Ahooj.
Konečně přidávám slíbenou kapitolku. Myslela jsem, že ještě dneska něco dopíšu ale jelikož se potřebuju už nutně vyspat, a slíbila jsem si, že zalezu do postele do desíti a domů jsem došla o půl osmé tak jsem to nějak nezvládla.
Jinak psali jsme ve škole další slohovku, nejsem si jí moc jistá, tak uvidíme co dostanu, pak ji přapíšu a zase ji sem hodím.
Jo a vytvořím novou rubriku: "Hlášky z mého okolí." už jich ,pár´ mám... =D
Opět bych vám chtěla poděkovat za podporu!! =)) Jste neuvěřitelní.. =))
"Už jsi zpátky?" přivítá mě potěšeně a vezme si ode mě kupičku prádla. Rychle se obleče a sjede můj výběr kritickým pohledem.
"Děje se něco?" zeptám se nechápavě.
"Ne, jen Takeshi bude mít zase radost," ušklíbne se Alex a táhne mě do kuchyně, kde se přivítáme s ostatními spolubydlícími.
"No jo, jednu noc jsou spolu a už jsou jako dvojčata," zasměje se Takeshi.
"Já ti to říkal," směje se mi Alex a mě až teď dojde, že máme stejné oblečení. Se smíchem se plácnu do čela.
"Ale ta hlava za to nemůže," poznamená suše Takeshi od jídla a Yuuki se začne smát.
"Tady," usměje se na mě Yuuki a přišoupne ke mně topinky a kafe. To stejné Alexovi. "Chtěla bych se mám omluvit za to jak jsem vám ráno vlítla do pokoje bez zaklepání a našla vás v takové ošemetné pozici," skloní Yuuki zahanbeně hlavu.
"Cože? Tys tam byla taky?" rozzáří se hned Takeshi. "Proč se omlouváš?!! V jaké jsi je našla pozici?" vyzvídá okamžitě.
"V posteli," přizná opět zahanbeně Yuuki.
"Aha. Tak to jsi o hodně přišla. Alex má nádherný zadek," řekne zasněně Takeshi a my se začneme smát.
"Hele a dost," ukončím naše dohadování se smíchem. "Yuuki, všechno v pohodě. Alexi, ty si vyfotíš zadek, aby si ho mohl dát Takeshi na pozadí v telefonu, aby nehrozilo, že nám v noci vleze do pokoje a bude celou bodu sledovat tvoje pozadí," rozkážu naoko přísně což vyvolá jen další salvu smíchu.