklíbne se a obleče si můj župan. Já se ještě natáhnu pro svůj ručník a vysuším si vlasy, mezi čímž Alex sebere ostatní ručníky a rozloží je po zemi, aby se do nich vsákla všechna ta voda. Pak mne opět vezme do náruče a odnese nás k sobě do pokoje.
"Tak na to zapomeň, tady já naspím!" zaprotestuju, když si vzpomenu jak jsem naposledy byla dolámaná a na jeho dodatek, že každá z ní odcházela dolámaná. Při té vzpomínce zrudnu jako rajče. Kolik měl asi dívek? ptám se sama sebe a obejmu se kolem pasu a smutně svěsím hlavu.
"No, pokud tě to tedy tak frustruje tak můžeme jít k tobě," mrkne na mě Alex a obejme mne kolem ramen. Pouze přikývnu a odejdu k sobě, kde ze sebe shodím župan a rychle si vlezu pod peřinu, kde se k Alexovi otočím zády.
Cítím jak se peřina vedle mě nadzvedne a matračka prohne. Alex se ke mně přitulí a obejme mě kolem pasu.
"Co se děje?" zašeptá mi do ucha.
"Nic," odpovím až moc rychle.
"Simi. No tak, co se děje," naléhá stále.
"Kolik?" zeptám se po chvíli ticha.
"Cože?" nechápe.
"Kolik jsi měl dívek," zeptám se ztěžka a celá zrudnu. Alex vedle mě ztuhne a stiskne mě pevněji. Sevře se mi žaludek a tiše čekám na odpověď.
"Hodně," vydechne nakonec a ruce se mu zachvějí.
"To je?" nedá mi to se nezeptat. Jsem si jistá, že pokud to z něj nedostanu teď tak už nikdy. Alex si povzdechne a pustí mě. Lehne si na záda a já se k němu otočím.
"Je to opravdu tak podstatné? Co to na našem vztahu změní?" zeptá se smutně a ruce si stočí pod hlavu.
"Jen mě to zajímá," pokrčím rameny. "Ale to, že mi to nechceš říct mě popravdě vcelku děsí," přiznám se bez okolků.
"Simonko," povzdechne si Alex. "Bylo jich opravdu hodně. Chvilkové známosti, ani jeden vážný vztah. Když jsem objevil svou moc, bavilo mě ji využívat na ty dívky a plést jim hlavu. A docela mi to i šlo, závody tomu dost napomáhali, byl jsem ve středu pozornosti těch mladých, krásných dívenek. Ale to se změnilo, když jsem potkal poprvé na závodech tebe. Okouzlila jsi mě i přesto, že jsem tě pak nenáviděl, něco na tobě mě přitahovalo," řekne Alex a já se jen zatetelím blahem. "Ovšem, teď mi to nedá se nezeptat. Kolik jsi měla chlapů?" zeptá se Alex a otočí se na bok, tak aby na mě viděl.
"Dva," povzdechnu si po chvíli ticha. "Jednoho tady z Berlína, ještě než jsem jela do Japonska. A pak tebe," přiznám se.
"Mne?" ušklíbne se Alex.
"Nebo tě nemám? Já myslela, že potom všem co jsme spolu prožili…" nestačím dopovědět, protože Alex mě políbí.
"Samozřejmě, že mě máš, ty hlupáčku," zašeptá něžně Alex a pohladí mě po linii boku až se zachvěji. "Kdybys mě nikdy neměla ve své moci nedával bych ti ten řetízek," zašeptá a jemně ho pohladí.
"Co znamená?" zeptám se roztřeseným hlasem.
"Nikdy tě nic nenapadlo?" zeptá se udiveně Alex.
"Myslela jsem, že jsou to mé iniciály ale zřejmě ne," svěsím hlavu.
"Zkus trošku zapřemýšlet. To byl tak trošku účel, aby sis myslela, že jsou to tvé iniciály. Jinak bys jej asi nikdy nepřijala," řekne a já jen přikyvuju. Co by mohl ještě ten přívěsek znamenat?
"Pane bože!" vyhrknu a zakreju si pusu.
"Už jsi na to přišla?" usměje se potěšeně Alex.
"Proč mě to jen nenapadlo!" plácnu se do čela a vezmu přívěsek do ruky. "Simona a Alex," vydechnu něžně a přejedu po něm prsty.
"Přesně tak," přikývne Alex a políbí mě do vlasů. "A teď už pojď spát," zasměje se. "Dobrou noc."
"Miluju tě," odpovím mu a přitulím se na jeho hruď. Alex zavrátí hlavu v tichém smíchu. "Čemu se směješ?" urazím se.
"Myslím, že takhle se na ,dobrou noc´ neodpovídá ale budiž," zněžní a opět mě políbí. "Taky tě miluju," řekne a já se spokojeně zavrtím v jeho náruči a takřka okamžitě usnu.
Ráno přijde nepříjemně brzy. Protáhnu se a rukou narazím do něčeho tvrdého, teplého, ležícího vedle mě. Párkrát po tom poplácám a přejedu rukou, když se ta kopa vedle mě začne otřásat smíchy. To asi nebude peřina.
"Jsi tak rozkošně zmatená, když vstáváš," směje se mi Alex. Podepřu se na loktech a zasněně ho pozoruji, takže včerejšek nebyl jen sen. Natáhnu se k němu a políbím ho na špičku nosu.
"Dobré ráno," usměju se. Alex si mě přitáhne blíž a políbí mě na rty.
"Dobré poledne, spíš," zasměje se a kývne směrem k hodinám.
"Co blázníš, je teprve půl jedenácté, to ještě ani Yuuki s Takeshim nevylezli," ušklíbnu se a pohladím ho po tváři.
"Simono Amiru?!!" ozve se z chodby. "Co jsi provedla s tou koupelnou?!!" křičí dál Yuuki a vtrhne do pokoje jako velká voda. Najednou se však zarazí, zakoktá omluvu a vystřelí, jako Apollo 11 na Měsíc, z mého pokoje. Až ve chvíli, kdy za ní zaklapnou dveře mi dojde, že jsem nahá a Alex taky, jenže na něm to není tolik vidět, půlku těla má schovanou pod peřinou. Alex se na mě podívá a začne se neovladatelně smát.
"No nevím čemu se směješ," zabreptám ukřivděně a zvednu se z postele. Župan je v nedohlednu, takže musím až ke skříni nahá. Cítím na sobě Alexův upřený pohled, otočím se na něj.
Na tváři má samolibí výraz a celou mě rentgenuje pohledem. Při tomto zjištění zčervenám a ruce zkřížím za zády a zakreju si zadek, což u Alexe vyvolá další salvu smíchu. Bohužel pro mě, v pokoji mám moc zrcadel.
Alex se zvedne z postele a přejde ladným krokem ke mně. On se očividně nestydí. Obejme mě zezadu kolem pasu a otočí nás čelem k zrcadlům. Donutí mě se na nás podívat
"Neříkej mi, že teď se budeš stydět," zašeptá mi do ucha a já zrudnu ještě víc. "Ale no tak. Vždyť se podívej," šeptá dál a pohladí mě po boku. "Jsi nádherná."
Už to nevydržím a otočím se k němu. Dychtivě ho políbím a on mi to láskyplně vrátí.
"Co jste tam v noci dělali?" vletí k nám do pokoje vesele Takeshi. Rychle se od sebe odtrhneme a zůstaneme na něj civět. "No páni," dostane ze sebe a nepřestane na nás zírat. Zase si uvědomím, že jsem úplně nahá a rychle Alexe přetočím tak, aby Takeshi viděl jeho záda a já za ním byla schovaná. "Teda Alexi… fakt hezký zadek," začne se smát Takeshi a Alex se k němu přidá.
"Ehm, Takeshi. Já vím, že jsi naprosto mimo z Alexova zadku, ale mohla bych se alespoň já obléct?" ozvu se opatrně zpoza Alexe.
"Jasně, jasně. I když jsem doufal, že uděláme přehlídku z kolekce nahá jsi krásná," blbne dál Takeshi a pořád stojí mezi dveřmi.
"Sakra vypadni už," vyjedu na něj se smíchem. On pouze zvedne ruce v obraném gestu a odejde. Úlevně vydechnu přejdu ke skříni, kde na sebe hodím krajkové spodní prádlo, pohodlné tepláky a černé tričko s dlouhým rukávem. Alex mě celou dobu pozoruje se zamyšleným pohledem.
"Co?" zeptám se nechápavě.
"Fakt hezký zadek," napodobí takřka přesně Takeshiho a oba vybuchneme smíchy. Alex mě k sobě opět přitáhne. "Mám na tebe prosbu," přizná se.
"Co si račte přát, mladý pane?" zeptám se ho s úsměvem.
"Mohla bys mi donést z mého pokoje něco na oblečení? Nechci riskovat, že někde po cestě potkám Yuuki, dneska už to vážně stačilo," zasměje se Alex a já jen pokývám hlavou.
"Hned jsem zpátky," mrknu na něj a běžím k němu do pokoje. První co mi padne do oka jsou cáry našeho oblečení. Opět zčervenám při vzpomínce na minulou noc. Rychle přejdu ke skříni odkud vytáhnu tmavé boxerky, šedé tepláky a černé triko. Spokojená se svým výběrem se vrátím k sobě do pokoje, kde najdu Alex zpátky klidně oddechujícího v posteli. I když vím, že nespí jdu k němu po špičkách. Když jsem pouhý metr od něj otočí se na mě.
"Už jsi zpátky?" přivítá mě potěšeně a vezme si ode mě kupičku prádla. Rychle se obleče a sjede můj výběr kritickým pohledem.
"Děje se něco?" zeptám se nechápavě.
"Ne, jen Takeshi bude mít zase radost," ušklíbne se Alex a táhne mě do kuchyně, kde se přivítáme s ostatními spolubydlícími.
"No jo, jednu noc jsou spolu a už jsou jako dvojčata," zasměje se Takeshi.
"Já ti to říkal," směje se mi Alex a mě až teď dojde, že máme stejné oblečení. Se smíchem se plácnu do čela.
"Ale ta hlava za to nemůže," poznamená suše Takeshi od jídla a Yuuki se začne smát.
"Tady," usměje se na mě Yuuki a přišoupne ke mně topinky a kafe. To stejné Alexovi. "Chtěla bych se mám omluvit za to jak jsem vám ráno vlítla do pokoje bez zaklepání a našla vás v takové ošemetné pozici," skloní Yuuki zahanbeně hlavu.
"Cože? Tys tam byla taky?" rozzáří se hned Takeshi. "Proč se omlouváš?!! V jaké jsi je našla pozici?" vyzvídá okamžitě.
"V posteli," přizná opět zahanbeně Yuuki.
"Aha. Tak to jsi o hodně přišla. Alex má nádherný zadek," řekne zasněně Takeshi a my se začneme smát.
"Hele a dost," ukončím naše dohadování se smíchem. "Yuuki, všechno v pohodě. Alexi, ty si vyfotíš zadek, aby si ho mohl dát Takeshi na pozadí v telefonu, aby nehrozilo, že nám v noci vleze do pokoje a bude celou bodu sledovat tvoje pozadí," rozkážu naoko přísně což vyvolá jen další salvu smíchu.
já z tebe fakt nemůžu prej Alexi máš hezkej zadek no já šla do kolen