Takže tady je první část nové povídky Muse, kterou, jak jsem již předeslala, věnuji Nikki... =)) Snad se bude líbit.. =))
Stála jsem tam a plakala po boku Courtney. Matt stál za mnou a objímal mne kolem pasu. Nebylo slyšet nic krom nářku. Doteď nepochopím, proč to udělal? Jak je tu mohl nechat samotné? Četla jsem dopis, který zanechal Courtney, ale byl zmatený. Na jednu stranu ho chápu, ale na tu druhou… byl to můj přítel.
Poprvé jsem ho uviděla na jejich koncertu, když jsem si šla pro podpisy. Bylo to něco neuvěřitelného. Podíval se na mě, svraštil obočí a řekl: "Já tě znám." Což byla samozřejmě blbost. V té době jsem se v branži vůbec nepohybovala. Dělala jsem manažerku jedné absolutně neznámé kapele, která neměla budoucnost. Ale zmínila jsem se mu o tom a on mě pozval do zákulisí, kde se mě zeptal, jestli bych nechtěla vypomáhat jejich manažeru, který očividně nestíhal a já samozřejmě souhlasila. Taková příležitost se neodmítá. A tak jsem se dostala ke Kurtu Cobainovi a Nirvaně. A teď tu pláču nad Kurtovým hrobem.
Všichni už se začali pomalu rozcházet. Matt mě objal pevněji a pošeptal mi: "Pojď, už také půjdeme domů." Němě jsem přikývla. Chytnul mě za ruku a táhnul pryč. Byla jsem mu vděčná za tu všechnu podporu, kterou jsem od něj teď dostávala, věděl jak pro mě byl Kurt důležitý.
"Myslím, že ten koncert není dobrý nápad, měli bychom to zrušit," zamumlal Matt, když už jsme seděli v autě na cestě domů.
"Zbláznil jsi se?" vyštěknu na něj ostřeji, než bych chtěla.
"A-ale…"
"Žádný ale! Víš co mi dalo za práci, zorganizovat tak velký koncert? Všechno je domluvené! Fanoušci očekávají, že to bude jeden z nejlepších koncertů kapely Muse. Máte tam natáčet HAARP," svěsím smutně hlavu. Jsem manažerkou Muse už dlouhé 4 roky a 3 roky chodím se zpěvákem a kytaristou Matthewem Bellamym. Před rokem mi dokonce nabídnul, abych se k němu nastěhovala, jen nevím jestli to bylo z lásky nebo proto, že se mu za mnou nechtělo každý den dojíždět.
"Tak to ještě odložíme," mrknul na mě.
"Ne, je to zbytečné, a stejně je to relativně za dlouho, do té doby budu určitě pořádku, slibuju," řeknu ale za zády zkřížím prsty. Matt se spokojeně usměje a zaparkuje na příjezdové cestě před domem.
Nečekám než obejde auto a otevře mi, vystoupím sama a jdu do zkušebny. Nevím jak, ale Matt záhadným způsobem pochopí, že chci být sama a nejde za mnou.
Vezmu si svou akustickou kytaru, kterou jsem dostala od Matta jako dárek k narozeninám, a začnu si pomalu vybrnkávat Nothing else matters od Metalliky a vzpomínám, jak jsem netradičně vybírala Nirvaně předkapely. Vždy jsem na myspace našla něco co se mi líbilo, kluci si to poslechli a buď souhlasili nebo ne. Jednou jsem tak našla i skupinu Rattle Bucket, kluci se na ni moc netvářili ale já je nakonec přemluvila, protože byly z mého rodného města. Nakonec byli šťastní, s Rattle bucket si padli do oka a dokonce se podíleli na jejich cd 2 songy. Ale to už je velmi vzdálená minulost.
Zhroutila jsem se na zem, neplakala jsem, jen jsem si objala kolena a dívala se do prázdna. Uvnitř jsem cítila neuvěřitelnou prázdnotu, jako ještě nikdy. Po pár minutách přišel Matt, němě mě zvedl a odnesl do ložnice, kde jsem prakticky hned usnula.
Druhý den mi už bylo dobře. Připadalo mi vše jako vzdálený sen a ne jako krutá přítomnost.
"Dobré ráno," pozdravil mě Matt v kuchyni a dal mi pusu na čelo. "Jak ti je?"
"Ujde to," odpověděla jsem mu nakřáplým hlasem a sedla jsem si ke stolu.
"Co si dáš na snídani?" zeptal se mě od kuchyňské linky.
"Moc mě rozmazluješ."
"Hm, ale neodpověděla jsi mi."
"Co si dáš ty?"
"Já už jsem jedl."
"A co jsi měl?"
"Nikol, no tak," oslovil mě Matt naoko vážně. Věděl, že nemám zrovna dvakrát v lásce, když mě
takto oslovuje. "Víš, že tohle nemá smysl."
"No dobře. tak mi udělej, třeba, toasty, ano?"
"Super, dám si taky," mrkne na mě. Je neuvěřitelné, kolik toho sní. Jen zakroutím hlavou a vystartuji po kávovaru, ale Matt mi zatarasí cestu.
"Ne, ne, ne. Tohle dneska udělám já."
"To už si nemůžu udělat ani kafe?"
"Ne."
"Fajn, tak se strhej, jdu do obýváku," prsknu na něj naoko rozzlobeně a políbím ho na tvář.
V obýváku se rozvalím na sedačku a pustím MTV, co jiného. Málem spadnu, když zjistím, že dávají živě rozhovor s Billy Talent. Moderátorka se právě ptá Bena Kowalewicze, se kterou kapelou by si rád zahrál.
"Někdy bych si rád zahrál s Muse," odpovídá. "Poslouchám je totiž před spaním, je to velmi uklidňující hudba a už několik měsíců mi vrtá hlavou jak Matthew dokáže vyzpívat takové výšky, mohl by mě to naučit." Málem padnu smíchy, když vidím s jakou vážnou tváří Ben odpovídá a moderátorka hltá každé jeho slovo. Hrábnu po telefonu a vytočím jeho číslo.
"Oh, promiňte," omluví se Ben, když mu začne zvonit telefon. "Ano?"
"Ahoj, tak ty by jsi chtěl vědět jak to Matt dokáže jo?" vyprsknu smíchy do telefonu.
"Nikki ahoj! Jak se máš?" slyším jeho příjemný hlas.
"No já se mám… skvěle. A ty koukám taky, když jsi v televizi."
"Jo, několik tisíc diváků právě sleduje náš rozhovor," zasměje se.
"Hele, vážně chceš koncert s Muse?"
"Jo, mohl by to být zajímavý večer."
"Tak fajn, já vám to domluvím, ale budete jako předkapela, jasný?" směju se.
"No dovol?!"
"No klidně dovolím," zasměju se. "Tak já vám to domluvím. Ještě si zavoláme, jo?"
"Jasně, zatím ahoj," řekne a položí mi to.
"Kdo to byl, jestli se mohu zeptat?" ptá se moderátorka. Je to ten typ, co se nedá jen tak odbít,
tahala by to z Bena klidně i hodiny, kdyby musela.
"Nikol, přítelkyně Matta Bellamyho a manažerka Muse. Právě mi oznámila, že mi s nimi domluví koncert."
"V-vážně?" koktá ze sebe zaskočená moderátorka.
"Jasně, už se těším."
Otočím se, abych se podívala, jak je Matt daleko se snídaní (kafem) a uvidím ho stát s otevřenou pusou ve dveřích.
"Co jsi to zase provedla?"
"Já? Nic," začnu se smát, zvednu se ze sedačky a vezmu si od něj tác s jídlem, který zdobí rudá růže.
"Děkuju," zašeptám a přivoním si k ní.
"No však se neboj, já si to vyberu."
"No to by mě vážně zajímalo jak," zasměju se a usrknu si horké kávy. Matt dělá snad nejlepší kafe v celé Anglii. Když přestane hrát tak ho, jako hodná a starostlivá manažerka, šoupnu do kavárny.
"Co máš dneska v plánu?" zeptám se, když ho vidím scházet ze schodů v jeho oblíbeném červeném saku.
"Rozhovory, oběd s vydavatelem a pak půjdeme hrát."
"Super," usměju se.
"No vážně úžasný," povzdechne si Matt a hrábne po hřebínku. "Nemůžeš tam jít místo mě? Znáš nás dost dobře na to, abys z nás mohla odpovídat."
"To možná, ale fanynky by nebyly moc natčené, kdyby v rozhovoru stálo místo Matthew Bellamy, Nikol Brokenová."
"No, to asi ne." přizná a políbí mě. "Tak se zatím měj, já už zase nestíhám."
"Žádná novinka," utrousím.
"Jo a mimochodem, co budeš dneska dělat ty?" otočí se na mě ve dveřích.
"Uklízet, pak si uvařím něco na oběd, a dál nevím, asi plánovat ten koncert s Billy Talent," zasměju se. Usměje se na mě, nestačím ani zvednout ruku, abych mu zamávala a už je pryč. Povzdechnu si a jdu se zkulturnit do koupelny. Obleču si staré tepláky, které nosím jen když Matt není doma, protože by ho asi trefil infarkt, kdyby mě v nich viděl, a pustím se do uklízení.
Zhruba v poledne už mám všechno hotové, dokonce jsem i po jídle. Většinou mi uklízení zabere víc času.
Udělám si kafe a jdu do pracovny, kde si pustím počítač. Při načítání mi vyskakuje kolik došlo mailů na oficiální mail Muse. Dneska nějak málo, pomyslím si. Jen 300.
"No tak na to hoši zapomeňte, odpovězte si na to sami," ušklíbnu se a otevřu si svůj mail. Nic nového. Pohodlněji se uvelebím na židli a sáhnu po svém diáři, telefonu a velikém bloku, který používám, když něco plánuju. Píšu tam páté přes deváté, Matt nikdy nechápe jak se v tom můžu vyznat. Vezmu telefon a vytočím Benovo číslo.
"Hm?"
"Ahoj Bene, neruším?"
"Jak se to vezme," odpoví mi a zívne.
"Hele, já nemůžu za to, že vyspáváš až do dvanácti."
"Počkej to je tak brzo?"
"Ne, je jedna hodina místního času, kolik je u vás fakt netuším," zasměju se.
"Víš co to znamená?!"
"Ne," odpovím po pravdě a snažím se zachovat klidný hlas.
"Tady je o sedm hodin míň!"
"Čili? Kolik máš teď hodin?" začnu se smát.
"No to je vážně k smíchu, je šest ráno!"
"Hele tak teď mi něco vysvětli, jak je možné, že jsem vás v sem ráno viděla v televizi jako živý rozhovor na MTV?"
"Bylo to hned po koncertu, u nás byla akorát půl noc."
"Hm, super, hele už jsi dostatečně probraný na to, abychom mohli domluvit ten koncert, nebo mám zase zavolat vašemu manažeru, abys mohl zase nadávat že jsem vybrala špatný termín?"
"Hele, nadával jsem jen jednou," zasměje se.
"Jo, protože jsem s vámi víckrát koncert neorganizovala," ušklíbnu se a Bena tím nechtěně uzemním.
"A kde by byl? To je myslím základní otázka."
"No, jelikož vy budete před…"
"Neříkej to!"
"…kapela, tak já vyberu za Muse místo jo? Čili Anglie."
"Proč?" zaskučí do telefonu.
"Sám sis o to řekl. A jsem líná jet do Států."
"Ale v Torontu je teď nádherně! Třicet ve stínu!"
"Super, o důvod víc proč tam nejet."
"Fajn, takže Anglie, super. Jen mi řekni kdy, stejně spíme u vás."
"Cože?!"
"Dům na to máte velký dost."
"Bene!" zaskučím pro změnu já. Naposledy, když u nás spali to dopadlo katastrofálně. Byli tu všichni; Ben, Ian, Aaron, John, Dom, Chris a samozřejmě i Matt. Dominic s Aaronem řešili bubny, jak je mít dobře rozestavěné, aby je neboleli záda. Pak se dohadovali čí paličky jsou lepší, což skončilo tím, že je po sobě začali metat. John s Chrisem se hádali, jestli je lepší pětistrunná basovka nebo čtyřstrunná (v tu chvíli jsem s děsila, aby nezačaly létat basovky). A Matt s Ianem si zalezli do naší provizorní zkušebny a hráli tam na kytary. Ben se se mnou snažil bavit o zpívání ale moje odpovědi tipu: aha, hm, fakt?; ho zřejmě moc neuspokojovali, protože se odebral do zkušebny za Mattem a Ianem a já tak zůstala na ocet a šla jsem spát. Ráno když jsem vstala, našla jsem každého někde jinde, ale ani jednoho v posteli. No katastrofa.













V posteli? On achtěla všechny do postele? xD =D A létající basovky! Paráda! Fakt krásnááá povídka! A když je to první část,kdy bude druhá
=)