close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hermiona - část 31.

23. června 2008 v 19:48 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)
Taak, konečně se mi podařilo připojit se k netu, takže tady máte další pokráčko, upozorňuji, že na další si budete muset chvíli počkat, nemám nic napsaného už, takže musím psát a nevím jak to stihnu tento týden už mam trošku plný, tak snad se nezlobíte... =o)



"Chtěla bych vidět Viktorův hrob, pojď tam se mnou prosím," řekla Hermiona s prázdným pohledem. Najednou strašně moc toužila jít opět za Viktorem, jako by ho šla navštívit.
"Dobře, jen to zajdu říct Ronovi, počkej tady," řekla Peggi a zvedla se k ochodu.
"Počkej! Neříkej Ronovi kam jdeme, řeknu mu to časem sama, teď mu to prosím neříkej," řekla toužebně Hermiona. Ronovi by se to zajisté nelíbilo, kdyby věděl kam jdou.
"Dobře, hned jsem zpátky," přikývla a zmizela Hermioně z dohledu. Hermiona pohlédla z okna, už se pomalu stmívalo, den kolem ní ubíhal v neuvěřitelném shonu, takže si ani neuvědomila kolik je hodin. Bezmyšlenkovitě si hrála s dárkem od Rona, když jí najednou něco přistálo v klíně.
"Křivonožko! Vždyť já na tebe skoro zapomněla, si nějaký pohublí, pojď dám ti nějaké jídlo," řekla Hermiona a vzala kocoura do náruče. Vzala ho do ložnice, kde mu nasypala plnou misku granulí. Křivonožka se po nich nenasytně vrhl.
"Jak jsem na tebe jen mohla zapomenout," posmutněla Hermiona. Kocour jen nerad zanechal jídla a přiběhl k ní. Vyskočil jí na klín a spokojeně vrněl. Hermiona ho začala bezmyšlenkovitě hladit.
"Hermiono!" ozvalo se odněkud. "No tak Hermiono, kde jsi?!" Nehnutě seděla dál a čekala co se bude dít. když někdo vrazil do ložnice.
"Tady jsi! Neslyšela jsi mě, když jsem tě volala?" stěžovala si zadýchaná Peggi.
"Promiň, zamyslela jsem se," řekla kajícně Hermiona. Opatrně ze sebe sundala křivonožku, který se opět vrhl na jídlo.
"Můžeme jít?" zeptala se Peggi.
"Počkej, ještě mu naliji mléko, tak dlouho jsem ho zanedbávala."
"Dobře ale rychle prosím, už nemáme moc času než bude úplně tma," připomněla Peggi a posadila se na postel.
"Peggi, jak je možné, že si sem chodíš jak se ti zachce? Heslo určitě znáš ale copak tě sem pustí Buclatá dáma jen tak?"
"Ano, zařídila to McGonagallová. To ona mi řekla heslo a dala mi povolení sem chodit, vysvětlila to i Buclaté dámě. Nebýt jí, tak sem nemůžu, je skvělá."
"To ano, ale proč ti to vůbec povolila? Neurážej se ale musela k tomu mít nějaký důvod, jen tak by ti to určitě také nepovolila."
"Hermiono, ty ses neviděla, jak jsi vypadala po Viktorově smrti. McGonagallová věděla, že jsme se spřátelily, proto to povolila, byli ji o to požádat Harry s Ginny, jim za to vděčíme. Mimochodem, můžeme už jít?"
"Ano samozřejmě," přitakala Hermiona. Rychle vyrazily, když vyšli ven pro Hermionu přišla rána pod pás.
"Je zima," konstatovala nevěřícně.
"Co bys čekala, když je únor."
"Já nevěděla co je za měsíc, ani za roční období. To je skvělé," vypískla Hermiona a rozběhla se ven. Naplnilo ji to novou, čistou energií. Cítila se šťastná, jako by jí sníh pomohl očistit se od všeho chmurného.
"Koukám, že tady má zimu někdo rád," usmála se Peggi a běžela za ní. Zastavili se až u Viktorova hrobu. Obě ztěžka oddychovaly.
"N-nechám tě tu chvíli o samotě, neboj, nebudu daleko," řekla Peggi a docházela pryč.
"Peggi! Děkuji," zavolala za ní ještě Hermiona. Peggi se jen ušklíbla a ztratila se jí z dohledu.
"Ahoj Viktore," zašeptala Hermiona a přistoupila blíž k náhrobku. Pohladila mramor jako by to byl Viktor. Bodlo ji přitom u srdce. Posadila se do studeného sněhu a zadívala se na Viktorův portrét vytesaný do kamene. Usmíval se na ni svým kouzelným úsměvem, při kterém se Hermioně podlamovali kolena. Ani si neuvědomila, že vlhkost v jejích očích přetekla.Nevěděla jak dlouho tam sedí, když se jí za zády objevila Peggi.
"Hermiono, je pozdě, měli bychom jít nebo bude mít potíže. Nebo hůř, ostatní nás půjdou hledat," přestože Peggi promluvila potichu, Hermiona nadskočila. Němě přikývla a zvedla se k odchodu. Než odešla naposledy pohladila Viktorův náhrobek.
"Navždy zůstaneš v mém srdci," zašeptala melancholicky. "Brzy naschle," usmála se na něj.


- A jaká jsem dneska? xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kolda | E-mail | Web | 23. června 2008 v 19:53 | Reagovat

Určitě to chceš vědět? =D Užasná!!!  Kapiotla je taky naprosto dokonalá, takže ryychle piš další!!!! To je tak roztomilý, ale chudák Křivonožka XD

2 Pluviassol | Web | 23. června 2008 v 19:56 | Reagovat

hele tebe to nezaskočilo?? brzy naschle? xD xD xD a já se tak snažila...xD

3 Upiirek | Web | 23. června 2008 v 20:12 | Reagovat

No, mě to teda zaskočilo =/ ne že by se mi díl nelíbil, Kolda má pravdu, super pokračování, ale mám obavu, že Hermionin vztah ke Krumovi (i po smrti) jí zkazí to s Ronem. Doufám, že jsi natolik soudná autorka, že je od sebe zas neoddělíš, jinak přijedu do Brna s motorovkou a budu nad tebou stát tak dlouho, dokud to nepřepíšeš =<D ne, nejsem Misery (film - ona vyhrožuje spisovateli když nepřepíše svou knihu), ale mrzelo by mě to. A doufám že si na nás s Koldou čas najdeš, budem určitě obě netrpělivě čekat =<)

4 Pluviassol | Web | 23. června 2008 v 20:35 | Reagovat

pokusím se psát ještě dneska ale nic opravdu neslibuji, jsem ráda, že se vám to líbí... asi budu teď psát hlavně ráno, brácha je doma...ale přispívat budu až večír... ;o)

5 Kira-chan | 23. června 2008 v 22:39 | Reagovat

jaká jsi dneska? No... snad by to bylo lepší, ale...ale...co to má být brzy nashle??? On tady bude někdo vzívat mrtvé a kazit si tím vztah s Ronem? To snad ne... To nám nemůžeš udělat...sakra vždyť už chcípnul, tak ho nech pod zemí...chudáček Hermiona, já tady tak prožívám její lovestory a ty jí pořád házíš klacky pod nohy sotva se jí podělá jeden vztah už si má zkazit i druhej? mimoto já od začátku fandila Ronovi XD

6 Pluviassol | Web | 23. června 2008 v 22:43 | Reagovat

xD xD Kira-chan ty mě dostáváš.... *umírá smíchy* ale děkujíííí vnuklas mi nápad! =o) hned ráno ho sepíšu!

7 Kira-chan | 24. června 2008 v 21:30 | Reagovat

ha! Vidíte to? Já ji dostala! To znamená... teď jsi moje... to znamená... *ďábelský úsměv* vítej otroku.... Muhehehehehe! XD

8 Pluviassol | Web | 25. června 2008 v 6:43 | Reagovat

no to ne!! žádnej otrok nejsem... xD kdy bude pokráčko netuším, mám toho teď strašně moc ale pokusím se co nejdřív, už mám 10 řádků... xD

9 Upiirek | Web | 25. června 2008 v 19:40 | Reagovat

Je jich už aspoň jedenáct? A za dvanáct bych se taky nezlobila... =<D

10 Pluviassol | Web | 25. června 2008 v 20:52 | Reagovat

hele zítra jsem doma, tak něco napíšu, 100% budu psát ještě dneska, tak snad to alespoň bude dlouhé... mimochodem dneska sem dám ještě nějaké vtipy... =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama