Takže tu máme další pokráčko, snad se bude líbit.. =))
"Bene!" zaskučím pro změnu já. Naposledy, když u nás spali to dopadlo katastrofálně. Byli tu všichni; Ben, Ian, Aaron, John, Dom, Chris a samozřejmě i Matt. Dominic s Aaronem řešili bubny, jak je mít dobře rozestavěné, aby je neboleli záda. Pak se dohadovali čí paličky jsou lepší, což skončilo tím, že je po sobě začali metat. John s Chrisem se hádali, jestli je lepší pětistrunná basovka nebo čtyřstrunná (v tu chvíli jsem s děsila, aby nezačaly létat basovky). A Matt s Ianem si zalezli do naší provizorní zkušebny a hráli tam na kytary. Ben se se mnou snažil bavit o zpívání ale moje odpovědi tipu: aha, hm, fakt?; ho zřejmě moc neuspokojovali, protože se odebral do zkušebny za Mattem a Ianem a já tak zůstala na ocet a šla jsem spát. Ráno když jsem vstala, našla jsem každého někde jinde, ale ani jednoho v posteli. No katastrofa.
"No dobře," souhlasím nakonec.
"Necháme to vše na tobě, dneska ti pošlu mailem náš plán koncertů a zkus to do toho nějak zasadit, jen nám pak napiš kdy, jo? Kde je celkem jedno," zasměje se.
"Fajn, ale pošli mi ho co nejdřív jo?"
"Jasně, jasně, ale teď se jdu dospat jasný? Dobrou," řekne mi unaveně.
"Čau," zasměju se a než stačí protestovat položím mu to. Ještě než odložím telefon dojde mi sms o zmeškaném hovoru. Obratem volám zpátky.
"Ahoj Hayley, co si potřebovala?"
"Ahoj! Nezajdeme na kafe? Potřebovala bych píchnout s jedním koncertem," vybalí na mě hned.
"No jasně, kdy?"
"Ehm, nevadilo by ti kdyby teď hned? Celkem to hoří," přizná popravdě.
"Jasně, že nevadí, kde?"
"Co třeba za hodinu v kavárně naproti kadeřnictví, kam chodím."
"Copak já vím, kam chodíš do kadeřnictví?" zasměju se. Jako bych měla znát každý pohyb, každého mého známého.
"Aha, no… Víš, ve kterém klubu jsme měli naposledy koncert? No, tak na té ulici je i kavárna, jsem si jistá, že to najdeš bez problémů, teď tam nebude provoz a moje auto poznáš."
"Jo, tu červenou bych nikde snad nepřehlédla," zasměju se.
"Ha-ha, hele za hodinu tě tam čekám jasný?"
"Jo, ahoj," řeknu a položím jí to. Zvednu se z pracovny a zamířím do koupelny, kde na sebe natáhnu černé rifle a k nim elegantní bílou halenku, na kterou si dám černé sáčko. Jdu přece mezi lidi ne? Sportovní elegancí nikdy nic nepokazíte. Popravdě řečeno, jsem hodně ovlivněná Mattem.
Rychle se namaluji, vezmu tašku, do které hodím diář, mobil, peněženku a klíče a můžu vyrazit. Zamknu za sebou dveře a jdu po štěrkové cestě do garáže, kde nasednu do svého černého Mitsubishi Evolution. Vycouvám z garáže a vyjedu po příjezdové cestě do dnes slunečného Londýna.
Kavárnu jsem opravdu našla bez problémů, ani jsem nemusela hledat Hayleyno auto. Sotva vejdu dovnitř, už na mě Hayley mává.
"Nechceš změnit barvu?" vybafne na mě místo pozdravu.
"Cože?"
"Ta černá už mi na tobě leze krkem."
"Zvykej si."
"Jsi strašná!"
"Dík," ušklíbnu se a obě se začněme smát, když v tom přijde číšník a zaraženě si nás prohlíží.
"Ne-nejste vy zpěvačka?"
"Já? Ne, neblázněte," zasměju se.
"Nemyslel jsem vás, ale ji," řekne a ukáže na Hayley.
"No dovolte? Copak jsem vaše zadnice, aby jste si na mě ukazoval a oslovoval mě ,ona´?" Načepýří se okamžitě Hayley. Číšník píchnul do vosího hnízda. Tiše se směju jejich hádce.
"Nějaký problém dámy?" zeptá se postarší, milý pán v kvádru. Zřejmě vrchní. Hayley se líbezně usměje.
"Váš číšník k nám byl velmi netaktní, mohl by nás obsluhovat někdo jiný?"
"Samozřejmě," odpoví a mírně se ukloní. "Jacobe, kolikrát jsem ti říkal, že se máš chovat slušně?!" slyšíme jak Jacoba po cestě pucuje. Podívám se po Hayley a vybuchnu smíchy, div se nesvalím na podlahu.
"No to je vážně vtipné," urazí se.
"Nesmíš si to tak brát, jednou jsi známá tak se s tím smiř. Měla bys vidět co se stává mě s Mattem, když jdeme do restaurace na oběd či večeři. Nejhorší jsou čtrnáctileté fanynky. Z těch fakticky šílím," zaměju se při vzpomínce jak nás vždycky přepadnou s křikem: "O můj božíčku, to je miláček Bellamy! Já chci podpísek!!". V tu chvíli si přeji mít zbrojní pas a u sebe nabitou zbraň.
"Ještě jednou se vám chci omluvit za chování Jacoba," uslyším za sebou hlas vrchního. "Dnes vás bude obsluhovat Edward, pokud byste měli nějaký problém, kdykoliv se na něj nebo na mě obraťte," řekne a s mírnou úklonou opět odejde. Edward je mladý krásný kluk, s bronzovými vlasy.
"Co si dáte?" otočí se na mě. Neschopna odpovědi zakroutím hlavou a podívám se na Hayley.
"Já si dám laté a Nikki si dá předpokládám preso, že?" Já jen němě pokývám hlavou, což Hayley vykouzlí na tváři obrovský úsměv.
"Hned to bude," odpoví Edward sametovým hlasem, ladně se otočí a odejde.
"Krásný, že?"
"To, ano," přiznám po pravdě, když opět najdu hlas.
"Takže, už asi víš proč sem chodím, že?" zasměje se a já s ní. Když nám donese Edward kávu, skoro ho nevnímáme. Po stole rozhozené různé papíry a hlavně můj nepostradatelný diář. Ani si nevšimneme, že nám přistavili druhý stůl, kde se tyčí naše kávy. Hayley potřebovala poradit kam přesunout koncert, protože klub, ve kterém měli hrát svou kapacitou jaksi nestačí.
"Jsi zlatá, díky," vydechne Hayley, když konečně skončíme. "Budu muset jít, dnes toho mám ještě moc," přizná a zamává na vrchního.
"Nech to, já to zaplatím, minule jsi platila ty," mrknu na ni.
"Dobře, ještě jednou díky moc, zatím se měj krásně," řekne a už utíká pryč, ta holka je hrozná, pořád v časovém presu.
"Přáli jste si platit?" zeptá se vrchní.
"Ano," řeknu a vyndám z tašky peněženku s zaplatím požadovanou sunu a jdu domů.
Doma jdu rovnou do pracovny, abych se podívala jestli mi už Ben posla ten seznam jejich koncertů. Poslal, super. Okamžitě si ho vytisknu společně s plánem koncertů Muse.
Asi po dvou hodinách plánování mám zařízenou arénu, vybrané letenky, které si kluci koupí. Vezmu telefon a vytočím Benovo číslo.
"Zase ty?" ozve se rozesmátě do telefonu.
"Problém?"
"Ne," zasměje se. "Co potřebuješ?"
"Koncert bude za dva týdny, všechny informace jsem vám poslala na mail, máte tam i vybrané letenky."
"Ty jsi tak hodná, že jsi nám koupila i letenky?"
"Ne, to si zařiďte sami," ušklíbnu se.
"Fajn, tak se měj."
"Zatím čau," usměju se a obratem vytočím číslo do agentury, která nám dělá reklamu na koncerty a takové blbosti.
"Dobrý den, právě jsem vám poslala info k dalšímu koncertu."
"Ano, už to tu vidím. Počkejte, už za dva týdny? Jste si jistá, že se stihnou prodat lístky?"
"Ano, dejte reklamu na MTV, nějaké plakáty, já to vyvěsím na oficiální stránky Muse a myspace a je to."
"Dobře, pozítří by to mělo všechno být hotovo, souhlasíte?"
"Samozřejmě, nashle," řeknu a zaklapnu telefon. Jestli tohle klapne, tak už asi všechno. Nevěřícně zakroutím hlavou a uvolněně zaklesnu do křesla. A to jsem si myslela, že budu mít dneska poklidný den. Přejdu k našemu stereu a vložím do něj CD Yirumi. Po domě se začnou rozléhat líbezné tóny klavíru.
"Víš co nechápu?" ozve se za mnou a já leknutím nadskočím.
"Co tu děláš?"
"Ehm, jestli si s ještě nevšimla, tak já tu bydlím," vysmívá se mi Matt.
"Dnes, jste skončili tak brzo?"
"Nikki, lásko, je šest hodin večer," šklebí se a vypne mi Yirumu.
"Hej, co to saka děláš?"
"Klid."
"No děkuju pěkně, právě jsem se chtěla uklidnit tím, že si pustím mého nejoblíbenějšího klavíristy." Tohle nasnáší, to bude bolet.
"Co jsi to řekla?!" zbledne a rázně se ke mně rozejde a bez problémů si mě přehodí přes rameno a nese mě pryč.
"Hej, co to děláš?"
"Jdu tě polít studenou vodou, abys zchladla!"
"Jo, to už si mi říkal mnohokrát a nic z toho," zasměj se. Nikdy nic takového nedodrží tak se uvolním, jeho rameno mě tlačí do břicha. "Anorektiku," utrousím po tichu.
"No, tak teď sis svůj rozsudek podepsala krví."
"Paráda," zasměju se a v tom si uvědomím, kde jsme. Stojíme na zahradě našeho domu, kde je bazén nyní snad s nulovou teplotou, ještě se nikdo neobtěžoval zapnout ohřívač vody. Okamžitě Matta co nejpevněji obejmu.
"Myslíš, že ti to pomůže?"
"Ano?"
"Ne, klidně tam skočím s tebou!" zasměje se a zouvá si boty.
"Co to děláš?" Někdy mi jeho chování opravdu nedává smyl.
"Nechci pak čvachtat po domě," usměje se tak, že kdybych stála tak se mi asi podlomili kolena. Najednou cítím jak se pode mnou zvedne Mattův hrudník a okamžitě mi vyletí ruka k nosu, protože vím co bude následovat.
Čekala jsem, že voda bude studená ale že to bude tak děsivé, v životě nikdy. Automaticky jsem se Matta pod vodou pustila, abychom mohli vyplavat pohodlně na hladinu, ale on mě ne a ne pustit. Ten strach, že se utopím byl strašný. Začala jsem kopat nohama, vzpouzet se mu, až mě nakonec pustil.
"Co to mělo znamenat?!"
"Říkal jsem ti, ať si zacpeš nos!" směje se z plných plic.
"Já vím, ale proč jsi mě držel?" zeptám se a do hlasu se mi vloudí hysterie.
"Jako trest za toho anorektika," ušklíbne se na mě.
"Hm," zamumlám uraženě a rozklepu se zimou.
"Pojď ke mně," zašeptá Matt a aniž by čekal na odezvu plave ke mně. Zlehka mě obejme a dá mi pusu na čelo. Během chvilky mě třas opustí a konečně ho mohu obejmout. Je tak teplý, vřelý, sice mi to mozek nebere, jak mu může být teplo v takové situaci, ale neřeším to. Pevněji se k němu přitisknu a vzhlédnu. Využije toho k tomu, aby mě políbil, jen jemně na rty a pak pokračuje po lícní, po krku… Užívám si ten slastný pocit, až téměř zapomenu, že je mi jsme ve studené vodě. Uvědomím si to až ve chvíli, kdy mě od sebe odstrčí a strhne, ze mě promočené tričko. Bezbranně na něj vyvalím oči, zatím co si také stahuje oblečení a než se naděju je u mne a líbá mě s novou dravostí. Nebráním se mu, jen ostře vydechnu, když narazím na okraj bazénu tak tvrdě, až to zabolí.
"Miluju tě," zašeptá Matt mezi polibky.
"I já tebe," oplatím mu neschopna se od něj odtrhnout. Vzrušeně vydechnu, což je pro Matta signál, aby nepřestával. Cítím, že pokud se znovu nenadechnu asi omdlím, odtrhnu své rty od těch jeho a snažím se zhluboka dýchat. Matt mě přitiskne více k okraji a nedovolí mi popadnout dech.













ahooj, promiň že tu teď nic nestíhám, ani povídku jsem ještě nečetla... nevím co se stalo, ale slibuju že se co nejdřív zase zapojím do dění na tvém blogu!!! Promiň znovu *kaje se*