close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Time for driving - část 5.

28. října 2008 v 23:11 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Konečně (doufám, že) vytoužené pokráčko je tady! Dneska jsem se dokopala toho napsat trošičku víc, tak snad se vám to bude líbit... =o) a jelikož, jak už mi Michka řekla, je to "skvěle" useknuté, jsem napnuá taky, takže je dost možné, že se zítra pustím do další části... =o)




"Kuran chce závod, jen ty a Nurima."

"No a?" nechápu.

"Je to drift," svěsí hlavu Takeshi.

"No a?" opakuji jako přihlouplé dítě.

"Závod je naplánovaný na zítřek," vloží se do toho Yuuki.

"Cože?! Hele mám takový dotaz, jak dlouho jsem spala?"

"Asi tři dny, ten závod nešlo odmítnout."

"Proč? Vždyť je to jen závod."

"To ani ne. Bere to jako omluvu za Nurimovo chování. Nemůžeš prohrát," řekne konejšivě. Nechápavě pozvednu obočí.

"A co je to potom za závod, když můžu vyhrát tak snadno?"

"To ti vadí? Že máš jistou výhru?" hledí na mě nechápavě Yuuki.

"Jo to mi vadí. Kde je pak všechno vzrušení, všechen adrenalin? Hm? Nikde, i kdybych jela padesát tak mě nepředjede! Posloucháte mě? Bude to nuda!" nevěřícně na ně zírám. Hlavně na Takeshiho, ví jak zbožňuji adrenalin, který přináší jízda. Tu sladkou chuť výhry, hlavně, když začátečník netuší proti komu jede. Nevyhrávám vždy, ale v Tokiu patřím k těm nejlepším, tedy to alespoň tvrdí ostatní, já nejsem tak naivní.

"Máš pravdu, ale jsi si jistá, že bys s tou rukou zvládla vyhrát?" podívá se na mě Takeshi nedůvěřivě.

"Myslíš, že to nesvedu?" zavrčím.

"Správně."

"Porazím tě, Takeshi," řeknu sebejistě.

"Na to nemáš, já jsem ten, kdo tě učil jezdit," opáčí a založí si ruce na prsou.

"No tak dost!" rozkřikne se Yuuki. "Copak si už nepamatuješ, co ti řekl doktor? Musíš se šetřit! A ty," - ukáže na Takeshiho - "víš jak snadno se dá Simona vyprovokovat a přesto ji říkáš, že tě neporazí? Zbláznil si se?" kouká na nás rozhněvaně.

"Yuuki, klid, vždyť se nic neděje," konejší ji Takeshi.

"Ne, zatím ne! Ale kdo ví jak by to dopadlo, kdybych vás nechala! Ještě teď byste šli pro auta a jeli byste! Simi, okamžitě se běž připravit do školy," řekne nesmlouvavě Yuuki. Nevěřícně se na ni podívám.

"Ano mami," odseknu. Zvednu se k odchodu, když ke mně Yuuki vztáhne ruku a pohladí mě po tváři. Jako by v tom obyčejném pohlazení bylo něco víc. Směsice pocitů, které nedokáži rozeznat. Chytím ji za ruku a políbím ji do otevřené dlaně. Yuuki se na mě kouzelně usměje.

"Ehm, ehm," ozve se Takeshi.

"Závidíš?" posmívá se mu Yuuki.

"No, jak se to vezme. Ale celkem rád bych to stihnul do školy," mrkne na nás ale je to výzva hlavně pro mě, abych se už konečně šla převléci a nachystat do školy.

Vtrhnu do koupelny a shodím ze sebe pyžamo. Rychle vlétnu do sprchy, vysuším vlasy a namaluju se. Jen v ručníku vyjdu ven, kde potkám Yuuki s Takeshim. Yuuki se lekne a uskočí. Nedá mi to a musím se smát.

"To vypadám tak příšerně?"

"Ne, právě naopak, moc ti to sluší," zčervená Yuuki. Svraštím obočí, co to má znamenat?

"Já se připojuji k názoru tady slečny, moc ti to sluší. Ah, ty nohy," rozplývá se naoko Takeshi. Začnu se smát, moc dobře vím, že se mu už nějakou chvíli líbí Yori-chan ze školy. Jednou jsem ji viděla i na závodech, ne jako doprovod ale závodníka. Jela celkem obstojně ale pak zadřela motor, jaká škoda, měla nakročeno k výhře.

"Jdu se obléct, za 15 minut mě čekejte dole," mrknu na ně a zapluju do svého pokoje. Přejdu ke skříni, kde ze sebe shodím ručník a obléknu si spodní prádlo. Chvilku se přehrabuji v šatníku, než najdu školní uniformu. Jak dlouho jsem vlastně nebyla ve škole? Týden? Už ani nevím, hlavní je, že mám uniformu perfektně čistou.

Natáhnu na sebe černé nadkolenky, končící někde v půli stehen, potom bílou košili s velkým límečkem a krátkými rukávy. Černou minisukni, kterou stejně do tří čtvrtin zakrývá černý kabátek. Vše perfektně uhladím. Uniformy, jedna z věcí, které na Japonsku zbožňuji. V Německu nosí každý co chce, uniformy jsou pouze na prestižních, drahých, soukromích školách, kam já samozřejmě nikdy nechodila.

"Tak, už konečně můžeme jet," zvolám, když přijdu do kuchyně. Už, už bych se natahovala po klíčcích od auta, když mě předběhne Yuuki a klíče mi sebere.

"Na to ani nemysli!" vykřikne na mě a klíče schová za záda, už je také oblečená v uniformě.

"A jak se dostaneme do školy?" zeptám se jí nesměle.

"Takeshi nás mile rád odveze, že ano?" otočí se sebejistě na Takeshiho, který do sebe zrovna cpe toast.

"Vypadá, jako by týden nejedl,že?" směju se.

"Vypadá někdy jinak?" zeptá se Yuuki, aniž by spustila oči z Takeshiho. Využiju nestřežené chvilky a klíče jí seberu.

"Simono-chan! Nemysli na to! Takeshi nás odveze!"

"Neodvezu!" řekne naoko uražený Takeshi.

"Co se zase děje?" protočí oči sloup Yuuki.

"Jako bych týden nejedl jo?! No děkuju pěkně!" rozčiluje se, přičemž si znovu ukousne.

"Vždyť si jako kyselina, přiznej to konečně!" No, vypadá to, že tahle hádka bude na dlouho, tak se raději posadím a naliju si čaj.

"Proč kyselina?" nepochopí Takeshi.

"Protože všechno sežereš!"

"Jo, ale není to na něm vidět, že ano?" zamumlám si pro sebe. Takeshi je hrozně vychrtlí.

"Dneska jdete pěšky!" oznámí a zvedne se k ochodu.

"Já ne," směju se pro sebe. Yuuki dá ruce v bok.

"Kam jdeš?!" vyjede na něj.

"Domů!"

"Co tam?"

"Jsi snad inkvizice nebo co?" směje se Takeshi a já s ním. Yuuki se nadechne, jakoby chtěla něco říct ale nakonec si jen založí ruce na prsou a začne si podupávat nohou. "Jdu se převléct do uniformy. Pokud sis nevšimla, nemám ji na sobě," prozradí nakonec Takeshi.

"No ale jak se máme dostat do školy?"

"Co hromadná doprava?" navrhne.

"Zbláznil se?!!" vyjedu na něj pro změnu já. "Městská hromadná doprava?! Spad si ráno na hlavu?!"

"Simi má pravdu, dokážeš si ji představit, že by se měla někam dostat metrem? Na první zastávce by zabloudila," posmívá se mi Yuuki.

"No dovol?" obořím se na ni.

"Jo máš pravdu Yuuki," přidá se k ní Takeshi.

"Hej! Ty zrádče!" neudržím se a bouchnu ho sádrou do ramene. "Takeshi! Promiň já nechtěla!" začnu se omlouvat, když se chytí za rameno. Asi jsem to trošku přehnala.

"Tohohle blázna dneska nevezu," řekne rozhodně, přičemž se začneme smát. "Do kdy dnes máš?" zeptá se mě.

"Myslím, že do tří, proč?"

"A ty?" otočí se na Yuuki.

"Já mám po škole ještě nějaké zařizování, dojdu pozdě. Ale jinak mám do dvou, proč?"

"No dobře, takže tě Simi počkám ve tři před školou a odvezu tě domů ano? Ale teď ráno musíte metrem, já musím ještě domů. A pokud to chcete stihnou tak byste měli jet," mrkne na nás a vyjde ke dveřím.

"Dobrý nápad, ty klíčky nech doma. Pojď, už vážně musíme jít," vydá rozkazy Yuuki a já se poslušně zvednu. Vezmi si tašku, obuju se a můžeme vyrazit.


* * *


Cesta metrem byla příšerně dlouhá, myslela jsem, že ji nepřežiju. Naštěstí, už jsme ve škole. Zamíříme do třídy, kde si sedneme na svá obvyklá místa. Já sedím celé tři roky co tu studuju sama. Yuuki sedí s Yori-chan, kousek ode mne. Vytáhnu si věci na první hodinu. Matika, můj nejoblíbenější předmět. Profesor vejde do učebny a všichni se automaticky zvedneme, hlavy skloněné, jak je zvykem.

"Dobré ráno Morito-sempai," pozdravíme a zvedneme hlavu. Není sám, po jeho boku stojí nějaký žák.

"Dobré ráno žáci. Než začneme s výukou dovolte, abych vám představil vašeho nového spolužáka Alexandera Nurimu. Přestoupil k nám z jedné ne moc proslulé školy, ale to nebudeme dále rozebírat. Kdo chce o něm něco vědět, ať se ho zeptá osobně, o přestávce. Posaď se vedle Simony-chan," oznámí profesor a mě div neodveze záchranka. Proč zrovna já? Vyděšeně se podívám na Yuuki, která nechápe o se tu děje. Když si jde Nurima sednout mnoho dívek z něj nemůže spustit oči. Ne, nedívej se na něj, musím přesvědčovat sama sebe.

"Opět se setkáváme," promluví na mě Nurima, tlumeným, příjemným hlasem. Pevně semknu oči a povzdechnu si. "To mě ani nepozdravíš?" vysmívá se mi. "A kde máš tu svou plechovku?" To už nevydržím a otočím se na něj.

"Mlč!" řeknu zostra.

"Takže umíš mluvit," uchichtne se.

"A co sis myslel, že jsem nějaká leklá ryba nebo co?"

"Podle toho jak řídíš ano," ušklíbne se. Cítím, jak mi horko vstoupá do tvářích. Všechno ve mně vře.

"Moc si o sobě myslíš, Nurimo," zasyčím na něj. "Na to, že další závod, který spolu pojedeme máš dobrovolně prohrát."

"Ty si vážně myslíš, že bych tě nechal vyhrát? Při driftu? Naivko," směje se mi. Prohrábne si rukou své černo-blonďaté vlasy.

"Máš rád drift?" podivím se.

"Ano, při něm nenechám nikdy nikoho vyhrát, i kdyby to měla být nějaká malá naivní holka, které se mám omluvit." pohlédne na mě a já se na malí okamžik ztratím v jeho křišťálově modrých očích. Je to první člověk, kterého znám, který se vyžívá v driftu stejně jako já. Potichu ale zplna hrdla se zasměji.

"Je tu něco směšného?" otáže se, se zdviženým obočím.

"Krom tebe nic. Ale toho se to netýká. Přijímám tvou nabídku na závod. Zítra spolu pojedeme, nechci abys mě nechal vyhrát, protože tě chci porazit čestně," směji se dále.

"Jsi si moc jistá, že mě porazíš," utrousí.

"Nevíš s kým si zahráváš."

"To ty taky ne," směje se.




To koukáte na to, že je tu perex cooo? xD jen sem dávám tu uniformu, protože jsem si jistá, že nejsou dostatečně popsané...

Mimochodem, je to uniforma z anime VAMPIRE KNIGHT takže doporučuju kouknout, na některé obrázky z něj, pro lepší představu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michka | Web | 28. října 2008 v 23:23 | Reagovat

takže - super =D... perexy jsou taky dobrá věc =D... a jestli budu mít zítra zakázanej kompl, tak mě máš na svědomí =D... jo a rychle další =D

2 Pluviassol | Web | 28. října 2008 v 23:25 | Reagovat

ok, mám tě na svědomí.. xD xD xD

3 Pluviassol | Web | 29. října 2008 v 9:46 | Reagovat

Koldina reakce na icq:

uáááá! ty kozo chlupatá! takhle to useknout!! nechceš ještě dneska něco přihodiit????

já umřu smíchy..xD xD xD

4 Kolda | E-mail | Web | 29. října 2008 v 9:50 | Reagovat

Když řeknu Rychle další-tak to rychle znamená triskáčovou rychlostí!!!! ta uniforma je fakt drsná! Ale ta červená mašlička - to si představím spíš, jak ji má na krku malé štěňátko, co někdo dostane k vánocům, ale hezký! xD xD co je perex?????=D proč si přijdu jak naprostej debil, když se na to ptám??? =D(vlastně aj normálně... tak to je fpoho x) =D) no a ještě něc sem chtěla říct..mmnt....

joo!!! už to mám! Rychle další pokráčko!! a taky rychle další pokráčko a taky nesmím zapomenout na: rychle další pokráčko!! no a málem sem zapomněla na: rychle další pokráčko!!! =D ;o)

5 Michka | Web | 29. října 2008 v 12:36 | Reagovat

Pluviassol: no, tak se to potvrdilo - máš mě na svědomí... a ne jenom na den, ale rovnou na tejden, víš, co to je?! =D...

6 Pluviassol | Web | 29. října 2008 v 13:57 | Reagovat

Michka: no jako bych jáá za to mohla! xD xD xD xD

Kolda: no ta črvená mašle tam nepatří no.. xD perex, je to co jsem ti vysvětlovala, ten oddělovač.... =o) no pokráčko nevím kdy bude...

7 Upiirek | Web | 29. října 2008 v 14:00 | Reagovat

wow, super, ale upřímně, nejvíc jem se zasmála až tý koze chlupatý xDDDDDD Koldo, nemůžu než souhlasit, všechno jsi řekla za mě, ale příště nezapomeň přidat: rychle další pokračko!!! ;D

8 Pluviassol | Web | 29. října 2008 v 14:12 | Reagovat

já se u toho taky až zas tak nesmála, ale když mi tohle Kolda napsala tak jsem padla pod stůl.. xD xD xD

9 Michka | Web | 29. října 2008 v 20:14 | Reagovat

Pluviassol: no jasně, ty fakt za nic nemůžeš... vůbec... a že jsem byla včera vychlámaná, tak za to taky přece nemůžeš... ani pokráčko, že? =D...

Kolda: proč si jenom připadáš jako idiot? =D... a příště bys fakt neměla zapomínat dodat - rychle další pokráčko...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama