Tady máte další pokráčko, já vím, je krátké, ale nějak mě nenapadá zápletka do Prasinek, no snad to njak přes noc vymyslím... =o)
"To neříkej," zašeptal Viktor a přitáhl si Hermionu blíž k sobě. Nemohla uvěřit tomu, že je to jen sen. Cítila jeho vůni, teplo, které z něj sálalo, slyšela zvuk jeho srdce, jak se nadechuje a vydechuje, bylo to neskutečně skutečné. Pevně ho odejmula kolem pasu a užívala si posledních chvil. Viktor ji něžně políbil do vlasů. Hermiona si vzpomněla jak ji bil a nepatrně se od něj odtáhla.
"To neříkej," zašeptal Viktor a přitáhl si Hermionu blíž k sobě. Nemohla uvěřit tomu, že je to jen sen. Cítila jeho vůni, teplo, které z něj sálalo, slyšela zvuk jeho srdce, jak se nadechuje a vydechuje, bylo to neskutečně skutečné. Pevně ho odejmula kolem pasu a užívala si posledních chvil. Viktor ji něžně políbil do vlasů. Hermiona si vzpomněla jak ji bil a nepatrně se od něj odtáhla.
"Děje se něco?" zeptal se zmateně Viktor.
"Ne. Jen jsem si vzpomněla jak jsi mě bil," řekla Hermiona a při vybavení vzpomínky se otřásla. Viktor s ní jemně zatřásl, jako by ji chtěl probrat.
"Ne Hermiono! Neodcházej ještě, musím ti to vysvětlit, zůstaň tu se mnou! Prosím, neusínej!" začala křičet Viktor. Hermiona cítila, že pomalu usíná. Snažila se však udržet při vědomí.
"Viktore, věřím, ti. Vím jak to bylo ty jsi za to nemohl," vydala ze sebe z posledních sil. Už se nemohla déle udržet zavřela oči a vydala se do světa snů, slyšela jak za ní Viktor ještě volá ale jeho slovům už nerozuměla.
S trhnutím se probudila. Čelo měla pokryté krůpějemi potu. Ztěžka vydechla. Vstala z postele a převlékla se do hábitu. Dnes se koná výlet do Prasinek, co má teď dělat? Jít s Veronikou nebo ostatními? Zamyšleně sešla do Velké síně na snídani. Veronika už ji čekala. Ach ne, zase se budu muset přetvařovat, pomyslela si.
"Hermiono," zavolala na ni a zamávala jí na pozdrav. Hermiona si povzdechla a vydala se k ní.
"Dobré ráno," pozdravila ji s úsměvem.
"Ahoj, nechceš jít s námi do Prasinek? Nebo chceš jít s Pegginou?" zeptala se Veronika a Hermiona věděla, že nemůže odmítnout.
"Samozřejmě, že půjdu s vámi, s nimi bych to asi nevydržela," řekla naoko zhnuseně Hermiona a odešla se nasnídat. Během toho co jedla, se k ní připojili i ostatní včetně Rona, který musel sedět naproti ní. Tiše jim sdělila, že do Prasinek půjde s Veronikou, všichni to chápali, pouze Ron se tvářil zkroušeně.
"Rone, ty sám si s tím souhlasil," připomněla mu Hermiona.
"Já vím ale i tak se mi to moc nezamlouvá," připustil Ron a líbezně se usmál, přičemž Hermioně měkly kosti v těle. Když konečně dojedli, šli se nechystat na návštěvu Prasinek.
Hermiona byla nachystaná jako jedna z prvních, musela se totiž ještě sejít s Veronikou a ostatními zmijozelskými. Už chtěla odejít, když k ní přiběhnul Ron. Bezeslova si ji přitáhl k sobě a vášnivě, s jistou naléhavostí ji políbil.
"Vrať se mi v pořádku," prosil.
"Neboj se o mě," řekla Hermiona, natáhla se na špičky a políbila Rona na čelo. Ten se něžně usmál a objal ji ještě pevněji.
"Už musím jít," zašeptala Hermiona.













dám ti inspiraci do Prasinek: Harry a spol nakopou Zmijozelským zadky a Ron požádá Hermionu o ruku =<DD krásný pokráčko, už se nemůžu dočkat dalšího dílu =<)