close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hermiona - část 21.

13. června 2008 v 16:00 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)
Tady máte další pokráčko, snad se bude líbit... Omluvte případné chyby, mam to ze stolního PC a v něm to nemám zkontrolované, tím myslím jsména a podobně, no snad to bude o.k. Tak jo, příjemnou zábavu! =o)


Pohřeb netrval dlouho, alespoň podle času, avšak Hermioně se zdálo, že to utrpení nikdy neskončí. Cítila se bez něj tak sama, v srdci jí po něm zůstalo prázdné místo. Celý pohřeb nezadržitelně plakala a vzlykala. Sledovala Viktorovu rakev, jak ji odtahují testrálové. Už je také viděla, zažila smrt.
Nejhorší pro ni byl okamžik, kdy rakev zmizela v stínech stromů Zapovězeného lesa. Byla to chvíle, kdy si uvědomila, že už ho opravdu nikdy neuvidí, že ji nikdy neobejme, nepolíbí… Byla to chvíle, kdy jí došlo, že doopravdy odešel. Vyvolalo to v ní hysterický záchvat. Chtěla se za ním rozběhnout, chtěla, aby žil. Kdyby mohla, tak by si slíbila, že se pomstí, ale neměla komu. Draco byl také mrtví, jeho pohřeb se ale nekoná v Bradavicích. Malfoyovi si jeho tělo odvezli hned ráno. Když obřad skončil Hermiona se hned nezvedla a neodcházela. Seděla dále na sedadle a dívala se na místo, kde zmizela Viktorova rakev. Nevěděla, jak dlouho už tam sedí, když za ní přišel Harry, kupodivu sám, bez ostatních.
Hermiona odtrhla pohled od místa, kam se dívala a vrhla strhaný pohled po Harrym, kterým přistoupil blíž a posadil se. Byla ráda, že nechce, aby už šli.
"Hermiono," pronesl tiše Harry a pohladil ji po slaných tvářích, které měla stále ještě mokré.
"Měli bychom jít, nemůžeš tu sedět napořád, to ti nijak nepomůže. Ve Velké síni na nás čeká ještě večeře a proslov profesora Brumbála. Tak pojď ať to máme za sebou."
"Harry?" zašeptala ochraptěle Hermiona.
"Ano?"
"Bylo to taky takové, když zemřel Cedrik? Taky jsi myslel, že za jeho smrt můžeš jenom ty a nikdo jiný?"
"Ano, bylo to přesně stejné, i když myslím, že mě to tenkrát nezasáhlo tolik z důvodu toho, že jsem k němu neměl takový vztah jako ty k Viktorovi. Určitě si vzpomínáš, že mě pak ještě hodně dlouho děsily noční můry o tom jak jsme na hřbitově…" vzpomínal Harry, jeho tvář zestárla smutkem.
"Jak vlastně… co jsi vlastně dělal ty, když si běžel za Brumbálem?"
"Běželi jsme s Peggi společně, ona se pak oddělila a pokračovala na naši kolej upozornit ostatní, já jsem běžel za Brumbálem, povědět mu co se stalo. Stihl jsem doběhnout pouze k chrliči, protože jsem neznal heslo nemohl jsem jít dál, ale díky bohu z Brumbálovi pracovny akorát vycházel Kratiknot. Požádal jsem ho o heslo, řekl jsem, že nutně potřebuji mluvit s profesorem, tak mě pustil, v pracovně jsem všechno řekl Brumbálovi a ten okamžitě jednal, pomocí portrétů dal vědět ostatním učitelům. Na pozemky jsme šli tajnou chodbou a tam pomohli zastavit útok mozkomorů, naštěstí se povedlo. Zbytek už znáš," dovyprávěl Harry a smutně se podíval na Hermionu, která se mezitím opět rozplakala.
"Bohužel nevíme, kdo sem mozkomory poslal ani, kdo je sem dostal," dodal ještě tichounce, aby Hermionu nerozrušil ještě víc.
"Byl to Draco Malfoy a Veronika Noxerová a jednali za Pána zla, jednou ti to budu vyprávět a nejenom tobě ale teď bychom vážně měli jít," řekla a vstala. Podlomily se jí kolena a málem by spadla, kdyby ji Harry nechytil.
"Myslím, že potřebuješ pomoct," řekl s mírným úsměvem vstal a vzal ji kolem pasu, při chůzi ji podpíral.
"Díky," špitla vděčně Hermiona a opřela se o něj celou svou vahou.
"Není zač, to je maličkost."
"Mimochodem, kde jsou ostatní?"
"Nevěděli jestli by bylo správné, kdybychom se sem za tebou nahrnuli všichni. Tak jsem řekl, že půjdu já, ovšem chtěl jít Ron ale všichni souhlasili, že nejrozumnější bude, když půjdu já, moc se mu to nelíbilo," ušklíbl se Harry.
"Jsem ráda, že jsi přišel ty. Mám pocit, že se mnou dokážeš nejlépe soucítit. Netvrdím, že Ron by to nezvládl ale jemu zatím nikdo…" zakroutila hlavou Hermiona, neschopna dopovědět větu. Harry se na ni povzbudivě usmál, jako by věděl přesně co cítí. Vyšli k hradu. Harry ji statečně celou cestu podpíral, až se Hermiona divila, že není unavený, neboť většina její váhy spočívala na něm. Cestu šli mlčky, Hermioně se mluvit nechtělo a Harry nevěděl co by měl říct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kolda | E-mail | Web | 13. června 2008 v 18:07 | Reagovat

Jo, mělas pravdu.. těch smutných kapitol je víc... Nádech výdech, utřít slzičky a normálně mluvit ;-) Tak, je to MOOOC KRÁÁÁÁSNÝÝÝÝÝ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! ehm..takové prosté konstatování,no ;o)

2 Upiirek | Web | 13. června 2008 v 19:40 | Reagovat

=D reaguju na Koldu =<D ale máš naprostou pravdu Koldo, nemůžu než souhlasit... myslíš, že se někdy ohledně krásy téhle povídky neshodneme? =<D

3 Pluviassol | Web | 15. června 2008 v 19:18 | Reagovat

moc vám děkuju!!! dneska vám semka hodím pokráčko, upozorňuju, že pořád smutné ale mám dobrou zprávu, jsem v tom!!!! ne ne ne, nelekejte se, nejsem těhotná ale zase můžu psát, jo jasně sice jsem napsala o víkendu jen 9 stránek ale celou další stránku (ručne) jsem popsala poznámkami na další děj! takže hura do toho... ;o) =o) aaa ja jsem tak rada... =o)

4 Upiirek | Web | 15. června 2008 v 19:19 | Reagovat

a já se lekla, že jsi fakt v tom, ty potvoro =<DD Už jsem čekala malou Hermionku, ale budu radši, když přibude pokračování než další čtenář =<DD

5 Pluviassol | Web | 15. června 2008 v 19:21 | Reagovat

ježiš nestraš... xD xD fakt nevim co bych v 17 s mimčem dělala, určitě by se to nějak zvládlo, ale na psaní by asi už fakt nebyl čas... xD takže raději ne... xD

6 Upiirek | Web | 15. června 2008 v 19:26 | Reagovat

stát se může všechno, ale taky bych teď dítě nechtěla... ale jednou ze mě třeba bude taková paní Weasleyová se sedmi dětmi =<D

7 Pluviassol | Web | 15. června 2008 v 19:32 | Reagovat

jj ale až tak za 10 let co? xD teda možná i dříve ale v 17?? znám holku a ta měla mimčo v 15 take mazec... musi to byt těžké zvládnout...hodně těžké...

8 upiirek | Web | 16. června 2008 v 13:42 | Reagovat

To určitě... no, možná i za 15 let =<D nevím, sedmnáct je prostě málo =<)

9 Pluviassol | Web | 16. června 2008 v 13:50 | Reagovat

jj, přesně tak... =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama