Hodina kolem Hermiony ubíhala jako rozmazaná šmouha, apaticky si dělala poznámky ale duchem byla nepřítomná. Přemýšlela o tom co viděla ráno a co se stalo mezi ní a Veronikou, opravdu udělala dobře, že se k ní přidala? A proč ji vlastně tak zranilo, když viděla Rona a Peggi jak se objímají? Nechápala to. Zbytek dopoledne strávila v doprovodu Veroniky, všude chodily spolu, nenechala Hermionu ani na chvíli o samotě což se jí moc nelíbilo, potřebovala mít své soukromí, připadalo jí to, jako by kolem ní Veronika utahovala řetězy, kousek po kousku ji svazovala čím dál tím víc. A to spolu byly teprve jedno dopoledne. Když šli konečně na oběd byla Hermiona ráda, že si může sednout jinam, asi to nebyl zas tak dobrý nápad, přidat se k Veronice jak zprvu myslela.
Hermiona - část 26.
17. června 2008 v 20:38 | Pluviassol | → Hermiona (moje povídka)Tady máte další pokráčko, nevím jestli se semka ráno dostanu, takže vám ho sem hodím už teď... Pěknou zábavu! =o)
Hodina kolem Hermiony ubíhala jako rozmazaná šmouha, apaticky si dělala poznámky ale duchem byla nepřítomná. Přemýšlela o tom co viděla ráno a co se stalo mezi ní a Veronikou, opravdu udělala dobře, že se k ní přidala? A proč ji vlastně tak zranilo, když viděla Rona a Peggi jak se objímají? Nechápala to. Zbytek dopoledne strávila v doprovodu Veroniky, všude chodily spolu, nenechala Hermionu ani na chvíli o samotě což se jí moc nelíbilo, potřebovala mít své soukromí, připadalo jí to, jako by kolem ní Veronika utahovala řetězy, kousek po kousku ji svazovala čím dál tím víc. A to spolu byly teprve jedno dopoledne. Když šli konečně na oběd byla Hermiona ráda, že si může sednout jinam, asi to nebyl zas tak dobrý nápad, přidat se k Veronice jak zprvu myslela.
Hodina kolem Hermiony ubíhala jako rozmazaná šmouha, apaticky si dělala poznámky ale duchem byla nepřítomná. Přemýšlela o tom co viděla ráno a co se stalo mezi ní a Veronikou, opravdu udělala dobře, že se k ní přidala? A proč ji vlastně tak zranilo, když viděla Rona a Peggi jak se objímají? Nechápala to. Zbytek dopoledne strávila v doprovodu Veroniky, všude chodily spolu, nenechala Hermionu ani na chvíli o samotě což se jí moc nelíbilo, potřebovala mít své soukromí, připadalo jí to, jako by kolem ní Veronika utahovala řetězy, kousek po kousku ji svazovala čím dál tím víc. A to spolu byly teprve jedno dopoledne. Když šli konečně na oběd byla Hermiona ráda, že si může sednout jinam, asi to nebyl zas tak dobrý nápad, přidat se k Veronice jak zprvu myslela.
Ve Velké síni si sedla na své obvyklé místo, už tam byli Harry, Ginny a ostatní Weasleyovi, bez Rona.
"Kde je Ron?" zeptala se naoko bez zájmu Hermiona, v nitru však hořela nedočkavostí, kde asi mohl být? někde s Peggi?
"V ložnici, co jsi mu provedla?" zeptal se rozhněvaně Harry.
"Já? Nic? Co bych mu měla udělat? A proč zrovna já?"
"Když přišel dnes ráno do ložnici, mysleli jsme, že se něco stalo, tvářil se jako by mu uletěli včely. Ptal jsem se ho co se děje, ale neřekl nic určitého, mluvil trhaně, ale jedno jsem pochopil, zavinila jsi to ty," obvinil Hermionu. Vytřeštila na něj oči.
"Jak jsem mohla zavinit něco o čem nemám ani ponětí?"
"To nevím, ale myslím, že to má co dočinění s tvou novou kamarádkou, sakra Hermiono co je s tebou?!"
"Harry, klid, já si s ní promluví, večer, v pokoji," snažila se ho uklidnit Ginny.
"Ne Ginny, nezlob se ale to co tady slečna předvádí je neodpustitelné. Chápu, zemřel Viktor, byla jsi u toho, já to zažil také, vím jak je to složité. Nevíš, no možná ano, kolik bezesných nocí jsem prožil. Věř, že vím co cítíš ale tvé chování je neomluvitelné! Hermiono, uvědomuješ si co děláš? Už celé čtyři měsíce se nám vyhýbáš, ano chodíš na obědy, vyučování, sedíš s námi večer u krbu, ale podívala ses někdy za ty čtyři měsíce do zrcadla? Víš ty vůbec jak moc jsi Ronovi ublížila? Nevím co se stalo, a ani nevím, zda to chci vědět…"
"Harry dost, to by už vážně stačilo, už buď zticha!" nenechala ho domluvit Ginny. Přísně si ho měřila. To není možné, čtyři měsíce, připadá mi to jako měsíc, uvědomila si Hermiona, slzy se jí opět draly do očí, párkrát mrkla a už se kutálely po tvářích.
"Ne Ginny, nech ho, má pravdu," zašeptala Hermiona.
"Prosím? Chtěla jsi nám něco sdělit?" zeptal se jedovatě Harry.
"Máš pravdu!" rozkřikla se. "Vždyť já si ani neuvědomila, že už jsou to čtyři měsíce. Byla jsem absolutně mimo, přiznávám ale nenapadej mě z něčeho co jsem neudělala, neublížila jsem Ronovi, neměla jsem jak!"
"Hermiono?" ozval se za ní dívčí hlas.
"Co chceš?" utrhla se na Veroniku Hermiona.
"Měli bychom jít," pošeptala.
"Nikam s tebou nepůjdu!"
Anketa
Jak se vám líbí design?
| Super! |
| Pěkný... |
| Celkem se mi líbí... |
| Ujde... |
| Hmm, dobrý... |
| Hrůza! |
| Jiná odpověď (napište do komentářů, jaká) |
Komentáře
nene, tento byl za zítřek až popozítří! xD jo vyřeší se to, teď je to opravdu hodně zamotané ale to je schválně... ;o)
Pluviiii,ty mi to děláš naschvál?! já se nemůžu dočkat té 27. protože si říkala, jak se tam všechno vyřeší a to nám ji přidáš sem až jako za tři dny? No to nemyslíš vážně?=O Já se snad půjdu taky picnout nějakým zaklínadlem a až nademnou budeš truchlit, tak mi můžeš tu kapitolu hodit na hrob! =D Ať se Hermiona konečně vzpamatuje.. a vlastně Ron taky.. prosím, prosím, PROSÍM! nemohla by být ta 26. jenom za dnešek? ;o) =*
hele, ne, ne, ne!!! nepřemlouvej mě! xD dneska už jste dostaly dvě kapitoly!! žádná další už dneska nebude... leda, že byyyy... =o) leda že bych tu 27. rozdělila, co ty na to![]()













no proto =<D trochu mě to vážně potěšilo, už to vypadá že se Hermiona snad vzpamatuje, ale nemůžu předbíhat čas... A jak je to s Ronem a Peggi/Hermionou?? Já se v tom už skoro nevyznám, mám pocit, že všichni mají rádi všechny a nemá to řešení =<U Ale věřím autorce, že to v dalších dílech vyřeší, tak honem honem, šup sem s dalším dílem Pluviassol =<)