"Právě jsem tvojí přítelkyni říkal o závodu, jestli by se nechtěla přijít podívat. Na tebe mám jiný dotaz, nechtěl bys závodit? Počítám, že tahle kára je tvoje," ušklíbne se Ritchi a ukáže směrem k Alexovu autu.
"Kdy?" zeptá se Alex. Něco ve mně chce křičet, že nejsem jeho přítelkyně ale mou druhou polovinu to potěší.
"Za týden."
"Fajn, přivedu s sebou ještě jednoho nebo dva závodníky," řekne Alex sebejistě nečekajíc žádný odpor.
"Počkej, počkej. Ne tak zhurta. Když nás bude víc jak čtyři tak už je to nebezpečné kvůli policajtům!" zděsí se Ritchi a my se s Alexem rozesmějeme. "Je tu snad něco k smíchu?"
"Ano! Celá tahle situace!" vložím se do hovoru.
"Když jsme žili v Japonsku tak jsme jezdili závod s nejméně pěti závodníky. Jendou nás jelo i jedenáct! To byla teprve legrace!" začne vyprávět Alex a celý se při tom rozzáří.
"Jedenáct?" valí oči Ritchi.













sice je to jenom kousek ale pěknej... a neboj, nám se přece omlouvat nemusíš ;) já osobně jsem ráda že tu tenhle blog je a že vůbec píšeš =))