22. června 2009 v 18:41 | Pluviassol
|
Ahooj, konečně je tu další pokráčko Muse... =)) s TfD mi prosím dejte ještě čas, už na tom pracuji a už te%d vám můžu zaručit, že z další kapitolky budete nadšené =)))
"Hele a Chris by nechtěl jí?" zeptá se z ničeho nic Ian.
"Já nevím, mám mu zavolat?" zeptá se Matt.
"Klidně ale ze svého telefonu," vyhrknu rychle a telefon mu seberu z ruky. Jemně povytáhne obočí.
"Já ho mám doma," přizná se s úšklebkem.
"Ty nemáš mobilní telefon, ale pevnou linku!" rozčílím se a mrsknu po něm svůj telefon.
"Děkuji," usměje se na mě. "Ahoj Chrisi, co bys říkal na to jít si s námi dnes dopoledne zabruslit? Ano na led. Ne, nedělám si z tebe blázna. S klukama z Billy Talent. Jo, už jsou tu. Dnes ráno. Bylo to překvapení. Ne, neumím bruslit. Tak se to naučím, no. Hele víš co, my se pro tebe prostě stavíme jo? Fajn ahoj," ukončí Matt rozhovor a podá mi telefon.
"Pojede?"
"Nic jiného mu nezbude," zasměje se a táhne nás do auta. Když nastoupíme sdělí řidiči adresu, kde bydlí Chris.
"Hele, kdo vypnul rádio?" zeptám se všech přítomných. Nikdo neodpovídá, na všech je vidět potlačovaný smích. Jen Ben, velmi nenápadně, kouká z okna. "Ty o tom snad něco víš, Benjamine?"
"No tak dobře, štvalo mě, že pořád hráli Muse, za celou dobu co bylo puštěné nehráli jinou skupinu!" urazí se a já se začnu smát.
"A to tě štvalo?"
"JO!"
"Jako malé dítě," směju se mu. "Prosím, pusťte to rádio," mrknu na řidiče a ten mě poslechne.
"Kdo bude další volající?" zeptá se moderátor a já se usměji. "Volejte na číslo 695 834 761!" rychle si napíšu číslo a dám ,volat´.
"A už máme dalšího na lince. Ahoj, jak se jmenuješ, co budeme hrát?" zeptá se jako vždy.
"Ahoj tady Nikki, chtěla bych nechat zahrát nějakou písničku od Billy Talent, nejlépe Fallen Leaves a Red Flag, a bylo by to pro mého kamaráda Bena Kowalewicze."
"Pro tvého kamaráda, jo?" zeptá se posměšně moderátor. Očividně mi nevěří.
"Ano, sedí teď vedle mě i se zbytkem skupiny," přileju olej do ohně.
"Hm, tady má asi někdo velkou fantazii," zasměje se moderátor a už, už mi to chce položit.
"Chcete ho slyšet přímo v éteru?" zeptám se klidně. Ben mi šermuje rukama před obličejem a tiše artikuluje slova: Ať tě to ani nenapadne.
"Jasně," zasměje se opět moderátor.
"Bene, na, někdo s tebou chce mluvit," řeknu a podám mu telefon, o si ho poraženě vezme.
"Ano?"
"Jste Benjamin Kowalewicz?"
"Jasně, jsem to já a nechápu proč mi to ta potvora udělala!" rozčiluje se Ben. "Hele víte co, nic nehrajte!"
"Jste opravdu Benjamin Kowalewicz?
"Ano, co je na tom divného?"
"Můžu na vás mít dotaz?"
"Jasně," rozzáří se Ben. Očividně miluje rozhovory, usměju se pro sebe. Ani jsem nepostřehla, že už jsme u Chrise.
"Jak se těšíte na koncert společně s Muse?"
"Neuvěřitelně moc! Určitě přijďte, bude to zábava! Ale teď už vážně končím, jo a udělejte pro mě něco, zahrajte i něco od jiných kapel než Muse, jo?" zasměje se Ben, kterému jsem tímto očividně zvedla náladu.
"Co se tu zase děje? Jé, ahoj Courtney, ty jedeš taky?"
"No jasně," mrkne na něj Courtney, které se také očividně zlepšila nálada.
"Hele tak co kdybychom pozvali ještě kluky z Linkin park? Neviděli jsme se snad sto let," navrhne Chris a já se začnu smát.
"Co je? Je to špatný nápad?"
"Ne to ne, ale s takovou vás bude dost na to, abyste hráli hokej a u toho si Matta opravdu nedokážu představit."
"No já sebe taky moc ne," ozve se vedle mě Matt s vytřeštěným zrakem. "Ale pozvat bychom je mohli, bude zábava a alespoň nás bude ví," usměje se potutelně. Co zase chystá? vrtá mi hlavou.
"Super, tak já jim zavolám," nabídne se Chris.
"Ne, tady máš telefon," řekne Ben a s úšklebkem mu podává můj telefon.
"Hej, to ať tě ani nenapadne, copak musíte používat pořád můj telefon?! Jako byste neměli svůj!" rozčiluji se okamžitě a snažím se mu telefon vzít.
"No máme, ale tady telefony z Kanady mají špatný signál," vysmívá se mi.
"Tys nikdy neslyšel o roamingu?" povytáhnu obočí.
"O čem?" zeptá se nechápavě a ostatní vybuchnou smíchy.
"Takže neslyšel," dostanu ze sebe a nepřestávám se smát. Když v tom mě přeruší něco hýkavého a pištivého. Okamžitě se otočím po tom zvuku a vidím Matta jak si leží na kolenou a jeho tělo se otřásá v záchvatech smíchu. S úsměvem povytáhnu obočí a sleduji ho. Asi po minutě tohoto smíchu, který je podobný dušení, se najednou zvedne a začne se zplna hrdla a hodně nahlas smát.
"Bene máš ho na svědomí," směju se spolu s ostatními. Matt je k nezastavení, směje se čím dál tím více a už se k němu svým smíchem přidají Dom a Chris. To nevypadá vůbec dobře.
"Copak ho to nikdy nepřejde?" stěžuje si Ben s Aaronem. "Vždyť je k nezastavení! No jasný, ještě vy dva se k němu přidávejte!" naoko se rozčilují. Podívám se na Matta, který v sobě stěží drží smích.
"Zavolal už vůbec někdo Chesterovi?" zeptám se a kouknu na Chrise, kterému okamžitě vyletí ruka k puse a začne se zase smát. Druhou ruku zvedne a snaží se mi naznačit, že on jim nevolal. Kouknu na Matta.
"Tys jim taky nevolal?" zeptám se ho, ale už se bohužel otřásá smíchy spolu s Chrisem. "Fajn, ty jsi beznadějný případ," zasměji se.
"Ne, nikdo jim nevolal, a z toho smíchu už mě bolí hlava," zavyje Ben.
"Tak já jim zavolám, zase já, to je hrozné," postěžuju si ostatním. "Kde mám telefon?" zeptám se a podívám se na Bena.
"No já ho nemám," brání se okamžitě Ben.
"A kdo?" nechápu a kouknu na Iana, který se kouká ,nenápadně´ ukazuje na Johna. "Hej, co s tím telefon děláš?!" osočím se na něj se smíchem. Vytřeští oči a telefon schová za záda s pohledem malého dítěte, které mámě ukradlo bez svolení několik buchet a teď je v koutě jí.
"Promiň," usměje se omluvně. "Byl jsem na netu."
"Cože?! Já ho uškrtím!"
"Ne! Na to jsem ještě moc mladý!"
"Jo já vím, ty jsi v předškolním věku, že?" zasměju se a seberu mu telefon z ruky. Rychle najdu a vytočím Chesterovo číslo.
"Ahoj? Jak se máš?" ozve se do telefonu rozveselený hlas. Kdybych je neznala, tak mám asi pocit, že se všichni zhulili.
"Ahoj, hele nechce se vám, celé skupině, jít se mnou, Mattem, Domem, Chrisem, Benem, Ianem, Aaronem a Courtney bruslit? Máme prý rezervovaný celý stadion pro sebe, co vy na to?"
"Super, jsem si jistý, že kluci budou souhlasit! Dáme hokej!" nadchne se okamžitě.
"Tak to nevím, ale uvidíme, spíš počítej s ploužením dokola," zasměju se. "Zavoláš ostatním, nebo je mám taky obvolat?" zeptám se doufajíc, že zvolí tu první možnost.
"Já jim zavolám, blázníš každému volat zvlášť? Voláme si jen jako konferenční hovor, měla bys vidět ty hádky," zasměje se.
"Věř mi já to znám. Mám, skoro, doma taky jednu skupinu, takže o nic nepřicházím neboj," zasměju se spolu s ním.
"Tak se tam uvidíme, jdu zavolat ostatním, zatím se měj!" rozloučí se se mnou Chester a položí mi to.
"Tak co přijdou?" zeptá se nedočkavě Jon.
"Jasně," mrknu na něj a začnu sledovat okolí, snažíc se nevnímat Mattův smích. Což jde velice těžko.
"Jsme tady," oznámí nám řidič asi po půl hodině jízdy. Všichni jako na povel začneme vystupovat. Vylezu z auta a protáhnu se, mám šíleně zdřevěnělé tělo.
"Proč nevím, že tu máme takový úžasný stadion?" vydechnu, když uvidím velkou halu, která v sobě skrývá dvě ledové plochy a jakýsi podivný, předražený stánek. Užasle si halu prohlížím a najednou mě popadne nepopsatelná chuť jít na led. Natěšeně kouknu po Benovi.
"Tak, kde máme ty brusle?" zeptám se s úsměvem. Ben na nic nečeká a podá nám obrovskou krabici. Dychtivě ji rozbalím.
"Bene! Copak jsi se zbláznil?! RF 2?! Ty nejsi normální!" vykřiknu zaskočeně a skoro v posvátné úctě sáhnu po jedné bílé brusli.
"Mohla bys mi vysvětlit, prosím, co to tvoje RF 2 znamená?" zeptá se udiveně Matt a sáhne po černých bruslích. "Benjamine, ty jsi se zbláznil!"
"Vidíš máš stejnou reakci!" vydechnu.
"Jo, ale úplně z jiného důvodu," zasměje se. Nechápavě se na něj podívám. "No, nezlob se na mě, ale já na bruslích neumím a bruslím se zoubkama vážně moc nefandím," ušklíbne se Matt a nedůvěřivě si měří brusle.
"Aha," zasměju se, když to konečně pochopím. "Neboj, půjde ti to na tom snadno. Znala jsem kluka, který na nich bruslil úplně s přehledem. Sice u toho nosil černé upnuté kalhoty, upnuté termotričko, měl černé vlasy, černou kozí bradku a vypadal u toho jako pavouk, ale bruslil na tom s přehledem," snažím se ho povzbudit, ale podle jeho trpitelského výrazu se mi to moc nedaří.
"Něco se ti na těch bruslích nezdá?" zeptá se zmateně Ben.
"Ne, právě naopak! Jsou úžasné! Proč jsi vybral právě tyto?"
"No, hlavně proto, že jsi mi vykládala, že jsi dříve bruslila a také proto, že jsou to od Risportu ty nejlepší," usměje se na mě.
"Počkat, ty jsi někdy bruslila?" zeptá se Matt se zdviženým obočím.
"Tak trošku," přiznám se a rychle dodávám: "Ale to už je dávno!"
"Proč o tom nevím? Už dávno bych se naučil bruslit, abychom mohli chodit na kluziště," postěžuje si.
"Vždyť by tě na tom kluzišti fanynky ušlapali, no neblázni," zasměju se, když si tu situaci představím. "A mě to stejně nijak nechybělo," mrknu na něj.
"To vidím, jak se teď těšíš," řekne nesouhlasně.
"Jo, to dělá ta atmosféra, ale stejně jen co vejdu na led sebou praštím," uklidňuji ho.
"No, alespoň nebudu sám, kdo si bude hrát na rolbu," zasměje se a políbí mě do vlasů.
"Nerad vás ruším ale tady máte chrániče, mimochodem brusle už jsou nabroušené," mrkne na nás. "Klidně se běžte přezout a my počkáme na ostatní."
"Myslím, že nebude třeba, už jsme tady," zavolá na nás Mike. Otočím se po hlasu a uvidím celou skupinu: Mika, Chestera, Joa, Davida, Brada a Roba jak si to šinou k nám s úsměvem od ucha k uchu. To je divné, jak se dneska každý směje. Celý Londýn asi hulil. A nebo to bude tím smogem, zasměju se pro sebe.
"Něco směšného Nikki?" zeptá se Chester.
"Ne, mělo by?"
"No já nevím, tlemíš se jako měsíček na hnůj," směje se mi.
"Já jo? Podívejte se do zrcadla a pak mi něco vykládejte," zasměju se a jemně ho praštím do zad.
"Tak co, jste připraveni na porážku?" zeptá se Phoenix.
"Hej, žádný hokej se hrát nebude!" vykřiknu okamžitě.
"Proč? Jsi jak moje máma," řekne uraženě Aaron.
"Protože nejsem ochotná dostat pukem do hlavy."
"Myslíš, že by to něco změnilo?" zeptá se John a ostatní vybuchnou smíchy.
"Ty už jsi, myslím, tím pukem někdy dostal co?"
"No tak, nehádejte se! Já jsem s Nikki…"
"Ha! Jak jinak, že?" vyhrkne Mike.
"…protože neumím absolutně bruslit a s hokejkou, bych si maximálně tak podrazil nohy. Takže, když hrát, tak až později, ne hned teď. Budu rád, když na tom budu v klidu stát," rozhodne Matt a obejme mne kolem pasu. "Půjdeme se přezout?" zeptá se.
"Jasně," omámeně přikývnu a sehnu se pro brusle.
"Na to zapomeň, to vezmu já," usměje se.
"Nezlomíš se pod tím?" zeptám se ho posměšně.
"Jo má pravdu, měl bys začít jíst," zasměje se Joe.
"Hele tak to se ho musím zastat, on jí pořád a všechno. Je k nezadržení. Škoda jen, že to na něm není vůbec poznat," usměju se na ně a jdu společně s Mattem na střídačku, kde se přezujeme do bruslí.
"To není dobrý, ty brusle se mi zdají podezřele pohodlné," stěžuje si Matt a opatrně poskočí na místě. "Asi to bude lehčí než jsem čekal," zamumlá si pro sebe.
"Opravdu bych se divila, kdybys to nezvládl."
"Proč?"
"Ty přece umíš všechno," řeknu naoko smutně.
"Jo to je pravda," zasměje se a sundá si chránič a opatrně stoupne na led. Jenže na ten druhý zapomene a já už jsem vidím jak letí nohy do vzduchu a ozve se tupá rána. A potom… nehorázný smích. Rychle přiskočím k mantinelu a podívám se dolů.
"Nestalo se ti nic?" zeptám se.
"Ne, jsem v pohodě. Hele, ono to nějak moc klouže," postěžuje si a já se snažím zakrýt smích.
"Víš, zapomněl sis sundat chránič, proto ti to tak podjelo," usměju se co nejtaktněji, jak to jde.
"Aha, v tom bude ten problém," svraští obočí a posadí se. Sundá si chránič a opatrně se postaví. "Měla jsi pravdu, teď je to super," zaraduje se a bez problémů se rozjede.
"Opravdu dokonalý," povzdechnu si a také vjedu na led a dávám si velký pozor, aby se mi nestalo to co právě Mattovi.
"Vuaaaaaaaaa!" uslyším za sebou zběsilí křik a okamžitě se otočím. Vidím jak se na mě řítí nějaká černá koule s chlupatou beranicí na hlavě. "Uhni!" zařve to na mě a já tak, tak uskočím a ona věc to plnou rychlostí napálí do mantinelu. Jakmile se od něj odlepí a spadne na zem ozve se bláznivý smích.
"Bene, ty jsi psycho," začnu se smát.
"Hele, ona má pravdu," uslyším za sebou známí hlas Mika. Otočím se po něm ale zahlídnu je jeho šmouhu jak se po mě vrhá, aby mě na přivítanou objal. Jenže to nečekám, takže neustojím, když se na mě vrhne a oba spadneme.
"Hej Miku! Co zas děláš, ona je moje," směje se nám Matt, který plynule zastaví. Okamžitě se ze sebe snažím Mika shodit.
"Hele, oni si tu jen tak polehávají na ledě? Tak já se přidám," zaburácí odněkud Chester a skočí na nás.
"No jasný, naskákejte na nás všichni," pobízím je ironicky.
"Super!" ozve se odněkud zbytek skupiny a naskáčí na nás všichni včetně Courtney a Matt si sedne na celou tu lidskou horu.
"A teď jsem váš král a budete mě poslouchat," zasměje se škodolibě.
"A když ne tak co?" dostane se sebe Joe přidušeně, je totiž hned na Chesterovi.
"Tak tě kopnu zoubkem do zadku," zasměje se hlasitě Matt a naše hora také zahýká smíchem.
"N-nechcete slézt?" zeptám se. Tedy se o to alespoň pokusím ale leží na mě přes dvěsta kilo živé váhy tak to jde špatně.
"No jo furt," ozve se Ben někde z vrchu. Tomu se to kecá, když si hoví někde nahoře. S každým odkuleným člověkem se mi dýchá stále lépe. Nakonec ze mě sleze i Mike.
"Nikki? Jsi v pořádku?" zeptá se Matt a skloní se ke mně.
"V pořádku nebyla nikdy, a teď je ještě k tomu rozpláclá!" odpoví mu za mě Ben a začne se spolu s ostatními smát.
"To ti nedaruju," řeknu a rychle vstanu z ledu a rozjedu se za Benem, který zakřičí a jede pryč. Stále se na mě dívá a snaží se mi ujet.
"Bene, pozor…" nestačím doříct, když se ozve ohlušující rána.
"…mantinel," dořeknu se smíchem. Matt okamžitě přijede ke mně s kávou v ruce. "Kde jsi to vzal?" zeptám se užasle.
"Tajné zdroje, jménem automat na kafe," zasměje se a políbí mě na čelo. "Brr," otře se.
"Co je? Něco tam mám nechutného nebo co?" naštvu se okamžitě.
"Ne," zasměje se. "Ale příšerně studíš." Umanutě na něj vypláznu jazyk a seberu mu kafe a jedu s ním na střídačku, kde sedím asi půl hodiny a pozoruju jak kluci blbnou na ledě. Mimochodem Ben a Ian mají novou brigádu. Ben aneb neustálý bořič mantinelu a Ian coby náhradní rolba, která pracuje non-stop.
=D =D To je senzační! =)"Jé to klouže," - to mi taky něco připomíná xD x) ALe mít job jako bořič mantinelů - to zní dobře, kolik je plat? =D Krásné pokráčko, moc se těším na dalšííí!=)