close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červenec 2008

33 způsobů jak zaručeně vytočit Voldemorta... xD

2. července 2008 v 8:27 | Pluviassol |  Harry Potter
Myslím, že nejlepší je ten poslední... xD


1. Zeptejte se ho, proč nemá taky takovou úchvatnou jizvu.

2. Sežeňte si maňásky představující jeho a Harryho Pottera. Přehrajte všechny případy, kdy Harry zvítězil a chovejte se hodně dětinsky. Oběma figurkám dejte vysoký hlásek.

3. Během porady smrtijedů se usmívejte a tvrďte, že jste ho všechno naučili vy.

4. Když bude představovat svůj nový plán na zničení Harryho Pottera, hoďte po něm shnilé rajče a zaječte: "Takový kecy si nech pro starou Blažkovou!"

5. Žvýkejte. Pořád. Když se vás na něco zeptá, odpovězte mu jen obrovskou bublinou.

6. Vyzvěte ho na souboj.

7. Vyzvěte ho k tanci.

8. Zeptejte se ho, kdy se naposledy koupal.

9. Pokud byste tuto otázku přežili, ironicky poznamenejte: "Určitě tehda, když jsi vstával z mrtvých, co?"

10. Když jeho plány znova selžou, doneste mu pugét, přátelsky ho obejměte a poplácejte po hlavě.

Hermiona - část 32.

1. července 2008 v 6:43 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)
Takže tu mám pro vás jedo extra pokráčko! =o) chtěla jsem ho dát ne dvě části ale pak jsem si řekla, že už jste tu odemě dlouho nic neviděli, takže ho tu máte celé, dneska musím do práce takže nevím kdy stihnu dopsat další.... =o) Přesto příjemnou zábavu... =o)
"Navždy zůstaneš v mém srdci," zašeptala melancholicky. "Brzy naschle," usmála se na něj.
"Hermiono, no tak pojď už," naléhavě zaprosila Peggi.
"No jo, vždyť už jdu," pousmála se Hermiona. Utíkaly do hradu, kde se konečně vydaly do Komnaty nejvyšší potřeby.
"Konečně jste tady," vyhrkl Ron jakmile je spatři ve dveřích. Rozběh se k Hermioně a objal ji jakoby se kdoví kolik let neviděli.
"No tak Rone, udusíš mě," řekla sípavě Hermiona.
"Och, Hermiono, moc se ti omlouvám," řekl kajícně Ron a něžně Hermionu pohladil po tváři. Hermiona se pouze pousmála, vybavil se jí Viktorův obličej. Zatřásla hlavou ve snaze vypudit jej z hlavy. Nechtěla na něj myslet, ne v přítomnosti Rona. Už nechtěla ubližovat. Chytla Rona za ruku a táhla ho na druhou stranu místnosti, kde byly pohodlně vyhlížející křesla kolem krbu.
"Kde jste se vůbec zdrželi?" zeptal se nenuceně Ron. Jejda, pomyslela si Hermiona a sklonila hlavu. Cítila jak jí horkost stoupá až po konečky vlasů. Ron se posadil a stáhl si ji do klína.
"No tak, odpovíš mi?"
"Honem musíme pryč! Jde sem Veronika!" vykřikla Peggi.
"Jak to víš?" zeptali se sborově.
"Teď není čas to vysvětlovat, ale řekněme, že od jisté doby jsme jakoby propojené, ale vysvětlím vám to později, teď pojďte, nesmí nás tu najít společně s Hermionou!"
"Hermiono, jdeš taky?"
"Ne Rone, ona tu musí zůstat. Veronika ji viděla sem jít, ale teď už pojďme nebo zmaříme celý náš plán!"
"Brzy naschle," řekla Hermiona a políbila Rona na čelo, ten zčervenal jako ředkvička a spolu s ostatními odešel. Hermiona věděla, že musí nějak zahladit důkazy, proto si ze všech sil přála, aby z místnosti zmizeli všechny křesla krom jednoho. Když otevřela oči vděčně si oddychla. Přešla ke křeslu, stavěném přesně pro ni, a zhroutila se do něj.
"Hermiono?" ozval se až moc známí hlas. Hermioně při něm naskočila husí kůže. Zatnula zuby a ostře vydechla. Pootočila hlavu směrem k Veronice a povytáhla obočí. Mlčky se měřily pohledem.
"Co chceš?" prolomila ticho jako první Hermiona.
"Hele, proč jsi taková? Když jsem ti nabízela pomoc tak jsi tak nepřístupná nebyla, co se s tebou děje?"
"Co by se mělo dít?!" vyhrkla nepříjemně Hermiona ve snaze získat trochu času pro vymyšlení nějaké věrohodné výmluvy.
"No to já nevím! Ale budu ráda, když mi to řekneš!" řekla Veronika a posadila se do křesla naproti Hermioně. Zkřížila paže na prsou a rozhněvaně si Hermionu měřila. Hermiona přerývaně dýchala. Co jí mám říct? Něco věrohodného, nic nápadného, přemýšlela rychle. Pak praštila pěstí do stolu a rozzlobeně se na Veroniku podívala.
"To ta tvoje sestra! Víš o kom mluvím nebo ne?! Je mi pořád v patách, už nevím jak se jí vyhnout! Představ si, že spolu s těmi ubožáky může na naši kolej! Co si o sobě vlastně myslí?" zuřila Hermiona. V jejím nitru byla ale malá dušička, která se bála, aby se náhodou neprozradila. Veronika se z plných plic rozesmála.
"To tě celou dobu trápilo?"
"Co ti na tom přijde k smíchu?!"
"Ne, promiň nic. Já jen už myslela, že sis naše spojenectví rozmyslela. Nebo se pletu?"
"Nerozmyslela, co bych z toho měla kdybych se přidala zpátky k těm šmejdům!"
"Správně, přesně tak. Nic by ti jejich spojenectví nevyneslo. Ale teď k věci, jak víš, že Alsová je moje sestra?" To slovo pronesla s odporem, její tvář je zkřivila odporem, jakoby právě snědla citron.
"Zaslechla jsem to, když to vyprávěla ostatním," vymýšlela rychle Hermiona. Peggi bude muset ostatním co nejdřív říct o svém vztahu s Veronikou, pomyslela si Hermiona. V tu chvíli s vzpomněla jak je Peggi upozornila před Veronikou, budou si muset ještě promluvit.
"Ty je posloucháš?" zeptala se nevěřícně Veronika.
"Je na tom něco špatného?"
"Ne, vždyť to je skvělé! Musíš na ně hrát, že jsi pořád jejich kamarádka, ať jim můžeme nějak ublížit, uškodit, prostě cokoliv!"
"Prosím? Nezlob se ale to asi nezvládnu," řekla Hermiona a proti své vůli zívla. Byla unavenější než si myslela.
"Asi chceš jít spát co?"
"Ano, ráda bych. Půjdeme?" zeptala se Hermiona a vstala s pohodlného křesla. Poodešla od něj kousek a počkala na Veroniku. Spolu sní se vydala k Nebelvírské věži, u ní se rozloučily a Hermiona už, už chtěla říct heslo, když se otočila a zavolala na Veroniku.
"Veroniko? Jak si vůbec věděla, kde jsem?"
"Ehm, viděla jsem tě vcházet do Komnaty nejvyšší potřeby, když jsem šla z umýváren," řekla a zmizela hermioně z dohledu.
"Rekapa," řekla Hermiona. To je divné, pomyslela si. Zmijozelští mají koupelnu jinde leda, že by byla prefekt. Ale stejně to nevypadalo, že by šla z umýváren. Určitě jí lhala, ale proč? Něco chystá, to je jasné.
"Hermiono, tady jsme," zavolal na ni Harry. Vyčerpaně k nim přišla, sesunula se na Rona, který byl shodou okolností nejblíže.
"No ty vypadáš," řekl smějící se Ron.
"Co je ti k smíchu?" opáčila Hermiona.
"Nic, nic. Promiň. Tak povídej o čem jste si s Veronikou povídaly? Co po tobě chtěla?"
"Ty jsi horší než holka Rone!" zasmála se Peggi. Hermiona se s úlevou zasmála, dodalo jí to energii a tak se pustila do vyprávění. Stručně jim řekla co se odehrálo v komnatě po jejich odchodu.
"To se dalo od Veroniky čekat. Ale tvá výmluva sedí. Jen by mě zajímalo co zase chystá?" přemýšlela nahlas Peggi.
"To nevím, ale asi bys měla ostatním říct o tvém rodinném vztahu s Veronikou. Musela jsem jí říct, že to vím. Nezlob se, nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo," řekla kajícně Hermiona.
"Nezlobím se, stejně jsem jim to chtěla říct, jen nevím jestli budu mít dost síly. Řeknu to hlavní, na zbytek se mohou zeptat tebe. Souhlasíš? Rovnou i vysvětlím, jak jsem mohla vědět o tom, že Veronika přijde."
"Dobře, pusť se do toho," povzbuzovala ji Hermiona. Peggi přejela pohledem po všech přítomných, ztěžka oddechovala, do očí se jí opět draly slzy, ty zrádné perly bolesti.
"Veronika Noxerová, je moje sestra. Já se celým jménem, jak jsem nedávno zjistila, Peggi Ishia Alsová - Noxerová. Jsme dvojčata, pouze rozdílné oči. Dozvěděla jsem se to teprve nedávno, od koho jiného, než od Veroniky. Té to přišli říci její adoptivní rodiče, proč jí to přišli říci nevím nechtěla mi to říci. Ale nejspíš to bude tím, že mí adoptivní rodiče zemřeli. Voldemort, ten mudlovský šmejd je zabil! Promiňte nemohla jsem se udržet ale zpět k věci. Když nás s Veronikou rozdělovaly vyřkly nad námi věštbu. ,Až zemřou rodiče dívky jedné, vznikne pouto nezvratné, myšlenky druhé uslyší, chtíc nechtíc, mysl se propojí. Zemře-li vyvolená první, druhá zemře s ní.´ Ta věštba se nyní naplnila."
Nikdo nedýchal, všichni na Peggi zírali s otevřenými ústy. Hermiona se vzpamatovala jako první.
"Ale jak máme vědět, která z vás je vyvolená?"
"To nevím, přemýšlela jsem o tom a jelikož já vidím do mysli Veroniky, vyvolenou budu asi já. Ale otázkou je co se stane mně, když zemře Veronika," svěsila hlavu smutně Peggi.
"Na to teď nemysli. Jdi si dát horkou koupel a spát, já udělám to stejné," řekla Hermiona a vstala. Rozloučila se s ostatními a odešla spolu s Ginny do ložnice. Převlékla se do pyžama a s chutí zalezla do vyhřáté postýlky. S pocitem štěstí usnula, ale neměla klidnou noc.
"Hermiono!" volal na ni povědomí hlas. Nechtěla otevřít oči, chtěla spát, proč na ni někdo volá uprostřed noci? Je normální?
"Hermiono!" ozvalo se znovu. Převalila se na druhý bok.
"Hermiono, lásko," vytřeštila oči, když si uvědomila čí je to hlas. Opět oči zavřela ve snaze vyvolat hlas znovu. Ale nic neslyšela. Převalila se na druhý bok a posadila se, oči stále zavřené.
"Viktore," vzdychla tiše. Když ji něco pohladilo po tváři. Ten dotyk byl tak skutečný, jakoby byla vzhůru.
"Jsem to já. No tak, otevři oči. A nebo ne, nech je zavřené," řekl s úsměvem v hlase a něžně Hermionu políbil. Hermiona natáhla ruce, aby ho mohla obejmout, čekala však ducha, kterého nemůže obejmout. Když však narazila na Viktorovo vypravované tělo byla překvapená. Přitáhla se k němu co nejblíže, Viktor jí zajel jednou rukou do vlasů, druhou ji přejel po krku, na kterém měla křížek od Rona, když si to uvědomila ztuhla.
"Nevadí mi to," zašeptal Viktor v polibku. "Jsem rád, že jsi šťastná." Hermiona se usmála a dál Viktora líbala. Když se od sebe konečně odtrhli, otevřela oči a spatřila jeho krásnou tvář.
"Co se to děje?" zeptala se zmateně.
"Ty sníš, jsem u tebe ve snu. Poprvé a naposledy, přišel jsem se totiž rozloučit. Nemohl jsem přijít do té doby, dokud jsi na tom byla tak špatně. Pak jsi byla u mého hrobu a nelíbilo se mi cos tam řekla ,brzy naschle´ jako bys věděla, že přijdu, nebo jsi chtěla jít zamnou?" mračil se.
"Nechtěla jsem jít za tebou, ale něco se tu chystá. Nevím zatím co a mohla bych snadno přijít o život, jeden špatný tah a je vše ztraceno."
"To neříkej," zašeptal Viktor a přitáhl si Hermionu blíž k sobě.