Ahojte!
V poslední době fakt nestíhám, no hrůza... Tady přidávám další pokráčko, víc jsem toho nestihla napsat, jelikož se nám známí pokouší spravit notebook, aby do něj šel net, no jsem zvědavá jak to dopadne, už ho mělo asi 5 lidí a každý mi pak řekl, že je to ok a mě to doma stejně nejelo, no uvidíme... =o) Každopádně se omlouvám za ten konec... Ale nebojte není to poslední část, to bych vám přeci neudělala.... xD Tak se tu mějte krásně a já se vám 24.srpna zase ohlásím.... =o)
"Ty zmije! Za to zaplatíš! Avada…"
"Avada Kedavra!" vykřikla Peggi bez slitování. Záblesk zeleného světla vytryskl z její hůlky a narazil přímo do Veroniky, ta ztuhla a zhroutila se mrtva k zemi.
"Děkuji, Peggi. Peggi!" zakřičela zděšeně Hermiona a rozutekla se k Peggi, která padla na kolena a sípavě dýchala. "Peggi, Ishio, co je s tebou?!"
" ,Až zemřou rodiče dívky jedné, vznikne pouto nezvratné, myšlenky druhé uslyší, chtíc nechtíc, mysl se propojí. Zemře-li vyvolená první, druhá zemře s ní.´ Pořád nevím, která byla vyvolená, jak to vypadá asi Veronika," sípala Peggi.
"Peggi!!!" zakřičela Hermiona, když se jí zhroutila v náručí. Tiskla ji k sobě a tiše plakala. Nevěděla jestli je naživu. Najednou na sobě cítila něčí ruce, jak se ji snaží odtáhnout od nehybného těla, až moc jí to připomínalo smrt Viktora. Bez rozmyslu se rychle otočila a dotyčného udeřila vší silou do obličeje. Ten však naštěstí stihl uhnout. Hermiona na něj zaostřila přes uslzené oči a spatřila Rona s nechápavým výrazem ve tváři.
"Hermiono?" zeptal se tichounce. "Jsi v pořádku?"
"J-já nevím," vzlykla a vrhla se Ronovi do náruče. "Nevím co mám dělat," přiznala se po chvíli ticha.
"Zamysli se, co by teď asi udělala Peggi?"
"Pěkně by mi vynadala ať se vzchopím," pousmála se smutně Hermiona. V tu chvíli jí to došlo. Musím se vzchopit, donést Peggi na ošetřovnu, poslat Brumbálovi sovu a zabránit mozkomorům, aby pronikli do hradu, odříkávala si v duchu. Pevně objala Rona, jako by to bylo naposledy.
Natáhla se na špičky, ruce mu jemně, jako křídla vážky, položila kolem krku.Ron ji jednou rukou pohladil po páteři, od hlavy až k lemu hábitu. Druhou ruku ji držel na boku a jemně ji k sobě přitáhl. Jejich rty od sebe dělil pouhý centimetr. Nikam nespěchali, užívali si tento okamžik naplno, celým svým bytím se vnořili do této krátké intimní chvilky. Hermiona se natáhla, aby překonala tu krátkou vzdálenost, která je dělila. Přitiskla své rty k jeho a jemně je o ně třela. Poté převzal iniciativu Ron a vášnivě, leč krátce ji políbil.
Odklonili se od sebe pouze tak, aby si viděli do očí. Najednou se ozvala hromová rána, která je vrátila do přítomnosti. Odskočili od sebe a horlivě se rozhlíželi po centru toho zvuku, když uviděli jak se k nim blíží něco obrovského, co hrozně funělo. Hermiona se podívala na Rona a rozutekla se k Pegginu bezvládně ležícímu tělu. Ron bez váhání vytáhl hůlku na namířil ji na člověka, co se k nim blížil.
"Lumos," zašeptal, aby se podíval, kdo se k nim blíží.
"Hej, no tak Rone, krucipísek! Dyť mě voslepíš! Moh bys prosím, dát tu hůlku dolů? Vubec nevim kam jdu!"
"Hagride!" vykřikli jednohlasně.
"No, jo. Sem to já. Jsou tu Srmtijedi, musíme vokamžitě do hradu, jinak bude malé to vám povidám! Vobjevili se tu aj mozkomorové!"
"Hagride, co se ti stalo?" zeptala se zděšeně Hermiona. Hagrid byl očividně v šoku a nevěděl co mluví, ale to by nebylo nejhorší. Měl ohořený plnovous a částečně i vlasy. Oblečení špinavé a potrhané.
"V-voni mi zbořili barák!" rozvzlykal se Hagrid na celé kolo a složil se na studenou zem.
"Vezmi prosím Peggi, musíme ji dostat do hradu na ošetřovnu, zatím nevím jak. Zkus to vymyslet, já se postarám o Hagrida," špitla směrem k Ronovi Hermiona. Pomalu došla k Hybridovi a silně ho objala.
"Hagride, je mi to tak líto! Ale teď potřebujeme tvou pomoc, nejspíš sem přijde i Voldemort! Jsi jeden z Bradavičkách učitelů a jsem si jistá, že až bude po všem tak ti Brumbál pomůže opravit hájenku ale nejdříve je musíme porazit! No tak podívej se na mě!" řekla Hermiona a donutila Hagrida, aby jí pohlédnul do očí. Chvíli jen tak tiše seděli, když si Hagrid povzdychnul a odvrátil tvář. "Zvládneš to?" zeptala se téměř mateřsky Hermiona.
"Samo," povzdychl si Hagrid. Hermiona ho ještě povzbudivě poplácala po rameni a pak už běžela k Ronovi, který přecházel sem a tam.
"Přišel si na něco?" vyhrkla hned, když dorazila.
"Myslím, že ano."
"No tak na co čekáš povídej!"
"Košťata."
"Cože?" vyvalila oči nechápavě Hermiona.
"Poletíme! Teda pokud ti to nevadí, já vezmu Peggi, neboj zvládnu to, a poletím s ní rovnou na ošetřovnu. Ty můžeš letět přímo do sovince a poslat zprávu Brumbálovi! Nevím jak ty ale já se potom půjdu podívat co se děje ve Velké síni. Souhlasíš?" drmolil rychle Ron.
"Rone ty jsi génius! Jdeme na to! Acio koště!" vyhrkla bez váhání Hermiona. Ron ji napodobil a během chvíle už u sebe měli košťata, naposledy se políbili a pak Ron odletěl.
"Hagride, ty teď musíš jít do hradu, určitě tam potřebují pomoc!" zavolala Hermiona směrem k Hagridovi, který stále klečel na zemi.
"Jo neboj," vyrazil ze sebe, stoupl si, mrkl na Hermionu a utekl pryč. Hermiona s povzdechem přehodila nohu přes koště a odrazila se hladce od země.
V sovinci byla rychle. Našla první sovu, která měla nejblíže brk, inkoust a kousek pergamenu.
Pane profesore! V Bradavicích nastaly problémy! Nejspíše sem přichází i Voldemort. Už jsou tu Smrtijedi a mozkomorové, ještě nevím kolik jich je ale pokud sem hodlá přijít Voldemort tak vás potřebujeme! Hermiona Grangerová |
Rychle vzkaz uvázala nejbližší sově k noze a pokynula jí, aby vyletěla. Sama nasednula na koště a letěla do Velké síně. Snažila se nemyslet na Rona, ani na to, co ji právě čeká. Ve velké síni stáli v polokruhu Smrtijedi, uprostřed byl Harry a bojoval s Voldemortem, Odněkud se ozývaly výkřiky, což nasvědčovalo tomu, že se někde ještě stále bojuje. Ale bylo zřejmé, kdo má převahu. Voldemort.
"Hermiono uteč!" zakřičel na ni nesmlouvavě Harry jakmile si jí všimnul. Měl na sobě pyžamo, zřejmě ho Voldemort vytáhnul přímo z postele. To, že Hermiono varoval, byla chyba hned dvakrát. Okamžitě k ní vykročili dva Smrtijedi, kteří měli masky, takže nevěděla o koho se jedná. A Harry sám se octnul pod kletbou Cruciatus.
"Avada kedavra!" vykřikla ve snaze Harrymu pomoct. Z její hůlky vytrysknul sloup zeleného světla, které mělo namířeno přímo na Voldemorta, který se mu však hbitě vyhnul.
"Ne," zasyčel Voldemort, ke svým poskokům a rozešel se k Hermioně sám. "Tak ty si myslíš, že mudlovská šmejdka jako ty, si na mě může dovolovat?! Na Pána zla? Oh, ty naivko! Za to tě čeká smrt!"
"Avada kedavra!" ozvalo se od Harryho, který se již vzpamatoval. Neminul jako Hermiona. Voldemort to nečekal, jeho tělo ztuhlo a s hlasitým žuchnutím dopadlo na zem.
"Pane!" vykřikl Lucius Malfoy, který si zdělal masku. "Za to zaplatíš, ty šmejdko! Sectumsempra!" zavyl Malfoy. Hermiona však už nestačila zareagovat a kletba ji střelila přímo do srdce.