24. září 2008 v 17:51 | Pluviassol
|
Ahoj, takže je tu slibované pokráčko, není moc dlouhé ale já prostě musela... xD pochopíte na konci článku... =o) Začíná mě pěkně štvát blog.cz!!! Všechno musím dělat ručně jelikož, když si to připravím ve wordu tak jak jsem byla do teď zvyklá tak se mi tu z toho udělá jeden celistvý text! xo/ Takže musím všechno předělávat, jak pako, fakt.... 8o/ mohli by s tím něco udělat... =o)
"Bude v pořádku, měla by být ale bude unavená, cožpak jste právě neviděl čím si musela projít?"
"Ah tak, ano, samozřejmě," řekl Harry a sklonil hlavu.
"No tak jdeme na to, vzbudím ji," řekla s úsměvem Hermiona a přistoupila k Peggi. Pohladila ji po tváři, chytla ji opět za rameno a jemně s ní zatřásla. Peggi nakrčila nos a s mručením se obrátila na druhý bok. Hermiona se nad tou reakcí musela pousmát, vypadal tak rozkošně.
"Peggi, no tak vstávej," zašeptala a opětovně s ní zatřásla. Peggi se vymrštila do sedu, oči otevřené dokořán.
"Ona ho zabila," pronesla vyděšeně.
"Co to říkáš, koho zabila? Kdo?" ptala se zmateně Hermiona, nechápala význam Pegginých slov.
"Počkej, kde to jsem? Vždyť naposledy jsem byla s tebou, Ronem a Veronikou u jezera. A proč mám takový divný pocit uvnitř?"
"Jaký pocit? Bolí tě něco?" strachoval se okamžitě Ron.
"Ne nic mě nebolí jen mám pocit, jakoby část mě zmizela, nedokážu to jinak definovat. Prostě mám pocit, že mě část chybí, jakoby někdo vzal kousek mé duše a část z ní odtrhl. Co je? Proč se po sobě tak díváte?" zeptala se nakonec.
"Víš, Peggi, Veronika je mrtvá," odvážila se první Hermiona.
"Cože?!" zeptala se nevěřícně Peggi. Hermiona se podívala úzkostlivě po ostatních. Co mám teď dělat? ptala se sama sebe. Říct jí pravdu nebo raději počkat. Nervózně si skousla spodní ret a podívala se na Rona hledajíc u něj oporu. "Tak to ne Hermiono, na to ani nemysli!" ozvala se Peggi, která z ní nespustila oči. "Nemysli na to, že bys mi něco snad zatajila! Já to zvládnu neboj se. No tak už mluv," povzbuzovala ji.
"Peggi, j-já nevím jak začít," přiznala se Hermiona.
"Tak od začátku, jak Veronika zemřela?"
"Tys ji zabila," zašeptala Hermiona.
"Cože?! Já ji zabila? Jak co se stalo?" ptala se zmateně. hermiona ji konejšivě chytnula za ruku a začala jí vyprávět všechno co se přihodilo od doby, kdy zabila Veroniku, aby ji a Rona zachránila až po to, jak hledali lektvar na její záchranu. Ovšem vynechala jednu drobnost, kdo byl její otec. Když skončila, Peggi smutně sklonila hlavu.
"Už to chápu, ta část, co mě chybí, to je Veronika, ale nechápu, proč jsem si to nepamatovala, asi tím šokem," pousmála se smutně Peggi. "Tím se dostáváme k tomu, co jsi řekla, když jsi se probudila, kdo koho zabil a proč?" vychrlila rychle Hermiona ve snaze přivést Peggi na jiné myšlenky.
"Když jsem se tam zhroutila, tím myslím u jezera, měla jsem poslední vidinu, poslední záblesk schopnosti, kterou jsem měla díky Veronice."
"Co jsi viděla, co se stalo?" ptali se jeden přes druhého.
"Veronika otrávila Snapea u něj v kabinetu. Něco mu říkala, ale já neslyšela co, ze začátku vypadala rozčileně ale pak se začala smát, přešla k němu objala ho opět mu něco řekla a pak šla do kuchyňky, kterou má v kabinetu, tam připravila pití, pro oba, ovšem do jeho přidala nějaký lektvar. Pak už jsem jenom viděla jak se Snape zhroutil na zem. Pořád ale nechápu proč to udělala, co jí Snape provedl? Proč ho objímala?"
"Peggi, my na to známe odpověď," pronesla tiše Hermiona, bála se Pegginé reakce. Pomalu se jí podívala do obličeje a uviděla v něm očekávání.
"No tak, Hermiono, řekneš mi to už?"
"Peggi, Severus Snape byl tvůj a Veroničin otec," řekla Hermiona s pohledem zabodnutým do Peggina obličeje.
jasný, tys to sem dala abys to zase usekla když je to napínavý!!! Potvoro jedna, ale tohle je krutý, Snape otrávenej vlastní dcerou kterou zabila její sestra... povedená rodinka =D ps: doufám že se dostaneš k dalšímu psaní, chci znát Peggiinu reakci!!! =D