close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Time for driving - část 20.

9. listopadu 2009 v 22:51 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Konečně je tu plnohodnotná kapitola! =))
Moc bych chtěla všem poděkovat za podporu, kterou mi dávají a tím mě pohání v psaní dál a dál.. =)) Aby povídka pokračovala jak má musím sem dát i část, kterou jsem upravovala (resp. to co jsem psala ve Francii) a i něco maličko předtím. Kdo najde to co jsem změnila v části z Francie tomu... já nevím co... pošlu celou povídku na mail, když tam budu mít něco navíc, co jsem ještě nepublikovala? Stačí to jako dostatečná odměna? =D Nebo si vymyslete něco jiného jako odměnu, pokud to bude v mých silách.. =D Nenapsala jsem toho moc ale hodně jsem opravovala, ještě v částech předtím a navíc jsem nemocná tak nebyl moc čas. Omlouvám se vám a ještě jednou všem moc děkuju za podporu... =))

Ahgnj.... dost bylo mých keců!

__________________________________________________________________

"Promiň," špitnu a položím mu hlavu na hruď. Chvíli jen tak stojíme v objetí, když se za námi ozve taktní zakašlání.
"Právě jsem tvojí přítelkyni říkal o závodu, jestli by se nechtěla přijít podívat. Na tebe mám jiný dotaz, nechtěl bys závodit? Počítám, že tahle kára je tvoje," ušklíbne se Ritchi a ukáže směrem k Alexovu autu.
"Kdy?" zeptá se Alex. Něco ve mně chce křičet, že nejsem jeho přítelkyně ale mou druhou polovinu to potěší.
"Za týden."
"Fajn, přivedu s sebou ještě jednoho nebo dva závodníky," řekne Alex sebejistě nečekajíc žádný odpor.
"Počkej, počkej. Ne tak zhurta. Když nás bude víc jak čtyři tak už je to nebezpečné kvůli policajtům!" zděsí se Ritchi a my se s Alexem rozesmějeme. "Je tu snad něco k smíchu?"
"Ano! Celá tahle situace!" vložím se do hovoru.
"Když jsme žili v Japonsku tak jsme jezdili závod s nejméně pěti závodníky. Jendou nás jelo i jedenáct! To byla teprve legrace!" začne vyprávět Alex a celý se při tom rozzáří.

"Jedenáct?!" vytřeští oči Ritchi. S Alexem se zasmějeme jeho výrazu.
"Jo," přikývnu a bezmyšlenkovitě obejmu Alexe kolem pasu. V okamžiku mi dojde co jsem udělala a chci se odtáhnout ale on mi to nedovolí.
"Takže bys jel?" zeptá se Ritchi a nervózně kreslí nohou do země nějaké neurčité obrazce.
"Jasně ale mám podmínku," usměje se tajemně Alex.
"Jakou?"
"Pojedou další čtyři závodníci, které si přivedu," usměje se a já přemýšlím koho mám na mysli, napadne mě jen Takeshi. Dloubnu do něj, abych se zeptala ale on mě očividně nevnímá.
"Zbláznil ses? Vždyť nás pochytají!" děsí se Ritchi a ostatní jen nesmlouvavě kroutí hlavou.
"Nezbláznil, policii zařídím, pojede nás deset jo? Pět nás a pět vás, souhlasíte?" usměje se potěšeně Alex a mírně se hrdě napřímí.
"Nemyslíš si, že si moc diktuješ podmínky na to, že tě známe pár minut?" vyjede na nás neznámí blonďatý, vysoký kluk stojící u kanárkově žlutého auta. Ruce si založí na prsou a vyzývavě se na nás kouká. Alex vedle mě ztuhne, rychlým pohledem na jeho tvář zjistím, že mu oči pomalu mění barvu.
"Alexi," oslovím ho něžně a on ke mně shlédne s očima skoro černýma.
"Klid prosím. Jsme tu chvíli, nevyvolávej zbytečné problémy, ano?" snažím se jej uklidnit bez toho, aniž mi vrazil další facku. Pozdvihne jedno obočí a já se zasměju jeho výrazu. Jakmile uslyší můj smích zjihne a jeho stisk zeslábne a oči jsou opět modré.
"Potřebuješ snad nějakou pitomou holku, aby ti říkala co máš děla? Ano, tak ty jsi opravdu chlap!" zasměje se neznámí. Alex mě pustí a rozejde se směrem k neznámému se zatnutou pěstí.
"Ty idiote, buď už zticha!" zakřičí na něj Ritchi. "Chceš se s ním snad prát?"
"Ano," ušklíbne se a vyjde Alexovi vstříc.
"A já ti to umožním," zasměje se hrdelním hlasem Alex, až mi přejede mráz po zádech. Co mám dělat? křičím v duchu. Jakmile vidím, že Alex začne zrychlovat a utvářet kolem něj kruhy, dojde mi, že si s ním hraje jako kočka s myší, i když je předem jasné, kdo vyhraje. Vládu nad mým tělem převezmou instinkty a já se rozeběhnu k Alexovi a strhnu ho stranou. Chvíli se válíme po zemi, když se mu podaří zvednout a opět se rozejde k bezejmennému, který nás s úšklebkem na tváři pozoruje. Radlickou rychlostí se po něm oženu a strhnu ho pod sebe a obkročmo se na něj posadím.
"Alexi," vydechnu unaveným, něžným hlasem a zprudka vydechnu. Jeho oči se okamžitě vrátí k normálu a lehce mě obejme.
"Vždyť to říkám," zasměje se urážlivě bezejmenný. Mám strach, aby Alex opět nevybouchl ale je krotký jako beránek.
"Ticho! Ještě si spolu promluvíme Ericku!" zahřmí Ritchi a já si oddychnu protože všichni se zklidní a uvolní.
"Chodíte tu do školy nebo jste celé dny volní?" otočí se na nás .
"Jsme nahlášení ale ještě jsme nenastoupili," vysvětlím mu naši situaci.
"Takže je úplně jedno, který den závod bude?"
"Ano," odpovíme sborově.
"Skvělé! Dejte mi číslo alespoň na jednoho z vás, pošlu vám sms kdy a kde," usměje se Ritchi a Alex mu ochotně nadiktuje své číslo. Zvednu ze země kelímek od kávy, kterou se mi podařilo úspěšně vylít a zatahám Alexe za rukáv.
"Je to vše?" zeptá se směrem k Ritchimu, ten jen přikývne a rozejde se směrem k autu.
"Tak za týden! Plus, mínus," mrkne na nás a odejde.
"Ty jsi s nimi jela?" zeptá se Alex se zdviženým obočím.
"Ne, narazili jsme na sebe úplnou náhodou a já potřebovala adrenalin a něco, kde bych si mohla vybít svou zlost a oni byli po ruce," svěsím smutně hlavu, když si vzpomenu na dnešní ráno.
"Moc mě mrzí co se dnes stalo ale z části si za to můžeš sama, to snad víš ne?" dloubne do mě Alex ve snaze odlehčit atmosféru ale moc se mu to nepodaří.
"Kde je?" zeptám se s hlavou stéle skloněnou. "Co jsi s ním udělal?"
"Je na vrakovišti," pronese Alex smutně.
"To myslíš vážně?" vytřeštím na něj oči a cítím jak se mi do nich valí slzy.
"Simi klid, když to řeknu hodně dramaticky jeho srdce je zachované, nech se překvapit jo?" mrkne na mě shovívavě Alex a já mám chuť ho na místě zabít za to tajnůstkářství. Nechápavě si ho měřím, když mi rukou setře slzy stékající po tváři.
"Pojedeme domů?" zeptám se a on pouze přikývne.

Cesta domů proběhne v klidu, trochu Alexovi vyčítám co udělal. Jak mohl bez mého vědomí dát sešrotovat mé auto?! Nervózně si pohrávám s přívěškem, když se na mě Alex otočí.
"Děje se něco?"
"Ne," odseknu mu. Uraženě se otočí a paličatě sleduje příjezdovou ulici k domu.
"Promiň. Ano děje, a ty moc dobře víš co, jak jsi jen mohl?" Alex jen pokrčí rameny. "Mimochodem, proč jedeme jedním autem, kdo pojede pro Takeshiho auto?" zeptám se stále rozmrzele.
"Mark už pro něj jel."
"Hm," brouknu jen. Víc z něj už nedostanu. Když přijedeme k domu hned k nám přiběhne Yuuki celá vyděšená.
"Konečně jste tady! Já měla takový strach. Co si o tobě vlastně myslíš Simono Amiru?! Takhle utéct, po tom všem co se za poslední dny stalo!" rozčiluje se Yuuki okamžitě po tom co vylezu z auta. Najednou mi nečekaně skočí do náruče a já zavrávorám.
"Všechno zase v pohodě?" zeptá se Takeshi.
"Víc než to, domluvil jsem nám závod," chlubí se hned Alex a Takeshimu se zableskne v očích.
"S vámi se opravdu člověk nenudí," zašklebí se. "Něco mi říká, že to bude mít nějaké ,ale´, pletu se?"



"Ne nepleteš. Pojede nás pět," usměje se Alex a Yuuki mě konečně pustí.
"Pět?!" zapiští.
"Jo, musíme sehnat dvě auta, vlastně jen jedno," zasměje se a mrkne na Takeshiho.
"Pět?!" zapištím pro změnu já.
"Mutujete?" vyprskne Takeshi. Nějak nechápu Alexovi počty ohledně závodníků.
"Nechtěl bys mi prozradit, kdo pojede jako další?" založím si ruce v bok a nevěřícně na něj civím.
"Jo to by mě tak zajímalo," řekne nasupeně Yuuki a napodobí mou pózu. Kluci se po sobě podívají a vybuchnou smíchy.
"Dobře, dobře," vzpamatuje se konečně Alex, když ho mírně praštím do ramene. "Pojede nás pět…"
"Nepovídej," skočím mu neomaleně do řeči. Tahle hra už mě začíná nudit.
"To nebylo zrovna milé," ušklíbne se.
"Já vím," vrátím mu.
"Nechte toho vy dva! Já bych se ráda dozvěděla, kdo všechno pojede," urazí se Yuuki a dál si nás měří.
"Pojedu já, to je celkem logické. Pak Takeshi. Jako třetího pozvu tvého bratra Marka," odmlčí se Alex.
"A dál?" zeptáme se sborově.
"Simona a Yuuki," řekne Alex s vítězným úsměvem. Úlekem na něj vytřeštím oči. To si ze mě dělá srandu?
"A na čem pojedeme? Na koloběžce?" vzteká se Yuuki. Já nejsem schopna slova, pořád ty informace zpracovávám. Já mám jet závod? Když jsem naposledy jela, poznala jsem Alexe.
"Simino auto máme vyřešené, teď už jen to tvoje, ale neboj. Ve skladu jsme nechali postavit jeden zvedák, takže během pár dnů budeš mít něco dobrého," mrkne na Yuuki Alex. Moje auto už je vyřešené? To mě probere z transu.
"Cože? Jaké moje auto?" valila jsem oči.
"Nech se překvapit," usměje se Alex a mě začnou tát všechny kosti v těle. Tohle mi nedělej, nadávám mu v duchu.
"Alexi!" snažím se být přísná.
"Simi… Simonko… Dej mi prosím dva dny a to auto bude hotové a ty se konečně všechno dozvíš. Prosím, moc tě o to prosím," vydechne Alex a pevně mě obejme. Kdo by mu v té chvíli odolal. Vůbec nerozumím tomu co mi tu teď vykládá ale snažím se na to nemyslet. On mi to vysvětlí. Doufám.

______________________

V podstatě je tam připsaný jen kousek, ale alespoň něco ne? =))
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni! =)))

Click

Komentáře

1 Kira-chan | 9. listopadu 2009 v 23:17 | Reagovat

no ne že by to pokráčo bylo dlouhé, to máš pravdu, ale aspoň něco  :D a samozřejmě to bylo skvostné  :-D

2 Mariana | E-mail | Web | 10. listopadu 2009 v 16:01 | Reagovat

DAlší! Další Další! :-D

3 Pluviassol | Web | 10. listopadu 2009 v 16:02 | Reagovat

Mariana: Brzo! Brzo! Brzo! =D =D do konce týdne.. =))

4 AliceCullenHale | 10. listopadu 2009 v 16:25 | Reagovat

mno tak sa uz tesim na koniec tyzdna :-D

5 upiirek | Web | 10. listopadu 2009 v 17:00 | Reagovat

výborný pokráčko, i když délka není zrovna oslnivá... ale fakt že další bude tak brzo to bohatě vyrovnává, moc se těším!!! =o)

6 Alice Christian... | 10. listopadu 2009 v 19:48 | Reagovat

Jeee dalsia kapca...ja som taak stastna :D toto je normalne ze zavislost :-D a inak ja som to nasla! :D:D ze v Tfd - maybe ked sme este nevedeli ze Erick sa vola Erick - tak bol hnedovlasy neznamy a tu, kym este nevieme ze Erick sa vola Erick, tak je to blondaty neznamy :-D:-D tak je? 8-) no a hadam ze pridas chytro pokrako :)  ;-)

7 Pluviassol | Web | 10. listopadu 2009 v 20:53 | Reagovat

Alice Christian: OOOO! A máme vítěze.. =)) Správně.. =)) Taaakže, co chceš jako odměnu? =)) A moc děkuju za komentáře, neuvěřitelně povzbudí... =))

8 Kolda | Web | 11. listopadu 2009 v 6:01 | Reagovat

To je parádní!! Je na mě ještě trochu brzo a kočka mi do toho okusuje nohu, takže asi nenímůj mozek schopný toho vyprodukovat víc,.. xD Ale staršně se už těším na ty závody!!!=)

9 Alice Christian... | 11. listopadu 2009 v 18:17 | Reagovat

No panenka maria :-D ono je to pravda :-) ale vies co...mne nic netreba...hadam len ze sa pekne usmievaj, maj radost z komentarov a HLAVNE PRIDAJ CHYTRO DALSI DIEL (to mozes brat jako ciastocnu odmenu pre moje nedockave ja) :-D:-D

10 Pluviassol | Web | 11. listopadu 2009 v 19:32 | Reagovat

Dobře dobře, takže příští kapitola bude věnována tobě a bude tu nejpozději v pátek, souhlasíš? =))

11 Michka | Web | 11. listopadu 2009 v 20:49 | Reagovat

skvělé! =)) je to fakt úžasný, i když jenom takovej kousíček - ale já si s tím vystačím xD... nehorázně se už těším na ty závody a tak = na další pokračování =)

12 Alice Christian... | 12. listopadu 2009 v 20:01 | Reagovat

Ano ano ano...a hadam ze bude neeekonecne dlhaaaa :D a dakujem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama