close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Muse - 7. část

2. července 2009 v 20:00 | Pluviassol |  Muse (moje povídka)
Ha haaaa a další část.. =))



"Díky, díky, díky! Byli jste skvělí, ale teď si ještě počkejte na skupinu Muse, sice nebudou tak dobří jako my, ale za podívání stojí," zasměje se Ben a publikum ztichne. "Snad jsem toho zase tolik neřekl," mrkne na nás a někdo z fanoušků po něm hodí láhev s vodou a já chytnu záchvat smíchu. "No jo, ty aby ses mi nesmála, počkej u vás," řekne ben směrem ke mně a všechny fanynky, které stojí poblíž mě se na mě vrhnou s otázkami tipu: Ty je znáš? Seznámíš mě s nimi? Snažím se z toho vykroutit co to jde, a docela se mi to i daří, ale v tom někdo zavolá: "Vždyť to je přítelkyně našeho Mattíka!" a všechny se na mě vrhnou.

"A sakra," řeknu když vidím jak se ke mně všichni nebezpečně přibližují. Ale to už si to k nám hrnou naši známí z ochranky a odhánějí ode mě všechny fanynky a táhnou mě do zákulisí.

"Nikki!" zavolá vyděšeně Matt jakmile mě uvidí. Rozesmátě mu skočím do náruče.

"To bylo úžasné skvělé!" začnu se radovat a chci jít obejmout Bena ale Matt mě nepustí. "Děje se něco?" zeptám se nechápavě a podívám se na Matta, který je bílý jako stěna.

"Děje se něco?! DĚJE SE NĚCO?!" začne vyšilovat.

"Matte uklidni se, no tak, klid, nic se mi nestalo," začnu ho konejšit, když mi dojde, že má na mysli to, jak se na mě před chvílí vrhly fanynky, jako bych byla nějaká škodná, kterou je třeba odstranit.

"Víš vůbec co se ti mohlo stát? Příště půjdeš s ostatníma, tím myslím kluky z Linkin Park a Courtney, do VIP zóny, kde budu mít zaručené, že se ti nic nestane," přikáže mi stále vyděšeným hlasem.

"Ale Matte…"

"Ne Nikki, o tomhle s tebou nehodlám diskutovat, nejsem zvědaví na to, stát na pódiu a strachovat se, jestli má přítelkyně nepřijde k úrazu, rozumíme si?"

"Ano mami," řeknu bez náznaku úsměvu a jdu za ostatníma, když za sebou ještě slyším Dominica.

"Nemusel jsi být tak hnusný," řekne Mattovi.

"Musel, ona by mě jinak neposlechla, ani nevíš jak je paličatá," povzdechne si. Co říkají dál už neslyším protože si to šinu k ostatním.

"Co ty tu?" přivítá mě Mike a obejme mě.

"Matt mě sem poslal, kvůli tomu co se stalo před chvílí," řeknu jim zkroušeně a stoupnu si vedle nich a čekám, až začnou kluci hrát.

Nakonec i přes to, že jsem ve VIP zóně si to díky klukům, Courtney, Chrisově rodině a Mattovým rodičům skvěle užiju, blbneme jako bychom stáli přímo pod podiem a přitom jsme vedle něj tak, že nevidíme na ostatní fanoušky a oni nevidí na nás. Taková malá soukromá první řada.

Než se naděju, koncert skončí a kluci odchází i s Billy Talent na autogramiádu. Zní to namyšleně, ale u nich to opravdu tak vypadá, sedí za stolkem a před ním se tvoří dlouhé fronty fanoušků, zatím co se kluci z Linkin Park jdou rozloučit a vyfotit s Mattem a ostatníma, já pomáhám sbalit nástroje a poklízím v zákulisí.

"Nikki?" osloví mě potichu Matt.

"Hm?" odpovím prostě, zatím co balím Mattovo mokré oblečení do velké sportovní tašky, kterou sebou vždy vozíme.

"Zlobíš se moc?" zeptá se opatrně. Otočím se k němu s něžným výrazem ve tváři. "Já vím, že jsem na tebe byl zbytečně hrubý, ale pochop mě, prosím."

"Matte já to chápu. A nakonec jsi měl pravdu. Užila jsem si to i tak. Už to nikdy nebude jako před pěti lety, kdy jsme spolu ještě nebyli. Teď si nemůžu jít ani v klidu nakoupit do supermarketu, aniž by mě otravovali nějaké fanynky. Hlavně to, prosím, nedávej za vinu Benovi. Mohla jsem si za to v podstatě sama, neměla jsem tam vůbec chodit. Zatraceně tys měl pravdu," řeknu smutně a obejmu ho.

"Benovi to nevyčítám," řekne potichu. Odtáhnu se od něj jen natolik, abych se mu podívala do očí. "No dobře, tak trochu jo," zasměje se a já sním.

"Hele vy dvě hrdličky, nemohli bychom u vás zůstat ještě ty dva týdny? Myslím tím do HAARP, nějak se mám nechce domů. Stejně mezi tím máme koncert v České republice…"

"Kde to proboha je?" zeptá se Courtney a já vybuchnu smíchy. "Řekla jsem něco špatně?" podiví se.

"Ne, jen od tam pocházím," zasměju se.

"Tak nechceš jet s námi? Alespoň by ses podívala domů za rodiči," mrkne na mě Aaron.

"Super, důvod proč nejet," zasměju se. "Uvidíme," mrknu na ně.

"Mám nápad, dobalme to a pojďme domů, nevím jak vy ale já jsem celkem unavený," řekne Chris a my jen přitakáme.

"Pane Bellamy? Jestli chcete my už to doděláme a zítra vám věci přivezeme, ano?" navrhne jeden z pořadatelů. Naštěstí už jsme s ním několikrát spolupracovali, takže v něj máme důvěru.

"Dobře," souhlasíme a jedeme domů. Cesta nám trvá asi hodinu, všichni krom mě a řidiče usnou. Před domem je probudím a pomůžu jim vylézt z auta a postupně je nakopu do sprchy. S tímto jsem taky počítala, Matt je takto unavený po každém koncertu, akorát teď je to náročnější protože je tu místo jednoho člověka pět lidí. Asi za hodinu už jsou všichni vykoupaní a v posteli a já si můžu jít spokojeně taky lehnout.

Sednu si na postel, shodím ze sebe župan, který položím na křeslo u postele a lehnu si. Zamuchlám se do peřiny, když v tom ucítím jak mě Matt objímá kolem pasu a tvář mi zaboří do vlasů.

"Díky," zamumlá rozespale.

"Za co?" nechápu.

"Za to, že jsi se postarala jak o mě tak o ostatní," zašeptá a vzápětí na to uslyším jeho klidné oddychování. Spokojeně se usměju a během chvíle se taky ponořím do říše snů.


Ráno se probudím se studeným potem na čele. Posadím se na posteli a instinktivně se chytím za břicho.

"Nikki, je ti něco?" zeptá se Matt, když mě uvidí. "Jsi celá zelená a bledá," vytkne mi a pohladí mě po tváři.

"J-já nevím, je mi nějak divně," vydechni ztěžka. Matt mi opatrně přejede přes bříško.

"Asi jsi včera něco špatného snědla, máš o něco málo větší bříško něž obvykle," řekne Matt starostlivě. Opatrně přehodím nohy z postele a pokusím se postavit. V tu chvíli se mi udělá špatně a utíkám na záchod, kde začnu zvracet. Matt je okamžitě u mě a přidržuje mi vlasy.

"Matte, tohle nemusíš dělat, jdi pryč!"

"Nikam nepůjdu," řekne nesouhlasně.

"Musíš, podívej se mi do diáře je ještě spousta věcí co se musí zařídit okolo HAARP, na dnešek je tam schůzka s kosmetičkou a kadeřnicí, musíte se domluvit jak chcete být učesaní a kolik líčení a takové kraviny," řeknu a ztěžka oddechuju.

"Tak to můžeme odložit," řekne Matt.

"To teda ne, jen tam jděte. Já dnes zůstanu doma a budu leže, podal bys mi prosím z nočního stolku tu gumičku do vlasů?" zeptám se a Matt mi ji okamžitě přinese. Narovnám se, abych si sepnula vlasy ale to u mě vyvolá další závrať a já opět zvracím.

"Takto tě tu nemůžu nechat," řekne Matt zkroušeně.

"Ale můžeš, jdi už," řeknu mu, a hlavu si opřu o studenou záchodovou mísu. Asi za dvacet minut za mnou opět přijde Matt, tentokrát už oblečený.

"Jsi si jistá, že chceš abych šel?" zeptá se ještě a já jen přikývnu. "Dobře, řekl jsem klukům, že tě dnes nemají otravovat, že ti není dobře, přinesl jsem ti sem notebook a diář, abys mohla, když ti bude dobře, něco dělat. Ale z postele se dneska nehneš," přikáže mi něžně a políbí mě na čelo. "Pa."

"Ahoj," řeknu mu a pokusím se o úsměv. Jakmile za ním zaklapnou dveře, začnu zase zvracet a takto to jde další asi dvě hodiny. Mezitím se párkrát pokusím vstát a natočím si čistou vodu, abych si mohla vypláchnout nepříjemnou chuť v ústech. Po třech hodinách se donutím vstát a jít si lehnout do postele. Okamžitě máknu po diáři a otočím o tři týdny zpět a pomalu si od pondělí projíždím všechno co bylo v plánu udělat, jestli je to zařízené. Když dojdu k pátku popadnou mě mrákoty a začnu zběsile počítat. Nakonec to přeci jen nevydržím a vytočím číslo svého gynekologa.

"Caha, dobrý den," pozdraví mě můj doktor do telefonu.

"Dobrý den, tady Brokenová, mohla bych se k vám objednat na prohlídku?"

"Samozřejmě, jen se zeptám, je to akutní? Máte nějaké problémy?"

"Problémy, no jak se to vezme. Měla jsem dostat měsíčky před šestnácti dny, s přítelem jsme se naposledy milovali bez ochrany a dnes jsem celé ráno zvracela, je to dostatečně akutní?" řeknu zkroušeně a do očí mi vhrknou slzy.

"Chcete přijít ještě dnes?"

"Pokud to je možné tak ano," vydechnu vděčně.

"Dobrá, očekávám vás tedy za dvě hodiny, vyhovuje?"

"Samozřejmě, děkuji mnohokrát. Na shledanou," řeknu a zavěsím. Okamžitě jdu do koupelny, kde se vykoupu, obleču a celkově se nachystám. Do kabelky hodím diář, klíče, peněženku, doklady a rychlostí blesku vyjdu z pokoje.

"Už je ti dobře?" zeptá se starostlivě Ben z obýváku, když mě uvidí v kuchyni.

"Už je mi lépe," mrknu na něj a šinu si to ke dveřím.

"Někam jdeš?"

"Jo, kdyby se vrátil Matt, tak mu řekněte, že jsem měla něco neodkladného, kdyby ne, tak jsem nikde nebyla, jo? Prosím," řeknu naléhavě. Ben bez otázek jen přikývne a já okamžitě vypálím z domu.

Nasednu do svého černého koťátka a jedu k doktorovi. Cesta mi zabere zhruba hodinu jízdy, takže přijedu tak akorát.

"Dobrý den," pozdravím sestřičku.

"Á, vy jste slečna Brokenová, že? Pan doktor už vás očekává," mrkne na mě a podá mi kartu. Bezeslova ji od ní přijdu a jdu do ordinace.

"Dobrý den," pozdravím prázdnou místnost.

"Dobrý den," ozve se za skříněmi, kde má doktor umístěné křeslo. Během chvíle se objeví i doktor. Je to postarší, vyšší pán, který se účesem podobá Homerovy ze Simpsnů. "Myslím, že nemá cenu to protahovat, oba víme o co se jedná, příznaky jsou celkem jasné, běžte se svléknout a lehněte si, uděláme vyšetření, abychom si byli stoprocentně jisti," řekne mi s úsměvem a já jen přikývnu a jdu se svléct.

Vyšetření není příjemné, ale to není nikdy. Během pěti minut už má doktor udělané potřebné vyšetření a nebrané vzorky na testy.

"Teď se běžte obléct a já vám pak ještě odeberu krev."

"O-odeberete krev?" zděsím se.

"Dobře, vezmu si malou jehlu," mrkne na mě doktor a já se jdu obléct. Jakmile vylezu z kabinky doktor mě vyzve, abych se posadila na postel, vedle, které je postavený ultrazvuk a odebere mi asi tři ampulky krve.

"To je všechno?" zeptám se.

"Ano. Teď budeme muset čekat na výsledky, které budou… Počkejte moment," řekne a začne listovat v kalendáři. "Přesně 26. listopadu," řekne mi s úsměvem.

"Pro boha," řeknu a div neomdlím. Ten den se má natáčet HAARP!!!

"Děje se něco? Je vám dobře? Nějak jste pobledla," řekne vystrašeně doktor.

"Ne, jsem v pořádku, můžu už jít?" zeptám se zděšeně.

"Ano, a nezapomeňte si zavolat na ty výsledky," řekne. "Na shledanou."

"Na shledanou," řeknu a jako v mrákotách se rozloučím se sestřičkou a jdu do auta, kde se opru o volant a zhluboka dýchám. To není možné.

"Byl tu Matt?" zeptám se, když přijedu domů.

"Ne nebyl, takže jsi nikde nebyla," mrknou na mě kluci a já se začnu smát.


Následující dva týdny uběhli strašně rychle, rychleji než bych kdy čekala, že mohou uběhnout. Bylo potřeba zařídit tolik věcí, ještě, že jsem kolem sebe měla kluky, kteří mi se vším pomáhali. Matt se zdál pořád napjatější a každý den hrál na klavír různé neznámé melodie. Každý den Muse zkoušeli minimálně dvě hodiny, a pak se ještě hodinu hádali, v jakém pořadí skladby zahrají.

Kluci z Billy Talent je vždy sledovali s popcornem v ruce, prý je to lepší než kino. Mně to tak nepřipadalo, byla jsem na to zvyklá.

Každý den ráno mi bylo špatně, ale Matt vycházel z domu dřív než jsem vůbec byla schopná vstát, takže mě nikdy zvracet neviděl, dokonce ani kluci si toho nevšimli, protože ti vstávali zásadně až na oběd.


"Není možné, že už je to zítra," řekl mi zkroušeně Matt večer v posteli.

"Neboj bude to v pohodě, podaří se vám to," zašeptám a s hrůzou si uvědomím, že si mám zítra zavolat na výsledky.

"Nevím," řekne zkroušeně Matt a já ho obejmu.

"Mám ti donést prášky na spaní? Myslím, že teď by se ti jeden hodil," řeknu povzbudivě.

"Buď tak hodná," řekne prosebně a já se zvednu a jdu do koupelny, kde natočím do sklenice trochu vody a vyloupnu Mattovi jeden prášek.

"Tady máš, a zapij to pouze trochou vody," přikážu mu.

"Rozkaz," zasměje se a poslušně se napije. Matt během pěti minut usne, ale já usínám až za dvě hodiny.


"Dobré ráno," pozdraví mě Matt jakmile se probudím.

"Ahoj," řeknu mu zase a potlačuju chuť jít zase zvracet.

"Pojď, dáme si dole snídani," řekne a už, už mě táhne dolů, kde je nachystaná snídaně, kterou zdobí velký list papíru.



Nechtěli jsme vás budit, tady máte něco malého na snídani. Potkáme se na stadionu.
Aaron,

John, Iana váš nejmilejší
Ben.


"Jé, ti jsou hodní," rozplývám se a vezmu si jídlo do obýváku.

"Nikki, no tak! Přijdeme pozdě!" křičí na mě po hodině Matt nervózně z jídelny.

"Klid, máš čas," uklidním ho apatickým hlasem.

"No to teda nemám, musím do maskérny a obléct se!"

"Fifleno," pošklebuji se mu, což se mu očividně nelíbí, tak se raději zvednu a jdu do jídelny, kde uvidím Matta rudého skoro stejně jako jeho sako.

"Jsi dnes neobvykle nervózní," podivím se a sjedu ho pohledem.

"A ty bys nebyla, kdybys byla na mém místě?"

"No já ano, ale já nejsem Matthew Bellamy, slavný zpěvák kapely Muse!" rozhodím, se smíchem, ruce. Načež Matt, rychlostí blesku, přistoupí ke mně a obejme mne. Nechápu to. Kousek se ode mě odtáhne, ale jen natolik, aby mě mohl políbit.

"Nespěchal jsi?"

"Máme čas."

"Najednou," rozesměju se nahlas, čehož využije, aby mě políbil na krk. Cítím jak si jeho ruce mapují terén mých zad. Přestane mě na chvíli zasypávat polibky, chytne lem trička a s trhnutím mi ho přetáhne přes hlavu a začne mě dál něžně líbat. Než se naděju jsme oba nazí a milujeme se u nás v ložnici. S takovou se na stadion jen těžko dostaneme.

"Matte pohni! Už docela nestíháme," zavolám na Matta, mezi tím co si stahuju vlasy do gumičky.

"Mě se nechce."

"To není nic nového, pohni," zasměju se. Natáhnu se pro mikinu Linkin Park, kterou mi kdysi věnoval Chester a vyjdu před dům. Je nádherné ráno, teda teď už dopoledne. Rychle přejdu do garáže a vyjedu se svým černým Mitshubishim před dům.

"Uvidíme se na stadionu," rozloučím se s Mattem.

"Počkej, my nepojedeme zároveň?" zeptá se zděšeně.

"Ne, ještě si musím něco zařídit," mrknu na něj. Teď má v hlavě naprosto jiné myšlenky, takže se ani naštěstí nezeptá co. Počkám až Matt odjede a pak zvednu telefon.

"Dobrý den, volám si na výsledky, tady Brokenová," řeknu sestřičce.

"Dobře, vydržte chvíli přepojím vás k panu doktorovi."

"Dobrý den slečno, mám na vás prosbu, mohla byste přijet?" zeptá se doktor, aniž by čekal, že mu odpovím na pozdrav.

"Samozřejmě, tak nějak jsem s tím počítala," řeknu do telefonu.

"V tom případě vás očekávám," řekne a položí mi to. Roztřeseně nasednu do auta a vyjedu směr gynekologie.

"Dobrý den slečno, máte jít přímo za doktorem," uvítá mě sestřička s šibalským úsměvem na rtech.

"Dobrý den," pozdravím doktora.

"Dobrý den, maminko, tak se posaďte, vypíšeme těhotenskou kartu," řekne mi s úsměvem a já sebou plácnu do křesla.

"Jsem těhotná?"

"Ano, ve čtvrtém týdnu," mrkne na mě s úsměvem a já nevím jestli mám začít skákat radostí nebo se zhroutit. Nikdy jsme s Mattem o miminku nemluvili a já nevím, jestli by ho vůbec chtěl.

"Stalo se něco?" zeptá se doktor, čímž mě vytrhne z mých myšlenek.

"Ne nic, pojďme to vyplnit ať to máme co nejdřív za sebou," povzdychnu si a dáme se do vyplňování. Asi za dvacet minut opět sedám do svého auta a jako v mrákotách jedu na stadion, kde se pouštím s radostí do práce, snad přijdu na jiné myšlenky, teď Mattovi nemůžu nic říct.

Před stadionem se pomalu začnou seskupovat první nedočkavci, kteří si počkají bezmála ještě pár hodin, než je pustíme dovnitř. VIP hosté přijdou až asi hodinu před zahájením a jako vždy půjdou vedle podia.

"Nikki, kde jsi?" slyším odněkud volat Matta. Zhluboka se nadechnu a snažím se uklidnit.

"Tady jsem!" zavolám a čekám než mě najde.

"A mám tě," řekne rozverně Matt a obejme mne. "Je ti zase zle?" zeptá se mě. Nechápavě se na něj podívám a on jen kývne směrem k mému břichu a já si všimnu, že se za něj nevědomky držím.

"Ne, je mi dobře," usměji se a obejmu Matta kolem krku. "A jak se cítíš ty?"

"Moc nervózně, ještě jako nikdy předtím. Bude to velká akce. Kolik lidí tu bude?" zeptá se rádoby klidným hlasem.

"Opravdu to chceš vědět?"

"Ano," řekne roztřeseně.

"Zatím je prodáno kolem devadesáti tisíc lístků," řeknu opatrně a cítím jak se Mattovi pode mnou podlomí kolena. "Klid, klid, klid. To zvládnete, chováš se jako by to byl váš první koncert," usměju se na něj.

"Nikdy jsme nic tak velkého nepořádali."

"Já vím, i pro mě je to poprvé. Tím myslím organizování tak velkého koncertu," usměju se, když mu vyletí obočí vzhůru.

"Dneska půjdeš do první řady?" zeptá se opatrně, jako by chtěl napravit to, jak mě minule sjel.

"Ne," přiznám se a cítím jak se mi horko valí do tváře.

"Děje se něco?" zeptá se podezřívavě Matt.

"Ne, neboj. Všechno je v naprostém pořádku," mrknu na něj. "Měl bys jít za klukama, a nějak se je jako kapelník snažit povzbudit," usměju se na něj povzbudivě.

"No jo, vždyť už jdu," řekne a ještě mě naposledy políbí a zmizí. Jen zakroutím hlavou a jdu pomáhat s rozbalováním stánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni! =)))

Click

Komentáře

1 Selin (SB) | Web | 4. července 2009 v 0:34 | Reagovat

hoj, jen se jdu ozvat že jiščo žiju:D:D:D

2 Michka | Web | 12. července 2009 v 23:59 | Reagovat

oh, wow... Nikki je těhotná? jen v povídce, doufám xD... zajímalo by mě, jak to vezme Matt, takže honem xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama