7. září 2008 v 19:47 | Pluviassol
|
Ahojte! Konečně vám sem dávám celé pokráčko, je sice hafo krátké ale už mám nachystané další! Je to takto ukončené schválně, abych vás alespoň trochu napnula, snad se mi to podařilo, zatím můžete tipovat, jaký bude mít ta věta konec, jsem zvědavá, kolik z vás na to přijde, no upřímně doufám, že nikdo, aby vám to potom vyrazilo dech stejně jako mě když mě to napadlo.. xD Tak jo, dost těch keců okolo, příjemné počteníčko!!!
"Rone! Dělala jsem si o tebe starosti," vydechla tiše Hermiona. Ron ji v odpověď něžně políbil na rty. Tiskla se k němu co to jen šlo, jakoby mezi ně nechtěla pustit, žádný nežádoucí prostor. Vnímala jeho teplo, vůni, vlasy co jí jemně šimraly v obličeji. Přála si, aby tento okamžik neskončil a trval navždy.
"Jsi naživu," vzdychl téměř neslyšně Ron.
"Ano, jsem, díky tobě. Rone, o něčem se mi zmínil profesor Brumbál," Hermiona se otřásla při vzpomínce na poslední hodiny. Ron její paniku vycítil a přitáhl ji k sobě o kousek blíž.
"Takže on ti to řekl?"
"Ne, myslel, že bude vhodnější, když mi to povíš ty," řekla Hermiona a upřela na Rona své oči plnou silou, doufala, že jí co nejdřív prozradí, jak to, že i po tak nebezpečné kletbě je naživu.
"Víš já," mumlal Ron.
"Rone! Hermiono!" vykřikl někdo za nimi. Rychle se od sebe odtrhli. Od vstupní brány k nim běžel Harry s Ginny po boku.
"Harry! Už je po všem? Jsou všichni v pořádku?" dotazovala se hned netrpělivě Hermiona a vydala se jim naproti.
"Venku se nikomu nic nestalo ale slyšel jsem o Peggi, co se tam proboha stalo?" Peggi! zakřičela Hermiona v duchu.
"Na to teď není čas, musíme jít za ní. měla by být na ošetřovně!" otočila se na podpatku a rozběhla se na ošetřovnu. Ostatní jen pokrčili rameny a vydali se za ní.
"Madame Pomfreyová!" vykřikli všichni zároveň, když přiběhli celí zadýchaní na ošetřovnu. Hermiona stála v čele, držela se za hrudník a sípavě dýchala. V hlavě měla jedinou myšlenku a to tu, co se stalo s Peggi. Horlivě se rozhlížela po místnosti, zda někde neuvidí pobíhat madame Pomfreyovou. "Madame Pomfreyová!" zkusila to znovu o poznání hlasitěji.
"Co tu propána tak křičíte?! Vy nevíte, kde jste?!" ozval se jim autoritativní hlas za zády až leknutím poskočili. Hermiona se pomalu otočila a jakmile spatřila madame Pomfreyovou, jak vchází do dveří ošetřovny, okamžitě se k ní rozběhla.
"M-madame Pomfreyová," dostala ze sebe zadýchaně.
"Ano drahoušku, co potřebuješ? Stalo se snad něco?" ptala se klidně madame Pomfreyová, ruce založené na prsou. Tvářila se takřka apaticky. Těkala pohledem po místnosti, očima kontrolovala své pacienty.
"Jak se to vezme, jak je na tom Peggi Alsová? Je v pořádku?" Hermiona měla sto chutí s madame Pomfreyovou zatřást, aby ji vrátila do reality a ona byla schopna vnímat. Po dlouhé odmlce se madame na Hermionu podívala prázdnýma očima plných bezmoci.
"To ne! Jen neříkejte, že je…"
"Samozřejmě, že není!" řekla rázně madame Pomfreyová. "To si myslíte, že jsem tak neschopná?!"
"Ne to samozřejmě ne, ale co s ní tedy je?" zeptala se opatrně Hermiona. Na madame Pomfreyové bylo vidět jak ji předešlá poznámka rozčílila. V obličeji byla celá rudá. Pevně sevřela oči, aby se alespoň trochu uklidnila.
"Je to složité slečno, velice složité," povzdechla si. " Slečna Ishia Alsová, je obdařena zvláštní schopností, o které se vám zajisté zmínila. I o kletbě, která na ni i její sestru Veroniku byla uvržena. Ishia nezemřela a ani nezemře, je v hlubokém bezvědomí. Existuje pouze jeden jediný lék, který by ji mohl pomoct. A já bohužel tento lék neznám," svěsila zarmouceně hlavu. Hermiona si všimla, jak se jí kutálí po tváři slza, až pomalu skápne na její hábit.
"Je někdo, kdo tento lék zná? Co to je vlastně za lék? Nějaký lektvar?" promluvila poprvé za celou dobu Ginny, které se na tváří také rýsovalo pár neznatelných slz.
"Ano, je to lektvar, ve kterém je spousta černé magie. A zná ho jediný člověk, který je po smrti. Její otec, profesor…… (pokračování příště… xD )
Tak co, jaká jsem? xD Tipujte prosím do komentářů, kdo si myslíte, že to je! =o) Mimochodem obdivuji všechny, kdo mají jeden počítač, ve kterém píší a zároveň mají i net a icq… xD btw, nebojte příští část bude o něco delší… ;o)
Heeey to není fér, tady ty "kecy" píšu na chalupě ještě a pracuju na dalším pokráčku a teď mi mamka nadala… xD byla jsem do psaní zažraná natolik, že jsem neslyšela, že umývá nádobí, a pak jsem slyšela malou ránu, tak jsem zbystřila a slyším mamku nadávat " ku*va sem se lekla" tak se jdu podívat co se děje, a ona sklapla pastička…. xD no joo tak se to samozřejmě neobešlo bez poznámek, že jo… xD
joo, pastička,jo?? xD Drsný pokráčko!! Mohl by to být Prof. Brumbál?, Asi ne, ale to jediný jméno mě napadlo jako první =D=D Tak honem s pokráčkem! I když..vlastně na to máš tři dny..tak fpoho... =) Ale až přijedu, ať to tu je=D