Takže, abyste nebyly tak napnuté, dávám vám sem již dnes další pokráčko, je sice kratší ale snad se bude líbit. Dneska musím doma udělat ještě nějaké ty domácí práce, pak zajít nakoupit a pak, pokud bude čas (nemám ještě totiž vše z dovolené vybaleno) se pustím do dalšího pokráčka a myslím, že by vám tu zítra mohlo přibýt.... =o) Zatím se mějte famfárově.... xD =o)
"Jak kouzelné," ozval se za nimi někdo posměšně, když začal tleskat. Hermiona odskočila od Rona a horlivě se kolem sebe rozhlížela, aby spatřila narušitele.
"Jak kouzelné," ozval se za nimi někdo posměšně, když začal tleskat. Hermiona odskočila od Rona a horlivě se kolem sebe rozhlížela, aby spatřila narušitele.
"Hledáš mě?" zeptal se známí hlas znovu. Hermiona zaostřila na místo odkud vycházel. Postava se pomalu blížila k ledu, když v ní Hermiona poznala…
"Veroniko?!" vydechla ztěžka.
"Čekala jsi snad někoho jiného?"
"Popravdě, nečekala jsem nikoho."
"Hermiono, můžu se tě zeptat, co tady děláš s ním?" řekla odporně Veronika a ukázala na Rona. Hermiona se zarazila, co mám teď dělat? ptala se sama sebe. Mám se přidat k Veronice a hrát na ni spojenectví nebo se mám dát na stranu kam doopravdy patřím a to je k Ronovi? Bezmocně se na dotyčného podívala a ten celou situaci vyřešil za ni, když si ji k sobě přitáhl a letmo jí políbil.
"Ta hra už mě nebaví, končím," zašeptal neslyšně Hermioně do ucha.
"To nemyslíš vážně?! Nepřijala si náhodou mou pomoc?! Sprostě si mě využila ve svůj prospěch!" rozzuřila se Veronika. Hermiona jen sklonila hlavu a oči zabodávala do ledu.
"Na čí straně vlastně jsi?!"
"Odpověz mi!" zakřičela, když se Hermiona neměla k odpovědi.
"Já nevím," šeptla.
"Abys věděla, jsem ochotná tě vzít na milost, znovu ti nabízím spojenectví, přijmi nebo nech být a následky si nes sama!" Hermiona těkala pohledem mezi Veronikou a Ronem. Její spojenectví přijmout nemohla, musela jej odmítnout ale jak? Jak má odmítnout někoho tak nebezpečného? Celá se třásla, ale jak záhy zjistila nebylo to strachy. Rapidně se ochladilo, větve stromů začaly namrzat, jakoby byla zima. Hermiona se rozhlížela kolem sebe ale nic neviděla, slyšela pouze Veroničin smích.
"Čemu se směješ?" zeptala se rázně Hermiona a nepozorovaně si vytáhla hůlku, Ron udělal to samé.
"Jediné místo kam ses nepodívala je obloha, tu hlupačko! Myslíš si, že obelstíš služebníky Pána zla? Ty naivko!" smála se ještě více Veronika. Hermiona zvedla hlavu a podlomily se jí kolena.
"Mozkomorové," vydechla ztěžka.
"Ano, a nikdo je nemůže zastavit!" smála se Veronika. "A za chvíli přijdou další, a také Smrtijedi a nikdo jim nezabrání ve vstupu do hradu, když je brumbál pryč!" Hermiona na ni nevěřícně zírala, v hlavě jí běželo milion myšlenek. Ze všeho nejdřív provedla jednoduché kouzlo, jímž jim odstranila z nohou brusle a přičarovala opět boty. Tiskla Ronovi ruku na znamení toho, aby mlčel.
"Pěkně sis to naplánovala," ušklíbla se Hermiona. Za zády vyčarovala Patrona a poslala jej k Peggi, ta už bude vědět co se stalo.
"A ty mi v tom nezabráníš," ušklíbla se škodolibě Veronika.
"Jsi si jistá, že ti v tom nezabráním já? Sestro?" promluvila Peggi za Veronikou. Ta se s trhnutím otočila.
"Co ty tady děláš?!" vykřikla.
"Já jsem pro ni poslala," řekla Hermiona a, i když nechápala, jak její Patron mohl Peggi najít tak rychle, přistoupila blíž k Veronice, tak jako Peggi.
"Ty zmije! Za to zaplatíš! Avada…"
"Avada Kedavra!" vykřikla Peggi bez slitování. Záblesk zeleného světla vytryskl z její hůlky a narazil přímo do Veroniky, ta ztuhla a zhroutila se mrtva k zemi.
"Děkuji, Peggi. Peggi!" zakřičela zděšeně Hermiona a rozutekla se k Peggi, která padla na kolena a sípavě dýchala. "Peggi, Ishio, co je s tebou?!"
" ,Až zemřou rodiče dívky jedné, vznikne pouto nezvratné, myšlenky druhé uslyší, chtíc nechtíc, mysl se propojí. Zemře-li vyvolená první, druhá zemře s ní.´ Pořád nevím, která byla vyvolená, jak to vypadá asi Veronika," sípala Peggi.
"Peggi!!!" zakřičela Hermiona, když se jí zhroutila v náručí.













to ne! Peggi nemůže umřít!!Jinak moooc pěkný!!!!!!!!!