close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hermiona - část 13.

5. června 2008 v 22:02 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)

Tady je slibované pokráčko, doufám, že se bude líbit... ;o) Jooo ja vím mám pár minut spoždění... xD příjemnou zábavu...


"Není to tak jednoduché, posaď se ještě, musím ti říct ty podmínky, s kterými budeš muset souhlasit."
"Dobře, povídej," řekl Ron a zpátky se posadil.
"Takže jen tak ve zkratce. Do výuky nastoupíme až příští týden v pondělí, to jak vidím ti nevadí. Každý den večer musíme vyhledat madame Pomfreyovou, aby nám mohla dát lektvary. A teď to pro tebe nejspíše nejhorší, nesmíme se namáhat, což u tebe znamená, že nesmíš zatím hrát famfrpál," skončila Hermiona své vysvětlování a sledovala Ronovu postupně smutnící tvář.
"Jak dlouho?" zeptal se hluše.
"Cože?"
"Jak dlouho nesmím hrát?!"
"To nevím, počítám, že týden určitě, ale zeptej se raději madame Pomfreyové."
"Kde je?" zeptal se Ron a byl opět na nohou.
"Nevím, šla nám pro oblečení a kosmetiku, abychom se mohli jít vykoupat než půjdeme na kolej a abychom nemuseli jít v tomhle," ušklíbla se kriticky Hermiona a zatahala za oblečení, které na ně navlékla madame Pomfreyová při nástupu na ošetřovnu.
"Počkám na ni tady a pak se jí zeptám," usoudil po chvíli Ron a opět se posadil. Mlčky počkali až jim madame Pomfreyová přinesla slibované věci.
"Tak tedy, souhlasíte s mými podmínkami pane Weasley?" zeptala se, když pře Rona pokládala jeho věci.
"Ano, jistěže souhlasím ale mám na vás jednu otázku."
"Předpokládám, že se týká vašeho dosavadního zákazu hrát famfrpál, mám pravdu?" zeptala se madame Pomfreyová.
"Ano, samozřejmě, že se to týká famfrpálu," odsekl netrpělivě Ron.
"Buď hodný," špitla směrem k Ronovi Hermiona, ten si ji změřil temným pohledem ale pak si vzdych a jeho pohled zněžněl. Otočil se zpět k madame Pomfreyové.
"Promiňte mi mou hrubost prosím," řekl vybraně Ron s lítostí v hlase.
"V pořádku."
"Mohu se tedy zeptat, jak dlouho nebudu smět hrát famfrpál?" Ron se snažil udržet si vybranou řeč a kajícnost v hlase, očividně se mu to dařilo, madame Pomfreyová zjihla a chvíli mlčela.
"Ještě nevím, pane Weasley, snad příští týden, uvidíme dle toho jak budete poctiví ve své rehabilitaci, kdy se nebude moct moc namáhat," řekla po chvilce madame Pomfreyová.
"Děkuji."
"Není zač, dnes si pro lektvary nechoďte, dám vám je při večeři. Nashledanou," rozloučila se madame Pomfreyová a odcházela pryč.
"Nashledanou," zavolali za ní sborově Ron s Hermionou.
"Hermiono? Mám takový dotaz, kde se máme podle tebe vykoupat?" zeptal se zcela vážně Ron. Hermiona na něj vykulila oči a chvíli na něj zírala.
"Proč se na mě tak díváš? Já to myslím vážně," prohlásil Ron pevným hlasem. Hermiona se na něj nevěřícně podívala a začala se smát.
"Rone uvědomuješ si jak jsi občas zábavný?" nepřestávala se smát Hermiona. Po chvíli se uklidnila a podívala se na ohromeného Rona. Zamračila se na něj.
"Co je?" zeptala se, když nijak nereagoval.
"Co ti na tom připadá tak směšné?"
"Nezlob se na mě ale ty nevíš, kde se koupeme?" zeptala se výsměšně Hermiona a měřila si ho pohledem.
"Samozřejmě, že vím, kde se koupeme," odsekl jí Ron.
"Pak nechápu proč se mě tak blbě ptáš?"
"To mi chceš říct, že ti nevadí jít přes celý hrad v tomhle?" řekl Ron a zatahal za oblečení, které měl právě na sobě.
"Máš pravdu, ošetřovna by měla mít své vlastní umývárny. Občas mě opravdu udivuješ Rone, že mě to nenapadlo" řekla uznale Hermiona.
"Každý má své dny," poškleboval se jí Ron. Hermiona se na něj zašklebila a seskočila z postele.
"Kam jdeš?" zeptal se Ron.Představovala si tu úzkost v jeho hlase? Nejspíše ano.
"Najít ty umývárny. Nevím jak ty ale já se celkem těším až si dám horkou sprchu a převléknu se do čistého oblečení," pousmála se na něj Hermiona a šla hledat. Ušla sotva pět metrů a uviděla dveře označené nápisem, který hlásal ,KOUPELNA' a s úsměvem se vrátila pro věci, aby si mohla dát tolik vytouženou sprchu. Než odešla do koupelny otočila se na Rona.
"Ty," ukázala na něj prstem, " tu počkej než se vrátím, potom se můžeš jít vykoupat ty ano?"
"No dovol Hermiono, co si o mě vlastně myslíš?" zeptala se naoko uražený Ron. Hermiona se pouze omluvně usmála a pokrčila rameny. Otočila se na podpatku a odešla do koupelny.
Ta nebyla zdaleka tak líbezná jako její prefektská koupelna. Nebyl zde žádný bazének. Když vešla dovnitř, po levé straně se krčila malá lavička, na kterou si Hermiona odložila čisté věci, svlékla se, vzala kosmetiku a prošla krátkou chodbičkou dál, kde narazila na umyvadlo a o kousek dál sprchu. Stěny koupelny byly obyčejné, obložené kachličkami, které měli jemnou, příjemnou barvu. Leč byla koupelna malá, zdála se jí velice útulná, avšak nenabízela takové pohodlí jako koupelna, kterou navštěvovala normálně.
Otočila kohoutkem horké vody, chvíli trvalo než k ní dorazila vytoužená voda, užívala si, jak jí pomalu stéká po zádech a máčí její dosud suché tělo. Užívala si, jak si voda pomalu razí cestu v jejich vlasech. Natáhla se pro mýdlo a pomalu si umyla každý milimetr své kůže. Celá se opláchla a sáhla po šamponu na vlasy a pomalu si jej začala vtírat do vlasů a důkladně jej napěnila. Potom ze sebe spláchla všechno mýdlo i šampon a ještě chvíli si užívala tepla, které sprcha nabízela.
Až byla vykoupaná, vytřela se takřka dosucha, oblékla se a vyšla ven s ještě mokrou hlavou. Před koupelnou se však zarazila. Ron na ni zíral s otevřenými ústy jako by ji viděl poprvé. Hermiona se podívala na svoje tělo jestli si třeba nezapomněla obléknout nějakou důležitou část hábitu. Naštěstí pro ni měla vše oblečené.
"Co je?" nevydržela to nakonec Hermiona.
"Já jen… Promiň," sklopil oči Ron a jemně zčervenal.
"Rone, no tak."
"Já… ne, to je jedno," zakroutil hlavou nakonec Ron s pohledem upřeným stále na podlahu.
"Ronalde!" řekla káravě Hermiona. Hořela zvědavostí proč se na ni tak díval.
"Strašně ti to sluší," řekl velice tiše Ron a vypařil se do koupelny. Hermiona zůstala ohromeně stát jako přibitá. Ohromeně zamrkala a pomalu přešla ke své posteli, pomalu se posadila. Stále přemýšlela o tom co jí Ron řekl. Více než o tom co řekl přemýšlela o tom, jak to řekl. Začala si nepřítomně sušit vlasy ručníkem, nevěděla jak dlouho tam nepřítomně seděla. Najednou se z koupelny vynořil Ron.
Na sobě měl pouze kalhoty, takže Hermiona mohla vidět jeho krásný vypracovaný hrudník, nikdy předtím si nevšimla jakou má Ron krásnou postavu. Nemohla spustit oči z jeho krásných vypracovaných ramen. Nakonec se přinutila podívat se mu do obličeje. Ohromeně otevřela ústa. Z ohnivě rudých mokrých vlasů mu stále kapala voda, měl je rozverně rozcuchané ale neuvěřitelně mu to slušelo.
Hermiona se musela podívat jinam. Sklopila hlavu a dívala se na zem, tváře jí hořeli. Co se to se mnou proboha děje? pomyslela si udiveně Hermiona. Ron se mezitím oblékl a usušil si vlasy.
"Půjdeme?" zeptal se tiše, obezřetně Ron.
"A-ano," pokoušela se vzpamatovat Hermiona. Ron se pouze decentně pousmál nad tím jak se mu podařilo ji vyvést z míry.
"Tak pojď," mrkl na ni.
Pomalu, mlčky se ploužili chodbou, na nikoho nenarazili. Chtěli nejdříve zajít na kolej, pozdravit přátele a společně s nimi na večeři.
Když přišli ke vchodu do společenské místnosti, zastavili se. Buclatá dáma si někam odskočila takže na ni chvíli čekala.
"Ale, ale Weasleyovic děcko a mudlovská šmejdka, och jaký výstižný pár. Kde jste se poflakovali tak dlouho? Už víte tu novinu o Viktorovi? Zvláště tebe by to zajímalo, šmejdko." Hermiona se zároveň s Ronem otočila. Stál tam Draco Malfoy v doprovodu svých kumpánů.
"Co tu chceš Malfoyi?" zeptal se otráveně Ron.
"Copak mám zakázáno sem chodit? Myslím, že ne," řekl Malfoy a jeho kumpáni se rozesmáli.
"Ticho vy idioti!" okřikl je okamžitě.
"Vypadni," řekla klidně, s náznakem úsměvu, Hermiona.
"A proč bych měl? Stejně jsem s tebou chtěl mluvit, ještě ses mi neomluvila za to zaklínadlo, které jsi na mě seslala," řekl jízlivě Draco.
"Čekáš omluvu? Žádná nebude," ubezpečila ho Hermiona. To už se však vrátila Buclatá dáma a celou slovní potyčku ostře sledovala.
"To si vyřídíme později," šeptl Malfoy tiše směrem k Hermioně. "Ale mohlo by tě zajímat, že Viktor už asi není jenom tvůj," řekl Malfoy výsměšně a otočil se k odchodu.
"Jak to proboha myslel?" uvažovala nahlas Hermiona.
"To netuším ale měli bychom raději jít do společenské místnosti než si tu přihodíme nějaký malér," řekl Ron a táhl Hermionu k portrétu Buclaté dámy.
"Znáte heslo?" zněla její známá otázka.
"Ano, mandragora," řekla Hermiona.
"Ne."
"Prosím?"
"Prostě ne."
"Jak ne? Já to nějak nechápu," řekla Hermiona a svěsila hlavu.
"Heslo se změnilo, ale to by jste slečno měla vědět, jste přeci prefektka ne? Ale špatně informovaná jak koukám," dobírala si Hermionu Buclatá dáma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kolda | E-mail | Web | 5. června 2008 v 22:36 | Reagovat

Victor je hajzlík, Malfoy taky a Ronovi a Hermioně to přeju =) Tak to bylo stručný.. Tak to rozepíšu víc! Bylo to nádherný, krásný a nemůžu se dočkat dalšího pokráčka!!Zítra se tu ukážu buď hodně brzo nebo spíš pozdě, ale rozhodně se tady objevím a nenechám si další kapitolu rozhodně ujít, tak doufám, že tu bude... bude??? ;-)

2 Pluviassol | Web | 5. června 2008 v 22:39 | Reagovat

díííííííííííííííky moc... tato část se mi obzvláště líbí....nevím proč ale když jsem to psala, bylo to pro mě tak živé.... =o) to tak vidím, že Viktora asi zabiješ v průběhu.... xD no nevím, kdy ji sem dám, možná ráno, pokud to stihnu a nebo odpoledne....počítej s tím, že o víkendu nic nepřibude, až v neděli... ;o)

3 Upiirek | Web | 6. června 2008 v 11:12 | Reagovat

páni, teď se vše obrací k lešpímu, co? Akorát ten stupidní Zmijozel... moc se ti to povedlo, těším se na pokračování =<) Koldo, nemůžu než se vším souhlasit =<)

4 Pluviassol | Web | 6. června 2008 v 13:41 | Reagovat

dííky moc... víte, že jsem s tím chtěla nedávno praštit?

5 Upiirek | Web | 6. června 2008 v 15:37 | Reagovat

to nám ani neříkej, to by mě ranilo =/ njn, tvůj blog jsem si našla kvůli Stmívání, ale pak jsem přišla na to že i to ostatní tady je super, a jsem moc ráda že sem sama píšeš povídku. Takže vážně doufám, že myšlenky na praštění s tím tě už úplně opustily!! =)

6 Pluviassol | Web | 6. června 2008 v 15:44 | Reagovat

v tom připadě děkuji Stmívání, že tě sem přivedlo... =o) opustili ale společně s nimi odešla i můza... xD o víkendu chci zkusit něco napsat ale ještě nevím jak se mi to podaří... Upřímně doufám, že ano, posledních 10 stránek asi smažu, nejsem s nimi spokojená, musím je nějak předělat, je to moc pesimistické... zase....xD aaa to nee už zase prozrazuji děj... xD

7 Upiirek | Web | 6. června 2008 v 15:52 | Reagovat

=<D njn, když člověk stvoří něco pěknýho, je těžký o tom nemluvit =<) no nic, jdu na další díl =<))

8 Kolda | E-mail | Web | 6. června 2008 v 16:42 | Reagovat

Jo, myslím, že kdyby se mi to podařilo, tak se Vicotr konce příběhu ani nedožije XD A seknout s tím? Co je to za blboost?? Tak si dej pauzu se psaním a čekám ale další=)

9 Pluviassol | Web | 8. června 2008 v 21:21 | Reagovat

no abych prvdu řekla tak pauzu si dávám už měsíc... xD ale co nevidět se do toho zase pustím... ;o) Koldo sakra, proč takový pesimismus vůči Viktorovi? xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama