Září 2009

Zeměpis ženy a generační vývoj muže

30. září 2009 v 16:03 | Pluviassol |  Vtipy
ZEMĚPIS ŽENY

Žena stará 18 až 21 let je jako Afrika nebo Austrálie. Je napůl objevená, divoká, a přirozeně krásná i se svou džunglí v úrodných deltách.

Ve věku 21 až 30 let je žena jako Amerika nebo Japonsko. Zcela odkrytá, velmi dobře vyvinutá a otevřená obchodu zejména s komoditami jako jsou peníze a auta.

Mezi třicátým a čtyřicátým rokem je žena jako Indie nebo Španělsko. Velmi žhavá, uvolněná a vědomá si své vlastní krásy.

Mezi roky 40 a 45 je žena jako Francie nebo Argentina. Válkami snad byla napůl zničena, ale pořád ještě může poskytnout vřelá a žádoucí místa k návštěvě.

Žena stará 45 až 50 let je jako Jugoslávie nebo Irák. Prožila si své válečné útrapy a teď splácí minulé chyby. Masivní přestavba je bezpodmínečně nutná.

Ve věku mezi 50. a 60. rokem připomíná žena Kanadu nebo Rusko. Velmi rozlehlá, tichá a s nekonečnými hranicemi. Přes to všechno její ledové klima nechává chladným každého muže.

Mezi šedesáti a sedmdesáti lety života je žena jako Anglie nebo Mongolsko. Má slavnou minulost, ale žádné vyhlídky na podobnou budoucnost.

Po sedmdesátce už žena připomíná Albánii nebo Afghánistán. Každý ví, kde leží, ale nikomu se tam nechce.

A GENERAČNÍ VÝVOJ MUŽE?

Jak jednoduchý - muž starý 14 až 70 let je jako Kuba - pořád ovládaný jedním kokotem



Jak vznikl soprán?

29. září 2009 v 16:05 | Pluviassol |  Ochutnávky z galerie
Tak tohle sem prostě musím dát! =D

Silverstein - My Heroine

25. září 2009 v 10:59 | Pluviassol |  ostatní
Jedna z předkapel Billy talent... =))


Time for driving - omluva

24. září 2009 v 22:32 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Ahooj... Moc se omlouvám... Vážně jsem chtěla před odjezdem něco napsat ale prostě to nešlo.. =(( Napsala jsem jen malý kousek včera, dneska jsem to chtěla dopsat ale díky jednomu členu rodiny jsem přišla o náladu cokoliv dělat..
Takže tady jen ten kousek:

"Promiň," špitnu a položím mu hlavu na hruď. Chvíli jen tak stojíme v objetí, když se za námi ozve taktní zakašlání.
"Právě jsem tvojí přítelkyni říkal o závodu, jestli by se nechtěla přijít podívat. Na tebe mám jiný dotaz, nechtěl bys závodit? Počítám, že tahle kára je tvoje," ušklíbne se Ritchi a ukáže směrem k Alexovu autu.
"Kdy?" zeptá se Alex. Něco ve mně chce křičet, že nejsem jeho přítelkyně ale mou druhou polovinu to potěší.
"Za týden."
"Fajn, přivedu s sebou ještě jednoho nebo dva závodníky," řekne Alex sebejistě nečekajíc žádný odpor.
"Počkej, počkej. Ne tak zhurta. Když nás bude víc jak čtyři tak už je to nebezpečné kvůli policajtům!" zděsí se Ritchi a my se s Alexem rozesmějeme. "Je tu snad něco k smíchu?"
"Ano! Celá tahle situace!" vložím se do hovoru.
"Když jsme žili v Japonsku tak jsme jezdili závod s nejméně pěti závodníky. Jendou nás jelo i jedenáct! To byla teprve legrace!" začne vyprávět Alex a celý se při tom rozzáří.
"Jedenáct?" valí oči Ritchi.


Cancer Bats a Silverstein zahrají v Praze před Billy Talent

24. září 2009 v 10:44 | Pluviassol |  Billy Talent
Návštěvnící listopadového koncertu populárních Billy Talent se mohou těšit na dvojici předkapel s neméně zvučnými jmény. Do české metropole zavítají spolu s kanaďany i jejich krajané Silverstein a Cancer Bats. Další informace o vystoupení najdete v již dříve zveřejněné tiskové zprávě.

Tracklist druhého "Stmívání" byl odhalen

24. září 2009 v 10:39 | Pluviassol |  Twilight Series → Movie
O místo v soundtracku k novému filmu "Stmívání: Nový měsíc" se sehrála ve světě hudebního byznysu skoro bitva. Kromě již potvrzených Muse a Thoma Yorka prozradili tvůrci filmu jména všech umělců, jejichž písně ve snímku zazní. Soundtrack tentokrát ladili více do indie stylu.

Na nástupci úspěšného prvního filmu z roku 2008 se kromě zmiňovaných interpretů skutečně podíleli také třeba Bon Iver, o kterých se doposud jen špitalo, navíc v kolaboraci s písničkářkou St. Vincent. Z dalších jmen uveďme například Lykke Li a The Killers. Úvodní singl k chystanému snímku si vzali na starost Death Cab For Cutie se skladbou "Meet Me On The Equinox".

"Stmívání: Nový měsíc" si svou premiéru odbude 20. listopadu. Soundtrack má vyjít přesně o měsíc později a vzhledem k úspěšnosti tematického CD k prvnímu filmu má skvěle našlápnuto.
Kompletní tracklist soundtracku vypadá takto: Meet Me On The Equinox (Death Cab For Cutie), Friends (Band Of Skulls), Hearing Damage (Thom Yorke), Possibility (Lykke Li), A White Demon Love Song (The Killers), Satellite Heart (Anya Marina), I Belong To You Remix (Muse), Rosyln (Bon Iver & St. Vincent), Done All Wrong (Black Rebel Motorcycle Club), Monsters (Hurricane Bells), The Violet Hour (Sea Wolf), Shooting The Moon (OK GO), Slow Life (Grizzly Bear), No Sound But The Wind (Editors), New Moon - The Meadow (Alexandre Desplat).

Pluviassol se zase vykecává

22. září 2009 v 16:20 | Pluviassol |  Moje kecy
Předem bych se chtěla omluvit, že je to tu tak pozdě ale jelikož jsme měli hody tak jsem nic nestihla napsat (a nic jakože vůbec nic), fungovala jsem jako fotograf, takže jsem musela být u každé prkotiny, pak přihodím fotky.. =))


Takže, hm, "velké info" zas tak velké nebude.. =D Jde hlavně o to, jak to tu bude fungovat dál.

• Chtěla bych v brzké době udělat nový design, ale mě než zase něco trkne na záhlaví tak to bude trvat.

• Další věc je, že už tu nebude tolik článků jako dřív. Jak víte mám hodně aktivit a do toho se mi teď motá autoškola a předměty ve škole jsou stále těžší a těžší, takže vyžadují víc přípravy a já přes prázdniny trochu přehodnotila priority a do školy se zatím připravuji poctivě.. =))

• Ještě k těm článkům, většina se bude týkat povídek(-y), v podstatě to tu bude podobně jako na blogu Michky nebo Koldy. Mnoho rubrik co tu mám tak zeje prázdnotou, mazat je nebudu ale nevím, zda do nich ještě někdy něco přidám.

Shrnuto podtrženo, v podstatě se nic nemění, jen, že tu budu nejspíš přibývat povídka nejčastěji + nějaké ty články, které budou různorodé v nepředvídatelných intervalech, ale budu se snažit co nejčastěji (každý den to asi nebude).

Další důležitá věc:
tento pátek (25. září) odjíždím do Francie se školou na stáž (pomoooc) takže se tu povídka dlouho neobjeví, zkusím dneska nebo zítra něco málo napsat, abyste tu měli alespoň něco ale fakt nevím (mám angínu tak se to snažím co nejrychleji vykurýrovat).



Dlouho tu nebyl vtip... =))

21. září 2009 v 14:22 | Pluviassol |  Vtipy
Hibernovaný spoluobčan z roku 2009 se probudí v roce 2050 a při seznamování s novou skutečností vidí nápisy
"Střílení cikánů povoleno". Říká si, tak konečně jim to došlo.
Ráno se probudí, koukne z okna a na ulici u kontejnu s domovním odpadem vidí 3 cikány.
Vezme pušku, prásk, prásk, prásk a všechny tři zastřelí. Jde se na ně podívat a v tom u něj zastaví policie.
"To vy jste střílel?" "Ano, já"
"Tak to máme 3 x 250 Kč, tj. celkem 750 Kč pokuta za zastřelení tří cikánů"
"Jak to, vždyť střílení cikánů je povoleno zákonem?"
"To ano, ale ne u krmítka!"



Time for driving - část 19.

17. září 2009 v 23:18 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Aktualizace:
Tato kapitolka je samozřejmě věnovaná všem, kdo tuto povídku čtou (mají můj obdiv, že to ještě vydrželi =D) ale hlavně Rose Dublest, která ji začla číst na jedněch stránkách, kde jsem tento blog přísně zatajovala... Čímž se jí omlouvám.. =)) Takže pěkné počtení.. =))

Ahooj! =)) Tak a je to tady! =)) Je to trošku později než jsem čekala, protože mi blbnulo připojení ext. hadru, kde mám vše potřebné pro psaní.. Ale dneska už to bylo v pohodě... =)) - ale až večer-
Je to o něco kratší než bvykle (jen 4 stránky ale snad se s tím spokojíte.. =))
Mimochodem během příštího týdne by se tu mělo objevit jedno veliké info.. Bude se týkat tohoto blogu obecně, no uvidíte.. =))


Vejdeme do prostorné místnosti, která by se mohla rovnat mému nebo Yuukinému pokoji. Uprostřed stojí velká postel s nebesy. Po pravé straně, hned za dveřmi je vestavěná skříň jako u mě v pokoji. V jednom rohu pod oknem stojí psací stůl, na kterém je postavený stolní počítač a dole v poličce vidím i notebook. V druhém rohu je přímo na okně položený polštář, v podstatě provizorní výklenek.
Ani mě nepřekvapí, že v levém rohu, hned pod výklenkem uvidím kávovar. Na poličce je pár knih a cd.
Alex mě chytí za ruku, stáhne ze mě župan a táhne mě k posteli. Posadíme se a jí cítím jak pode mnou zašustí saténové povlečení, kvůli přítmí ovšem nevidím barvu. Odhrnu cíp peřiny a okamžitě pod ni vklouznu a Alex se ke mně přidá. Počkám až si vleze za mnou a pak se odhodlám k němu naklonit a dát mu letmý polibek a hned se od něj chci odtáhnout, on mi to však nedovolí a přitáhne si mě na svou hruď. Musím sama sebe kontrolovat, abych mu nezačala objíždět kontury jeho svalů.
"Jdeme spát?" zašeptá do ticha.
"Mhm," zamumlám potěšeně.
"Mrzí mě to," zašeptá smutně.
"A co prosím tě?" okamžitě se vymrštím do sedu.
"To co se stalo v noci."
"Nelam si s tím hlavu, nikoho jsi přece nezabil," řeknu povzbudivě a on si mě stáhne zpátky na svou hruď.
"Tentokrát naštěstí ne," povzdechne si a já nevím, jestli jsem to opravdu měla slyšet. Raději to nechám být a nechám se ukolíbat jeho hrudí ke spánku.


Pokráčko TfD

14. září 2009 v 22:56 | Pluviassol |  Moje kecy
coming soon.........

Billy Talent - Devil on my Shoulder

10. září 2009 v 21:24 | Pluviassol |  Billy Talent
Tohle vám sem prostě musím dát!!

Oficiální video:




Cover:



TIme for driving - část 18.

9. září 2009 v 17:48 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Jak jsem slíbila, dnes přidávám pokráčko, na to za jak dlouho dobu, jsem ho napsala, je dlohé neuvěřitelných 8 stránek! =)) Velký dík patří Michce a Kiře.. =))
Doufám, že se bude líbit! =))


Najednou jako by se ve mně něco zlomilo. Cítím jak mnou proudí neznámá energie, která mi dodá odvahu. Postavím se a pomalu jdu Alexovi vstříc, dlaně otočené směrem k němu. Nechci se s ním prát. Jakmile přijde ke mně položím mu ruce na obličej a on na mě vytřeští oči. Začne do mě proudit jeho energie a Alexovi oči pomalu začnou měnit barvu na modrou. Kůže mu začne pomalu blednout.
"Dost," vydechne ztěžka a já ho úlekem pustím. Okamžitě padne na kolena a poté se odporoučí k zemi.
"Alexi!" zděsím se. Co jsem to provedla? zděsím se. Přiskočím k Alexovi a otočím ho na záda. Je v bezvědomí. Pomalu mnou začíná otřásat panika. Co mám dělat?
"No tak, Alexi, prober se!" třesu s ním. Leží mi v rukou jako hadrová panenka. Napadne mne ho polít vodou, nebo ho praštit, ale strach co by mi provedl poté mi to nedovolí. Ještě pořád nevím jestli vystřízlivěl.
Panika mnou prostoupí a začnu přerývavě dýchat a z úst mi začnou vycházet první vzlyky. Vzedme se ve mně vlna vzteku a já ho vší silou uhodím do prsou.
"Co mi to děláš?!" zakřičím na něj a praštím ho znovu, když najednou ucítím jak se pode mnou slabě pohne. "Alexi?" zašeptám s nadějí v hlase a pohledem visím na jeho dosud nehybném obličeji. Pomalu začne zavírat dosud otevřená ústa. Víčka se mu zatřesou a on je pomalu otevře. Chvíli jen tak civí do stropu a pak pohledem přejde ke mně.
"Co jsi mi to provedla?" vydechne tak, že to skoro neslyším. Zní to spíš jako dlouhý povzdech než věta.
"N-nemluv," vzlyknu a pohladím ho po tváři. Je smrtelně bledý, ale žije. Opatrně se k němu nakloním s obrovskou touhou ho políbit.
Pomalu se nad něj nahnu a otřu své rty o ty jeho. Cítím jak se pod tím jemným dotekem zachvěje a potěšeně se usměju. Opatrně ho políbím, jeho ústa se pod těmi mými pootevřou a já vdechnu jeho vůni, z které mám pocit, že asi brzy zešílím. Najednou se ale něco změní. Alex mě chytne za zátylek a přitáhne si mě blíž. Začne mě hrubě líbat a já cítím jak mě opouští polovina mé energie, když se ode mě naprosto nečekaně odtrhne.
"Doufal jsem, že to uděláš," vydechne mi do tváře. A složí hlavu vyčerpaně na podlahu.
"Co udělám?"
"Že mě políbíš. Jedině tak jsem tě mohl připravit o energii, kterou jsi mi vzala. Mimochodem, kde ses to naučila?" zajímá se.
"Nikde, přišlo to náhle, v obraně," pokrčím rameny a s bolestivým zasyčením se natáhnu vedle něj na žíněnku.
"V obraně?" nechápe. "Co se tu stalo? Naposledy si pamatuju jen to co mi vykládala Yuuki a pak, že jsem odjel do nějaké hospody, kde jsem pil a pil," řekne ztěžka a rozkašle se. Chce se otočit na bok, aby se mu lépe dýchalo ale narazí do mě. Chce mě obejmou ale já ho odstrčím. "Co se stalo?" zeptá se znovu.
"Ty si nic nepamatuješ?" zeptám se.
"Ne," svěsí hlavu. "Co jsem ti provedl?" zeptá se zkroušeně a podívá se na mě strhaným pohledem.

Chyba!

8. září 2009 v 19:47 | Pluviassol |  Moje kecy
Dneska ještě něco dopíšu a pokráčko přidám zítra!! =)))

Již zítra!

7. září 2009 v 22:30 | Pluviassol |  Moje kecy
Ahoj, jelikož mám zítra ráno další jízdu a musím kvůli ní vstávat celkem brzo tak jen v rychlosti.
Zítra přidám další pokráčko TfD!!!! To jste rádi co? =))) Já jsem nadšená a díky patří hlavně Michce a Kiře! =))
Dobrou noc! =))

Time for driving - část 17.

7. září 2009 v 6:30
Ahojte!
Je tu další pokráčko TfD! Hurá.. =D nějak mi teď chybí hlavní myšlenka ale už se mi v hlavě něco začíná rýsovat, no uvidíme co z toho nakonec bude. Jen mám strach, že zase vypadnu z děje, protože za tři týdny jedu na stáž do Francie (jen nevím, jestli z ní mám být nadšená nebo ne), kde budu cca 18 dní. No uvidíme, snad to bude v pohodě. Každopádně u předchozí kapitoly jsem nakonec žádnou korekci nedělala, nechala jsem ji tak jak byla, až na ty chyby (upozorňujte mě na ně! =D =D)… No nic nebudu se tu dál vykecávat, příjemné počtení!! =))
(P.S. Děkuju za všechny vaše komentáře!!! Bez vás bych to asi nikdy nedopsala… - tím mám na mysli, že bych to psaní už dávno vzdala - )
(P.S. 2 - tohle jsem si nachystala už na chalupě a včra jsem byla donucena napsat skoro celou dalčí část, takže pokráčko čekejte dříve než obvykle.. =))



"Promiň, že jsem tam ráno nebyl, ale s Yuuki máš pravdu. Musíme na ni pomalu. Zatím si to necháme pro sebe, souhlasíš?" vytáhne koutek úst do nádherného úsměvu.
"Co myslíš tím "to"?" zeptám se nechápavě.
"Hmm. Řekněme změnu našeho chování," řekne s úsměvem. "Promiň mi také to s tou kuchyní, ale já za to vážně nemohl," zasměje se a chytne mě do náruče.
"Co to…" chci se zeptat, když mě předběhne.
"Nedala by sis raději před jídlem sprchu?" řekne a nese mě opět do koupelny.
"Ale já bych to už zvládla sama," řeknu na oko naštvaně. Ruce mu opět ovinu kolem krku a hlavu si položím na jeho hruď. Mou poznámku nechá bez odpovědi a donese mě do koupelny, kde mě posadí opět na vanu.
"Potřebuješ něco donést?" zeptá se mile. Jen zakroutím hlavou a on mě nechá o samotě. Rychle ze sebe shodím oblečení a vlezu si pod sprchu. Nejdříve si pustím horkou vodu. Cítím jak se má pokožka uvolňuje. Máknu po svém oblíbeném, vanilkovém sprchovém gelu a napěním ho na houbičce. Dřu každý milimetr svého těla, protože je to v podstatě první koupel, kterou mám po mém návratu z nemocnice. Až jsem hotová s tělem přijdou na řadu vlasy.
Jsem ve sprše snad půl hodiny, když se mi pomalu začínají dělat varhánky. Okamžitě přetočím kohoutek na studenou a zostra vydechnu, když na mě dopadne první ledová kapka. Studenou sprchu si užívám více než horkou. Chladné kapky si razí cestu po mé kůži až se zatřesu.
Po chvíli mi však začíná být zima tak vylezu jen v osušce a vyčistím si zuby.