Ahoooj, tak se vám konečně hlásím s dalším pokráčkem, a to extra dlouhým... =)) a mám pro vás dobrou zprávu, mám rozpracované pokráčko TfD.. =))) nevím, kdy ho sem hodím, protože tento týden bude hektický.. =)) zatím si užijte Muse... =))
"Pojď ke mně," zašeptá Matt a aniž by čekal na odezvu plave ke mně. Zlehka mě obejme a dá mi pusu na čelo. Během chvilky mě třas opustí a konečně ho mohu obejmout. Je tak teplý, vřelý, sice mi to mozek nebere, jak mu může být teplo v takové situaci, ale neřeším to. Pevněji se k němu přitisknu a vzhlédnu. Využije toho k tomu, aby mě políbil, jen jemně na rty a pak pokračuje po lícní, po krku… Užívám si ten slastný pocit, až téměř zapomenu, že je mi jsme ve studené vodě. Uvědomím si to až ve chvíli, kdy mě od sebe odstrčí a strhne, ze mě promočené tričko. Bezbranně na něj vyvalím oči, zatím co si také stahuje oblečení a než se naděju je u mne a líbá mě s novou dravostí. Nebráním se mu, jen ostře vydechnu, když narazím na okraj bazénu tak tvrdě, až to zabolí.
"Miluju tě," zašeptá Matt mezi polibky.
"I já tebe," oplatím mu neschopna se od něj odtrhnout. Vzrušeně vydechnu, což je pro Matta signál, aby nepřestával. Cítím, že pokud se znovu nenadechnu asi omdlím, odtrhnu své rty od těch jeho a snažím se zhluboka dýchat. Matt mě přitiskne více k okraji a nedovolí mi popadnout dech.
* * *
"Mám ti zahrát?" zeptá se Matt, když spolu ležíme na sedačce pouze v županech.
"Prosím," usměju se na něj. Stoupne si a natáhne ke mně ruku. Chvatně ji chytnu a přejdu s ním ke klavíru.
"Pojď, sedni si," vyzve mě s neodolatelným úsměvem a já sebou žuchnu na stoličku vedle něj, což mu na tváři vykouzlí pobavený úsměv. Jednou rukou mne obejme kolem pasu a přitáhne si mě na klín. Hlavu si mi opře o prsa a pomalu začne hrát mou nejoblíbenější skladbu od Yirumi - River Flows In You, asi jako omluvu za to jak neomaleně mi jej dneska vypnul. Ruce mu položím kolem krku a zaposlouchám se do něžné skladby, která mě dojímá normálně, a když ji hraje Matt…
Prsty mu svižně běhají po klávesnici. Jemně se mu v klíně otočím a začnu hrát na akordech, tak jak mě to naučil. Společně se snažíme spojit naše ruce do jedné tóniny a kupodivu se nám to podaří.
"Mám dotaz."
"Ano?"
"Co bys chtěl dělat, kdys měl přestat hrát na kytaru a opustit Muse?"
"Vytáhl bych Kawai na ulici, před něj postavil obal na kytaru a začal hrát," zasměje se a já s ním. Představa jak on táhne po ulici Kawai…
"Ne, myslím to vážně, kdyby ses nesměl na 2 metry přiblížit k žádnému nástroji. Co bys dělal?"
"Hmm, slintal 2 metry od toho nástroje." To už nevydržím a jemně ho praštím. "Au, za co?"
"Nevíš?" zasměju se pro změnu já.
"No dobře. Po pravdě řečeno ani nevím. Dřív mě jako každého bavili auta, ale pochybuji, že bych se k tomu dokázal vrátit. Proč našla si mi něco?"
"Jo, šoupnu tě do kavárny," usměju se.
"Kavárny?" zopakuje po mě Matt zděšeně. "Co bych tam dělal, kreslil podpisy šlehačkou do kafe?" To už nevydržím a vybuchnu smíchy.
"No úplně tě vidím. Po lokty bílý od šlehačky a zbytek… teď mě tak napadlo, víš jak úžasně bys voněl?" usměju se samolibě.
"Jo, jako preso, z kterého se snaží udělat laté."
"Miluju tvůj smysl pro humor."
"Jo, fanynky to taky říkají."
"Já tě praštím tím klavírem!"¨
"Tak to chci vidět. Vážně, za to bych klidně i zaplatil. Hele, když to uděláš, já ti to nebudu vyčítat, ani když mě omylem zabije, prostě to udělej, mě to nevadí! Chci prostě vidět jak Kawai zvedneš!" posmívá se mi.
"Jdu posbírat to prádlo z bazénu," usměju se uraženě.
"Ale no tak. Pověz mi to, proč bys mě dala do kavárny?"
"Děláš úžasné kafe!" vyhrknu poklonu.
"No to je možná pravda, ale myslíš, že by nás uživilo moje kafe?"
"S našimi náklady? Ne, ale dokážu si tě tam představit," mrknu na ně a vymaním se z jeho objetí a jdu se podívat ven, jestli tam najdu naše oblečení. Nebo alespoň to co z něj zbylo.
"Co ten koncert s Benem Kowalewiczem? Domluvila jsi všechno?" volá na mě Matt z domu.
"Ano."
"Plakáty, myspace, všechno?"
"Nejsem malá a nedělám to poprvé!"
"I předprodej lístků?"
"Sakra!" Na ten jsem dočista zapomněla. Z domu uslyším Mattův nezadržitelný smích. "Hele víš co? Příště si to zařizuj sám!"
"Jasně, a co mám ještě všechno udělat?" zeptá se Matt hned vedle mě. Leknutím zavrávorám na okraji bazénu div nepřepadnu. Matt ke mně pohotově napřáhne pomocnou ruku a já se jí s vděčností chytím. Rychle se k němu přitáhnu ale on to neustojí a padne do bazénu místo mě. Neudržím se a začnu se nezadržitelně smát.
"Něco k smíchu?" rozčiluje se, jen co vyplave nad hladinu. Župan kolem něj plave jako by měl sukni z devatenáctého století.
"Vylez prosím tě," nabádám ho, když už to vypadá, že se tam chce usadit a jen stěží zadržuji smích.
Něco nesrozumitelně zamrmlá a vyleze ven.
"Co zas?!" rozčílí se, když se začnu opět smát.
"Vypadáš jako mokrá kočka."
"No, to je snad dobře ne?"
"Ne," směju se dál a odcházím do mé pracovny.
"Kam jdeš?"
"Zařídit ten předprodej vstupenek, chceš, aby na ten koncert někdo přišel ne?" usměju se.
Sotva dojdu do pracovny někdo zazvoní.
"Já tam jdu!" volá na mě Matt. Jako bych někdy šla otevírat, když jsem zalezlá v pracovně.
Vytočím číslo na agenta, který nám zajišťuje předprodej vstupenek, když se od vchodu ozve neuvěřitelný smích.
"Vačice! A mokrá!" slyším Chrise. Aa to bude dlouhý večer, zase přišli hrát nebo sledovat fotbal. Nejde mi to do hlavy, copak doma nemají vlastní televizi?
"Dobrý podvečer slečno Brokenová, co pro vás mohu udělat?"
"Dobrý podvečer Miku. Muse pořádají za dva týdny koncert, potřebuji zařídit předprodej vstupenek."
"Dobře, poslala jste mi info?"
"Samozřejmě."
"Provize jako vždy?"
"Ano."
"V tom případě už všechno zařídím."
"Děkuji mějte se krásně, nashledanou," rozloučím se.
"Na slyšenou." Kdyby všechno bylo tak jednoduché. Zmučeně zakroutím hlavou a zavolám Benovi.
"Já tě nesnáším!" ozve se z druhého konce telefonu.
"Já tě miluju," zasměju se.
"Co ZASE chceš?"
"Kdy přiletíte?"
"Za týden, nebo máme přiletět spíš?"
"Ne! To je dobrý," snažím se působit normálně ale v duchu omdlívám. Týden! Jestli tohle, já a dům, přežijeme tak už všechno.
"Ok, ještě něco," zeptá se Ben mdle.
"Ne, to je všechno, čau."
"Budeme se těšit."
"My ne, nazdar," řeknu bez známky humoru a položím mu to. Rychle přeběhnu do šatny, kde na sebe hodím černé plátěné kalhoty, tričko The Subways a mikinu Linkin Park, kterou mi Chester věnoval při jejich posledním koncertu, na který jsem se dostala a jdu do kuchyně pro něco k jídlu.
"Ahoj!" zavolají na mě Dom a Chris.
"No nazdar," zasměju se. "Dáte si taky něco na jídlo?"
"Ty se ptáš?"
"Taky fakt. Tak co to bude?" zeptám se s pohledem upřeným na Doma.
"Hm, nějakou buchtu nemáš?" zeptá se s pohledem upřeným na troubu.
"Dneska ne, nestihla jsem ji upéct, dopoledne jsem byla s Hayley."
"Jakou Hayley?"
"Hayley Wiliemsovou, z Paramore," mrknu na něj.
"Aha, tak mi nachystej to co sobě," mrkne na mě.
"Chrisi?"
"Nějaké těstoviny?" zeptá se opatrně. Ví jak mě nebaví večer vařit.
"Se zeleninou?" dodám. Takoví jsem měla původně plán pro sebe.
"Super, vyhovuje."
"A ty Matte?" zeptám se ho jako posledního. To zas něco bude.
"Mě je to v podstatě jedno, hlavně, aby na tom bylo hodně čokolády."
"Takže těstoviny se zeleninou, polité čokoládou?" zasměju se.
"Ne, ale mohla bys mi nachystat zmrzlinu," upře na mě psí oči.
"Tak to ani náhodou, měl bys přibrat, a zmrzlina není večeře."
"Tak já ji sním celý kyblík."
"Celých pět litrů? To ať tě ani nenapadne, já pak nebudu v posteli poslouchat tvé skučení," směju se. Přejdu do kuchyně a dám se do vaření. Za půl hodiny jsem hotová a už to sypu na talíře.
"Kluci hotovo!" zavolám do obýváku a než se naděju všichni sedí za barem. Před Doma a Chrise postavím těstoviny.
"A kde mám já?" zeptá se dotčeně Matt.
"Ty ještě chvilku počkej, tady máš zatím na pití víno."
"Ha, ty víš jak si mě udobřit," rozsvítí se Mattovi oči a jako správný labužník vínem v sklenici zatočí, pak k němu čichne a poté se trochu napije. "Výtečné," prohlásí zasněně. Potichu se uchichtnu, je na něj úžasný pohled.
"Tady," řeknu a postavím před něj palačinky.
"Já tě zbožňuju," vydechne Matt s pohledem upřeným na palačinky utopené v čokoládě.
"Jo, to já zebe taky budu, až budu prát to špinavé tričko od čokolády," zasměju se a pustím se do jídla.
"Nikki? Můžu tě poprosit o něco na pití?" zeptá se potichu Dom.
"Promiň!" praštím se do čela. "Já úplně zapomněla! Stačí Cola?"
"Samozřejmě," mrkne na mě a já se div nepropadnu, že jsem zapomněla na něco tak základního.
"Chrisi ty co?"
"Jemu nic nedávej!" vykřikne Matt ukazujíc na prázdnou sklenku od vína. Nechápavě pozvednu obočí. "On mi to všechno vypil!!!" zatváří se uraženě a Chris po mě blýskne úsměvem. Jako malé děti, zasměju se a vytáhnu láhev s vínem a také mu naleju.
"Spokojený?"
"Ani trošku!" ozve se místo něj Matt. Musím se smát jeho výrazu. Tváří se jako malé dítě, kterému ukradnete hračku a dáte ji někomu jinému.
Po jídle mi Dom pomůže naskládat věci do myčky a pak jde za klukama do zkušebny zatím co já se posadím k počítači. Otevřu si myspace a dívám se na ohlasy na koncert s Billy Talent, jsou jednoznačně kladné a už je prodaných tisíc lístků. Úlevou vydechnu a jdu dál brouzdat po netu. Asi po půl hodině zamířím na stránky s novinkami ohledně Muse, jsou tam strašné drby a netuším z jakého důvodu to čtu. Asi proto, že se u toho hrozně nasměji.
Hned při načtení stránky se mi objeví Mattova fotka, jak stojí u zlatnictví s papírem v ruce. Nechápavě svraštím obočí a kliknu si na celý článek.
BUDE SE MATTHEW BELLAMY ŽENIT? vybafne na mě titulek a já div nesletím ze židle. Chvíli popadám dech a pak se zahledím na Mattovu fotku. Opravdu chci vědět, co se v tom článku píše za nemysli? Vždyť mohl jít jen kolem s rozepsaným textem v ruce, to dělá pořád. Nakonec počítač vypnu a jdu taky do zkušebny, kde se natáhnu na pohovku a koukám jak kluci skládají nové skladby na připravované CD.
"Chceš zahrát?" zeptá se mě, dnes už podruhé Matt.
"Hm," odpovím rozespale. Jsem na ten rámus už tak zvyklá, že ve zkušebně často usínám. Jen pochytím, jak Matt začne hrát na klavír neznámou skladbu, která se nese v poklidném stylu a pak usnu.
Nevím jak jsem se ocitla v posteli ale automaticky mi noha vyletí vpřed, když mě vzbudí Mattovo chrápání.
"Au! Co jsem sakra proved?!"
"Chrápeš!"
"Já nic neslyšel," podiví se Matt naprosto vážně a já se naprosto nespoutaně začnu smát.
"Musíte mě budit?" ozve se mi za zády.
"Dome?!"
"Hm?!"
"Vypadni! Je tu dost pokojů pro hosty, co zase děláš tady?!"
"Máte nejlepší postel," usměje se zářivě. To už nevydržím a začnu se hystericky smát.
"Miláčku, jsi ok?" zeptá se Matt, ale drží se opodál, jako bych byla nějaká choroba, či co. Otřu si oči od slz a zhluboka se nadechnu.
"Ták, Dominiku, teď vypadni," řeknu mu už s vážnou tváří.
"Ale…"
"Žádný ale, tohle je naše království, tady pískle jako ty nemá co dělat," pošklebuji se mu.
"No dovol?! Jsem starší než ty!"
"Věkem možná, ale psychicky?"
"Fajn!" urazí se, vezme si peřinu a odejde do některého z pokojů.
"No konečně," vydechnu úlevně. Ne, že bych Doma neměla ráda, ale v posteli ho fakt nesnesu. "Chris šel domů?"
"Ano, hned chvíli poté, co jsi usnula Dom prohlásil, že to asi nemá žádnou, ehm, šťávu, když jsi i ty usnula, a že to můžeme rovnou zabalit. Chris se nijak nebránil, tak jsem ho doprovodil a Dom tu zůstal. To, že ho máme zase v posteli jsem ani náhodou netušil."
Pouze přikývnu a přitulím se mu do náruče. Ani ne během pěti minut slyšíme nějaké bouchání, které se ozývá ze zkušebny.
"Starlight," zašeptám si pro sebe ve stejnou chvíli jako Matt.
"Dominicu!" zakřičíme sborově.
"Jste hrozní!" ozve se ze zkušebny ale pak už je naštěstí klid.
Ráno nás probudí zvonek u dveří.
"Jdeš otevřít ty nebo já?" zeptám se otráveně Matta.
"Jdi ty prosím," odpoví mi rozespale. Pouze přikývnu a vstanu. Rychle na sebe natáhnu župan a jdu kde dveřím. Otevřu je a venku nikdo.
"Paráda," zamumlu si naštvaně a už už chci zavřít, když se za mnou sborově ozve: "PŘEKVAPENÍ!" div nenaskočím leknutím.
"Bene, Johne, Aarone, Iane! Co tu ksakru děláte?!" vykřiknu radostí na naše kamarády z Kanady a skočím Benovi do rozevřené náruče.
"No řekli jsme si, že vás budeme otravovat celé dva týdny, nutně potřebujeme dovolenou, a kde jinde ji strávit než u vás?" usměje se na mě Ben. Postupně se přivítám se všemi.
"To je skvělé! Tak pojďte dál, zaberte si pokoje, které chcete. Počítám, že teď se po té cestě půjdete na chvíli prospat," mrknu na ně.
"Jsem zvědavý, jak dlouho jí to nadšení vydrží," špitne Aaron k Ianovi.
"Dva dny."
"Sázka?"
"Beru, o deset dolarů."
"Fajn," přitaká Aaron a podá si s Ianem ruku. Nevěřícně zakroutím hlavou a Ben se začne smát.
"Ne, vyspali jsme se v letadle, jen si vybalíme a pak pro vás máme překvapení!" mrkne na mě.
"Další překvapení, jaké?"
"No to ti tak budeme vykládat," směje se John. "Hele, mimochodem, kde je Matt?"
"Teď počítám, že ve sprše," začnu se smát.
"Neříkej, že jsme vás vzbudili?"
"Jo," řeknu naoko uraženě a jdu do obýváku, kde se posadím na pohovku. Kluci mezitím táhnou dovnitř své krámy, nejhorší na tom všem je, že už tu mají i nástroje. Netuším, kam je dáme.
"DOME! Co ty tu děláš?!" rozezní se po domě Benův hlas. "To je skvělé Aaron s tebou chce něco probrat. Objevil nové činely."
"Aarone! Kde jsi, okamžitě chci s tebou mluvit," nadchne se Dominic a já jen zakroutím hlavou. Tohle jejich šílenství mi nedává smysl. Řekněte Mattovi, že máte nové trsátko s nápisem skupiny a div se nezblázní štěstím.
"Kdo si dá kafe?" zavolám neurčitě do domu.
"Já! Preso!" ozve se Aaron.
"Já taky!" přitaká rychle Ben. Jako by měl strach, že si to rozmyslím, nebo co.
"Já laté!" zavolá prosebným hlasem John.
"Já se přidávám k Johnovi!" ozve se Ian za mnou a já nadskočím leknutím.
"Já taky!" ozve se Dom odněkud z domu.
"Já si dám čokoládu," ozve se z koupelny. Jak jinak.
"Matte, jíš něco jiného než čokoládu?" zeptá se ho posměšně Ben, jakmile se vypraví z koupelny.
"Jo, piju víno," usměje se a já se ženu do koupelny, než mi tam zase někdo vleze. Teď si kvůli ranní sprše budu muset každý den přivstat, když je nás tu tolik. Nahoře sice jsou koupelny, ale jen malé.
"Hele, hele! Kam se ženeš? Co bude s tím kafem, okamžitě z té koupelny vypadni!" vyhání mě Dominic.
"Pro kafe zajedu, copak jsem závodní jídelna, abych vařila, pro takový regiment?" odpovím mu a pro jistotu otočím klíčem v zámku, kdyby mě odtud chtěl dostat pryč násilím.
Vlezu pod sprchu a rychle se umyju, nesmím tu být déle než půl hodiny nebo mě uškrtí. Trochu si vyfoukám zvlhlé vlasy a jemně se namaluju, nejdu přece nikam na módní přehlídku ale pro kafe.
Hodím na sebe zpátky župan a utíkám do ložnice, z které se dostanu do šatny. Dnes na sebe hodím fialové rifle a z recese si vezmu černé tričko Billy Talent, které jsem si kdysi, kdysi koupila, když jsem se s Benem ještě neznala osobně, a mikinu Muse, kterou mám teprve chvíli. Ti budou šílet, zasměji se.
"CO, to máš na sobě Brokenová?!" zděsí se Ben když mě uvidí a já div nepadnu smíchy ze schodů. Když ostatní slyší můj hýkavý smích, okamžitě se ke mně přidají.
"To jsem si koupila, ještě než jsem vás znala," mrknu na Bena.
"No to je mi jasný. Vždyť tohle se už, kdo ví jak dlouho, nevyrábí! Hele dej to na aukro, jsem si jistý, že z toho vytřískáš balík," mrkne na mě doufajíc, že to udělám.













jéj, to bylo perfektní xD... chytala jsem u toho záchvaty smíchu xD... a ještě nemůžu přestat xD... takže doufám, že další část přidáš co nejdřív a TfD bys sem hodit taky mohla xD