close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Říjen 2008

Time for driving - část 5.

28. října 2008 v 23:11 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Konečně (doufám, že) vytoužené pokráčko je tady! Dneska jsem se dokopala toho napsat trošičku víc, tak snad se vám to bude líbit... =o) a jelikož, jak už mi Michka řekla, je to "skvěle" useknuté, jsem napnuá taky, takže je dost možné, že se zítra pustím do další části... =o)




"Kuran chce závod, jen ty a Nurima."

"No a?" nechápu.

"Je to drift," svěsí hlavu Takeshi.

"No a?" opakuji jako přihlouplé dítě.

"Závod je naplánovaný na zítřek," vloží se do toho Yuuki.

"Cože?! Hele mám takový dotaz, jak dlouho jsem spala?"

"Asi tři dny, ten závod nešlo odmítnout."

"Proč? Vždyť je to jen závod."

"To ani ne. Bere to jako omluvu za Nurimovo chování. Nemůžeš prohrát," řekne konejšivě. Nechápavě pozvednu obočí.

"A co je to potom za závod, když můžu vyhrát tak snadno?"

"To ti vadí? Že máš jistou výhru?" hledí na mě nechápavě Yuuki.

"Jo to mi vadí. Kde je pak všechno vzrušení, všechen adrenalin? Hm? Nikde, i kdybych jela padesát tak mě nepředjede! Posloucháte mě? Bude to nuda!" nevěřícně na ně zírám. Hlavně na Takeshiho, ví jak zbožňuji adrenalin, který přináší jízda. Tu sladkou chuť výhry, hlavně, když začátečník netuší proti komu jede. Nevyhrávám vždy, ale v Tokiu patřím k těm nejlepším, tedy to alespoň tvrdí ostatní, já nejsem tak naivní.

"Máš pravdu, ale jsi si jistá, že bys s tou rukou zvládla vyhrát?" podívá se na mě Takeshi nedůvěřivě.

"Myslíš, že to nesvedu?" zavrčím.

"Správně."

"Porazím tě, Takeshi," řeknu sebejistě.

"Na to nemáš, já jsem ten, kdo tě učil jezdit," opáčí a založí si ruce na prsou.

"No tak dost!" rozkřikne se Yuuki. "Copak si už nepamatuješ, co ti řekl doktor? Musíš se šetřit! A ty," - ukáže na Takeshiho - "víš jak snadno se dá Simona vyprovokovat a přesto ji říkáš, že tě neporazí? Zbláznil si se?" kouká na nás rozhněvaně.

"Yuuki, klid, vždyť se nic neděje," konejší ji Takeshi.

"Ne, zatím ne! Ale kdo ví jak by to dopadlo, kdybych vás nechala! Ještě teď byste šli pro auta a jeli byste! Simi, okamžitě se běž připravit do školy," řekne nesmlouvavě Yuuki. Nevěřícně se na ni podívám.

"Ano mami," odseknu. Zvednu se k odchodu, když ke mně Yuuki vztáhne ruku a pohladí mě po tváři. Jako by v tom obyčejném pohlazení bylo něco víc. Směsice pocitů, které nedokáži rozeznat. Chytím ji za ruku a políbím ji do otevřené dlaně. Yuuki se na mě kouzelně usměje.

"Ehm, ehm," ozve se Takeshi.

"Závidíš?" posmívá se mu Yuuki.

"No, jak se to vezme. Ale celkem rád bych to stihnul do školy," mrkne na nás ale je to výzva hlavně pro mě, abych se už konečně šla převléci a nachystat do školy.

Vtrhnu do koupelny a shodím ze sebe pyžamo. Rychle vlétnu do sprchy, vysuším vlasy a namaluju se. Jen v ručníku vyjdu ven, kde potkám Yuuki s Takeshim. Yuuki se lekne a uskočí. Nedá mi to a musím se smát.

"To vypadám tak příšerně?"

"Ne, právě naopak, moc ti to sluší," zčervená Yuuki. Svraštím obočí, co to má znamenat?

"Já se připojuji k názoru tady slečny, moc ti to sluší. Ah, ty nohy," rozplývá se naoko Takeshi. Začnu se smát, moc dobře vím, že se mu už nějakou chvíli líbí Yori-chan ze školy. Jednou jsem ji viděla i na závodech, ne jako doprovod ale závodníka. Jela celkem obstojně ale pak zadřela motor, jaká škoda, měla nakročeno k výhře.

"Jdu se obléct, za 15 minut mě čekejte dole," mrknu na ně a zapluju do svého pokoje. Přejdu ke skříni, kde ze sebe shodím ručník a obléknu si spodní prádlo. Chvilku se přehrabuji v šatníku, než najdu školní uniformu. Jak dlouho jsem vlastně nebyla ve škole? Týden? Už ani nevím, hlavní je, že mám uniformu perfektně čistou.

Natáhnu na sebe černé nadkolenky, končící někde v půli stehen, potom bílou košili s velkým límečkem a krátkými rukávy. Černou minisukni, kterou stejně do tří čtvrtin zakrývá černý kabátek. Vše perfektně uhladím. Uniformy, jedna z věcí, které na Japonsku zbožňuji. V Německu nosí každý co chce, uniformy jsou pouze na prestižních, drahých, soukromích školách, kam já samozřejmě nikdy nechodila.

"Tak, už konečně můžeme jet," zvolám, když přijdu do kuchyně. Už, už bych se natahovala po klíčcích od auta, když mě předběhne Yuuki a klíče mi sebere.

"Na to ani nemysli!" vykřikne na mě a klíče schová za záda, už je také oblečená v uniformě.

"A jak se dostaneme do školy?" zeptám se jí nesměle.

"Takeshi nás mile rád odveze, že ano?" otočí se sebejistě na Takeshiho, který do sebe zrovna cpe toast.

"Vypadá, jako by týden nejedl,že?" směju se.

"Vypadá někdy jinak?" zeptá se Yuuki, aniž by spustila oči z Takeshiho. Využiju nestřežené chvilky a klíče jí seberu.

"Simono-chan! Nemysli na to! Takeshi nás odveze!"

"Neodvezu!" řekne naoko uražený Takeshi.

"Co se zase děje?" protočí oči sloup Yuuki.

"Jako bych týden nejedl jo?! No děkuju pěkně!" rozčiluje se, přičemž si znovu ukousne.

"Vždyť si jako kyselina, přiznej to konečně!" No, vypadá to, že tahle hádka bude na dlouho, tak se raději posadím a naliju si čaj.

"Proč kyselina?" nepochopí Takeshi.

"Protože všechno sežereš!"

"Jo, ale není to na něm vidět, že ano?" zamumlám si pro sebe. Takeshi je hrozně vychrtlí.

"Dneska jdete pěšky!" oznámí a zvedne se k ochodu.

"Já ne," směju se pro sebe. Yuuki dá ruce v bok.

"Kam jdeš?!" vyjede na něj.

"Domů!"

"Co tam?"

"Jsi snad inkvizice nebo co?" směje se Takeshi a já s ním. Yuuki se nadechne, jakoby chtěla něco říct ale nakonec si jen založí ruce na prsou a začne si podupávat nohou. "Jdu se převléct do uniformy. Pokud sis nevšimla, nemám ji na sobě," prozradí nakonec Takeshi.

"No ale jak se máme dostat do školy?"

"Co hromadná doprava?" navrhne.

"Zbláznil se?!!" vyjedu na něj pro změnu já. "Městská hromadná doprava?! Spad si ráno na hlavu?!"

"Simi má pravdu, dokážeš si ji představit, že by se měla někam dostat metrem? Na první zastávce by zabloudila," posmívá se mi Yuuki.

"No dovol?" obořím se na ni.

"Jo máš pravdu Yuuki," přidá se k ní Takeshi.

"Hej! Ty zrádče!" neudržím se a bouchnu ho sádrou do ramene. "Takeshi! Promiň já nechtěla!" začnu se omlouvat, když se chytí za rameno. Asi jsem to trošku přehnala.

"Tohohle blázna dneska nevezu," řekne rozhodně, přičemž se začneme smát. "Do kdy dnes máš?" zeptá se mě.

"Myslím, že do tří, proč?"

"A ty?" otočí se na Yuuki.

"Já mám po škole ještě nějaké zařizování, dojdu pozdě. Ale jinak mám do dvou, proč?"

"No dobře, takže tě Simi počkám ve tři před školou a odvezu tě domů ano? Ale teď ráno musíte metrem, já musím ještě domů. A pokud to chcete stihnou tak byste měli jet," mrkne na nás a vyjde ke dveřím.

"Dobrý nápad, ty klíčky nech doma. Pojď, už vážně musíme jít," vydá rozkazy Yuuki a já se poslušně zvednu. Vezmi si tašku, obuju se a můžeme vyrazit.


* * *


Cesta metrem byla příšerně dlouhá, myslela jsem, že ji nepřežiju. Naštěstí, už jsme ve škole. Zamíříme do třídy, kde si sedneme na svá obvyklá místa. Já sedím celé tři roky co tu studuju sama. Yuuki sedí s Yori-chan, kousek ode mne. Vytáhnu si věci na první hodinu. Matika, můj nejoblíbenější předmět. Profesor vejde do učebny a všichni se automaticky zvedneme, hlavy skloněné, jak je zvykem.

"Dobré ráno Morito-sempai," pozdravíme a zvedneme hlavu. Není sám, po jeho boku stojí nějaký žák.

"Dobré ráno žáci. Než začneme s výukou dovolte, abych vám představil vašeho nového spolužáka Alexandera Nurimu. Přestoupil k nám z jedné ne moc proslulé školy, ale to nebudeme dále rozebírat. Kdo chce o něm něco vědět, ať se ho zeptá osobně, o přestávce. Posaď se vedle Simony-chan," oznámí profesor a mě div neodveze záchranka. Proč zrovna já? Vyděšeně se podívám na Yuuki, která nechápe o se tu děje. Když si jde Nurima sednout mnoho dívek z něj nemůže spustit oči. Ne, nedívej se na něj, musím přesvědčovat sama sebe.

"Opět se setkáváme," promluví na mě Nurima, tlumeným, příjemným hlasem. Pevně semknu oči a povzdechnu si. "To mě ani nepozdravíš?" vysmívá se mi. "A kde máš tu svou plechovku?" To už nevydržím a otočím se na něj.

"Mlč!" řeknu zostra.

"Takže umíš mluvit," uchichtne se.

"A co sis myslel, že jsem nějaká leklá ryba nebo co?"

"Podle toho jak řídíš ano," ušklíbne se. Cítím, jak mi horko vstoupá do tvářích. Všechno ve mně vře.

"Moc si o sobě myslíš, Nurimo," zasyčím na něj. "Na to, že další závod, který spolu pojedeme máš dobrovolně prohrát."

"Ty si vážně myslíš, že bych tě nechal vyhrát? Při driftu? Naivko," směje se mi. Prohrábne si rukou své černo-blonďaté vlasy.

"Máš rád drift?" podivím se.

"Ano, při něm nenechám nikdy nikoho vyhrát, i kdyby to měla být nějaká malá naivní holka, které se mám omluvit." pohlédne na mě a já se na malí okamžik ztratím v jeho křišťálově modrých očích. Je to první člověk, kterého znám, který se vyžívá v driftu stejně jako já. Potichu ale zplna hrdla se zasměji.

"Je tu něco směšného?" otáže se, se zdviženým obočím.

"Krom tebe nic. Ale toho se to netýká. Přijímám tvou nabídku na závod. Zítra spolu pojedeme, nechci abys mě nechal vyhrát, protože tě chci porazit čestně," směji se dále.

"Jsi si moc jistá, že mě porazíš," utrousí.

"Nevíš s kým si zahráváš."

"To ty taky ne," směje se.


Rattle Bucket - Melodka 16.10.2008 (I´m Not Falling Down)

28. října 2008 v 20:37 | Pluviassol |  Rattle Bucket
Konečně je tu slibované video z Melodky, natáčela jsem ho já, nakonec jsem si ho i upravila ( xD )
a na net ho dala Nikki, za čež jí děkuju, protože mě by to trvalo hodně dlouho... xD


Koncert Rattle Bucket, Brno, Melodka 16.10.2008

27. října 2008 v 9:25 | Pluviassol |  Rattle Bucket
Ahoj sluníčka.. =o)

Tak na videích už se pracuje ale nevím, kdy se nám podaří je dodělat, pomáhá mi s nimi Nikki... =o) předem jí za všechno veliké díky...
Koncert RB byl naprosto skvělí, abych pravdu řekla tak to pro mě byla tak trošku neznámá kapela, no tak jo, jejich písničky jsem slyšela poprvé den před koncertem... Ale i přesto jsem si koncert maximálně užila...
Byl tam maximální kotel, každý žďuchal do každého, já stála přímo pod Radimem (zpěvák a kytarista) v 1-2 řadě takže se mě tro tak nějak vyhlo, naštěstí.. xD
Jak jistě víte, jednou z mých oblíbených kapel je Billy Talent... Radim začal zpívat od nich písničku Fallen Leaves, ale nějak ji nedozpíval... Ani nevíte jak mě to mrzelo... xD
Ale zpět ke koncertu, jelikož jsme s Nikki došli až na RB (já to dřív nestíhala kvůli tréninku) tak vám nemůžu říct absolutně nic k předkapelám.
No, jedna podrobnost by byla, kapela co byla před RB měla zpěvačku, která měla hlas jak chlap... Když jsme tam přišly tak jsem měla za to, že to je chlap...xD
Později se tu oběví jak fotky tak videa..... =o)

Mám to snad napsané na čele?

27. října 2008 v 9:22 | Pluviassol |  Vtipy
Manžel sleduje fotbal. Žena ho vyruší :
"Můžeš opravit světlo na chodbě? Dlouho nesvítí."
"Teď? Vypadá to snad, že bych měl na čele napsáno - elektrikář?"
"A co dveře u ledničky? Nedovírají."
"Cože? Mám tam napsáno - pracovník Calexu?"
"A co alespoň opravit schody? Celé se hýbou, můžem se na nich zranit."
"Jsem snad tesař s > nápisem - OBI? Mám toho dost. Jdu do hospody,tam bude klid."
Po 2 hodinách v něm začne hlodat svědomí a odchází.
Vrací se domů schody opravené, světlo funguje. Vezme si pivo z lednice - je opravená.
Přistoupí k ženě: "Teda, jsi fakt dobrá. Jak jsi to všechno udělala?"
"Já ne, seděla jsem bezradně venku a brečela.
Okolo šel jeden kořen a ptal se,proč brečím. Tak mu to povídám a on řekl,že to vše udělá, ale že se s ním buď vyspím anebo mu upeču buchty."
"A jaké jsi upekla?"
"Mám snad na čele napsáno Dr.Oetker?"


Rattle Bucket Music Video

27. října 2008 v 9:09 | Pluviassol |  Rattle Bucket
Rattle Up The Word


Rozcestník

27. října 2008 v 8:47 | Pluviassol |  → Kapely







Rubrika je zatím ve výstavbě, ale postupně tu budou přibývat další kapely... =o) Uvídíme, jestli tu nechám jen rozcestník a budu uveřejňovat do podsložek nebo všechno do jedné rubriky...














RATTLE BUCKET 2007

27. října 2008 v 8:41 | Pluviassol |  Rattle Bucket

Lavička

27. října 2008 v 7:58 | Pluviassol |  Vtipy
Sedí dívka v parku na lavičce a strašně nadává:
"Kurva fix, do prdele práce!"
Jde kolem chlapík, slyší to a povídá jí:
"Poslouchej, děvče, to se vůbec nehodí, abys nadávala jako dlaždič!"
Ona na to:
"Tak si sedněte ke mně a já vám povím, proč nadávám".
Chlap si přisedl a dívka mu něco zašeptala do ucha. Chlap začal nadávat:
"To je v píči! Zasranej svět!"
Slyšela to babka, která šla okolo, a napomenula chlapíka, aby tak neklel, že je to nekulturní a nesluší se to. A chlapík na to:
"Pojďte si sednout, babi, já vám řeknu, proč tak nadávám!"
Babka si sedla, chlap jí něco pošeptal do ouška a babka hned:
"A do psích prdelí, kunda pes, já se na to vyseru!"
Uslyšel to kolem jdoucí dědek a povídá babce:
"No, že se nestydíte, paní, nadávat takhle tady před malou holčičkou!"
Babka na to, ať se posadí, že mu řekne, proč tak nadává.
Dědek si sedl a babka mu povídá:
"Ta lavička je čerstvě natřená":
"Kurvaaaaaaa, do píči!"


Navstevnost za tyden (20.10. 2008 - 26.10. 2008)

27. října 2008 v 7:54 | Pluviassol |  Návštěvnost
Navstevnost za minuly tyden (20.10. 2008 - 26.10. 2008) je:
Pondeli: 30
Utery: 76
Streda: 91
Ctvrtek: 92
Patek: 77
Sobota: 72
Nedele: 85

Celkem: 523


Toho tu hodně přibylo co? *naštvaná sama na sebe* moc vám děkuju, že i když jsem tak trošku provozně stávkovala, sem pořád chodíte.... =o) Dneska jedu na chalupu, ale už mám rozpracované pokráčko TFD. V úterý se budu muset věnovat škole, ale stejně budu na chalupě tak tu nic nepřibude, ale ve středu se budu věnovat už jenom webu... =o)

xoxo =))

23. října 2008 v 13:02 | Pluviassol |  Moje kecy
Ahoj sluníčka!!!
Omlovám se, že tu tento týden nic nepřibývá ale nějak to nedávám, vůbec nestíhám, ale o prázkách budu snad v Brně tak sem něco přihodím... Pokud půjde vše dobře tak dneska konečně čekejte článetk o RB a videa z koncertu, ale fakt nevím jak se zadaří.... =o)
zatím se mějte krásněě.... =o)

Navstevnost za tyden (13.10. 2008 - 19.10. 2008)

20. října 2008 v 10:53 | Pluviassol |  Návštěvnost
Navstevnost za minuly tyden (13.10. 2008 - 19.10. 2008) je:
Pondeli: 76
Utery: 93
Streda: 65
Ctvrtek: 89
Patek: 72
Sobota: 67
Nedele: 91

Celkem: 553

Díííky! =o)

Time for driving - část 4.

19. října 2008 v 22:44 | Pluviassol |  → Time for driving (moje povídka)
Konečně další pokráčko TFD, nezlobte se, že to tak dlouho trvalo ale nemám teď vůbec čas, zítra mám počítače, tak se pokusím sepsat zážitky z koncertu a z Francie... Teda pokud nebudeme mít nějakého nového učetele.... no nic už není co dodat, příjemnou zábavu!!





Cesta ubíhá celkem rychle, Takeshi vykládá nějaké historky z dílny ale moc ho nevnímám, pozoruji nádherný západ slunce, dnes zapadá nějak brzo.

Když vystoupíme z auta oddychnu si, není to tak velká akce jako minule, jen pár lidí a závodníci. Zrovna si chci jít promluvit s Takeshim co to bude za závod, když se zamnou ozve povědomí hlas.

"Ale, kohopak praštila naše slečna tentokrát?" otočím se a tam uvidím závodníka, který mi odřel moje zlatíčko.

"Takeshi!" zařvu s očima upřenýma na nováčka.

"Nurima-kun, co tu děláš?! Neřekl jsem ti snad dost jasně, abys na další závod už nejezdil?" zuřil Takeshi jen co ho uviděl.

"Pozval jsem ho sem já," ozve se klidně za Nurima-kunem. Takeshi mi něco vrazí do ruky a jde k dotyčnému, až po chvíli si uvědomím, že mi přinesl kafe, co mi přichystala Yuuki.

"Co tu děláš?!" vyjede prudce. Opatrně jdu za Takeshim a zpoza něj zahlédnu jeho hlavního soka Kurana Nexe. Odmalička spolu soupeřili a zůstalo jim to doteď. Pořádají závody nezávisle na sobě, oba mají jedny z nejvíce prosperujících dílen. Ale Takeshi dává přednost závodníkům a kamarádům, než obyčejným zákazníkům, ti obyčejní zákazníci poté co je Takeshi odmítne, jdou ke Kuranovi.

"Dozvěděl jsem se, že pořádáš drift, chci tě vidět jet," ušklíbl se zlomyslně Kuran. "Dnes ale nebudu závodit, pojede za mě Alex. Ty si vyber, jestli pojedeš sám, nebo za sebe necháš jet toto něžné zdeformované stvoření," poznamenal směrem ke mně. Měla jsem sto chutí vrazit mu pěstí do obličeje, i když by možná stačila jen facka tou dlahou.

"Já dnes nepojedu, nemám tu auto," odsekl umíněně Takeshi a založil si ruce na prsou.

"Ne? A čím si dojel?"

"Na koloběžce." Musela jsem se zasmát jeho spontální odpovědi. Chtěla jsem se zrovna napít kávy od Yuuki, ale otřásala jsem se smíchy, akorát bych se s mým štěstím polila.

"Ty se moc nesměj, tvoje auto také není nejlepší, chtěl bych tě vidět jet s ním drift," poškleboval se mi Nurima.

"Kdybych neměla tu zpropadenou dlahu, tak bych s tebou mile ráda závodila," odseknu a mám sto chutí odejít.

"Copak ty to s ní nezvládneš? Měl jsem o tobě jiné mínění, myslel jsem, že jsi bojovnice, kterou nezastaví ani tank," smál se mi. To už nevydržím a mrsknu po něm ještě pořád hodně teplou kávu od Yuuki. "Zbláznila ses?"

"Takeshi, myslíš, že je nějaká šance, abych dnes mohla jet?" zeptám se tiše Takeshiho. Oči nespouštím z Nurimi, jeho reakce jsou nevyzpytatelné.

"No, klidně ti seženu auto, ale je tu jeden problém."

"Jaký?"

"Jak budeš tahat za ručku?"

"Mám v dlaze levou ruku, a když budu mít moje auto tak to nebude problém, nemyslíš?"

"Yuuki tě zabije, když zjistí, že auto z garáže zmizelo."

"Tak jak to mám podle tebe udělat?" vyprsknu na něj rozčíleně. Je hrozný pesimista. Nervózně přešlapuju po parkovišti.

"Že ty se necháš vždy vyhecovat," kroutí hlavou Takeshi a odběhne pryč.

"Copak, tvoje ojetina nejede?" pošklebuje se mi Nurima.

"A co je tobě do toho?!" vyjedu na něj.

"Takže se nemýlím, nebo ano?" Přistoupím k němu blíž, naše obličeje jsou sotva deset centimetrů od sebe.

"Dnes pojedu, a porazím tě, to ti musí stačit," vyštěknu prudce. Chci se otočit a odejít, když ucítím jeho ruku na mém pasu. Přitáhne si mě k sobě.

"Nevyhraješ, tentokrát tě nenechám," vydechne mi do obličeje. Jeho dech je sladký, až se mi z toho sběhnou sliny, srdce se mi pomalu rozbuší rychleji.

"Nemysli si o sobě tolik Nurimo," odpovím jedovatě. Teda alespoň se snažím, aby to jedovat vyznělo, přestože se mi ruce klepou jako bych měla zimnici. Najednou ucítím jeho druhou ruku na svých zádech, jeho dech a vůně jsou tak omamné, že nejsem schopna jediného pohybu. Něco ve mně křičí, že bych se od něj měla odtrhnout. Mám takový zvláštní pocit, jakoby mi něco říkalo, že je nebezpečný, a přesto nejsem schopná se od něj odtrhnout.

"Nejsem z nás dvou ten, kdo si moc věří," zašeptá. Sundá jednu ruku z mých zad a chytí mě za bradu. To není dobrý. Chci se mu vykroutit ale jeho sevření je moc pevné, jako by snad ani nebyl člověk. Zvedne mi hlavu výš. On je tak vysoký? Toho jsem si předtím nevšimla.

"Okamžitě mě pusť," dostanu ze sebe měkce, na nic jiného se nezmůžu. Jsem jako v agonii, jako by mě nějaká síla nutila stát na místě. O kousek se skloní, slyším jak přerývavě dýchá. Nedá mi to a nakloním hlavu na stranu.

"Alexi co to děláš?!" ozve se za námi ale Nurima mě nehodlá pustit a já se nebráním. Jeho rty se ještě přiblíží a dotknou se mých. Nelíbá mě, jen mi jemně přejíždí rty po mých. "Okamžitě ji pusť!" zahřmí někdo a Alexe ode mě odtrhne. Jakmile m nic nedrží svezu se na zem jako hadrová panenka. Mám pocit jakoby mě právě přejel parní válec. Zhluboka dýchám, nemůžu popadnout dech. Co to se mnou proboha je? Najednou se cítím strašně unavená, je mi mdlo.

Nepatrně zvednu hlavu, abych se mohla podívat co se děje s Alexem. Kuran na něj něco křičí a následně do něj žďuchne, a znovu, a ještě jednou, do té doby než spadne na zem. To na něj začne křičet Alex, ale neslyším co, nerozumím jim.

"C-co to děláš?" ptám se, když cítím jak mě něčí ruce berou do náruče.

"Vezmu tě domů," v té sněti zvuků rozeznám Takeshiho hlas. Konejšivě mě políbí do vlasů. "Neboj, do rána to bude dobré," pošeptá.

Nevrle se přetočím na druhý bok. To byl ale sen. Cítím se hrozně unavená a chtěla bych spát dál ale dole slyším jak Yuuki s někým tlumeně mluví. To mě donutí vylézt z postele. Natáhnu na sebe župan a jdu do kuchyně.

"Dobré ráno," pozdravím ospale Yuuki a Takeshiho, hm, kdo by u nás mohl být jiný než Takeshi.

"Dobré ráno," řekne zpěvavě Yuuki, přiskočí ke mně a vší silou mě obejme kolem pasu. Položím jí ruce kolem krku a obličej zachumlám do vlasů. "Tolik jsem se o tebe bála," pošeptá. Prsty jí jemně obkreslím křivku zad.

"Nemusela si, nic se nestalo," pošeptám a přitisknu si ji k sobě blíž.

"Ehm, ehm," ozve se za námi, ale ani o kousek se nepohneme.

"Ticho Takeshi," řekneme sborově a začneme se mát.

"No fajn! Já tu taky vůbec nemusím být," rozčiluje se.

"Ahoj."

"C-co?!"

"Nerozuměl si? To bylo rozloučení," směju se. Pustím Yuuki, abych se mohla podívat na Takeshiho obličej. Bože, to byl přímo ohňostroj barev! "No tak, Takeshi," směju se. "Co tu vůbec děláš?"

"No konečně se dostáváme k tématu," vydechne Takeshi. Musím se mu smát. "Abys tím smíchem nepraskla. Kdy odjíždíš do Německa?" vybafne na mě nečekaně. Podívám se po místnosti, hledaje zrádce.

"Yuuki, kam si zmizla?!" zavolám směrem do domu.

"Já mu nic neřekla!" ozve se neznámo odkud.

"A jak se to tedy dozvěděl?"

"Vypáčil to ze mě!"

"To není pravda!" brání se Takeshi. To se objeví ve dveřích Yuuki, červená jako přezrálé rajče.

"Není pravda? Ty říkáš, že to není pravda?!"

"Jo, slyšela jsi dobře!" Tak na to se musím posadit, vezmu si do ruky hrneček s kafem a sednu si na barovou stoličku co máme v kuchyni, ještě si přitáhnu toasty, které si Yuuki zřejmě přichystala na snídani a jsem přichystaná sledovat.

"Vždyť jsi byl jako sniper! Bombardoval si mě tak dlouho otázkami, dokud jsem ti to neřekla!"

"No dobře ale kdo se prořekl, že neví jestli ten závod stihne, když za chvíli stejně odjíždí, hm?"

"Jaký závod?" vložím se do jejich hádky.

"Sakra, Takeshi, to se neměla dozvědět teď!"

"A kdys jí to chtěla říct?"

"Cože? Jsem trošku mimo," přiznám leč nerada a kousnu si s chutí do toastu, bože já mám ale hlad.

"Kuran chce závod, jen ty a Nurima."

"No a?" nechápu.

"Je to drift," svěsí hlavu Takeshi.

"No a?" opakuji jako přihlouplé dítě.

"Závod je naplánovaný na zítřek," vloží se do toho Yuuki.

"Cože?! Hele mám takový dotaz, jak dlouho jsem spala?"

"Asi tři dny, ten závod nešlo odmítnout."

"Proč? Vždyť je to jen závod."

"To ani ne. Bere to jako omluvu za Nurimovo chování. Nemůžeš prohrát," řekne konejšivě. Nechápavě pozvednu obočí.

"A co je to potom za závod, když můžu vyhrát tak snadno?"


Rattle Bucket!!!

16. října 2008 v 23:01 | Pluviassol |  Moje kecy
Ahoooj zlatička!
Omlouvám se, že tu dneska nic nepřibylo ale nestíhala jsem, pokráčka čekejte až po víkendu... Dneska jsem po škole šla na trenin a pak hned na koncert Rattle Bucket!!! Bylo to skvělé! Mám nějaké videa tak poprosím NIKKI, aby mi je pomohla upravit, hodím je na youtube.com a pak je hodím sem, tak se těšte! Zatím se s vámi loučím... =o)

Vzdáváš to?

15. října 2008 v 19:59 | Pluviassol |  Vtipy
Dcerka se dívá na maminku, jak si nanáší pleťovou masku.
"Proč to děláš?" ptá se jí.
"Abych byla krásná!" odpoví maminka.
Za chvíli si masku sundavá a dcerka se ptá: "Vzdáváš to?"


Ježkovy voči!

15. října 2008 v 19:48 | Pluviassol |  Vtipy
Příjde manželský pár do čínské restaurace. Usadí se, přiběhne čísnice:
"Co si dáte? Máme kočičí nožičky, psí steaky...
"Žena se zhrozí: "Ježkovy voči!"
"Výborná volba madam"


Tři koktající dědci

15. října 2008 v 19:45 | Pluviassol |  Vtipy
Tři koktající dědci se vsadí o pivo kdo si v trafice dokáže objednat cigarety a nezakoktá u toho.
Přijde tam první a říká: je je je jedny s s s sparty...
tak nic, jde tam druhej a říká je je je jedny pe pe pe petry,
taky nic,přijde tam třetí kterej už to má vymyšlený a říká:
L M...
prodavač se ho ptá: modrý nebo červený?? a děda: ty ty ty čůráku!!


Rybka a hulič

15. října 2008 v 19:30 | Pluviassol |  Vtipy
Hulič trávy chytne zlatou rybku.
Rybka: "Pusť mě a splním ti tři přání
Hulič: "OK, ubal mi jointa!"
Rybka ubalí, hulič vyhulí.
Rybka: "Druhé přání?"
Hulič: "Ubal mi ještě jednoho!"
Rybka ubalí, hulič vyhulí.
Rybka: "A poslední přání?"
Hulič: "Ubal mně i sobě!"
Rybka ubalí a zahulí spolu.

Druhý den přijde hulič zase chytat ryby a z vody na něj volá zlatá rybka:
"Ani nerozbaluj pruty, už jsem nám ubalila!"


Slečna u gynekologa

15. října 2008 v 19:28 | Pluviassol |  Vtipy
Přijde mladá slečna ke gynekologovi a stěžuje si: "Pane doktore,mně na ohanbí nerostou žádné chloupky.
"Doktor se zamyslí a ptá se:
"Kolik máte roků?"
"26."
"No, to by už růst měly. A jak často máte pohlavní styk?"
"Nooo,tak 26 až 28 krát do týdne."
Na to jí odpoví: Milá slečno, ani na dálnici tráva neroste....."


Jeptiška a rum

15. října 2008 v 19:14 | Pluviassol |  Vtipy
Přijde jeptiška do krámu a chce si koupit flašku rumu.
Prodavač jí říká:
"Ale sestro, vy byste přece neměla pít alkohol".
Jeptiška:
"To není pro mě,to je pro pana faráře, jako projímadlo".
Prodavač jí flašku prodá a odejde. Asi za půl hodiny jde prodavač zavřít krám, vyjde ven,aby stáhnul roletu a vidí jeptišku, jak se válí před krámem ožralá jako motyka a vedle ní prázdná láhev od rumu.
Prodavač se vyděsí:
"Ale sestro,vždyť jste říkala, že je to pro pana faráře jako projímadlo..."
Jeptiška odpoví značně huhlavě:
"Až mě pan farář uvidí,tak se ztoho posere!


Velký test inteligence

14. října 2008 v 21:17 | Pluviassol |  → Různé
Zkuste si jak vysoké je vaše iq!!! xD xD


→ odkaz