Tak tady máte opět další pokráčko, je delší takže nevím kdy sem přidám nějaké další, navíc mé, ehm, zásoby se dosti zužují takže až dojdou uplně budete muset čekat... ;o) ale jak jsem slíbila o víkendu se pokusím něco dopsat, ale nevím jak to dopadne, posledních min. 5 stránek chci předělat.... Ale dost mých keců... xD Tady je slibované pokráčko... =o) Mimochodem myslím, že Kolda z jedné části nebude moc nadčená.. xD aaa mě to nechce přidat, prý moc dlouhé, no tak to dáme na 2x...
"Dobré ráno," pozdravila je s úsměvem Ginny, všichni už seděli na snídani jedině ona chyběla, trochu si přispala a Hermiona ji ráno nechtěla budit, jelikož nevěděla, kdy včera přišla. Odpoledne měli v plánu jít se podívat na famfrpálové hřiště, jestli nebude náhodou volné, aby mohli trénovat, i když Ron s Hermionou by se pouze dívali, chtěli se zeptat jestli by nešla i Peggi ale ta zatím na snídani nedorazila.
"Dobré ráno," pozdravili ji sborově.
"Ahoj," usmál se na ni šťastně Harry a letmo ji políbil na tvář, Ginny zčervenala jako rajče, když zjistila, že se na ně dívá Ron.
"Ahoj," odpověděla mu šeptem.
"Jak včera dopadl famfrpálový zápas mezi Havraspárem a Zmijozelem? Doufám, že to Havraspár Zmijozelu pěkně natřel," spráskl ruce Ron s úsměvem na rtech.
"No to jste měli vidět! Byla to paráda! A Peggi byla úžasná! Na komentování má opravdu talent. Jak myslíte, že to dopadlo, když tu většina z Havraspárských není? A podívejte se ke Zmijozelskému stolu, je to tam jako po pohřbu, copak jste si nevšimli jak jsou zticha?" řekla Ginny a nenápadně kývla směrem ke Zmijozelskému stolu, všichni se tam jako na povel podívali. Všichni u stolu byli velice smutní, zaražení a v některých tvářích se objevilo i rozčilení, skoro je Hermiona litovala.
Potom se podívala k Havraspárskému stolu, kde většina studentů zatím chyběla, včetně Peggi. Hermiona si dokázala představit jejich bouřlivé oslavy potom co porazili Zmijozel a ještě, když mají tak výborného chytače jako je Viktor Krum. Viktor, pomyslela si náhle Hermiona a opět se podívala ke Zmijozelskému stolu, nebyl tam, nebyl tam ani Draco Malfoy a jeho kumpáni. Hermiona si vzpomněla na Veroniku Noxerovou, o které jí vykládala Peggi a snažila se jí najít, také tam nebyla.
Hermiona pocítila zklamání, takřka se těšila až Veroniku uvidí, zajímalo ji jestli je opravdu taková, jakou ji viděla ve svém snu.
"A kdo chytil Zlatonku?" vytrhl ji ze zamyšlení Ron.
"Samozřejmě, že Viktor, i když pro všechny to bylo překvapení, nechodil na tréninky tak nikdo nevěřil, že se mu to podaří," odpověděla Ginny a dívala se přitom, jak z okna pronikají do Velké síně paprsky světla.
"Ginny," zeptala se tlumeným hlasem Hermiona.
"Hm?" zamručela Ginny a podívala se na Hermionu s lehkým úsměvem na rtech.
"Nevíš proč Viktor nechodil na tréninky?" Ve chvíli, kdy Hermiona vyslovila otázku se Ginny podívala jinam, už se neusmívala, takřka se mračila, zajisté věděla něco co Hermioně uniklo a měla obavy jí to říct.
"Ginny," řekla prosebně Hermiona. Ta jen zakroutila mlčky hlavou neschopna hned odpovědět.
"Ginny!" řekla opět Hermiona ale nyní už káravě jelikož to vypadalo, že se Ginny nechystá odpovědět.
"Víš, Hermiono, nevím jestli je správné ti to říct, nevím jestli tě to nerozčílí," řekla konečně po dlouhém mlčení Ginny.
"Ginny, myslím, že tohle napínání je horší než to co mi chceš říct, víš jak mi teď je?" zeptala se sklíčeně Hermiona, tušila, že co jí Ginny řekne se jí nebude moc líbit ale musela to vědět.
"No tak dobře, viděla jsem jednou Viktora, když měli trénink, jak se drží s Peggi za ruku, ale bylo tam něco jiného, Peggi na sobě měla Zmijozelský hábit. A chovala se tak nějak jinak, zle a namyšleně, jak se vedle Viktora nesla, bylo to zvláštní. Hermiono, jsi v pořádku?" zeptala se Ginny, když viděla jak se Hermiona tváří.
"Ginny, to nebyla Peggi, to byla Veronika. Ale Viktor, jak mi to mohl udělat? Nebo spíš by mě zajímalo, proč to udělal?" přemýšlela nahlas Hermiona. Neměla bych to být já, kdo by mu měl ukázat zač je toho loket potom co mi udělal? uvažovala si v duchu.
"Hermiono? Jsi v pořádku?" zeptal se opatrně Ron, Hermiona sebou trhla, když na ni promluvil, byla zabraná do myšlenek o Viktorovi natolik, že zapomněla, kde je. Rozhlédla se po Velké síni, byla poloprázdná, většina studentů odešla na kolej, aby se mohla připravit na hodinu. Dovolila si i jeden pohled ke Zmijozelskému stolu, nic se nezměnilo, alespoň na první pohled to tak vypadalo. Na konci stolu se krčila líbezná plavovlasá dívka. Hermiona si ji pozorně prohlížela, něčím se jí zdála velice povědomá ale neviděla jí do obličeje.
"Harry, měli bychom jít na hodiny nebo přijdeme pozdě," řekla Ginny a při těch slovech se zvedla od stolu.
"Jo, už jdu," řekl otráveně Harry a pomalu odcházel.
"Uvidíme se odpoledne," mrkla Ginny na bratra a rychle doběhla Harryho, společně, ruku v ruce odešli z Velké síně, Hermiona z nich nemohla spustit oči. Záviděla jim jaký mají krásný a hlavně klidný vztah, takřka na Ginny a Harryho žárlila, tomu zjištění se v duchu pouze pousmála a otočila se zpět ke Zmijozelskému stolu, dívka tam stále seděla. Hermiona si ji prohlížela důkladněji než předtím, hledala něco, co by jí mohlo prozradit, proč je jí tak povědomá, avšak stále nenacházela. Už se chtěla otočit zpět k Ronovi, když dívka náhle vzhlédla a vstala od stolu, ladným krokem přešla ke dveřím. Tam se zastavila a zadívala se na místo, kde seděla Hermiona, ušklíbla se a zmizela.
"Hermiono, kam to pořád tam zíráš?" vytrhl ji z jejích myšlenek Ron, až teď si uvědomila, že na dívku celou dobu hleděla s otevřenými ústy, rychle je zavřela a cítila jak jí do tváří stoupá horkost.
"Jen jsem zahlédla jednu známou," řekla téměř neslyšně Hermiona. Byla si jistá, že dívku, která právě odešla zná. Byla to přesně ta dívka, kterou vídala ve svých snech, Hermiona si byla jistá, že to byla dívka, o které jí vyprávěla Peggi. Byla to Veronika Noxerová.
"Známou u Zmijozelského stolu? To si ze mě děláš legraci, ne? Nebo jsi myslela Peggi? Proč za námi nepřišla? Počkej, neseděla náhodou u Zmijozelského stolu? Co tam proboha dělala?"
"To nebyla Peggi."
"Ale vždyť jsem ji viděl, určitě to byla…"
"Ne, nebyla. Byla to Peggina vzdálená sestřenice, na to jak jsou si vzdálené jsou si až neuvěřitelně podobné, proto jsem tam tak zírala, nikdy předtím jsem Veroniku neviděla, dnes poprvé," vysvětlovala rychle Hermiona.
"To je neuvěřitelné."
"To ano, půjdeme? Mimochodem, co budeme celý den dělat?" zeptala se Hermiona a vstala od stolu.
"No, sice jsem ti to nechtěl říct ale Harry mi nechal v pokoji sešity, které dnes nepotřeboval…"
"Výborně," pochválila Hermiona.
"Já věděl, že ti to nemám říkat," pronesl ztrápeně Ron načež se Hermiona rozesmála jeho výrazu.
Když dorazili do společenské místnosti Ron zašel pro Harryho sešity a rozložil je na stůl u krbu. Hermiona si je prolistovala a s úlevou zjistila, že všechnu látku už dávno zná a dokonce ji má vypsanou z učebnic. Sklidila své sešity na hromádku a pohodlněji se uvelebila do křesla. Pohlédla z okna ven, bylo tam krásně, svítilo slunce a nepochybně bylo i teplo, které svádělo jít ven.
"Hermiono, proč nic neděláš?" zeptal se Ron s pozvednutým obočím.
"Mám vše hotové."
"Neříkej mi, že jsi to stihla dopsat za takovou krátkou chvíli?"
"Ne, mám to hotové už déle," přiznala a usmála se na Rona.
"A nechceš mi pomoct?" zeptal se prosebně Ron, Hermiona se na něj chvíli usmívala a pak souhlasila. Vzala si od Rona jeden sešit a začala opisovat. Tato práce jim zabrala celé dopoledne. U oběda potkali Harryho a ostatní, i Peggi zahlédli u Havraspárského stolu ale jak se rychle objevila, tak rychle zmizela. Hermiona nenašla odvahu podívat se ke Zmijozelskému stolu, nechtěla být opět zklamaná, tušila totiž, že tam Viktor opět není.
Odpoledne se k Hermioně a Ronovi, který opisoval novou várku sešitů, připojili i ostatní.
"Nechcete jít ven?" zeptala se Hermiona a zadívala se z okna na pomalu zapadající slunce.
"Hermiono, víš, že se nesmíme namáhat," připomněl jí naoko uražený Ron.
"Já vím, ale malá procházka by nám také neuškodila. Už mě to nebaví tu pořád jen tak sedět a nic nedělat."
"Nic nedělat? No ty jsi možná nic nedělala ale já mám práce celkem hodně, pokud sis nevšimla mám tu ještě pár sešitů na opsání, můžeš mi pomoct jestli chceš, mě to určitě vadit nebude," řekl Ron a rozhazoval při tom rukama jako by se chystal co nevidět vzlétnout.
"Víš, že jsem ti chtěla pomoct, kdo mu tuhle říkal, ne Hermiono, to je v pořádku, já to zvládnu sám, nevíš kdo to mohl být? Hm?"
"No to vím, říkal jsem to já, ale někdy člověk myslí jinak to co říká a to co by chtěl, víš? Ty jsi mohla říct, ale no tak Rone nech toho, máš toho moc, pomůžu ti, nebo ještě lépe, Rone nech to já to udělám za tebe víš, že se nemáš moc namáhat, to by také nebylo špatné," začal se rozčilovat Ron, Hermiona už, už chtěla něco říct ale Harry po ní střelil pohledem.
"Mohli byste se vy dva, prosím, přestat hádat?" osočil se na ně. Oba dva se na sebe rozhněvaně dívali, nakonec Hermiona uhnula pohledem a dívala se na hromádku sešitů před Ronem.
"Myslím, že by jsme mohli jít na famfrpálové hřiště, mám pocit, že jsem na rozpisu neviděla žádný trénink, takže by tam teoreticky nikdo neměl být, prakticky, když tak někdo bude můžeme si dát přátelské utkání, pokud to ovšem nebude Zmijozel. Co vy na to?" promluvila tlumeným hlasem poprvé za celou dobu Ginny. Všichni se na ni podívali a uvažovali o jejím nápadu.
"To není špatný plán," usoudila jako první Hermiona, momentálně se jí zamlouvalo vše co se pojilo s tím, že by šli ven.
"Také si myslím, takže ještě nám chybí souhlas Rona," řekl Harry a všichni přítomní se podívali na Rona, který v tu chvíli zrudl jako ředkvička, která má úpal. Chvíli nic neříkal a díval se na rozepsaný text před sebou.
"Tak dobře," řekl tiše a podíval se po ostatních s rozpustilým úsměvem na rtech, pomalu jeho obličej získával normální barvu.
"Tak jo, Ginny pojď si pro koště," řekl Harry a zvedl se z křesla, Ginny okamžitě vstala a šla za ním.
"Nemusel jsi souhlasit, když jsi nechtěl jít ven," řekla tichounce Hermiona a dívala se přitom na svoje ruce.
"Ale já chtěl," řekl Ron a v jeho hlase byla slyšet radost, nejspíše z toho, že půjdou ven.
"Tak proč jsi…"
"Nemyslíš, že by s námi chtěla jít i Peggi?" zeptal se Ron rychle.
"To nevím, mohli bychom jí napsat vzkaz ale nevím jestli ho dostane dostatečně rychle," uvažovala Hermiona.
"Tak, můžeme jít," oznámil Harry s Ginny po boku.
"Harry půjčíš nám Hedviku?" zeptal se Ron.
"Samozřejmě, na co ji potřebujete?"
"Chceme napsat Peggi aby za námi přišla na hřiště, jen nevím jestli vzkaz dostane včas," vysvětloval rychle Ron.
"Tak počkejte, donesu ji, mezitím napište ten vzkaz," řekl Harry a otočil se na podpatku a odcházel směrem ke dveřím do chlapeckých ložnic.
"Já to napíšu," řekla Hermiona a vylovila kousek čistého pergamenu a začala hledat brk a kalamář.
"Tu máš," řekl Ron a podál jí jak brk tak kalamář plný inkoustu.
"Díky," řekla a udělala si na stole místo a dala se do psaní.
Peggi!
Nechceš za námi přijít na famfrpálové hřiště? Budeme tam já, Harry, Ron a Ginny, chtějí si zahrát, když bude možnost, doufáme, že přijdeš.
Měj se Hermiona.
"Tak, hotovo, můžeme jí to poslat, kde je ten Harry?" podivila se Hermiona, když dopsala stručný vzkaz.
"Ještě pravděpodobně v ložnici, odešel společně s Ginny, nemám odvahu za ním jít," uchechtl se Ron.
"To se ti ani nedivím," řekla Hermiona a pousmála se, ale to už se objevil Harry ve dveřích i s Hedvikou a Ginny.
"Tak, a je to," řekl Harry, když dovázal Hedvice vzkaz k noze. Přešel s ní k oknu a vypustil ji.
"Můžeme už prosím jít?" zeptala se nedočkavě Ginny.
"Ano, pojďme," řekla Hermiona a vstala z křesla a pomalu odcházela.
"A co já tady s tím?" začal se opět rozčilovat Ron a ukazoval na svou hromádku na stole.
"Ach jo, Rone, ty jsi neuvěřitelný," kroutila hlavou Hermiona, přešla k němu, naházela všechny jeho věci do tašky učebnice, brky a kalamář mu vrazila do rukou, tašku si dal přes rameno a posbírala pár pergamenů co se povalovalo kolem.
"Jestli chcete, běžte napřed, my vás potom dojdeme," obrátila se na Harryho a Ginny.
"Ne, to je v pořádku, počkáme," řekl Harry a dusil v sobě smích a díval se přitom na Rona. Hermiona po něm střelila pohledem a rozesmála se. Rona šimral brk pod nosem a už chtěl kýchnou, ale kdyby kýchl znamenalo by to rozlití kalamáře a spadnutí všech věcí na zem. Už, už se nadechoval, že kýchne načež ho Hermiona chytila za nos tak, že se nemohl už více nedechnout.
"Ať tě to ani nenapadne," zasyčela na něj, stále svírajíc jeho nos. To už Harry nevydržel a rozesmál se.
"Hermiono, mohla bys mi prosím pustit nos?" zeptal se Ron s vykulenými oči.
"Ne pokud chceš kýchat."
"A když ti slíbím, že ani nekýchnu?"
"Pak samozřejmě ano," řekla s úsměvem Hermiona a povolila sevření, aby se mohl Ron trochu nadechnout.
"Pat ti teda slibuju, že ani nekýchnu."
"Dobře," řekla Hermiona a pomalu mu nos pustila, Ron se zhluboka slastně nadechl. Hermiona se natáhla pro kalamář, aby jej raději od Rona vzala, kdyby se mu náhodou nepodařilo dodržet slib.
"Co to děláš? Vždyť jsem ti slíbil, že se pokusím nekýchat," osočil se na ni Ron.
"To je pouze prevence," mrkla na něj a rozešla se ke dveřím, už brala za kliku, když…
"Hepčík!!!" ozvalo se za ní, pobaveně se otočila a sledovala jak Ron rychle zvedá všechny věci ze země a děkovala, že ji napadlo vzít mu kalamář, než se stihl rozlít. Harry s Ginny se podpírali o košťata jak se smáli.
"Už víš proč jsem ti ten kalamář vzala?" zeptala se smějící Hermiona.
"No jo, ty máš vždycky pravdu, že?" řekl Ron rozhněvaně, sebral všechny věci a vyrazil za Hermionou. Netrvalo dlouho a kýchl opět, tentokrát byl lépe připravený a nespadlo mu všechno, jen část.
"Myslím, že raději půjdeme napřed, s Ronovou rychlostí by nám to trvalo ještě dlouho, co ty na to Ginny?" zeptal se Harry, koutky se mu stále kroutili do úsměvu.
"Souhlasím," řekla Ginny.
"My vás doženeme," řekla Hermiona a s povzdechem se podívala na Rona. "Myslíš, že zvládneš vyjít schody hned napoprvé nebo budeme muset po cestě zastavovat?" zeptala se naoko vážně.
"To není směšné," řekl Ron a vyrazil před ní. Naštěstí za celou cestu ani jednou nekýchl, až v pokoji. Složili učebnice namísto a šli za Harrym a Ginny. Po cestě oba mlčeli, Hermiona se pouze usmívala a v duchu počítala kolikrát za cestu Ron kýchl, zatím došla k číslu patnáct.
"Hermiono!Rone!" ozvalo se za nimi. Oba se jako na povel otočili, aby se podívala, kdo na ně volá. Byla to Peggi, řítila se za nimi s koštětem ruce. Celá zadýchaná u nich zastavila a snažila se popadnout dech.
"Ahoj," pozdravili ji sborově Ron s Hermionou.
"Ahoj, dostala jsem váš vzkaz, doufala jsem, že vás ještě zastihnu, počkejte chvíli prosím, jen co popadnu dech můžeme jít, a kde jsou vůbec ostatní? Šli napřed?" zeptala se zadýchaně.
"Ano, za to může tady Ron, pak ti po povyprávím, teď nemůžu, rozčílil by se," řekla tiše Hermiona a jemně se zasmála.
"Na co máš proboha to koště?" zeptal se Ron s pohledem upřeným na její koště.
"No na koukání, postavím si ho doprostřed hřiště a budu se na něj koukat z tribuny," řekla ironicky Peggi naoko vážně.
"Ty chceš vážně hrát?" zeptal se nevěřícně ignorujíc její poznámku.
"Ano, co je na tom tak divného?"
"Já jen, myslel jsem, že jenom komentuješ, nevěděl jsem, že i hraješ."
"Já za mužstvo nehraji, nechtěli mě vzít, že prý to není sport pro dívky, no co, ale ve volném čase hraji hodně, když je teda s kým," usmála se Peggi.
"Mohli by jsme prosím jít?" zeptala se nedočkavě Hermiona.
"Koukám, že se tu někdo těší ven, že ano?" usmála se Peggi.
"Kupodivu ano," řekla Hermiona a rozešla se. Ušli sotva pár kroků, když se zpoza rohu vynořil Viktor, sám. Když uviděl Hermionu nejistě se zastavil a pak šel pomalu k ní.
"Rone, myslím, že bychom měli jít," řekla Peggi a táhla Rona za rukáv pryč, ten věnoval Hermioně sklíčený pohled a nenávistný na Viktora, ten se na něj pouze jen usmál.
"Dobré ráno," pozdravili ji sborově.
"Ahoj," usmál se na ni šťastně Harry a letmo ji políbil na tvář, Ginny zčervenala jako rajče, když zjistila, že se na ně dívá Ron.
"Ahoj," odpověděla mu šeptem.
"Jak včera dopadl famfrpálový zápas mezi Havraspárem a Zmijozelem? Doufám, že to Havraspár Zmijozelu pěkně natřel," spráskl ruce Ron s úsměvem na rtech.
"No to jste měli vidět! Byla to paráda! A Peggi byla úžasná! Na komentování má opravdu talent. Jak myslíte, že to dopadlo, když tu většina z Havraspárských není? A podívejte se ke Zmijozelskému stolu, je to tam jako po pohřbu, copak jste si nevšimli jak jsou zticha?" řekla Ginny a nenápadně kývla směrem ke Zmijozelskému stolu, všichni se tam jako na povel podívali. Všichni u stolu byli velice smutní, zaražení a v některých tvářích se objevilo i rozčilení, skoro je Hermiona litovala.
Potom se podívala k Havraspárskému stolu, kde většina studentů zatím chyběla, včetně Peggi. Hermiona si dokázala představit jejich bouřlivé oslavy potom co porazili Zmijozel a ještě, když mají tak výborného chytače jako je Viktor Krum. Viktor, pomyslela si náhle Hermiona a opět se podívala ke Zmijozelskému stolu, nebyl tam, nebyl tam ani Draco Malfoy a jeho kumpáni. Hermiona si vzpomněla na Veroniku Noxerovou, o které jí vykládala Peggi a snažila se jí najít, také tam nebyla.
Hermiona pocítila zklamání, takřka se těšila až Veroniku uvidí, zajímalo ji jestli je opravdu taková, jakou ji viděla ve svém snu.
"A kdo chytil Zlatonku?" vytrhl ji ze zamyšlení Ron.
"Samozřejmě, že Viktor, i když pro všechny to bylo překvapení, nechodil na tréninky tak nikdo nevěřil, že se mu to podaří," odpověděla Ginny a dívala se přitom, jak z okna pronikají do Velké síně paprsky světla.
"Ginny," zeptala se tlumeným hlasem Hermiona.
"Hm?" zamručela Ginny a podívala se na Hermionu s lehkým úsměvem na rtech.
"Nevíš proč Viktor nechodil na tréninky?" Ve chvíli, kdy Hermiona vyslovila otázku se Ginny podívala jinam, už se neusmívala, takřka se mračila, zajisté věděla něco co Hermioně uniklo a měla obavy jí to říct.
"Ginny," řekla prosebně Hermiona. Ta jen zakroutila mlčky hlavou neschopna hned odpovědět.
"Ginny!" řekla opět Hermiona ale nyní už káravě jelikož to vypadalo, že se Ginny nechystá odpovědět.
"Víš, Hermiono, nevím jestli je správné ti to říct, nevím jestli tě to nerozčílí," řekla konečně po dlouhém mlčení Ginny.
"Ginny, myslím, že tohle napínání je horší než to co mi chceš říct, víš jak mi teď je?" zeptala se sklíčeně Hermiona, tušila, že co jí Ginny řekne se jí nebude moc líbit ale musela to vědět.
"No tak dobře, viděla jsem jednou Viktora, když měli trénink, jak se drží s Peggi za ruku, ale bylo tam něco jiného, Peggi na sobě měla Zmijozelský hábit. A chovala se tak nějak jinak, zle a namyšleně, jak se vedle Viktora nesla, bylo to zvláštní. Hermiono, jsi v pořádku?" zeptala se Ginny, když viděla jak se Hermiona tváří.
"Ginny, to nebyla Peggi, to byla Veronika. Ale Viktor, jak mi to mohl udělat? Nebo spíš by mě zajímalo, proč to udělal?" přemýšlela nahlas Hermiona. Neměla bych to být já, kdo by mu měl ukázat zač je toho loket potom co mi udělal? uvažovala si v duchu.
"Hermiono? Jsi v pořádku?" zeptal se opatrně Ron, Hermiona sebou trhla, když na ni promluvil, byla zabraná do myšlenek o Viktorovi natolik, že zapomněla, kde je. Rozhlédla se po Velké síni, byla poloprázdná, většina studentů odešla na kolej, aby se mohla připravit na hodinu. Dovolila si i jeden pohled ke Zmijozelskému stolu, nic se nezměnilo, alespoň na první pohled to tak vypadalo. Na konci stolu se krčila líbezná plavovlasá dívka. Hermiona si ji pozorně prohlížela, něčím se jí zdála velice povědomá ale neviděla jí do obličeje.
"Harry, měli bychom jít na hodiny nebo přijdeme pozdě," řekla Ginny a při těch slovech se zvedla od stolu.
"Jo, už jdu," řekl otráveně Harry a pomalu odcházel.
"Uvidíme se odpoledne," mrkla Ginny na bratra a rychle doběhla Harryho, společně, ruku v ruce odešli z Velké síně, Hermiona z nich nemohla spustit oči. Záviděla jim jaký mají krásný a hlavně klidný vztah, takřka na Ginny a Harryho žárlila, tomu zjištění se v duchu pouze pousmála a otočila se zpět ke Zmijozelskému stolu, dívka tam stále seděla. Hermiona si ji prohlížela důkladněji než předtím, hledala něco, co by jí mohlo prozradit, proč je jí tak povědomá, avšak stále nenacházela. Už se chtěla otočit zpět k Ronovi, když dívka náhle vzhlédla a vstala od stolu, ladným krokem přešla ke dveřím. Tam se zastavila a zadívala se na místo, kde seděla Hermiona, ušklíbla se a zmizela.
"Hermiono, kam to pořád tam zíráš?" vytrhl ji z jejích myšlenek Ron, až teď si uvědomila, že na dívku celou dobu hleděla s otevřenými ústy, rychle je zavřela a cítila jak jí do tváří stoupá horkost.
"Jen jsem zahlédla jednu známou," řekla téměř neslyšně Hermiona. Byla si jistá, že dívku, která právě odešla zná. Byla to přesně ta dívka, kterou vídala ve svých snech, Hermiona si byla jistá, že to byla dívka, o které jí vyprávěla Peggi. Byla to Veronika Noxerová.
"Známou u Zmijozelského stolu? To si ze mě děláš legraci, ne? Nebo jsi myslela Peggi? Proč za námi nepřišla? Počkej, neseděla náhodou u Zmijozelského stolu? Co tam proboha dělala?"
"To nebyla Peggi."
"Ale vždyť jsem ji viděl, určitě to byla…"
"Ne, nebyla. Byla to Peggina vzdálená sestřenice, na to jak jsou si vzdálené jsou si až neuvěřitelně podobné, proto jsem tam tak zírala, nikdy předtím jsem Veroniku neviděla, dnes poprvé," vysvětlovala rychle Hermiona.
"To je neuvěřitelné."
"To ano, půjdeme? Mimochodem, co budeme celý den dělat?" zeptala se Hermiona a vstala od stolu.
"No, sice jsem ti to nechtěl říct ale Harry mi nechal v pokoji sešity, které dnes nepotřeboval…"
"Výborně," pochválila Hermiona.
"Já věděl, že ti to nemám říkat," pronesl ztrápeně Ron načež se Hermiona rozesmála jeho výrazu.
Když dorazili do společenské místnosti Ron zašel pro Harryho sešity a rozložil je na stůl u krbu. Hermiona si je prolistovala a s úlevou zjistila, že všechnu látku už dávno zná a dokonce ji má vypsanou z učebnic. Sklidila své sešity na hromádku a pohodlněji se uvelebila do křesla. Pohlédla z okna ven, bylo tam krásně, svítilo slunce a nepochybně bylo i teplo, které svádělo jít ven.
"Hermiono, proč nic neděláš?" zeptal se Ron s pozvednutým obočím.
"Mám vše hotové."
"Neříkej mi, že jsi to stihla dopsat za takovou krátkou chvíli?"
"Ne, mám to hotové už déle," přiznala a usmála se na Rona.
"A nechceš mi pomoct?" zeptal se prosebně Ron, Hermiona se na něj chvíli usmívala a pak souhlasila. Vzala si od Rona jeden sešit a začala opisovat. Tato práce jim zabrala celé dopoledne. U oběda potkali Harryho a ostatní, i Peggi zahlédli u Havraspárského stolu ale jak se rychle objevila, tak rychle zmizela. Hermiona nenašla odvahu podívat se ke Zmijozelskému stolu, nechtěla být opět zklamaná, tušila totiž, že tam Viktor opět není.
Odpoledne se k Hermioně a Ronovi, který opisoval novou várku sešitů, připojili i ostatní.
"Nechcete jít ven?" zeptala se Hermiona a zadívala se z okna na pomalu zapadající slunce.
"Hermiono, víš, že se nesmíme namáhat," připomněl jí naoko uražený Ron.
"Já vím, ale malá procházka by nám také neuškodila. Už mě to nebaví tu pořád jen tak sedět a nic nedělat."
"Nic nedělat? No ty jsi možná nic nedělala ale já mám práce celkem hodně, pokud sis nevšimla mám tu ještě pár sešitů na opsání, můžeš mi pomoct jestli chceš, mě to určitě vadit nebude," řekl Ron a rozhazoval při tom rukama jako by se chystal co nevidět vzlétnout.
"Víš, že jsem ti chtěla pomoct, kdo mu tuhle říkal, ne Hermiono, to je v pořádku, já to zvládnu sám, nevíš kdo to mohl být? Hm?"
"No to vím, říkal jsem to já, ale někdy člověk myslí jinak to co říká a to co by chtěl, víš? Ty jsi mohla říct, ale no tak Rone nech toho, máš toho moc, pomůžu ti, nebo ještě lépe, Rone nech to já to udělám za tebe víš, že se nemáš moc namáhat, to by také nebylo špatné," začal se rozčilovat Ron, Hermiona už, už chtěla něco říct ale Harry po ní střelil pohledem.
"Mohli byste se vy dva, prosím, přestat hádat?" osočil se na ně. Oba dva se na sebe rozhněvaně dívali, nakonec Hermiona uhnula pohledem a dívala se na hromádku sešitů před Ronem.
"Myslím, že by jsme mohli jít na famfrpálové hřiště, mám pocit, že jsem na rozpisu neviděla žádný trénink, takže by tam teoreticky nikdo neměl být, prakticky, když tak někdo bude můžeme si dát přátelské utkání, pokud to ovšem nebude Zmijozel. Co vy na to?" promluvila tlumeným hlasem poprvé za celou dobu Ginny. Všichni se na ni podívali a uvažovali o jejím nápadu.
"To není špatný plán," usoudila jako první Hermiona, momentálně se jí zamlouvalo vše co se pojilo s tím, že by šli ven.
"Také si myslím, takže ještě nám chybí souhlas Rona," řekl Harry a všichni přítomní se podívali na Rona, který v tu chvíli zrudl jako ředkvička, která má úpal. Chvíli nic neříkal a díval se na rozepsaný text před sebou.
"Tak dobře," řekl tiše a podíval se po ostatních s rozpustilým úsměvem na rtech, pomalu jeho obličej získával normální barvu.
"Tak jo, Ginny pojď si pro koště," řekl Harry a zvedl se z křesla, Ginny okamžitě vstala a šla za ním.
"Nemusel jsi souhlasit, když jsi nechtěl jít ven," řekla tichounce Hermiona a dívala se přitom na svoje ruce.
"Ale já chtěl," řekl Ron a v jeho hlase byla slyšet radost, nejspíše z toho, že půjdou ven.
"Tak proč jsi…"
"Nemyslíš, že by s námi chtěla jít i Peggi?" zeptal se Ron rychle.
"To nevím, mohli bychom jí napsat vzkaz ale nevím jestli ho dostane dostatečně rychle," uvažovala Hermiona.
"Tak, můžeme jít," oznámil Harry s Ginny po boku.
"Harry půjčíš nám Hedviku?" zeptal se Ron.
"Samozřejmě, na co ji potřebujete?"
"Chceme napsat Peggi aby za námi přišla na hřiště, jen nevím jestli vzkaz dostane včas," vysvětloval rychle Ron.
"Tak počkejte, donesu ji, mezitím napište ten vzkaz," řekl Harry a otočil se na podpatku a odcházel směrem ke dveřím do chlapeckých ložnic.
"Já to napíšu," řekla Hermiona a vylovila kousek čistého pergamenu a začala hledat brk a kalamář.
"Tu máš," řekl Ron a podál jí jak brk tak kalamář plný inkoustu.
"Díky," řekla a udělala si na stole místo a dala se do psaní.
Peggi!
Nechceš za námi přijít na famfrpálové hřiště? Budeme tam já, Harry, Ron a Ginny, chtějí si zahrát, když bude možnost, doufáme, že přijdeš.
Měj se Hermiona.
"Tak, hotovo, můžeme jí to poslat, kde je ten Harry?" podivila se Hermiona, když dopsala stručný vzkaz.
"Ještě pravděpodobně v ložnici, odešel společně s Ginny, nemám odvahu za ním jít," uchechtl se Ron.
"To se ti ani nedivím," řekla Hermiona a pousmála se, ale to už se objevil Harry ve dveřích i s Hedvikou a Ginny.
"Tak, a je to," řekl Harry, když dovázal Hedvice vzkaz k noze. Přešel s ní k oknu a vypustil ji.
"Můžeme už prosím jít?" zeptala se nedočkavě Ginny.
"Ano, pojďme," řekla Hermiona a vstala z křesla a pomalu odcházela.
"A co já tady s tím?" začal se opět rozčilovat Ron a ukazoval na svou hromádku na stole.
"Ach jo, Rone, ty jsi neuvěřitelný," kroutila hlavou Hermiona, přešla k němu, naházela všechny jeho věci do tašky učebnice, brky a kalamář mu vrazila do rukou, tašku si dal přes rameno a posbírala pár pergamenů co se povalovalo kolem.
"Jestli chcete, běžte napřed, my vás potom dojdeme," obrátila se na Harryho a Ginny.
"Ne, to je v pořádku, počkáme," řekl Harry a dusil v sobě smích a díval se přitom na Rona. Hermiona po něm střelila pohledem a rozesmála se. Rona šimral brk pod nosem a už chtěl kýchnou, ale kdyby kýchl znamenalo by to rozlití kalamáře a spadnutí všech věcí na zem. Už, už se nadechoval, že kýchne načež ho Hermiona chytila za nos tak, že se nemohl už více nedechnout.
"Ať tě to ani nenapadne," zasyčela na něj, stále svírajíc jeho nos. To už Harry nevydržel a rozesmál se.
"Hermiono, mohla bys mi prosím pustit nos?" zeptal se Ron s vykulenými oči.
"Ne pokud chceš kýchat."
"A když ti slíbím, že ani nekýchnu?"
"Pak samozřejmě ano," řekla s úsměvem Hermiona a povolila sevření, aby se mohl Ron trochu nadechnout.
"Pat ti teda slibuju, že ani nekýchnu."
"Dobře," řekla Hermiona a pomalu mu nos pustila, Ron se zhluboka slastně nadechl. Hermiona se natáhla pro kalamář, aby jej raději od Rona vzala, kdyby se mu náhodou nepodařilo dodržet slib.
"Co to děláš? Vždyť jsem ti slíbil, že se pokusím nekýchat," osočil se na ni Ron.
"To je pouze prevence," mrkla na něj a rozešla se ke dveřím, už brala za kliku, když…
"Hepčík!!!" ozvalo se za ní, pobaveně se otočila a sledovala jak Ron rychle zvedá všechny věci ze země a děkovala, že ji napadlo vzít mu kalamář, než se stihl rozlít. Harry s Ginny se podpírali o košťata jak se smáli.
"Už víš proč jsem ti ten kalamář vzala?" zeptala se smějící Hermiona.
"No jo, ty máš vždycky pravdu, že?" řekl Ron rozhněvaně, sebral všechny věci a vyrazil za Hermionou. Netrvalo dlouho a kýchl opět, tentokrát byl lépe připravený a nespadlo mu všechno, jen část.
"Myslím, že raději půjdeme napřed, s Ronovou rychlostí by nám to trvalo ještě dlouho, co ty na to Ginny?" zeptal se Harry, koutky se mu stále kroutili do úsměvu.
"Souhlasím," řekla Ginny.
"My vás doženeme," řekla Hermiona a s povzdechem se podívala na Rona. "Myslíš, že zvládneš vyjít schody hned napoprvé nebo budeme muset po cestě zastavovat?" zeptala se naoko vážně.
"To není směšné," řekl Ron a vyrazil před ní. Naštěstí za celou cestu ani jednou nekýchl, až v pokoji. Složili učebnice namísto a šli za Harrym a Ginny. Po cestě oba mlčeli, Hermiona se pouze usmívala a v duchu počítala kolikrát za cestu Ron kýchl, zatím došla k číslu patnáct.
"Hermiono!Rone!" ozvalo se za nimi. Oba se jako na povel otočili, aby se podívala, kdo na ně volá. Byla to Peggi, řítila se za nimi s koštětem ruce. Celá zadýchaná u nich zastavila a snažila se popadnout dech.
"Ahoj," pozdravili ji sborově Ron s Hermionou.
"Ahoj, dostala jsem váš vzkaz, doufala jsem, že vás ještě zastihnu, počkejte chvíli prosím, jen co popadnu dech můžeme jít, a kde jsou vůbec ostatní? Šli napřed?" zeptala se zadýchaně.
"Ano, za to může tady Ron, pak ti po povyprávím, teď nemůžu, rozčílil by se," řekla tiše Hermiona a jemně se zasmála.
"Na co máš proboha to koště?" zeptal se Ron s pohledem upřeným na její koště.
"No na koukání, postavím si ho doprostřed hřiště a budu se na něj koukat z tribuny," řekla ironicky Peggi naoko vážně.
"Ty chceš vážně hrát?" zeptal se nevěřícně ignorujíc její poznámku.
"Ano, co je na tom tak divného?"
"Já jen, myslel jsem, že jenom komentuješ, nevěděl jsem, že i hraješ."
"Já za mužstvo nehraji, nechtěli mě vzít, že prý to není sport pro dívky, no co, ale ve volném čase hraji hodně, když je teda s kým," usmála se Peggi.
"Mohli by jsme prosím jít?" zeptala se nedočkavě Hermiona.
"Koukám, že se tu někdo těší ven, že ano?" usmála se Peggi.
"Kupodivu ano," řekla Hermiona a rozešla se. Ušli sotva pár kroků, když se zpoza rohu vynořil Viktor, sám. Když uviděl Hermionu nejistě se zastavil a pak šel pomalu k ní.
"Rone, myslím, že bychom měli jít," řekla Peggi a táhla Rona za rukáv pryč, ten věnoval Hermioně sklíčený pohled a nenávistný na Viktora, ten se na něj pouze jen usmál.













ha, dneska se mi nějak zavírají oči a nejsem si jistá, že bych všechno tohle vstřebala.. =O divej,kolik tady toho je! =D ale zítra mě tu holka máš hned jak se probudim