část 25. - původní
Hermiona - část 25. (bonus)
27. června 2008 v 11:19 | Pluviassol | → Hermiona (moje povídka)Tady máte slibovaný bonus k 25. části... Je to část, kterou jsem nakonecnepoužila tak jsem zvědavá jak se vám bude líbit... O víkendu budu mimo ČR a nebudu mít u sebe notebook takže budu psát až přijedu, nebo na papír a pak to přepíšu... ;o) takže zatím... =o)
část 25. - původní
část 25. - původní
"Hermiono, no tak, vnímáš mě vůbec?" dožadovala se pozornosti Peggi. Seděli v učebně přeměňování a čekali až dorazí profesorka McGonagallová.
"Och, promiň, omlouvám se, zatoulala jsem se v myšlenkách někam jinam. Cože jsi to říkala?" snažila se vzpomenout.
"Jsi poslední dobou hodně zamyšlená," řekla naoko uraženě Peggi. To už ale přišla do třídy profesorka McGonagallová, s jejím příchodem všichni utichli a postavili se na přivítanou, když si sedali Peggi se na Hermionu ušklíbla.
"Chtěla byste nám něco sdělit slečno Alsová?" ozvalo se od katedry. Profesorka si Peggi prohlížela zkoumavým pohledem, přes své půl měsíčkové brýle.
"Ne, omlouvám se," řekla kajícně Peggi a svěsila hlavu, ale po tváři jí přeběhl úsměv, který nevypadal vůbec kajícně, právě naopak.
"Paní."
"Ale mě nemusíte říkat paní, paní profesorko."
"Alsová, k tabuli, okamžitě!" rozkřikla se profesorka McGonagallová, tuto klidnou dámu dokázala Peggi vždy vytočit. Hermiona s vážnou tváří sledovala, jak se Peggi zvedá a přechází k profesorce, ale v nitru dusila smích. Stálo ji hodně sil aby se nerozesmála.
Už to byly 4 měsíce od smrti Viktora. Peggi Hermioně velice pomáhala, byla jí velice vděčná za to co pro ni dělá, občas ji to muselo stát hodně sil a Hermiona si to uvědomovala, také doufala, že jí to bude někdy moct oplatit. Staly se z nich nerozlučné přítelkyně.
První měsíc byl pro Hermionu nejhorší, uzavřela se do sebe, nechtěla absolutně s nikým komunikovat a celé dny proplakala. Až jednoho dne za ní přišla Peggi a promluvila jí do duše, nevšímajíc si toho, že to hermiona pouští jedním uchem tam a druhým ven. Nakonec se na ni tenkrát rozkřičela: "Hermiono, no tak už se prober! Viktora ti to už nevrátí! Asi teď budu působit bezcitně ale musíš se zase postavit na svoje vlastní nohy, život jde dál, chápeš to!? Já si to zažila, prošla jsem si tím, přišla jsem o_________________!!! Takže vím jaké to pro tebe je, takže se okamžitě uklidni a začni znovu žít!" Hermioně to tehdy velice pomohlo, dokázala potom zase začít chodit na některé hodiny, ne na všechny, ale pár denně už jich zvládla a počet se postupně zvyšoval. Už to vypadalo, že se vše vrátí relativně do normálu. Apaticky chodila na hodiny, nikdy však důkladně nevnímala jejich výklad. Ostatní ignorovala, Rona od sebe odháněla, stranila se mu. Většina spolužáků se jí vyhýbala obloukem, nevadilo jí to, právě naopak.
Druhý měsíc přišel menší zvrat, málem spadla zase na dno. Jednou si ji zavolal profesor Brumbál do pracovny a chtěl po ní znát všechny podrobnosti, jak se to tenkrát odehrálo. Několikrát se při vyprávění musela uklidňovat, když odcházela z pracovny nezadržitelně plakala, ale byla tu Peggi a opět ji podržela. Tato její krize trvala pár dní, poté začala opět chodit na vyučování, opět bez náznaku zájmu.
Třetí a čtvrtý měsíc už to bylo lepší stále se to zlepšovalo. Zase se začala zajímat o školu a mluvit s přáteli. Každý večer myslela na Viktora, občas ještě pořád plakala, ale už jen málokdy, prázdnotu ve svém srdci cítila dál, ale přátelé ji pomáhali a snažili se ji zaplnit. Při každé příležitosti se ji snažili rozesmát, ze začátku měli pramalý úspěch ale postupem času se i smát začala. Smát asi není to pravé slovo, spíše umívat, vždy se jen uchichtla, nic víc, ale byli vděční i za toto.
"Slečno Grangerová?" vytrhla ji z jejích myšlenek profesorka McGonagallová. Ani si nevšimla, že Peggi sedí opět vedle ní, už se neusmívala, mračila se jako kakabus. Známka toho, že zkouška nedopadla moc přívětivě.
"Ano, paní profesorko?"
"Přijďte za mnou po hodině, prosím."
"Mohu se zeptat proč?" zeptala se Hermiona s obavou, že po ní budou chtít něco kvůli Viktorovi. "Paní profesorko?" dodala ještě honem.
"Kvůli ročníkovým zkouškám." Hermiona si oddychla. Podívala se na Peggi, která stále nehnutě zírala před sebe.
"Tváříš se jako, kdybys jedla citron," pousmála se. Peggi ji zpražila pohledem což Hermionu rozesmálo, opravdu ji to rozesmálo. Tak se nesmála velice dlouho.
"Mě se to podařilo, já ji rozesmála!" radovala se Peggi.
"Mám ti zatleskat?"
"K čertu s pětkou, toto za to stálo!" radovala se dál peggi ignorujíc její poznámku.
"Mohly by jste se prosím uklidnit dámy?"
"Promiňte," řekli sborově. Nemůžu tomu uvěřit, já se směji! tetelila se blahem Hermiona. Hodina utekla poměrně rychle.
"Mám na tebe počkat?" zeptala se Peggi, když si balila věci.
"Nemusíš, běž na oběd, slyšela jsem jak ti v hodině kručelo v břiše," usmála se Hermiona a naskládala své věci do tašky.
"Dobře, uvidíme se tam, tak zatím," zamávala Peggi a rozutekla se k Velké síni, kde na ni čekal zajisté vynikající oběd.
Anketa
Jak se vám líbí design?
| Super! |
| Pěkný... |
| Celkem se mi líbí... |
| Ujde... |
| Hmm, dobrý... |
| Hrůza! |
| Jiná odpověď (napište do komentářů, jaká) |
Komentáře
pěkný =) jj, normálně jsem zase začala číst Harryho Pottera od prvního dílu, inspirovala mě tvoje Hermiona =<) a těším se na pokráčko =D
Zdravím vás ze slovenska!!! Je tu krásne ale... to ale tu je... no ale to je jedno... hehe... Jen vám chci ríct, že v tomto pokračovat nebudu, budu pokračovat v príbehu již rezepsaném... ;o) aaa ja se z te jejich klávesnice zblázdním... xD pokráčko se pokusím napsat v nedelu... Zaťal sa majte naozaj krásne...
No rozhodně to bylo jednodušší psát slovensky než česky... xD
dneska končím tímhle bonusem a uvidím jak mi zítra vyjde čas že bych si přečetla zbytek. ;))
jo a hodnocení... zase chvála XD jak jinak. Ne vážně máš to skvěle napsaný, dobře se to čte ;)













ooo, krásné!!! ;o) Hermiona se směje!! Já chci taky rozesmívat =D