close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hermiona - část 30.

22. června 2008 v 21:28 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)
Taaak, tady máte celou verzi 30. části, snad se vám bude líbit, jelikož bylo na chalupě hodně práce tak jsem to psala až dneska, ale nevadí, je toho celkem dost, oproti minulým pokráčkám... Tak snad se bude líbit... Máte tu i minulou ochutnávku... Jeje mě bolí ruce tak, že pomale nemůžu ani psát na klávesnici.. xD



"No já s Peggi bychom spolu mohli začít naoko chodit, co vy na to? Všichni bychom se scházeli pouze v komnatě nejvyšší potřeby jinak by se nám Hermiona vyhýbala, přece nenecháme Veroniku jen tak bez povšimnutí! Musíme přijít na to co proti nám chystá!" rozhazoval rukama Ron. Všichni na něj nevěřícně koukali, jeho plán se Hermioně ani za mák nelíbil, ale jestli ostatní budou souhlasit nic s tím nenadělá, také chtěla zjistit co proti ní a ostatním Veronika chystá, ale za tuto cenu? Nebyla si jistá kolik je ochotná obětovat. Teď, když se 'probrala´ a opět našla lásku se jí má vzdát?
"Hermiono, si v pořádku?" zatřásl s ní Ron. Pomalu se na něj podívala, v jeho tváři viděla upřímnou starost.
"A-ano, jsem, jen jsem se zamyslela nad tvým plánem," přiznala nakonec trochu neochotně.
"Mě se to nelíbí o nic víc než tobě. To tě mám teď ztratit? Vždyť jsem tě sotva našel! Chci být s tebou každou volnou chvíli, a tyto chvíle mám teď obětovat kvůli někomu jako je Veronika?" povytáhl obočí Ron, Hermiona byla ráda, že to cítí stejně jako ona. "Ale zase na druhou stranu, co máme jiného dělat, když chceme zjistit co tam malá…"
"Rone!"
"…potvora chystá?"
"Hermiono, teď je to na vás, jestli to podstoupíte. Tím mám na mysli vás tři, tebe, Peggi a Rona. Ale mě se ten plán zdá více než dobrý," přiznal Harry a s očekáváním se na ni díval.
"Já souhlasím," řekla ochraptěle Peggi. Všichni se po ní podívali. Už neplakala, avšak v obličeji byla stále bledá.
"Hermiono, nezlob se na mě, ale já také souhlasím, třeba naše zjištění pomůžou Řádu," řekl Ron a omluvně sklonil hlavu. Chápala ho, vždy stál ve stínu svých sourozenců, kdyby teď dokázal něco velkého jeho rodiče by na něj byli opravdu pyšní, a každému by o něm vyprávěli. To si vždy přál.
"Ty se zlobíš, že?" vyrušil ji Ron.
"Ne, nezlobíme se. Já souhlasím, bude to těžké, hodně těžké ale souhlasím, i když nevím jestli se tě dokážu vzdát hned po tom co jsem tě našla," chytla Rona za ruku, jako by jej nechtěla pustit. Podíval se na ni pohledem, který ji vyděsil. Tolik bolesti, ale proč?
"Jak to uděláme s Prasinkami? Nezlobte se na mě ale nechci tam jít s Veronikou, raději bych tam šla s vámi ale vzhledem k našemu plánu…"
"To potom nějak vymyslíme," řekl nekompromisně Ron a přitáhl si Hermionu k sobě.
"To je všechno moc pěkné ale co chcete dělat?!"
"Harry, klid, prosím," něžně ho pohladila Ginny.
"A jak mám být podle tebe klidný když plánují takovou hloupost?! Chcete, aby Hermiona byla s Veronikou ale do Prasinek má jít ruku v ruce s Ronem??? Vždyť je to blbost! Až si to uvědomíte dejte vědět, jdeme Ginny!"
"Nejsem tvůj majetek Harry! Bohužel s tebou ale souhlasím takže půjdu, ale opovaž se ještě jednou na mě křičet!" Harry s Ginny se na sebe rozhněvaně dívali než začaly Ginny téct slzy. Harry zjihl a přitáhl si ji k sobě. "Tak pojď," zašeptal a táhl ji ke vchodu.
"Hermiono, mohla bych si s tebou teď o samotě promluvit?" zeptala se sklesle Peggi. Až teď si Hermiona všimla o kolik Peggi v obličeji zestárla, tmavé kruhy pod očima prozrazovaly, že ji něco trápí.
"Peggi, můžeš klidně mluvit i přede mnou, budu diskrétní," slíbil Ron.
"Rone, když nechce abys tu byl tak prosím jdi. Zajisté má důvod proč nechce abys to slyšel."
"Hermiono, nechci tě nechat samotnou."
"Ale jak se zdá, budeš se beze mne chvíli obejít. Prosím, Rone, nedělej mi to složitější než už to je. Nechci tě od sebe odhánět, jen to chci Peggi usnadnit, nic víc, nic míň," prosila Hermiona. Doufala, že ji pochopí.
"Jak dlouho?"
"Nevím, hodinu?" zeptala se Hermiona a obrátila se na Peggi, ta pouze bez přítomně přikývla s pohledem upřeným ven.
"Mám nápad," řekla tiše a otočila se na Rona s Hermionou.
"Posloucháme."
"Rone, běž do Komnaty nejvyšší potřeby, až… až to Hermioně vysvětlím tak za vámi přijdeme a domluvíme se na zítřku, co ty na to?"
"Dobře, ale ne moc dlouho prosím," s těmito slovy se zvedl a odešle k otvoru, tam se zastavil a otočil se na Hermionu, povzbudivě se na něj usmála a on odešel.
"Peggi, co je tak závažného, že o tom se mnou nedokážeš mluvit před Ronem?"
"Veronika. Nevím zda ti to dokáži říct, nevím kde začít," Peggi nešťastně svěsila hlavu.
"Peggi, co se děje? Kde začít? Co třeba od začátku? Čeho se to týká?"
"Rodiny a Veroniky."
"No tak dobře, ujasněme si to, Veronika je tvá sestřenice, její rodiče jsou čistokrevní kouzelníci, tví rodiče jsou mudlové, je to tak?"
"To jsem si donedávna také myslela," rozvzlykala se znovu Peggi. Hermiona k ní přistoupila a něžně ji pohladila. Trpělivě čekala až se Peggi uklidní, aby mohla pokračovat.
"Hermiono," řekla ztrápeně Peggi a pohlédla na Hermionu. "Je to moje sestra, dvojče," řekla a z jejích očí přitom tekl potok slz, rozvzlykala se natolik, že Hermiona nevěděla, zda se jí podaří ji utišit. Konejšila ji jak nejvíce byla schopná ale viděla, že to nestačí. Něžně si ji přitáhla k sobě, nemluvila, jen ji pevně odejmula, tak jako by objímala Rona. V té chvíli ji něco došlo. Peggi je pro ni jako sestra, kterou nikdy neměla. Pouto k ní je pro Hermionu tak silné, že ho nic nemůže přetrhnout, svým způsobem ji miluje, jako mladší sestru, kterou má touho ochraňovat, před vším špatným, před vším co by jí mohlo nějak ublížit. Přitáhla si Peggi ještě těsněji a políbila ji do vlasů. "To bude dobré, uvidíš," zašeptala, a tu chvíli se v ní zvedla vlna nenávisti vůči Veronice. I když za to Veronika de facto nemohla, ublížila Peggi, to Hermionu znepokojovalo, nejraději by jí teď ublížila také.
"Peggi, už neplač," zašeptala Hermiona a odtáhla se od ní jen natolik, aby jí viděla do obličeje, "máš mě, spolu to zvládneme. Pro mě jsi jako mladší sestra, kterou chci chránit, tak už neplač, prosím," pohladila ji po tváři.
"Hermiono, já nevím co mám dělat. Proč se to stalo, proč jsme tak rozdílné, když jsme sestry. Proč nás vůbec jako malé rozdělily? Já, já to prostě n-nechápu."
"Pšt, Peggi, klid, to bude dobré, neboj, spolu to zvládneme," konejšila ji Hermiona. Houpala se s ní tam a zase zpátky zatím co Peggi tiše vzlykala.
Asi po půl hodině se Peggi konečně uklidnila natolik, aby mohla Hermioně vyprávět, mluvila tiše, její hlas byl sotva slyšel, Hermiona se plně soustředila, aby jí nic neuniklo, věděla totiž, že Peggi tento příběh nebude možná už nikdy vyprávět.
"Naši pravý rodiče, čistokrevní kouzelníci, zemřeli, když jsme byli ještě batolata. Nevím okolnosti jejich smrti, ani nevím, zda je chci vědět, vždyť nevědomost je tak sladká, ne? S Veronikou nás dali do kojeneckého ústavu, a tam nás adoptovali. Udělaly z nás pokusné králíky! Veroniku dali k adopci u Svatého Munga, a mě v mudlovské nemocnici. Chtěli prý vidět, jak naše výchova bude odlišná, jaké budou naše povahy. Řekly nám, že jsme sestřenice, abychom se stýkaly, ale po létě, o kterém jsem ti již vykládala, jsme se stýkat stejně přestaly, v Bradavicích se obcházíme obloukem, ani se nezdravíme. Chápeš to, byly jsme jen pokus, nic víc! Nevím, jestli se to Veronika také dozvěděla a je mi to jedno. Nikdy ji nebudu považovat za svou sestru, každá jsme jiná, jako z jiných planet. I to v jaké jsme koleji to dokazuje. Co mám teď dělat?" dokončila své vyprávění Peggi.
"Ostatní to vědět nemusí," řekla zamyšleně Hermiona a hrála si s přívěškem od Rona. Peggi ji pozorovala.
"To ti dal Ron?"
"Ano, je krásný viď?" pousmála se Hermiona, vděčná za změnu tématu, chtěla Peggi přivést na jiné myšlenky.
"Nádherný, kde ho vzal?"
"Nevím, ale vypadalo to jako by pro něj byl důležitý, nevím proč."
"Počkej, z čeho usuzuješ, že je pro něj důležitý?"
"Podle jeho reakce, když jsem mu ho vrátila. Dal mi ho už jednou po Viktorově pohřbu, tenkrát jsem ho odmítla, zajisté chápeš proč," vysvětlovala Hermiona, samotnou ji zaskočilo jak nenuceně řekla Viktorovo jméno.
"Peggi? Můžu tě o něco požádat?"
"Samozřejmě, o co?"
"Chtěla bych vidět Viktorův hrob, pojď tam se mnou prosím," řekla Hermiona s prázdným pohledem. Najednou strašně moc toužila jít opět za Viktorem, jako by ho šla navštívit.
- Tak co jaká jsem? xD xD xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kolda | E-mail | Web | 22. června 2008 v 21:48 | Reagovat

hroozná!! Za Viktorem ne!! Měla by se od Viktora úplně odpoutat a začínt nový život s Roneem!!! Ale to hrozná zase odvolávám díky tomu, že jsi to sem přidala a je toho tolik a mooc hezký!!!! =)

2 Pluviassol | Web | 22. června 2008 v 21:54 | Reagovat

no tak díky no... xD ale neboj, chce se jen podívat na jeho hrob, vždyť to byla její první velká láska, nemůže na něj jen tak zapomněnout ne? =o)

3 Kira-chan | 22. června 2008 v 22:18 | Reagovat

Jaká jsi? JAKÁ JSI?! Jsi příšerná protože to zakončíš takhle! Ty jedna zlá osobo, co to tam vyvádíš? Necháš Rona čekat v tajné komnatě a Hermionu za jeho zády klidně pošleš za Viktorem? *upadá do mdlob*...*probouzí se o něco klidnější*

Jinak to bylo vážně skvělý... chudák Peggi, to s těmi mudly... já bych se za to děsně naštvala a urazila XD Ale je ti doufám jasný, že zítra tady už bude pokračování, viď že jo? Jsem totiž neskutečně napnutá a nezapomeň... já vím kde bydlíš a jestli nic nedopíšeš tak si tě najdu a budu nad tebou stát dokud se to nezmění *ďábelský úsměv* XD

4 Pluviassol | Web | 22. června 2008 v 22:44 | Reagovat

no tak promiň *kajicně se směje* ehm, s  tím pokráčkem zítra, no nevím, nevím ještě uvidíme, musím vás napnout ne? *ďábelský úsměv* také je mi Peggi líto ale co už nadělám, jsem zlá autorka... xD jo a mimochodem, klidně se stav... ;o) dej ale vědět dopředu něco připravím na papu... xD xD xD

5 Upiirek | Web | 23. června 2008 v 14:45 | Reagovat

I ty potvoro jedna, musíš nás napnout, jo? Ty nás chceš přivést do hrobu =<) to abych pořád byla na tvým blogu a mačkala F5, já se zblázním!! A docela lituju Rona i Hermionu i Peggi, asi se ze mě stane velký slzavý údolí... Jinak pěkný pokráčko a dneska čekám další =<D

6 Pluviassol | Web | 23. června 2008 v 14:50 | Reagovat

no nevím jsetli dneska bude =oX snad ano... xD a já si najivně myslela, že jsem to ukočila v ne moc napínavé části... xD tak to jsem se asi spletla... mimochodem už se asi blížíme pomaličku ke konci, opravdu pomaličku...

7 Upiirek | Web | 23. června 2008 v 15:08 | Reagovat

doufám že hodně pomaličku =,)

8 Pluviassol | Web | 23. června 2008 v 16:49 | Reagovat

no nevím, konec už mám vymyšlený... xD teda jen v hlavě, na papír to ještě přenesené zdaleka není...

9 Kira-chan | 23. června 2008 v 19:01 | Reagovat

tak na co čekáš? Jaktože tu ještě nic není??? Piiiiiiš!

10 Pluviassol | Web | 23. června 2008 v 19:21 | Reagovat

ona už vymyšlená je, jen se nemůžu dokopat ji sem dát... xD ale teď vážně, nejde mi se přihlásit na blog...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama