close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hermiona - část 45.

7. prosince 2008 v 19:07 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)
Ahoj zlatíčka,
ano vidíte stprávně, je tu POSLEDNÍ pokráčko Hermiony... =))) omlouvám se, že tento týden tu nic moc nepřibylo ale je to dané tím, že se doma řešil jeden zásadní problém, a byla tu divná nálada, která bohužel padla i na mě, takže jsem byla ráda, když jsem se mohla doslova vyskákat na čtvrtečním koncertu Rattle bucket neboli chrastícího kbelíbu.. xD pak sem dám foky a napíšu jaké to bylo... =))) a potom jsem taky pinklovala mezi halou a domovem, taky celkem záživné.... No dost mých keců, užijte si poslední část, snad se bude líbit... =)))




Hermiona se podívala úzkostlivě po ostatních. Co mám teď dělat? ptala se sama sebe. Říct jí pravdu nebo raději počkat. Nervózně si skousla spodní ret a podívala se na Rona hledajíc u něj oporu. "Tak to ne Hermiono, na to ani nemysli!" ozvala se Peggi, která z ní nespustila oči. "Nemysli na to, že bys mi něco snad zatajila! Já to zvládnu neboj se. No tak už mluv," povzbuzovala ji.
"Peggi, j-já nevím jak začít," přiznala se Hermiona.
"Tak od začátku, jak Veronika zemřela?"
"Tys ji zabila," zašeptala Hermiona.
"Cože?! Já ji zabila? Jak co se stalo?" ptala se zmateně. Hermiona ji konejšivě chytnula za ruku a začala jí vyprávět všechno co se přihodilo od doby, kdy zabila Veroniku, aby ji a Rona zachránila až po to, jak hledali lektvar na její záchranu. Ovšem vynechala jednu drobnost, kdo byl její otec. Když skončila, Peggi smutně sklonila hlavu.
"Už to chápu, ta část, co mě chybí, to je Veronika, ale nechápu, proč jsem si to nepamatovala, asi tím šokem," pousmála se smutně Peggi.
"Tím se dostáváme k tomu, co jsi řekla, když jsi se probudila, kdo koho zabil a proč?" vychrlila rychle Hermiona ve snaze přivést Peggi na jiné myšlenky.
"Když jsem se tam zhroutila, tím myslím u jezera, měla jsem poslední vidinu, poslední záblesk schopnosti, kterou jsem měla díky Veronice."
"Co jsi viděla, co se stalo?" ptali se jeden přes druhého.
"Veronika otrávila Snapea u něj v kabinetu. Něco mu říkala, ale já neslyšela co, ze začátku vypadala rozčileně ale pak se začala smát, přešla k němu objala ho opět mu něco řekla a pak šla do kuchyňky, kterou má v kabinetu, tam připravila pití, pro oba, ovšem do jeho přidala nějaký lektvar. Pak už jsem jenom viděla jak se Snape zhroutil na zem. Pořád ale nechápu proč to udělala, co jí Snape provedl? Proč ho objímala?"
"Peggi, my na to známe odpověď," pronesla tiše Hermiona, bála se Pegginé reakce. Pomalu se jí podívala do obličeje a uviděla v něm očekávání.
"No tak, Hermiono, řekneš mi to už?"
"Peggi, Severus Snape byl tvůj a Veroničin otec," řekla Hermiona s pohledem zabodnutým do Peggina obličeje. Peggi zalapala po dechu a zadívala se z okna, chvíli bylo tíživé ticho, které nakonec přerušila Peggi.
"Tím se ovšem všechno vysvětluje," řekla tiše, takřka nepřítomně.
"Jak to myslíš?" zeptala se nechápavě Hermiona.
"No tak! Copak vám to nedochází? Veronika na to musela přijít dřív než mi všichni, kdo byl naším otcem, proto…"
"…proto za ním šla a objímala jej," dořekla za ni Hermiona. Tato část všem tak nějak došla ale nebyli si jistí, zda je to pravda.
"Ano ale to není zajisté všechno, ona ho kvůli tomu i zabila!"
"Proč si to myslíš?"
"Jsem si tím jistá. Udělala to zřejmě kvůli tomu jaké mě la dětství, že nás od sebe odtrhly, díky našemu spojení jsem měla možnost ji poznat důvěrněji. Všechno její chování mělo důvod a to ten, že kouzelníci, ke kterým ji dali, ji neměli zrovna v lásce," odmlčela se Peggi vysíleně.
"Myslím, že je čas aby jste odešli," ozvala se za nimi madame Pomfreyová. "Slečna Alsová potřebuje odpočívat, jsem si jistá, že dnešek i zítřek prospí, je zbytečné, abyste sem po ty dva dny chodili. Jakmile bude ale v pořádku propustím ji," dodala konejšivě, když viděla jejich zmučené obličeje.
"Dobře, Peggi, brzo se nám uzdrav ať si můžeme co nejdřív jít zahrát famfrpál," mrkl na ni Harry.
"Né!" zaúpěla Hermiona.
"Co se děje?"
"Famfrpál ne, copak si nepamatujete jak to dopadlo posledně?" zeptala se zkroušeně načež se všichni včetně Peggi rozesmáli.
"Na to ihned zapomeňte, nebo slečnu Alsovou pustím zpět až za měsíc!" vyhrožovala madame Pomfreyová s rádoby vážnou tváří. "A teď kuš!"
"Cože?" zeptal se Ron s povytaženým obočím.
"Rone to znamená, že máte vypadnout," smála se Peggi. Bylo na ní vidět jak je zesláblá a unavená, spánek potřebovala jako sůl.
"Tak jdeme," zavelela Hermiona a všichni se na její povel zvedli. Vyšli z ošetřovny a zastavili se.
"Co teď?" zeptal se Harry. "Nebezpečí je za námi, Voldemort je mrtví, Peggi je v pořádku, nemyslíte, že to teď bude nuda?"
"To rozhodně ne, co kdybychom šli do Prasinek?" navrhla Ginny a prosebně se na Harryho podívala.
"Tak s tím rozhodně souhlasím!"
"Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti!" pronesl slavnostně Harry a poklepal na Pobertův plánek.
"Pane Pottere?" ozval se za nimi známí uklidňující hlas.
"Ano?" zeptal se klidně Harry a složil plánek do kapsy. Mohu poprosit vás a slečnu Weasleyovou, abyste šli se mnou? Musíme na ministerstvo vysvětlit dnešní události."
"Samozřejmě profesore Brumbále," přitakal Harry. "Jen se rozloučíme."
"Jistě. Sejdeme se u hlavní brány," řekl Brumbál a odešel.
"Tak co, ještě chcete jít do Prasinek?" zeptal se Harry a už, už vytahoval Pobertů plánek.
"No, myslím, že bez vás by to ani nebylo ono," řekl Ron a chytil Hermionu kolem pasu.
"To je pravda, myslím, že raději zůstaneme na koleji," usmála se Hermiona.
"Dobře, v tom případě, neplecha ukončena!" pronesl Harry a spolu s Ginny odešel.
"A my budeme dělat co?" zeptal se nedočkavě Ron.
"Co kdybychom šli do Komnaty nejvyšší potřeby? Dala bych si horkou čokoládu," usmála se Hermiona. Ron otočil oči v sloup. "A cos čekal, že řeknu?" smála se mu.
"No já nevím, ale tohle mě teda vážně nenapadlo," trucoval Ron. "Tak pojď," řekl a chytil Hermionu za ruku a doslova ji táhl ke Komnatě nejvyšší potřeby. "Stůj!" rozkázal jí.
"Rozkaz, šéfe," smála se Hermiona, ale poslechla. Ron třikrát prošel kolem gobelínu. Když se objevili dveře okamžitě vešli.
"Ronalde Weasley! Co tady dělá ta postel?!" zeptala se naoko vážná Hermiona a založila si ruce v bok.
"Hermiono, koukej máš tu čokoládu," usmál se něžně Ron.
"A ty si myslíš, že mě tím podplatíš?" začala se smát.
"No, ano?"
"Ano co?"
"Ano, myslím, že tě tím podplatím," smál se Ron.
"Mhm, asi máš pravdu."
"Tak pojď," řekl Ron a zatáhl ji na postel. Sotva Hermiona dopila tolik vytouženou čokoládu přitulila se k Ronovi a v jeho náručí spokojeně usnula.

"Dobré ráno," přivítal ji Ronův ospalí hlas. Opatrně se rozhlédla po místnosti. Pořád byli v komnatě.
"Dobré, kolik je hodin?"
"Nevím, ale asi bude něco kolem šesté ráno, myslím," usmál se na ni Ron a dal jí pusu na čelo.
"Měli bychom se vrátit na kolej, Harry s Ginny už musí být zpátky," přemýšlela pomalu Hermiona, takhle brzo po ránu se jí ta činnost vůbec nelíbila.
"Dobře," řekl Ron a začal se zvedat z rozházené postele.
"Co se tu v noci dělo?" zeptala se Hermiona, když si pořádně prohlédla postel. Všechno bylo rozházené, ani jeden polštář nezůstal tam, kde byl.
"Ty si to nepamatuješ?"
"Ne."
"No, upřímně řečeno, nechápu jak s tebou může Ginny spát na pokoji," smál se Ron.
"Ty víš, že to nechápu," posmutněla Hermiona.
"Já vím," přitakal Ron.
"No tak mi to vysvětli!" rozzuřila se naoko Hermiona, načež se Ron začal neovladatelně smát. "Fajn, tak si to nech pro sebe."
"Ne, počkej. Hrozně si s sebou v noci mlátila, a každou chvíli jsi mě praštila, bylo to neuvěřitelné. Pokud vedle tebe budu někdy spávat tak tě budu muset na každou noc svazovat," zasmál se Ron.
"No to bude teda úžasné! Co si pomyslí sousedi," rozvíjela dál tu představu se smíchem Hermiona.
"Tak to netuším," zakroutil hlavou Ron a zvedl se k odchodu. Hermiona jej napodobila a ruku v ruce šli do Nebelvírské věže.
Harry a Ginny už byli také vzhůru. Seděli ve společenské místnosti, v jejich oblíbených křeslech u krbu.
"Ztracený sourozenec se mi vrátil," přivítala Ginny Rona a šla jej obejmout.
"Tak co se dělo na ministerstvu?"
"Celkem nic," řekl nezaujatě Harry a pohlédl z okna.
"Ptali se nás na to jak zemřel Voldemort a…"
"…co jsme udělali z jeho tělem, jak nudné," dořekl za Ginny Harry.
"Ano, poté klasické otázky tipu…"
"…kolik lidí bylo zraněno, kolik smrtijedů nás napadlo, jak se to všechno seběhlo a další nudné detaily," stěžoval si Harry a koukal pořád z okna.
"Co je s ním?" zeptala se Hermiona.
"Nabídli mu místo ministra kouzel," řekla Ginny.
"Cože?!"
"Jo, ale nepřijal jsem to," řekl Harry.
"Proč, je to nuda?" zeptala se jízlivě Hermiona.
"No, to asi ne, ale mám lepší místo," ušklíbl se.
"Jaké?"
"Budu učit famfrpál, jakmile dodělám tento ročník, tak tu nastoupím jako učitel," usmál se.
"Harry! To je skvělé!" jásala Hermiona.
"Jo já vím," usmál se. "A to jsem si myslel, že tu bude nuda."
"Nuda v Bradavicích? Neblázni," ušklíbl se Ron načež se všichni rozesmáli.
"Rone pojď se mnou," řekla Hermiona rozešla se do své ložnice. Ron jí byl v patách.
"Co tam tak hrabeš?" zeptal se, když viděl jak se Hermiona horlivě přehrabuje v kufru.
"Hledám jeden dárek pro tebe," zahuhňala.
"Tak to si nechám líbit," usmál se Ron a rozvalil se na Ginninu postel.
"Mám to!" zvolala vítězoslavně Hermiona.
"Bertíkovi lentilky tisíckrát jinak? Kdes je vzala?" podivoval se Ron a balíček od Hermiona přebral.
"Když jsme byli v Prasinkách, tenkrát, když jsem na Veroniku hrála spojenectví a ty jsi chodil s Peggi, jsem ti je tam koupila," usmála se.
"Vážně?" usmál se Ron a chtěl ji políbit, když mu do klína vyskočil Křivonožka. "Zlá kočka!" zanadával si načež se Hermiona nespoutaně rozesmála.
"Hej vy dva! Je tu Peggi!" ozvalo se ze společenské místnosti.
"Peggi!" vykřikla Hermiona a rozběhla se dolů. Sotva ji uviděla okamžitě ji objala.
"No tak Hermiono, vždyť mě udusíš!" stěžovala si.
"Jak to, že tě madame Pomfreyová propustila tak brzo?" zeptala se nechápavě Hermiona.
"Draco Malfoy se mě pokusil otrávit za to co jsem udělala Veronice, bude vyloučen ze školy. Madame Pomfreyová naznala, že vy mě ochráníte daleko nejlépe, lépe než ona, nejsem její jediný pacient. Tak mě propustila," usmála se Peggi.
"To jsem ráda," řekla Hermiona a znovu je objala.
"Musím vám něco říct," přiznala se Peggi.
"Co?" zeptali se všichni sborově se strachem v očích.
"Nebojte, o nic de facto nejde, jen, Veronika a otec budou mít dneska pohřeb, chtěla bych na něj jít."
"Samozřejmě, půjdeme také, kdy začíná?"
"Za půl hodiny," svěsila hlavu Peggi.
Hermiona i ostatní na nic nečekali a šli se převléct do smutečních šatů. Hermionu bodlo u srdce, když si oblékala ty svoje, naposledy je měla na sobě, když byla na pohřbu Viktora. Povzdechla si a otřela zvlhlé oči. Teď už není sama, má Rona, ale Viktor zůstane navždy v její srdci.
Obřad netrval dlouho, ale leč byl krátký, všichni plakali. Někdo pro nenáviděného a přesto milovaného profesora, někdo pro ztracenou sestru, přítelkyni. Když odcházeli z pohřbu, Harry je zastavil.
"Mám pro vás překvapení," řekl měkce.
"Jaké? To že budeš učit famfrpál už víme," povzdechla si Hermiona.
"Ginny měla zakázané vám to říci, ale Brumbál mi nabídnul, abych převzal jeho místo ředitele Bradavic a já to přijal."
"Harry to je báječné!" zvolala Hermiona a objala ho.
"To není všechno, Brumbál mi navrhnul, abych něco udělal." Všichni napjatě čekali co řekne, až Ron to nevydržel.
"Co ti navrhnul?"
"Řekl mi, abych Hermioně nabídl místo učitelky lektvarů, Ronovi místo mého zástupce na famfrpálu, rozhodčího a učitele obrany proti černé magii, ale pouze nižších ročníků, Ginny zatím studuje a potom se uvidí, to stejné Peggi. Já budu také ještě učit některé z vyšších ročníků obranu proti černé magii," dokončil svůj monolog Harry. Všichni oněměle stáli.
"To je úžasné," vydechl jako první Ron.
"A tys měl strach, že se budeš nudit," zasmála se Hermiona.
"Tady nuda nikdy nebude, a navíc, když teď bude ředitelem Harry, bude o zábavu postaráno," usmál se Ron a dloubnul do Harryho.
"No, ale Brumbál se Bradavic nevzdal jen tak, jeho portrét na nás bude dohlížet," usadil ho rychle Harry s přísným pohledem.
"Ještě mu ta funkce nebyla předána a už má tendenci nás klidnit," zasmál se Ron a ostatní se k němu přidali. Jen Peggi posmutněla.
"Jsi v pořádku Peggi?" zeptala se Hermiona.
"Celkem vzato ano, jen nevím kde teď budu bydlet. Domů jet nechci. Moc bych si přála za starým životem udělat tlustou čáru a začít znova. Kdo může žít s tím, že zabil své vlastní dvojče, které zabilo našeho otce?" svěsila smutně hlavu Peggi.
"Tak víš co, dneska udělej za svým dosavadním životem tlustou čáru. Myslím, že všichni budou souhlasit s tím, že ti odteď budeme říkat tvým druhým jménem, a to Ishio. Bude ti to připomínat tvou sestru a otce ale zároveň ti to umožní zapomenout na to co se stalo," mrkla na ni povzbudivě Hermiona a chytila Rona za ruku. Ten se usmál a objal ji kolem pasu.
"Dobře," usmála se Peggi.
"Takže zítřek ber jako nový začátek," doplnila Ginny.
"Tak nechte toho smutku už! Všechno nebezpečí je za námi, Ishia je zdravá, pojďme se konečně bavit! Pojďme konečně do Prasinek!" vykřikl nadšeně Harry.
"A co smuteční hostina?" zeptala se Ishia.
"Jsi si jistá, že tam chceš skutečně jít?" zeptala se hermiona s vážnou tváří.
"No já nevím, nemá tam být Harry jmenován?"
"Ne to až před vánočními prázdninami, zatím o tom nesmí nikdo, krom vás vědět," mrkl na ně Harry.
"To je ale už zítra."
"No a?"
"Dobře, v tom případě, hurá do Prasinek," usmála se Peggi a Harry vytáhl Pobertův plánek.
"Tak pojďte," zavolal na ně. "Rone, prosím," řekl a podal mu plánek.
"Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti!" vyhrkl Ron a klepl na plánek. Sotva zjistili, kde se kdo nachází rozeběhli se k tajné chodbě do Medového ráje, vstříc poslednímu dni, kdy jsou obyčejnými studenty, kteří při každé příležitosti mohou porušit školní pravidla.


Konec

Doufám, že se vám povídka líbila a děkuju, že jste ji vydrželi číst až dokonce… =))))

Pluviassol
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kolda | E-mail | Web | 7. prosince 2008 v 19:27 | Reagovat

no jo,to bylo strašné utrpení xD NE! povídka byla krásnááá!!!nečekala jsem, že bude najednou z Harryho ředitel a ze všech učitelé.. dyť já včera koukala na HP3 a tam jsou ještě takoví malí! =D I když ti ta poslední kapča teda trvala - promiň, tu výtku si neodpustím =D - tak je parádní a mrzí mě, že už končí...=( Aspoň se budeš moct víc věnovat TFD! =D

(tyjo..to je tak DIVNÝ nepsat sem teďka: rychle pokráčko nebo něco takovýho... xD

2 Upiirek | Web | 7. prosince 2008 v 19:55 | Reagovat

jéje, krása =oD tak to všechno dopadlo dobře, ještě líp než v normálním HP, šikulka, miluju happyendy xD jen škoda že je tu konec.... ale, jak říká Kolda, můžeš se teď věnovat TfD, tak doufám že tu taky brzo bude pokráčko, a ne poslední =oD

3 Michka | Web | 7. prosince 2008 v 21:35 | Reagovat

wow... takový happyendy můžu =D... hermiona byla úžasná povídka... fakt škoda, že už je konec *utírá si slzy*... mno nic... aspoň se můžu těšit na TFD =D...

4 Kira-chan | 11. prosince 2008 v 13:27 | Reagovat

Tak jsem to dočetla! *.* skvělej konec. To, že by Harry byl jmenovanej na ředitele jsem vážně ani v nejmenším nečekala XD fakt skvělí, lepší než Rowlingová ;)

5 Pluviassol | Web | 12. prosince 2008 v 12:00 | Reagovat

Kolda: děkuju... =))) trvala hlavně proto, že jsem se pustila do TFD a Hermionu jsem přesunula jaksi do ústraní....

Upiirek: cvhíli jsem si zahrávala i smyšlenkou na druhý díl, ale nenapadla mě žádná hlavní zápletka, takže jsem to okamžitě zavrhla... snad se nezlobíte... =)))

Michka: děkuju moc.... škoda, že už je konec? to ano ale moje nitro se tetelí štěstím s myšlenkou: dokončila jsi to....

Kira-chan: no upřímně já to taky nečekala... všechny jsem je chtěla zabít... *lže jak když tiskne žába* ale díky moc... i když na Rowlingovou fakt nemám.... 800 stránek bych asi nedala... xD xD xD

6 Upiirek | Web | 15. prosince 2008 v 17:56 | Reagovat

Pluviassol: já se nezlobím, ale nezavrhuj to, třeba tě zápletka napadne 0=D

7 Pluviassol | Web | 16. prosince 2008 v 12:23 | Reagovat

uvidíme ale myslím že ne..xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama