Proč (ne)mám ráda podzim?
Proč (ne)mám ráda podzim? To se těžko vystihuje. Podzimní počasí se vyznačuje sychravem, deštěm, výkyvy teplot… Rozeberme si jeden takový den.
Ráno vstanete a co vidíte? Nic, venku je ještě tma. Myslím, že tohle můžeme brát jako negativum. Ale zpět k našemu podzimnímu dni. Vstanete, uděláte si kávu, snídani, nachystáte si věci do práce, umyjte si a vyfoukáte vlasy. Spokojená se svým vzhledem se obléknete a podíváte na hodinky, a zděsíte se. Jdete pozdě. V rychlosti popadnete věci a utíkáte na zastávku. Až na ní vám dojde, že celkem hustě prší, čímž je zničeno vaše ranní úsilí o krásný účes. Jaké štěstí, pomyslíte si ironicky. Přejdete k tabuli s jízdním řádem a zjistíte, že vám to před pěti minutami ujelo a další autobus jede až za dvacet minut. Jako naschvál se není kam schovat. Tak stojíte, vtom dešti, cítíte, jak vám voda začíná stékat po zádech. To není dobré, pomyslíte si.
Když přijede autobus, vděčně do něj nastoupíte. Ostatní cestující se na vás pohoršeně dívají, tudíž nemáte ani odvahu se posadit. Postupně celou cestu stojíte a díváte se na zem, z vlasů vám kape voda. Když autobus konečně zastaví, vděčně vystoupíte. Do práce přijíždíte se čtyřicetiminutovým zpožděním. S pocitem, že vypadáte jako zmoklá slepice, se odšouráte k sobě do kanceláře, odkud po zbytek dne nevytáhnete paty.
Ano, i takto může vypadat obyčejný podzimní den. Ale není to podmínkou. Podzimní dny mohou být i krásné, když je příjemných 10°C, svítí slunce,… To hned člověku zvedne náladu. Ovšem, když poté, co opět dobíháte autobus, uklouznete po napadaném listí, už to taková idylka není, a vaše nálada klesne pod bod mrazu.
Proč (ne)mám ráda podzim? To se těžko vystihuje. Podzimní počasí se vyznačuje sychravem, deštěm, výkyvy teplot… Rozeberme si jeden takový den.
Ráno vstanete a co vidíte? Nic, venku je ještě tma. Myslím, že tohle můžeme brát jako negativum. Ale zpět k našemu podzimnímu dni. Vstanete, uděláte si kávu, snídani, nachystáte si věci do práce, umyjte si a vyfoukáte vlasy. Spokojená se svým vzhledem se obléknete a podíváte na hodinky, a zděsíte se. Jdete pozdě. V rychlosti popadnete věci a utíkáte na zastávku. Až na ní vám dojde, že celkem hustě prší, čímž je zničeno vaše ranní úsilí o krásný účes. Jaké štěstí, pomyslíte si ironicky. Přejdete k tabuli s jízdním řádem a zjistíte, že vám to před pěti minutami ujelo a další autobus jede až za dvacet minut. Jako naschvál se není kam schovat. Tak stojíte, vtom dešti, cítíte, jak vám voda začíná stékat po zádech. To není dobré, pomyslíte si.
Když přijede autobus, vděčně do něj nastoupíte. Ostatní cestující se na vás pohoršeně dívají, tudíž nemáte ani odvahu se posadit. Postupně celou cestu stojíte a díváte se na zem, z vlasů vám kape voda. Když autobus konečně zastaví, vděčně vystoupíte. Do práce přijíždíte se čtyřicetiminutovým zpožděním. S pocitem, že vypadáte jako zmoklá slepice, se odšouráte k sobě do kanceláře, odkud po zbytek dne nevytáhnete paty.
Ano, i takto může vypadat obyčejný podzimní den. Ale není to podmínkou. Podzimní dny mohou být i krásné, když je příjemných 10°C, svítí slunce,… To hned člověku zvedne náladu. Ovšem, když poté, co opět dobíháte autobus, uklouznete po napadaném listí, už to taková idylka není, a vaše nálada klesne pod bod mrazu.













Velmi optimistický pohled na podzim xD Já je mám ráda=) A ještě radši, když na podzim vemu hafňu vem a jdem skrz park-hřbitov úzkou cestičkou pokrytou barevnýma listama mezi vysokými stromy.. ale musí k tomu svítit sluníčko =D pak je to paráda!=)