close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2008

Jenom spolubidlící?

16. září 2008 v 19:09 | Pluviassol |  Vtipy
John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout,že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John má se svojí spolubydlící vztah, a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, snažila se zjistit, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy.
Jako by četl její myšlenky, John povídá: "Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme skutečně jen spolubydlící!" Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá:
"Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Myslíš, že ji mohla sebrat??"
John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu ji napíšu. Sedl si a napsal:
"Milá mami, já netvrdím, že jsi z mého bytu sebrala naběračku na omáčku, ani netvrdím, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že ode dne, kdy jsi tu byla na večeři, naběračka chybí. S láskou John."
O pár dní později dostal John od své matky dopis a v něm stálo:
"Drahý synu, já netvrdím, že s Julií spíš, ani netvrdím, že s Julií nespíš. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve své vlastní posteli, tak by v ní už dávno tu naběračku na omáčku našla. S láskou máma"


Jak to vypadá s tímto blogem?

16. září 2008 v 11:25 | Pluviassol |  Moje kecy
Ahoj,
takže, chtěla bych vám vysvětlit, proč je tento tak skvěle rozjetý blog pozastavený, přestože já ho mám tak ráda, a na netu jsem relativně hodně.
Je to dané momentálně hlavně tím, že jsem nemocná a i když jsem přihlášená na icq, nebo skypu, tak tu povětšinou nejsem a vytvářím něco do školy stahuju nebo jiné... Teď jsem si hrozně oblíbila jednu nejmenovanou kapelu, tak si od nich hledám koncertní dvd... =o)
Dneska jsme mělí jít se školou na veletrh ale já zůstala doma, není mi dobře a musím nachystat pokoj na malování (jupii konečeně) tak nevím kolik toho sem přidám ale pokusím se.
A jak to vypadá s Hermionou? O víkendu jsem nedopsala absolutně nic protože u nás byla kamarádka a jedna známá, kdybych na těch fotkách nevypadala tak šíleně tak vám je sem dám... xD pokusím se napsat něco v Brně ale jak víte, tady mi to moc nejde....

Klobouk

15. září 2008 v 19:27 | Pluviassol |  Vtipy
"Dobrý deň, chcela by som nový klobúk."
"Na čo konkrétne myslíte?"
"Konkrétne myslím na jebačku, ale k vám som si prišla kúpiť klobúk."


Modelky a hvězdy bez make - upu 4.

11. září 2008 v 16:59 | Pluviassol |  Modelky a hvězdy bez make-upu
Další várka obrázků...

Jak přišla babička k 8.000.000 eur?

9. září 2008 v 22:19 | Pluviassol |  Vtipy
Stařičká babička vyhraje v Německu 8.000.000,- Euro.
Novináři se k ní seběhnou a ptají se, co s tolika penězi bude dělat.
"No, víte, mám 3 vnoučata tak jim postavím domy..."
"Hm, Hm, Hm... Dost peněz vám ještě zbývá, co s tím zbytkem?"
"No, jo no, koupím jim auta, pořádný, velký."
"Fajn, ale i tak vám zůstane okolo 5 milonů?"
"Jo tak to bych mohla postavit Hitlerovi pořádnej pomník, že?"
"Cože? Pomník Hitlerovi? Vy, židovka?"
"Jo, jo, jo," babička vyhrne rukáv, ukáže na předloktí a říká - "Hitler byl svině, ale čísla vybral dobrý".

Hermiona - část 42.

8. září 2008 v 17:22 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)
Ahoooj! Tak jse konečně doma z praxe... Juwa dneska jdu spát už o osmi... xD tady máte slibované pokráčko!! Snad se bude líbit, pište komenty, s vaší reakcí na Pegginého otce! =o) zatím a příjemnou zábavu... =o)




"Je to složité slečno, velice složité," povzdechla si. " Slečna Ishia Alsová, je obdařena zvláštní schopností, o které se vám zajisté zmínila. I o kletbě, která na ni i její sestru Veroniku byla uvržena. Ishia nezemřela a ani nezemře, je v hlubokém bezvědomí. Existuje pouze jeden jediný lék, který by ji mohl pomoct. A já bohužel tento lék neznám," svěsila zarmouceně hlavu. Hermiona si všimla, jak se jí kutálí po tváři slza, až pomalu skápne na její hábit.
"Je někdo, kdo tento lék zná? Co to je vlastně za lék? Nějaký lektvar?" promluvila poprvé za celou dobu Ginny, které se na tváří také rýsovalo pár neznatelných slz.
"Ano, je to lektvar, ve kterém je spousta černé magie. A zná ho jediný člověk, který ho vymyslel a možná i vyrobil, to nevím. Ale ten člověk je již po smrti. Její otec, profesor Severus Snape." Všichni se na madame Pomfreyovou dívali s pootevřenými ústy. Jako první se vzpamatoval Ron.
"Neříkala nám tak náhodou Peggi, že její rodiče, myslím tím ty pravé rodiče, čistokrevné kouzelníky, že už dávno zemřeli?"
"Ano, ale také nám řekla, že nezná okolnosti jejich smrti. Takže je dost možné, že jejím otcem byl Snape. I když to pořádně nechápu, ale to teď není důležité, musíme jí pomoct. Můžeme ji vidět?" otočila se Hermiona na madame Pomfreyovou.
"Samozřejmě, pojďte prosím za mnou," řekla a rozešla se pomalu k jednomu z lůžek, které bylo zatažené. "Ale nebuďte tu dlouho," řekla ještě, podívala se směrem k lůžku a odešla.
Hermiona se odvážila jít jako první, opatrně chytila lem závěsu a pomalu jej odhrnula. Naskytl se jim pohled na bílou nemocniční postel, na které bezvládně leželo tělo malé dívenky, které spala. Nespí, je na pokraji smrti, uvědomila si trpce Hermiona. Pomalu přešla k posteli a posadila se na přichystanou židli po Pegginé levici. Jemně ji chytla za ruku a začala palcem obkreslovat její dlaň. Naproti ní se posadila Ginny. Ron s Harry zůstali taktně stát venku.
"Myslíš, že ten lektvar najdeme?" zeptala se po chvíli Ginny.
"Zbývá nám něco jiného?" povzdechla si Hermiona. Zadívala se Peggi do obličeje. Byl klidný, spokojený, jakoby jí tento stav vyhovoval. Ale přesto v něm Hermiona našla odvahu a sílu, které ji dodali odhodlání. Naklonila se a políbila Peggi na čelo. Ginny ji napodobila a společně odešli, Hermiona se ještě naposledy na Peggi podíval, než za ní zatáhla závěs. Stálo ji to moc sil, ji opustit a jít pryč. Je to pro její dobro, uklidňovala se. Tedy alespoň snad, dodala v zápětí. Ne takto nesmíš uvažovat! Zachráníme ji, okřikla se.
"Slečno Grangerová, musím vám něco říct," ozvala se jí za zády madame Pomfreyová.
"Ano?"
"Ten lektvar musíte najít do jednoho dne, jinak zemře."
"Cože?" vyhrkli sborově.
"Ano, je to tak, pokud její otec lektvar neudělal a já jej budu muset podle receptu, který najdete vyrobit, tak zemře. Není dost času na výrobu jiného lektvaru. Její život závisí na vás tak se snažte!" zakřičela madame Pomfreyová, avšak ke konci se jí zlomil hlas, jednou vzlykla, každému věnovala prosebný pohled a odešla.
Hermiona začala přecházet sem a tam po místnosti v usilovném přemýšlení, kam mohl Snape schovat tak důležitou věc jako lektvar na záchranu své dcery? Viděla jediné východisko, a to, že se musí vrátit do jeho kabinetu a celý jej prohledat.
"Co uděláme?" zeptal se Harry.
"Musíme se vrátit do Snapeova kabinetu a celý jej pohledat, nevidím jiné východisko, musel tam někde ten lektvar schovat, nemyslíte?"
"Dobrý nápad, tak pojďme." Rozběhli se z ošetřovny ke Snapeovu kabinetu. Zdálo se jim, že cesta netrvá jako obvykle pár minut ale, že se minuty protahují v hodiny. Pořád se někdo ohlížel na hodiny, kolik jim zbývá ještě času a vždy úlevou vydechli, když zjistili, že se minutová ručička posunula pouze o dvě místa. Hermiona s Harrym běželi v čele, nebylo to chtěné, ale běželi nejrychleji, ale ostatní se jim drželi v patách.
"Sakra! Co teď?!" zaklel Ron když doběhli ke dveřím Snapeova kabinetu. Dveře byly zamčené a žádné z odemykajících kouzel, které vyzkoušeli nefungovalo.
"Mám nápad," řekla nesměle Hermiona.
"No tak sem s ním, co se ostýcháš?"
"Co zkusit kouzlo Bombarda?"
"No jistě, že mě to nenapadlo dřív!" pleskl se do čela Harry a už, už vytahoval hůlku. Hermiona ho však chytla za ruku a opět ji stáhla dolů. "Co se děje Hermiono? Chceš to udělat snad ty?"
"To je mi jedno, ale uvaž to ještě Harry, když náhodou ten lektvar bude schovaný ve zdi okolo dveří tak ho zničíme!"
"Máš pravdu, ale jak se chceš ujistit, že tam není?"
"No tak to je to co nevím," povzdechla si Hermiona. Opět začala přecházet sem a tam, ve snaze něco vymyslet, když Harry přistoupil ke zdi a začal do ní poklepávat prstem.
"Harry? Co to proboha děláš, zbláznil si se?" děsil se Ron a pomalu položil Harrymu ruku na čelo, aby se ujistil, zda nemá teplotu a není nemocný.
"Rone, sakra co to děláš?" rozčiloval se Harry a snažil se odehnat jeho ruce a dál poklepával do zdi kolem dveří.
"Harry ty jsi geniální!" výskla si Hermiona a přidala se k němu.
"Tak, a teď mi řekni jestli ti dva jsou normální," povzdechl si Ron směrem k Ginny, ta se pouze uchichtla a dál se nehnutě dívala jak Harry s Hermionou klepou prsty kolem dveří.
"Neříkejte mi, že to neznáte? Nebo to kouzelníci nedělají? Když by byl lektvar někde v blízkosti rámu dveří musel by být uložen v duté skulině," vysvětlovala trpělivě Hermiona.
"No a dál?" nechápal pořád Ron.
"A toto duté místo by vydávalo odlišný zvuk od všech ostatních," dokončila Hermiona jak své vysvětlování tak oťukávání futer.
"Jo tak!" bouchl se do čela Ron, načež se ostatní rozesmáli, krom stále zmatené Ginny, která si to stále snažila představit. Hermiona všem naznačila, aby o kousek ustoupili, aby náhodou nepřišli k úhoně.
"Bombarda!" pronesla pevným hlasem a dveře vyletěly z pantů. Hermiona se pouze usmála nad dobře odvedenou prací. Chvíli počkali než vešli dovnitř.
"Kde máme hledat?" zeptala se Ginny.
"Ty s Harrym běžte do jeho ložnice, my s Ronem jdeme do kuchyňky," rozdala rozkazy Hermiona a všichni se hned rozprchli. "Počkej Rone," stačila ještě zavolat.
"Co se děje?" zeptal se něžně.
"Víš, když jsem tu byla naposledy tak v té místnosti leželo jeho tělo, byl mrtví, já ho viděla," povzdechla si. "Jen jsem tě na to chtěla připravit, nevím jestli tam ještě je nebo co s ním je."
"Neboj, já to zvládnu, ale zvládneš to ty?"
"Ano, já to zvládnu," řekla pevně Hermiona ale víc než Rona přesvědčovala sama sebe. "Pojď ať co nejdřív pomůžeme Peggi," chytla Rona za ruku a už ho táhla do kuchyňky.
Když tam vešli Hermionin pohled okamžitě sklouzl k místu, kde předtím našla profesorovo tělo. Naštěstí tam nebylo, načež si Hermiona hluboce oddychla.
"Ehm, Hermiono, kde mám začít?" zeptal se Ron a nevěřícně koukal na lektvary po stěnách.
"Začni tře tady u těch skřínek, já se zkusím prohrabat tou literaturou," povzdechla si Hermiona a přešla k poličce. Pomalu se prodírala kopou knih na ní, když byla zhruba v polovině své práce ozval se písklavý výkřik, smíšený s hroznou ránou.
"Co ti dva tam propána dělají?" culil se Ron.
"Rone, tebe vůbec nenapadlo, že se jim něco stalo?!" zpražila ho pohledem Hermiona. Okamžitě se začala prodírat ven, aby mohla pomoct Harrymu a Ginny. Proč já ty knížky házela za sebe? nadávala si v duchu. No, i když Ron to taky jenom nepředělával, pousmála se, když zakopla o malý kotlík.
"Hermiono!!!" ozvalo se radostné zvolání.
"Co se děje?"
"Něco jsme našli! Ale raději sem nechoďte, nedá se tu dýchat. Sejdeme se v kabinetu!" volal Harry, zněl trochu přidušeně. Hermiona zvědavě vylezla ven, hned za ní Ron. Museli chvíli počkat, než dorazil Harry s Ginny, oba byli podivně uprášení a špinavý.
"Co jste dělali?" děsil se Ron a nevěřícně na ně valil oči.
"No, hledali jsme, když mě napadlo, že by mohlo být něco nad postelí, tak jsem použil kouzlo Bombarda, a přesně v…"
"…v tu stejnou chvíli, kdy jsem já pocházela jeho šatník, žádná slast, na mě vykoukla krysa, asi nějaký domácí mazlíček, no a já se jí tak lekla, že jsem…"
"…že zapištěla a vrazila do mě přesně ve chvíli…"
"…kdy vyslovil kouzlo, takže ho místo nahoru stočil dolů a vybuchla celá postel, to vám byla rána, ale kdyby ta postel nevybuchla…"
"…nenašli bychom padací dvířka pod ní, kde bylo ukryté…"
"…tohle," dořekla Ginny vzájemné doplňování a natáhla k Hermioně ruku, ve které držela malou lahvičku. Hermioně to chvilku trvalo než se vzpamatovala z jejich trochu zmateného vyprávění, zatřásla hlavou, ve snaze se vzpamatovat a opět soustředit. Převzala od Ginny lahvičku zkoumavě si ji prohlížela.
"Okamžitě musíme do Brumbálovi pracovny, nebo víte o jiném místě, kde by byla myslánka?" řekla a už pomalu odcházela ze Snapeova kabinetu.
"Hermiono počkej, nechtěla bys mi říct co to je? a Jak si můžeš být tak jistá, že nám to k něčemu bude? A ještě by mě zajímalo, kolik máme času," řekl Ron skoro jedním dechem. Hermiona se zastavila a otočila se na něj.
"Tohle je vlákno potřebné do myslánky, a jedinou má myslím Brumbál v pracovně. Nevím proč jsem si tak jistá ale mám pocit, že nám to řekne, kde najdeme lektvar, který pomůže Peggi. Kolik máme času Harry?" dořekla Hermiona směrem k Harrymu ale oči upírala stále na Rona.
"Devět hodin," řekl zoufale Harry, všichni na něj vytřeštili oči a bezeslova vyběhli z místnosti.
Když doběhli k Brumbálově pracovně, Harry vykřikl heslo a oni vběhli dovnitř.
Uvnitř se horlivě rozhlíželi po myslánce. Nakonec ji objevil Harry. Vytáhl ji a opatrně postavil na stůl.
"Kdo tam všechno půjde?" zeptala se Hermiona. Ostatní e po sobě podívali.
"Snad tam půjdeme všichni, ne?" rozčiloval se Ron.
"No dobře, dobře. Tak se tedy chyťte za ruce. Rone ty dej ruku mě, ale až za chvíli, napřed tam musím vylít obsah lahvičky," řekla Hermiona a opatrně odzátkovala lahvičku. Její obsah vylila do myslánky. Voda se zčeřila a utvořil se na ní obraz mladičkého Snapea, Hermiona chytila Rona za ruku a druhou opatrně strčila do mísy. Téměř okamžitě je vtáhla dovnitř.
"Dopadli na tvrdou zem astronomické věže, ale byli tam sami. Nechápavě se rozhlíželi kolem, když uslyšeli kroky na schodech. Hned na to se otevřely dveře a jim se naskytl pohled na mladinkého Snapea, která nesl v ruce dřevěnou krabičku, velkou asi jako talíř na polévku. Vylez po žebříku k malému výklenku, kam položil krabičku a tiše pronesl. "Oculus Refaro," a krabičku pohltilo nenápadné sklo, vypadalo pouze jako okýnko, nic víc. Poté pronesl nějaké nesrozumitelné zaklínadlo, které musel přečíst z papírku a sklo, za kterým byl schovaný lektvar pro Peggi se zavlnilo a jemně křuplo, i když na něm nebylo nic znát.
"Černá magie," zašeptala prozíravě Hermiona. Snape je nemohl slyšet, ani vidět, ale přesto stáli raději opodál.
Snape papírek složil a vložil ho do jednoho z dalekohledů. "Flagrate," zamumlal a na dalekohledu se objevil malý křížek.
"To v životě nenajdeme, vždyť může být už dávno vyhozený," povzdechl si Ron. Najednou je něco chytnulo za hábity a vytáhlo je do reality.

Zase ve škole

8. září 2008 v 9:52 | Pluviassol |  Moje kecy
Ahojte,
tak jsem zase ve škole a opět se nudím dneska máme pro změnu dvouhodinovku počítačů, to bude teda něco... xD jinak pokráčko už mám nachystané, ale dám ho semka až tak kolem no já nevím, páté, šesté? Mám dneska totiž praxi a absolutně netuším do kdy tam budu a pak si musím ještě něco vybavit kvůli treninkum.... =o) doufám, že se na pokračko těšíte, já se těším na vaše reakce... xD

Navstevnost za tyden (1.9. 2008 - 7.9. 2008)

8. září 2008 v 6:23 | Pluviassol |  Návštěvnost
Navstevnost za minuly tyden (1.9. 2008 - 7.9. 2008) je:
Pondeli: 85
Utery: 68
Streda: 61
Ctvrtek: 55
Patek: 53
Sobota: 46
Nedele: 53

Celkem: 421


Celkem ta návštěvnost klesla... ='(

Hermiona - část 41.

7. září 2008 v 19:47 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)
Ahojte! Konečně vám sem dávám celé pokráčko, je sice hafo krátké ale už mám nachystané další! Je to takto ukončené schválně, abych vás alespoň trochu napnula, snad se mi to podařilo, zatím můžete tipovat, jaký bude mít ta věta konec, jsem zvědavá, kolik z vás na to přijde, no upřímně doufám, že nikdo, aby vám to potom vyrazilo dech stejně jako mě když mě to napadlo.. xD Tak jo, dost těch keců okolo, příjemné počteníčko!!!
"Rone! Dělala jsem si o tebe starosti," vydechla tiše Hermiona. Ron ji v odpověď něžně políbil na rty. Tiskla se k němu co to jen šlo, jakoby mezi ně nechtěla pustit, žádný nežádoucí prostor. Vnímala jeho teplo, vůni, vlasy co jí jemně šimraly v obličeji. Přála si, aby tento okamžik neskončil a trval navždy.
"Jsi naživu," vzdychl téměř neslyšně Ron.
"Ano, jsem, díky tobě. Rone, o něčem se mi zmínil profesor Brumbál," Hermiona se otřásla při vzpomínce na poslední hodiny. Ron její paniku vycítil a přitáhl ji k sobě o kousek blíž.
"Takže on ti to řekl?"
"Ne, myslel, že bude vhodnější, když mi to povíš ty," řekla Hermiona a upřela na Rona své oči plnou silou, doufala, že jí co nejdřív prozradí, jak to, že i po tak nebezpečné kletbě je naživu.
"Víš já," mumlal Ron.
"Rone! Hermiono!" vykřikl někdo za nimi. Rychle se od sebe odtrhli. Od vstupní brány k nim běžel Harry s Ginny po boku.
"Harry! Už je po všem? Jsou všichni v pořádku?" dotazovala se hned netrpělivě Hermiona a vydala se jim naproti.
"Venku se nikomu nic nestalo ale slyšel jsem o Peggi, co se tam proboha stalo?" Peggi! zakřičela Hermiona v duchu.
"Na to teď není čas, musíme jít za ní. měla by být na ošetřovně!" otočila se na podpatku a rozběhla se na ošetřovnu. Ostatní jen pokrčili rameny a vydali se za ní.
"Madame Pomfreyová!" vykřikli všichni zároveň, když přiběhli celí zadýchaní na ošetřovnu. Hermiona stála v čele, držela se za hrudník a sípavě dýchala. V hlavě měla jedinou myšlenku a to tu, co se stalo s Peggi. Horlivě se rozhlížela po místnosti, zda někde neuvidí pobíhat madame Pomfreyovou. "Madame Pomfreyová!" zkusila to znovu o poznání hlasitěji.
"Co tu propána tak křičíte?! Vy nevíte, kde jste?!" ozval se jim autoritativní hlas za zády až leknutím poskočili. Hermiona se pomalu otočila a jakmile spatřila madame Pomfreyovou, jak vchází do dveří ošetřovny, okamžitě se k ní rozběhla.
"M-madame Pomfreyová," dostala ze sebe zadýchaně.
"Ano drahoušku, co potřebuješ? Stalo se snad něco?" ptala se klidně madame Pomfreyová, ruce založené na prsou. Tvářila se takřka apaticky. Těkala pohledem po místnosti, očima kontrolovala své pacienty.
"Jak se to vezme, jak je na tom Peggi Alsová? Je v pořádku?" Hermiona měla sto chutí s madame Pomfreyovou zatřást, aby ji vrátila do reality a ona byla schopna vnímat. Po dlouhé odmlce se madame na Hermionu podívala prázdnýma očima plných bezmoci.
"To ne! Jen neříkejte, že je…"
"Samozřejmě, že není!" řekla rázně madame Pomfreyová. "To si myslíte, že jsem tak neschopná?!"
"Ne to samozřejmě ne, ale co s ní tedy je?" zeptala se opatrně Hermiona. Na madame Pomfreyové bylo vidět jak ji předešlá poznámka rozčílila. V obličeji byla celá rudá. Pevně sevřela oči, aby se alespoň trochu uklidnila.
"Je to složité slečno, velice složité," povzdechla si. " Slečna Ishia Alsová, je obdařena zvláštní schopností, o které se vám zajisté zmínila. I o kletbě, která na ni i její sestru Veroniku byla uvržena. Ishia nezemřela a ani nezemře, je v hlubokém bezvědomí. Existuje pouze jeden jediný lék, který by ji mohl pomoct. A já bohužel tento lék neznám," svěsila zarmouceně hlavu. Hermiona si všimla, jak se jí kutálí po tváři slza, až pomalu skápne na její hábit.
"Je někdo, kdo tento lék zná? Co to je vlastně za lék? Nějaký lektvar?" promluvila poprvé za celou dobu Ginny, které se na tváří také rýsovalo pár neznatelných slz.
"Ano, je to lektvar, ve kterém je spousta černé magie. A zná ho jediný člověk, který je po smrti. Její otec, profesor…… (pokračování příště… xD )
Tak co, jaká jsem? xD Tipujte prosím do komentářů, kdo si myslíte, že to je! =o) Mimochodem obdivuji všechny, kdo mají jeden počítač, ve kterém píší a zároveň mají i net a icq… xD btw, nebojte příští část bude o něco delší… ;o)
Heeey to není fér, tady ty "kecy" píšu na chalupě ještě a pracuju na dalším pokráčku a teď mi mamka nadala… xD byla jsem do psaní zažraná natolik, že jsem neslyšela, že umývá nádobí, a pak jsem slyšela malou ránu, tak jsem zbystřila a slyším mamku nadávat " ku*va sem se lekla" tak se jdu podívat co se děje, a ona sklapla pastička…. xD no joo tak se to samozřejmě neobešlo bez poznámek, že jo… xD

Moje kecy? Okey! =o/ ( 8D )

5. září 2008 v 12:45 | Pluviassol |  Moje kecy
Ahojte!
Tak vás zdravím ze škole, je tu šílená klávesnice to mi věřte! xD je celá jakási špinavá, no fuj! xD včera jsem začala pracovat na pokráčku, ráno, když ještě brácha spal a já neměla co dělat, tak jsem si dotáhla z pokoja notebook a začala jsem psát, no, nejsem si tou částí moc jistá, asi 5x jsem ji přepisovala, no hrůza, dneska ji sem určitě nedám, jelikož ji nemám zdaleka hotovou, ze 2 stránek je jen ubohá půlka stránečky, takže zase bohužel nic. Včera jsem to chtěla dodělat ale akonec mi bylo odpoledne docela zle tak jsem nemohla psát, a víte proč? No okey já se vám přiznám, celé odpoledne jsem propsala na PC sem se přihásila až kolem půl sedmé a to se mnou nebyla kloudná řeč.... Takže po víkendu se těšte na pokráčko, o víkendu budu ještě ležet - pořád mi není uplně nejlépe, a tak, když budu ležet v postely a nebudu spát tak budu psát! Juwaaa už se mi hodina blíží ke konci, tak se mějte já zatím valím papapa... =o)
Pluviassol!!! =o)

Hermiona - část 41. (ochutnávka)

2. září 2008 v 20:54 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)
Ahoj, promiňte, že to tak dlouho trvá ale nějak teď nestíhám... Tady máte alespoň maličkou ochutnávku... =o)
"Rone! Dělala jsem si o tebe starosti," vydechla tiše Hermiona. Ron ji v odpověď něžně políbil na rty. Tiskla se k němu co to jen šlo, jakoby mezi ně nechtěla pustit, žádný nežádoucí prostor. Vnímala jeho teplo, vůni, vlasy co jí jemně šimraly v obličeji. Přála si, aby tento okamžik neskončil a trval navždy.

"Jsi naživu," vzdychl téměř neslyšně Ron.

"Ano, jsem, díky tobě. Rone, o něčem se mi zmínil profesor Brumbál," Hermiona se otřásla při vzpomínce na poslední hodiny. Ron její paniku vycítil a přitáhl ji k sobě o kousek blíž.

"Takže on ti to řekl?"

"Ne, myslel, že bude vhodnější, když mi to povíš ty," řekla Hermiona a upřela na Rona své oči plnou silou, doufala, že jí co nejdřív prozradí, jak to, že i po tak nebezpečné kletbě je naživu.

"Víš já," mumlal Ron.

"Rone! Hermiono!" vykřikl někdo za nimi. Rychle se od sebe odtrhli. Od vstupní brány k nim běžel Harry s Ginny po boku.

"Harry! Už je po všem? Jsou všichni v pořádku?" dotazovala se hned netrpělivě Hermiona a vydala se jim naproti.

"Venku se nikomu nic nestalo ale slyšel jsem o Peggi, co se tam proboha stalo?" Peggi! zakřičela Hermiona v duchu.

"Na to teď není čas, musíme jít za ní. měla by být na ošetřovně!" otočila se na podpatku a rozběhla se na ošetřovnu. Ostatní jen pokrčili rameny a vydali se za ní.

Pády...

2. září 2008 v 13:25 | Pluviassol |  Vtipy
1. Mám tě rád
2. Pojď si hrát
3. Sedni si
4. Lehni si
5. Bolí to
6. Už je to
7. Kluk je to

Ráda bych chodila bosa...

2. září 2008 v 13:22 | Pluviassol |  Týdení motta
Našla jsem krásný citát... xD

Ráda bych chodila bosa, kdybych věděla, že moje bota zůstala ve vaší prdeli.

Perly z JZD

1. září 2008 v 19:28 | Pluviassol |  Vtipy
PERLY Z JZD
"Kdo nemá ještě orazítkovaná vejce, nechť tak učiní nebo mu propadnou."
"Moje žena utrpěla zranění následkem švihnutí ocasu do oka."
"Vážení zemědělci, dostavte se všichni ke škole, kde se bude vykupovat semeno, pytlíky si označte, aby nedošlo k záměně."
"Dne 17.týho tohto měsíce bude proveden soupis prasat, dostavte se všichni včas."
"V kulturním domě se staví kamna, žádáme občany o brigádu, trouby jsou na MNV." (Městský Národní Výbor)
"Upozorňujeme na setí jařin. Kdo je osel, ať se přihlásí."

Matka v žumpě...

1. září 2008 v 19:26 | Pluviassol |  Vtipy
Sedí chlapeček u žumpy a usedavě pláče.
Jde okolo policista a říká: "Proč pláčeš chlapečku?"
"Spadla mi do žumpy matka!"
Policista se okamžitě svleče a skočí do žumpy. Potápí se, hrabe, nechce to vzdát, ale když už mu hovna lezou úplně všude, vzdá to, vyleze ven a se zármutkem chlapečkovi řekne, že je mu líto, ale že jeho matkunenašel.
Chlapeček rozevře dlaň a smutně odpoví:
"Tak to mi je ten šroubek na hovno."


To je alespoň reklama!!!

1. září 2008 v 17:52 | Pluviassol |  Vtipy
Heh, fakt dobrá reklama... xD


[15+] !!!!!

Midnight Sun přesunuto na neurčito!

1. září 2008 v 17:46 | Pluviassol |  Twilight Series → Půlnoční slunce

Možná jste o tom už slyšeli ale další kniha Stephenie Meyerové Midnight Sun (Půlnoční slunce - Stmívání z pohledu Edwarda) byla posunuta na neurčito! Kopie její knihy se dostala ilegálně na internet, celých 12. kapitol. To rozhořčenou Stephenii připravilo o chuť psát dál. Alepoň prozatím, všichni doufáme, že se k této knize brzo vrátí... =o)

Další řetězák by Upiirek

1. září 2008 v 17:29 | Pluviassol |  Moje kecy
  1. Máš nějaké životní sny? >> ne, já mám noční můry… xD
  2. Umíš si představit lásku bez sexu? >> umíte si představit sex bez lásky?xD
  3. Dokázala bys podvést? >> no, ono záleží na tom co… xD
  4. Ukradla jsi někdy něco? >> počítá se čokoláda na chalupě? ale já ji nekradu, mamka o tom ví… až ji mám rozdělanou… xD
  5. Jaký je tvůj názor na celebrity jako takové? >> normální lidi s úplně normálními problémy každodenního života…
  6. Je pro tebe důležitější přátelství než láska? >> u holky nebo kluka?xD
  7. Myslíš si, že bohatí jsou spokojenější než chudí? >> bohatý může být nešťastný, chudý šťastný, a teď si položme otázku, kdo je ve skutečnosti bohatý?
  8. Máš svůj styl? >> STYLE IS WAR (kdo ví odkud to je? xD)
  9. Dokážeš riskovat ať už v čemkoli? >> risk je zisk, teda…no… jak kdy…xD
  10. Je pro tebe důležitá upřímnost? >> otázkou je, jak tu upřímnost myslíte… hypotetický příklad: kamarádka 1 byla ke kamarádce 2 naprosto upřímná ale za zády ji okrádala, dejme tomu o peníze, je v tomto případě důležitá upřímnost? ježiš co blbnu, janě, že je! xD


    Jste si jisti, že chcete číst dál?? xD okey, click na celý článek... =o)


Jak je starý tvůj mozek?

1. září 2008 v 15:02 | Pluviassol |  → Různé
1. Klikni na "Start"
2. Pockej na 3, 2, 1
3. Zapamatuj si pozici císel na obrazovce a potom klikej na prázdné kruznice podle velikosti zapamatovaných císel - od NEJMENSÍHO do NEJVETSÍHO ...
4. Na konci hry Ti pocítac oznámí vek Tvého mozku ....