Květen 2008

Část dopisu jednoho nejmenovaného českého hypermarketu jisté zákaznici

30. května 2008 v 13:02 | Pluviassol |  Vtipy
Část dopisu jednoho nejmenovaného českého hypermarketu jisté zákaznici...:

"Vážená paní Fentonová, v průběhu přecházejících 6 měsíců monitorovali pracovníci naší bezpečnostní služby počínání Vašeho manžela v našem obchodním domě. Níže uvedený seznam obsahuje detaily jeho přestupků, zachycených bezpečnostní kamerou. Kopie těchto záznamů máme uložené.
Vašeho manžela jsme opakovaně slovně napomínali při každé návštěvě obchodu, což ignoroval. Na výzvy a napomenutí reagoval hrubě slovy:"Dokud tady moje žena nakupuje, budu sem chodit taky..."
Proto jsme nuceni zakázat Vašemu manželovi, Vám a celé Vaší rodině vstup do naší prodejny.
Následuje seznam aktivit Vašeho manžela v našem obchodě po dobu
posledních 6 měsíců:

15 červen: Vzal 24 krabiček kondomů a náhodně je vložil do vozíků nakupujícím, kteří se nedívali.

2.červenec: Nastavil všechny budíky v oddělení domácích potřeb tak, aby zvonily v pětiminutových intervalech.

7.červenec: Udělal na podlaze vedoucí k toaletám tenkou dlouhou stopu rajčatovým džusem.

19.červenec: Přistoupil k zaměstnankyni domácích potřeb, řekl oficiálním tónem "kód tři" a sledoval, co zaměstnankyně udělá.

4.srpen: Přišel k pultu Služby zákazníkům se žádostí koupit balení M M´s (lentilky) na splátky.

14.září: Přesunul nápis "Pozor, mokrá podlaha" do části pokryté kobercem.

15.září: Rozložil jeden ze stanů v kempingové části a zval nakupující dál s podmínkou, aby si přinesli polštář.

23.září Kdykoli se ho zaměstnanec zeptal, zda nepotřebuje pomoc, rozplakal se a křičel:"Proč mě, lidi, nenecháte na pokoji?"

4. říjen: Díval se přímo do bezpečnostní kamery a používaje ji jako zrcadlo, šťoural se v nose.

10.listopad: U pultu se zbraněmi se ptal zaměstnance, zda neví kde jsou antidepresiva.

3.prosinec: Podezřele se pohyboval po prodejně a hlasitě si přitom pobrukoval melodii z Mission Impossile.

18. prosinec: Schoval se mezi věšáky s oděvy a na lidi, kteří se v nich probírali, pokřikoval: "Kup si mě! Kup si mě!"

21.prosinec: Vždy když se ozvalo hlášení z reproduktoru, schoulil se na zem do klubíčka a kříčel: "Ne! Ne! Už zase ty hlasy!"

23.prosinec: Vešel do zkušební kabinky, chvíli počkal a potom začal velmi hlasitě vykřikovat:"Není tu toaletní papír!"

Pohadka

30. května 2008 v 12:54 | Pluviassol |  Vtipy
Žila byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna.
Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka, vyskočila z potoka žába a řekla jí: "Jsem princ zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat jídlo, prát košile a rodit děti. Budeme velmi šťastní."
Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela: "Tos uhod, blbečku..."

Jak mají děti rádi Paroubka?

29. května 2008 v 17:51 | Pluviassol |  Vtipy
Ptá se učitelka, jak mají dětí rády Paroubka.
Přihlásí se Anička "Sím, já ho mám tak ráda, že si ho nechám vytetovat na prsíčko a jak mi prsa porostou, tak se bude Paroubek zvětšovat"
"To já si ho nechám vytetovat na bříško a až budu v jínáči, tak poroste s mým miminkem", říká Mařenka.
Nakonec se přihlásí Pepíček: To já si ho nechám vytetovat na čuráka. Buď půjde do píči nebo bude viset."

Hermiona - část 6.

29. května 2008 v 17:13 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)

Oněco delší část, tak si ji užijte! =o)
"Hermiono? Co tu děláš?" byla to Lenka Láskorádová.
"Upadla jsem,pomůžeš mi prosím? Nemohu vstát," řekla s úlevou Hermiona.
"Dobrá, chytni se mě," řekla Lenka a natáhla k Hermioně ruku.
"To asi nepůjde, asi jsem si narazila bok a nemohu se zvednout…"
"Tak to zkusíme jinak, ano?" pousmála se na ni Lenka a opatrně vzala si přehodila Hermionino rameno kolem krku a zvala ji za nezraněný bok a postavila se sní.
"Vše v pořádku?" zeptala se Lenka, bez náznaku námahy v hlase.
"Ano, jak si to dokázala? Vůbec mě to nebolelo, a to jsem se sama nemohla zvednout…"
"Doma jsem mnohokrát spadala, tatínek mě zvedal vždy takto zvedal, když jsem to nezvládla sama…" pousmála se opět Lenka. "Tak kam tě mám dovést?"
"K Nebelvírské věži, vezmu si věci a půjdu se vykoupat."
"Jsi si jistá, že se v tomto stavu zvládneš vykoupat?"
"Doufám, že ano, jsem si skoro jistá…" mrkla na ni Hermiona.
"Tak půjdeme?"
"Ano…" odpověděla Hermiona a pomalu se rozešli, šlo to snadněji než čekala. Bolest byla jen minimální. To bude dobré, uklidňovala se v duchu.
"Dál s tebou už nemohu," řekla z nenadání Lenka. Byly už u vchodu do nebelvírské společenské místnosti.
"Děkuji ti Lenko, si hodná, že si pomohla…" řekla Hermiona automaticky, v duchu však přemýšlela jak se dostane do koupelny prefektů sama. S cestou do ložnice si starosti nedělala, některá dívka ji snad pomůže ale koupelna byla daleko…
"Mám tu na tebe počkat a pomoct ti do koupelny?" vytrhla ji z jejích úvah Lenka.
"Byla bys strašně hodná," řekla popravdě Hermiona.
"Tak běž, počkám tu," řekla zpěvavě Lenka. Hermiona prolezla otvorem a zavolala na nějakou dívku ze čtvrtého ročníku, aby jí pomohla. Dívka k ní šla velice neochotně, znamenalo to opustit oslavy vítězství nebelvíru ve famfrpálu. V ložnici si vzala věci a s pomocí mladší dívky došla zpět k otvoru. Lenka tam na ni čekala, jak slíbila. Mlčky ji dovedla ke koupelně, Hermiona byla vděčná, že se jí na nic nevyptává.
"Mockrát ti děkuji Lenko…" řekla Hermiona, když ji Lenka dovedla ke koupelně.
"Není zač, ráda jsem ti pomohla,tak se zatím měj, ahoj!" řekla a už byla na odchodu.
"Lenko? Počkej, prosím ještě… Mohla bys jít ke Komnatě nejvyšší potřeby, jsou tam Harry, Ginny a Peggi, a říct jim, že jsem v pořádku? Prosím…"
"Dobře… Tak ahoj…" mrkla na ni Lenka a odcupitala pryč.
Když se svlékala všimla si, že má na pažích dvě velké modřiny, od toho jak ji Viktor pevně držel. Na boku měla modřinu ještě větší a odporně nateklou, neodvažovala se jí ani dotknout, sotva se držela na nohách.
Vana byla dost velká na to, aby se v ní dali udělat 4 tempa, hluboká tak, že Hermiona stěží, na konci, dosáhla na dno. Kolem okraje byl schodek, na který se dalo sednou a voda byla akorát po ramena. Ponořila se do krásně horké vody a uvolnila napjaté svalstvo. Jako by voda odplavila všechny špatné myšlenky, nedokázala myslet na nic jiného než na to, jak je koupel příjemná. Najednou klaply dveře. Hermiona leknutím poskočila a v boku ji nepříjemně bodlo. Sama sebe se ptala, kdo mohl do koupelny přijít, jediná Lenka věděla, kde je. Pocítila nepříjemný pocit v žaludku, když si pomyslela, že by to mohl být Viktor. S napětím sledovala, kdo přišel. Zpoza rohu se vynořila Peggi, která měla kolem sebe omotaný pouze ručník.
"Co tu děláš?" vyvalila na ni Hermiona oči.
"Jdu se koupat, už jsem to nevydržela jen tak tam sedět. Co tu děláš ty? Toto je koupelna pro prefekty."
"Já a Ron jsme Nebelvírskými prefekty," řekla Hermiona a smutně sklopila hlavu.
"Myslela jsem, že Nebelvírským prefektem je Harry…"
"To si mysleli asi všichni. Když jsem v pátém ročníku dostala odznak, šla jsem do pokoje za Ronem a Harrym, myslela jsem, že ho dostal Harry, protože ho právě svíral v ruce ale řekl mi, že je Ronův. Také jsem byla překvapena… Ani nevím jestli příjemně nebo nepříjemně…" pousmála se Hermiona při této vzpomínce na Grimlaudovo náměstí. Peggi si také vlezla do vody a sedla si naproti Hermioně.
"Proč si vlastně nepřišla do Komnaty nejvyšší potřeby? Lenka říkala, že jsi upadla, je to pravda?" zeptala se po chvíli ticha Peggi.
"Ano je to tak," přitakala Hermiona a pohledem uhnula jinam.
"Víš co Lenka ještě říkala? Že chvíli předtím viděla Viktora jak odchází z chodby, kde tě našla," řekla Peggi a sledovala Hermioninu reakci. Ta se však dívala stále někam jinam.
"Tak mluv, co ti chtěl?" nevydržela to nakonec Peggi.
"Nic zvláštního," řekla Hermiona a chytla si paži v místě, kde měla modřiny od Viktora. Opatrně se zvedla a vylezla z vany, pomalu se utřela a oblékla do pyžama, které bylo na neštěstí bez rukávů.
"To ti udělal Viktor?" zarazila se Peggi a také vylezla z vany a oblékla se.Hermiona sklopila oči a tiše špitla - "Ano"
"Co ti udělal?" zeptala se Peggi se zlostí v hlase.
"On…Nic, to nic…"
"Hermiono!" řekla Peggi a přísně se na ni podívala. Hermiona se velice pomalu svezla na zem a tam se rozplakala.
"On mi nadával. Za to, že jsem šla s Ronem, když spadl a ne sním. Pevně mě držel za ruce a nakonec se mnou hodil na o zeď a pak odešel. Nevím co mám dělat…"
"Musíš se sním rozejít."
"Já nemůžu."
"Proč?"
"Mám strach."
"Z čeho? Že by ti ještě něco udělal? To si nedovolí,můžeš jít za McGonagallovou a vše jí povědět ne?" snažila se ji utěšit Peggi.
"A bude to ještě horší ne? Už tak jsem ve škole dost neoblíbená, nevšimla sis?"
"A co si myslíš, že já?" povytáhla obočí Peggi.
"Ty, s tím jak vypadáš, máš kamarádu alespoň milion," odsekla nepříjemně Hermiona.
"Hm a víš, že se na to díváš stejně jako ostatní? A přitom je to úplně jinak. Kluci se na mě dívají pouze jako na objekt "krásy" nic víc. Dívky mi tolik závidí můj vzhled, že nade mnou ohrnují nos a k tomu mi říkají mudlovská šmejdko, protože jsem z mudlovská rodiny a navíc jsem nejlepší z ročníku, takže šprt. Zní to všechno namyšleně a povýšeně ale je to tak," skončila svůj monolog Peggi, sice s úsměvem ale se smutnýma očima.
"Já… Promiň to jsem netušila, neřekla bych to do tebe, vždyť si tak pěkná fajn," Peggi se usmála a řekla: "Vidíš, jsme na tom stejně, teda skoro stejně…" usmála se.
"Tak pojď, doprovodím tě na kolej a pak půjdu spát," a zvedla se k odchodu, Hermiona si vzala věci a s pomocí Peggi odešli. Celou cestu mlčeli, u Buclaté dámy se zastavily.
"Tak ahoj, a neboj, bude to zas fajn…" usmála se na Hermionu Peggi a otočila se k ochodu.
"Ahoj," přitakala Hermiona. "Ty Peggi, děkuji, za všechno," Peggi se jen usmála a odešla.
"Mandragora," řekla Hermiona směrem k Buclaté dámě.
"Správně," odpověděla a odklonila se tak, aby Hermiona mohla pohodlně projít. Ve společenské místnosti bylo stále dost rušno, všichni stále probírali dnešní zápas a k Hermioně nemilosti i Ronův pád. Opět zavolala na nějakou dívku, která jí pomohla do ložnice. Za tuto krátkou cestu se jí asi třikrát zeptala jestli raději nechce jít na ošetřovnu.
Hermiona proklouzla do pokoje a pomaličku šla do postele, posadila se a všimla si, že závěsy Ginniny postele jsou zatažené.
"Ginny?" zeptala se Hermiona a opatrně poodtáhla závěs, aby mohla na Ginny nakouknout.
"Bude v pořádku," usmála se. "Měl naprasknutou lebku, zlomenou ruku a nohu, ale bude v pořádku. Bude si tam muset ale nějakou dobu poležet."
"A to ho nepřevezli ke Svatému Mungovi? To se divím," povytáhla obočí Hermiona.
"Ne, madame Pomfreyová to zvládla bez problémů, je prostě skvělá," usmála se.
"To je," přitakala Hermiona. "Ale pojďme už spát, je dost pozdě a nevím jak ty ale já jsem celkem unavená a celá rozbolavěná…"
"Tak tedy, do-dobrou…" zívla Ginny, v jejím hlase bylo znát jak ji dnešek unavil.
"Dobrou," špitla Hermiona. Vlezla pod vyhřátou peřinu a s chutí uvolnila napjaté svalstvo, to nebyl dobrý nápad. Ostrá, bodavá bolest na sebe nenechala dlouho čekat. Chvíli jí trvalo než našla polohu, ve které mohla klidně ležet. Usnula takřka ihned. Zpočátku to bylá krásná, poklidná noc. Pak se jí zdál sen.
Byla s Ronem na famfrpálu ale tentokrát bylo něco jinak. Ron neseděl na koštěti u brankářských obručí, seděl na tribuně. Na koštěti u obručí poletovala Hermiona.
Chytila camrál a přihrála jej Ginny, najednou vidí jak k ní letí potlouk, už nestihne uhnout, ucítí palčivou bolest v hlavě a padá k zemi. Nyní vidí sen cizíma očima. Běžel k ní Ron, po tvářích mu stékali slzy, klekl si k ní a zlehka ji políbil na tvář. Usmál se na ni a pohladil ji zlehka po tváři, svou příjemně teplou rukou… Úplně cítila teplo jeho ruky na své tváři, usmála se a v tom - se probudila a zjistila, že ji Slunce svítí do obličeje. Příjemné probuzení. Venku bylo jasno, ani obláčku vidět nebylo.

Pár pařmenů 10/21

28. května 2008 v 22:28 | Pluviassol |  Pár pařmenů

Pár pařmenů 9/21

28. května 2008 v 22:27 | Pluviassol |  Pár pařmenů

Pár pařmenů 8/21

28. května 2008 v 22:26 | Pluviassol |  Pár pařmenů

Pár pařmenů 7/21

28. května 2008 v 22:26 | Pluviassol |  Pár pařmenů

Hermiona - část 5.

28. května 2008 v 18:06 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)
Tak tu mate další část, snad se nebudete moc zlobit jelikož není z nejdelších... xD


V tu chvíli byla už Hermiona na nohou a se zadrženým dechem sledovala co se děje. Ron ležel na zemi a nehýbal se. Byl v bezvědomí, Hermiona cítila, že se jí do očí vlévají slzy. Slzy, které nelze zastavit, stékají ji po tvářích neustále rychleji.

"Harry Potter a Viktor Krum se dále ženou za Zlatonkou," ozvala se náhle Peggi,tvář měla ztuhlou děsem…

"Skoro se o ni perou! Viktor Krum ji má skoro nadosah ruky, chybí jen kousek a Zmijozel zvítězí…"

"Hepčíííííííííík!!!!!" kýchl obzvlášť hlasitě Hagrid, většina žáků kolem něj, spadla z tribun.

"Viktor Krum se otáčí, dívá se co se to děje a Harry Potter využívá situace a získává pro Nebelvír Zlatonku!!! Nebelvír vítězí!" zakřičela Peggi a začala bouřlivě tleskat, několik jedinců se k ní přidalo ale většina sledovala co se děje s Ronem… Hermiona se okamžitě zvedla z tribuny a běžela za Ronem. Stále byl v bezvědomí.

"No tak, Rone probuď se! Prosím…" žadonila Hermiona a přitom s Ronem mírně třásla. To už u ní byli Harry, Ginny a ostatní členové nebelvírského mužstva a nakonec přiběhla i profesorka McGonagallová a madame Hoochová.

"Musí okamžitě na ošetřovnu, místo prosím, potřebujeme projít, uhněte…" odháněla přítomné zvědavce profesorka McGonagallová. Rona dali na nosítka a odnášeli jej do hradu. Po jeho boku šli Harry, Ginny a Hermiona. Obě dvě plakali, nevzlykaly jen plakaly, tiše a bezmocně.

"Madame Pomfreyová!" křikla profesorka McGonagallová.

"Ano, ano už jdu," ozvalo se a zanedlouho se objevila i madam Pomfreyová.

"Proboha co se mu stalo?" ztuhla při pohledu na Ronovo bezvládně ležící tělo. "Položte ho sem…" a ukázala na jedno z prázdných lůžek. "A teď jděte do svých kolejí," přikázala.

"Zůstaneme," vyhrkli sborově.

"Jestli odtud okamžitě nezmizíte dostanete školní trest. A také se postarám o to aby vám byli strženy body za dnešní zápas!"

"Ale my…"

"Srážím Nebelvíru 5 bodů!"

"Tohle není fér!Je to můj bratr!" rozkřikla se náhle Ginny.

"Slečno Weasleyová vám i vašemu bratrovi nejvíce prospěje, když si odpočinete ale pokud vážně stojíte o to počkat až se bratr probudí počkejte prosím za dveřmi, ale dřív jak za dvě hodiny to nebude na to vás musím upozornit," svolila nakonec.

"Dobrá, půjdeme. Ronovi nepomůže když se budeme hádat…" usoudila Hermiona a naposledy se podívala na Rona a odešla za dveře, kde se k nim přiřítila Peggi.

"Jak - jak je mu?" zeptala se a těžce oddechovala.

"Nevíme," odpověděl Harry "Poslyšte co kdybychom zašli do Velké síně,teď by se měla podávat večeře." Přestože nikdo neměl na jídlo ani pomyšlení, souhlasili.

"Můžu jít s vámi?" ozvala se nesměli Peggi. Teď to nebyla ta sebevědomá dívka, která se jim přišla ráno představit.

"Samozřejmě," odpověděla Hermiona a pokusila se o úsměv, ale vyšel z toho pouze nějaký neurčitý úšklebek.

Když přišli k Velké síni bylo tam dost rušno a protože se chtěli vyhnout dotěrným otázkám, napadlo je, že mohou jít do Komnaty nejvyšší potřeby. Třikrát prošli kolem gobelínu a přáli si místnost, kde by byly pohodlná křesla, stojící u krbu spolu se stolkem a pro každého hrnek horké čokolády. Když otevřeli dveře komnaty, vypadala místnost přesně tak jak si ji "vysnili". Hermiona šla jako poslední, najednou se za ní ozvalo: "Hej, počkej!" otočila se a uviděla Viktora, jak k ní běží.

"Přijdu hned," řekla a zabouchla dveře komnaty.

"Kde jsi byla?" utrhl se na ni Viktor celý zadýchaný.

"Byla jsem u Rona na ošetřovně, nevíme co s ním je, teda alespoň zatím to nevíme."

"Nechápu tě…" řekl Viktor klidným hlasem ale jeho oči byli plné hněvu.

"Co na tom proboha nechápeš?"

"Proč si s NÍM běžela na ošetřovnu a brečela přitom jako malá holka? Proč si nešla za mnou? A ještě si ho tam hladila po vlasech… Já tě opravdu nechápu, chováš se jako…jako…"

"Jako co?!" rozkřikla se Hermiona.

"Jako zaprodaná, špinavá mudlovská šmejdka!" křikl na ni a v očích mu plál oheň hněvu, takový u něj ještě Hermiona neviděla. Sotva to dořekl, vrazila mu Hermiona facku. Pevně ji chytil za paži.

"Au, co to proboha děláš? To bolí"

"Tohle už víckrát nedělej!"

"No tak pusť mě to, to bolí…"

"Slyšela si?!"

"Pusť mě!"

"Odpověz mi; slyšela si?!" křikl na a zatřásl s ní.

"Ano, ano slyšela, tak už mě prosím pusť " řekla Hermiona přiškrceným hlasem.

"Jak chceš…" zavrčel Viktor a hodil s Hermionou velmi silně o zeď a odešel. Hermiona chvíli nehnutě seděla a přemýšlela co se to s Viktorem stalo, že je takový… Pokusila se stát ale náhlá bolest v boku ji to nedovolila. Vstát se pokusila ještě několikrát, avšak nikdy se jí to nepodařilo. Náhle se dveře komnaty pootevřeli a po chvilce se zase zavřeli.

Najednou uslyšela něčí kroky, obávala se, že je to Viktor. Ne, nemohl to být Viktor, tyto kroky byli tiché a plaché, musela to být nějaká dívka. Hermiona napjatě sledovala, kdo se vynoří za rohem.

Citát dne

27. května 2008 v 21:20 | Pluviassol |  Týdení motta
Citát dne:

Není zamilovaný ten, kdo nemiluje navždy.

[Euripidés]
Zvláštní... xD

Hermiona - část 4.

26. května 2008 v 22:03 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)
Speciálně pro Koldu, další pokráčko! Promiň, je trošku kratší....
,,Rone musíš něco sníst!" domlouval Harry Ronovi, který byl v obličeji celý zelený, jako před každým zápasem.
,,Dobré ráno," pozdravila je s úsměvem Hermiona. "Co je mu?" podivila se při pohledu na Rona.
"Že se vůbec ptáš, máme před zápasem," odpověděl Harry.
,,Aha já zapomněla," usmála se. "A s kým vlastně hrajeme?"
"Se Zmijozelem," ozval se poprvé za celou dobu Ron. Když to vyslovil byl ještě bledší než před tím.
"Harry myslím, že to nemá cenu pojďme na hřiště," navrhla Hermiona a usmála se na Rona avšak její pohled byl smutný, Ron si toho všiml a konejšivě se na ni také usmál.
"Kdo dnes komentuje?" zeptal se Harry.
"Nějaká dívka z Havraspáru. Tuším, že se jmenuje Peggi Alsová," řekla Ginny.
"Znáš ji?" povytáhl obočí Harry.
"Ne, nevím kdo to je ale myslím, že chodí do pátého ročníku."
"No to jsem zvědavý. Jestli je to něco jako Lenka tak se máme na co těšit," podotkl Ron. Najednou se k nim přiblížila krásná plavovláska s modrýma očima a plnými rty. Oba hoši se na ni dívali jako by poprvé v životě viděli nějakou dívku.
"Ty jsi Harry Potter, že? Peggi Alsová, komentuji dnes zápas. Profesorka McGonagallová mi řekla, abych se vám šla před zápasem představit, aby jste nebyli na hřišti překvapeni. Takže hodně štěstí!" a potřepala Harrym rukou. "Uvidíme se na zápase,zatím ahoj," otočila se a když odcházela mohli na ni kluci oči nechat.
"Aby vám ty oči nevypadli!" řekla nasupeně Ginny, až teď si Harry, a určitě i Ron, uvědomili, že jsou tam ještě pořád také Ginny a Hermiona. Obě byli tak nějak nasupené ale každá tak trochu jinak jelikož Hermiona žárlila.
Tsss… Mohl na ni oči nechat! myslela si, na mě se takhle nikdy nedíval, proč by taky, že? Já jsem ta co mu kontroluje domácí úkoly, k ničemu jinému nejsem! Hermiono prosím to, Hermiono prosím ono a nic jiného! najednou se v duchu zarazila, ježiši co blbnu! Chodím přece s Viktorem a ne Ronem! okřikla se v duchu.
"Hermiono jdeme…" ozvalo se za ní najednou.
"Co, co? Jo už jdu…" všichni už byli na nohou a společně s davem mířili k tribunám, Ron, Harry a Ginny se od Hermiony brzy odpojili a šli se převléknout zatím co Hermiona se nechala unášet davem na tribuny. Našla si pěkné místo vedle Hagrida, který se také přišel na zápas podívat a zajisté také fandit Nebelvíru…
"Ahoj Hagride, teda dobrý den pane profesore…" ušklíbla se.
"Ále Hermiono, eště když si byla tákhle malej špunt," a naznačil její výšku prsty "tak si mi říkala Hahahepčík!!!!!!!!!" kýchl najednou Hagrid a všichni co seděli společně s nimi na tribuně spadli jako hrušky na zem.
"Promiňte, sem teď drobátko nemocnej ale to se vyléčí než bys řekla hypogrif.A estli mi vodteďka řekneš jinak než Hagride dostaneš školní trest, nezapomínej na to, že sem taky jeden z profesorskejch! Hehehepčík!" kýchl opět Hagrid, teď už byla Hermiona lépe připravená a stihla zareagovat a rychle se ho chytla, pár jednotlivců zůstalo také sedět.
"Pardón, pardón!" Ti, kteří spadli, si teď něco pohoršeně mumlali.
"To víš, když kéchne takovej vobr to není jen tak a co potom polovobr," dodal směrem k Hermioně.
"Hagride koukej už přicházejí!" upozornila Hermiona Hagrida.
"A už přichází družstvo Nebelvíru, ale nikde nevidím Zmijozelské družstvo, no asi to už dobrovolně vzdalo…" začala Peggi, pár fanoušku zmijozelského družstva pohoršeně něco zamručelo.
"Už jsou nastoupeni a nyní si Harry Potter z nebelvírského famfrpálového družstva podává ruku s kapitánem zmijozelského družstva. Počkat není to?? Ano kapitánem zmijozelského družstva je Viktor Krum!"
Hermiona nevěřila svým očím, byl to vážně Viktor. Proč mi to neřekl, pomyslela si,vždyť měl tolik příležitostí! Z jejích myšlenek ji vytrhl až Hagrid.
"To je strašný sotva si donde do škole, už je kapitánem. A to se vo to místo musel eště doprošovat!" kroutil hlavou.
"Madame Hoochová právě odpískala začátek zápasu, camrál má Ginny Weasleyová, ta je moc šikovná, a dává góóól!!!" Zmijozelští diváci pohoršeně zakřičeli, Peggi si jich nevšímala a pokračovala:
"Připomínám, že mužstvo jehož chytač polapí Zlatonku získává 150 bodů…A nyní mají camrál zmijozelští, přihrávají si a střílí, avšak Ron Weasley camrál chytá, přihrává jej Delmeze Robinsové ta přihrává Ginny a opět dává gól! Dvacet ku nule pro Nebelvír! Začíná se to dobře vyvíjet, jen do toho Nebelvíre!"
"Alsová máte mít nestraný postoj! Srážím Havraspáru 5 bodů!" osopil se na ni Snape.
"Komentujete velice dobře slečno Alsová. 25 bodů pro Havraspár!" řekla s úsměvem profesorka McGonagallová, Snape byl vzteky bez sebe ale už na to neřekl nic.
"Katie Bellová letí k zmijozelským obručím a dává další gól! Je to třicet ku nule pro Nebelvír! Tak to tak vidím, že Zmijozel to dnes projede na plné čáře!" Nebelvírští diváci zakřičeli radostí, jelikož Delmeza dala další dvě branky a Ron chytil dalších pět pokusů Zmijozelu.
"Harry Potter krouží nad hřištěm jako sup a snaží se najít Zlatonku, a vypadá to, že ji právě zahlédl a už za ní letí. Katie dala další gól…. Pane bože Ron Weasley dostal právě potloukem do hlavy a padá z koštěte na zem!"

Hermiona - část 3.

26. května 2008 v 20:36 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)
Taaak, další pokráčko, snad se bude líbit, a díky Koldo za komenty!!!
,,Mandragora," odpověděla Hermiona dřív, než se jí stačila Buclatá dáma zeptat.
,,Heslo se dnes změnilo," ušklíbla se.
,,Nezměnilo, to bych o tom musela něco vědět, jsem prefekt jestli jste si nevšimla," odsekla jí Hermiona.
,,To bych o tom musela něco vědět," odfrkla si ,,tak pojď!" a se zlostí se odklonila. Hermiona prolezla otvorem a svalila se do křesla u krbu, kde ji už čekali její dva kamarádi, Ron s Harrym.
,,Není dnes náhodou famfrpálový trénink?" Potočil se Ron na Harryho.
,,Ne, dnes zacvičuje Zmijozel nového chytače," řekl Harry a směrem k Ronovi potichu dodal, ,,i když myslím, že zrovna HO zacvičovat nemusí," a ušklíbl se, naneštěstí to Hermiona viděla.
,,Cos to říkal?" utrhla se na něj.
,,Já…Jen…Promiň…Necht……"
,,Kde je Viktor?" skočila mu do řeči Hermiona.
,,Na hřišti," odpověděl pohotově Harry, Hermiona se rychle zvedla a utíkala pryč. Ron se jen usmíval.
,,Ty jsi snad rád když se hádají," kroutil hlavou Harry. Ron jen pokrčil rameny a dál se usmíval.
Hermiona čekala na Viktora před hřištěm. Když Viktor vycházel nevěřila svým očím. Šel bok po boku s Malfoyem a z plných plic se smáli. To snad není pravda, pomyslela si.
,,Co tady chceš ty mudlovská šmejdko ?!" utrhl se na ni Malfoy.
,,Draco!" okřikl ho Viktor, který se stále ještě usmíval.
,,Nechápu proč se stýkáš s takovou chátrou, si ve Zmijozelu, zde jsou jen čistokrevní kouzelníci a ne jako v Nebelvíru, kde jsou samý mudlovští šmejdi, že Grangerová?" ušklíbl se. Viktor na to nic neřekl jen se na Malfoye ušklíbl tak, aby to Hermiona neviděla, měl štěstí, neviděla. Hermiona už nevydržela a vytáhla hůlku namířila ji na Malfoye a pomyslela si Levicorpus! Jako by někdo Malfoye chytil za kotník a vytáhl do vzduchu vzhůru nohama.
,,Aaaaa, ty jedna špinavá mudlovská šmejdko okamžitě mě pusť dolů!" křikl a kroutil se jako had.
,,To víš,že……ne!"
,,Dělej!" křičel.
,,Ne! Docela ti to takto sluší…" smála se z plných plic Hermiona Viktor se k ní ochotně přidal, ale Hermiona jej probodla pohledem.
,,A s tebou si to vyřídím později," otočila se na podpatku a šla zpět k hradu.
,,Hermiono počkej!"
,,A na co, abych musela trpět další urážky a ty ses mě ani nezastal? A proč si vůbec nebyl u snídaně?!" skoro křičela.
,,Zaspal jsem!" odpověděl a díval se do země.
,,Já…já ti nevěřím…" otočila se a znovu rozešla ale Viktor ji dohonil a zastavil. Držel ji za ruce, aby mu nemohla zase utéct.
,,Promiň, omlouvám se ti, nemyslel jsem to zle, ráno jsem opravdu zaspal, kluci mi to udělali schválně!"
,,Ano a jak to, že jsi mi stačil poslat ten dopis?"
,,No…já…víš… No tak dobře nespal jsem. Ukecával jsem ostatní, aby mě vzali do mužstva, museli kvůli mně vyhodit Malfoye."
,,A proto jste se tak smáli?" už byla v klidu a usmívala se.
,,Ne, to ne."
,,A kvůli čemu?"
,,Já už ani nevím," usmál se, Hermiona věděla, že lže ale nechtěla se dál hádat a tak, ruku v ruce, šli k hradu. Před Velkou síní se rozloučili, Viktor šel na kolej a Hermiona na večeři, kde potkala rozzářenou Ginny.
,,Co se stalo?" vyvalila na ni Hermiona s úsměvem oči.
,,McLaggen si poleží na ošetřovně," usmála se.
,,Co jsi mu provedla?" vytušila Hermiona.
,,To netopýří zaklínadlo se mi začíná opravdu líbit," mrkla na Hermionu, dále už nebylo třeba vysvětlovat co se stalo, Ginny vyslala proti McLaggenovi netopýří zaklínadlo. Ginny to ale nevydržela a začala Hermioně popisovat jak použila proti McLaggenovi netopýří zaklínadlo, smály se celou večeři.
,,A kde je Lon a Halli?" zeptala se Hermiona s plnou pusou.
,,Dodělávají si úkoly."
"To budu mít zase co opravovat, že?" usmála se, už ji to ani jinak nevadilo, brala to už skoro jako samozřejmost.
"Půjdeme?" zeptala se Ginny, ani nečekala na odpověď a už se zvedala k odchodu.
,,Hermiona Grangerová? Mám ti předat tohle," ozvala se za Hermionou nějaká dívka ze Zmijozelu.
,,Co to je?" pokoušela se něco zahlédnout Ginny
"Od Viktora, chce se se mnou dnes sejít, v Komnatě nejvyšší potřeby."
"A proč tam?" zamračila se na to Ginny.
"Jinde to nejde," ušklíbla se Hermiona "vždyť ty tam chodíš s Harrym taky ne?"
,,No ano, máš pravdu," začervenala se Ginny, "ale jen občas."
"Jen občas, jo?" rozesmála se, "a kam se každý večer ztrácíš?"
,,Na famfrpálové tréninky!" vyhrkla rychle Ginny.
"A to je máte každý den?" nedala si pokoj Hermiona.
,,Skoro ano!"
"A dnes také?"
"Dnes zrovna ne…"
,,A kde jsi byla?"
,,V Komnatě nejvyšší potřeby."
"Sama?" ušklíbla se Hermiona, ale Ginny se už nečervenala.
,,Ano! Zkoušela jsem si nové zaklínadlo a pak jsem venku potkala McLaggena a seslala na něj tu kletbu."
"Šikulka," ocenila její kletbu Hermiona. Ginny se o Komnatě nejvyšší potřeby už raději nezmiňovala, jelikož už byly na koleji a nechtěla to rozebírat před Harrym.
"Hermiono, zkontroluješ mně a Harrymu úkoly? Prosííííím…" zeptal se jí Ron jen co ji uviděl.
"Dnes jen jeden, musím potom za Viktorem"
"Ale jeden každému, souhlasíš?" nedal se jen tak odbýt Ron, chvíli váhala ale nakonec řekla:
"No tak dobře, ukažte," a vzala si od každého jeden úkol.
"Do čeho je tento úkol Rone?" otočila se na Rona Hermiona, "do bylinkářství nebo do blboštvíkařstvi?" smála se Hermiona, když to Harry uviděl málem se svalil z křesla na zem.
"Jak-se-ti-to-proboha-podařilo-napsat?" vysoukal ze sebe a dál se nepřestával smát.
"To jsem psal pravopisným brkem od Freda a Georgie, jak vidím tak moc nefunguje, to si s nimi vyřídím!" a do vzduchu pohrozil pěstí.
"O tom to je Ronalde," usmála se Hermiona "tady jsou ty úkoly. Musím už jít" vstala a vyšla z místnosti.
Viktor ji už v Komnatě nejvyšší potřeby čekal, na stole měl rozložené úkoly. Komnatu nyní tvořila jedna postel stůl a dvě židle. Hermiona se posadila.
"Ahoj," usmála se.
"Ahoj," odpověděl automaticky.
"Mohl bych tě požádat abys mi zkontrolovala úkoly?"
"Nemohl," ušklíbla se.
"Hm, to je od tebe hezké, že těm tvým kamarádům to kontroluješ a mě jako svému příteli ne!" rozkřičel se na ni, potom se ale hned usmál a konejšivě ji objal, ale jen krátce.
"No tak dobře dej to sem!" sedla si ke stolu a začala opravovat. Viktor si lehl na postel a pozoroval ji, za chvíli usnul. Až měla Hermiona úkoly opravené přešla k posteli, sedla si vedle něj a začala ho hladit po vlasech. Odznak na její hrudi se jí hnusil. Do teď to nechápala, proč je ve Zmjiozelu když chtěl tolik do Nebelvíru? Vždyť k nám tolik chtěl, alespoň to tvrdíval!, říkala si vždy. Po chvíli se probudil a usmál se na ni. Potom se ještě dlouho pošťuchovali a popichovali. Když se vrátila na kolej, nikdo už ve společenské místnosti nebyl, tak si šla lehnout.

Řetězák - 100 věcí

26. května 2008 v 20:34 | Pluviassol |  Moje kecy
Řetězák, který jsem našla na netu bohužel už nevím, kde... Hlavně jej berte s rezervou prosííím.... ;o)
1.Celé jméno: Pluviassol (zachovejme, prosím alespoň trochu anonymity =o) )
2.Přezdívky: Pluva, Pluviassol
3.Narozeniny: mám, jednou do roka
4.Místo narození: Brno
5.Znak zvěrokruhu: panna (šílené znamení, to mi věřte)
6.Pohlaví: žena
7.Třída: učebna 13, bohužel přímo nad ředitelnou
8.Škola: ISŠ automobilní
9.Funkce: místopředseda
10.Město: Brno

11.Celé nick jméno: Pluviassol
12.Barva vlasů: hnědá
13.Délka vlasů: středně dlouhé
14.Barva očí: čokoládově hnědá, někdy karamelová - zvláště na slunci
15.Hlavní rys: prcek
16.Výška: 159 cm!!!
17.Jizvy: na ruce, na srdci, heh…
18.Brýle: občas ano
19.Piercing: ne
20.Tetování: ne
21.Pravák nebo levák: pravák
.....:Moje poprvé:.....
22.Můj první nejlepší přítel: z Líšně
23.První cena: počítá se i diplom za "Bobříka odvahy," ze školky? xD
24.První sport kterému jsem se věnovala: gymnastice
25.První domácí zvíře: už není, byla kočka
26.První dovolená: Chorvatsko
27.První koncert: počítá se i besídka?
28.První láska: dávno prožitá… =o)
Vážně chcete číst dál??? Rozmyslete si to, pokud ano, click na celý článek! ↓↓↓↓↓

Navstevnost za tyden (19.5.2008 - 25.5.2008)

26. května 2008 v 7:48 | Pluviassol |  Návštěvnost
Navstevnost za minuly tyden (19.5.2008 - 25.5.2008) je:
Pondeli: 39
Utery: 42
Streda: 51
Ctvrtek: 32
Patek: 42
Sobota: 25
Nedele: 39

Celkem: 270

Hermiona - část 2.

25. května 2008 v 22:51 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)
Tady je druhá část, doufám, že se bude líbit!
Když Hermiona večer odcházela, bylo Ronovi jasné kam jde. Proto měl melancholickou náladu. Harry s Ginny se také někam ztratili a Ron zůstal ve společenské místnosti docela sám (až na pár spolužáků, co si ještě nešli lehnout). Nakonec to vzdal a šel si také lehnout, jelikož to nevypadalo, že by se jeden z páru v brzké době vrátil.
Když Hermiona došla ke gobelínu v sedmém patře, třikrát kolem něj prošla a objevili se dveře, vešla dovnitř. Viktor už na ni čekal.
,,Ahoj," pozdravil ji a dal jí letmí polibek na tvář.
,,Ahoj," řekla mu sklesle.
,,Co se děje?"
,,Nic."
,,Nelži, víš, že to na tobě poznám…"
,,Proč nejsi v Nebelvíru, když si tam tak strašně chtěl?! Proč jsi ve Zmijozelu?! Já… Já to prostě nechápu!"
,,Já tomu také nerozumím, a nevím proč je to tak, ale prostě jsem tam a to už nezměníš."
,,Já ne, ale tys to mohl změnit!"
,,A jak, nevíš? Jak si myslíš, že jsem to mohl změnit?! Měl jsem to Moudrému klobouku nařídit?!"
,,Já nevím, Harrymu se to podařilo!"
,,Harry Potter, zase Harry Potter, proč o něm musíš pořád mluvit?!"
,,Je to můj kamarád a už toho dokázal více než-li ty!"
,,Je to můj kamarád a už toho dokázal více než-li ty…" pitvořil Viktor Hermionu ,,pořád ta stejná pohádka Hermiono!"
,,Na co tím zase narážíš?!" nyní už začínala být rozčilená Hermiona.
,,Na co asi?!"
,,Já tu tvoji žárlivost tak nesnáším!" už měla slzy na krajíčku a chystala se odejít, ,,víš co? Já jdu na kolej, jsem už unavená, měj se!"
,,Ne, Hermiono počkej, já to tak nemyslel! Omlouvám se! Tak počkej přece…"
Hermionu to však nezastavilo. Když odcházela, ani se na něj nepodívala. Na chodbě už to nevydržela a rozplakala se.
,,Znáš heslo?" ozvalo se před ní najednou a v tom si uvědomila, že je už u portrétu Buclaté dámy.
,,Ma-ma-n-dra-go-go-ra…" řekla přes vzlyky.
,,Promiň ale když neznáš heslo nemůžu tě pustit."
,,Ale z-znám," vzlykla Hermiona, párkrát se musela nadechnout než znovu promluvila, ,,ma-mandragora."
,,Správně," odpověděla s úsměvem Buclatá dáma a odklonila se, aby mohla Hermiona projít. Ve společenské místnosti už nikdo nebyl. Na chvíli si sedla do svého oblíbeného křesla u krbu. Zanedlouho se portrét znovu odklonil a do místnosti vešla Ginny s Harrym.
,,Půjdu si lehnout," řekl Harry a dal Ginny pusu na dobrou noc.
,,Dobrou."
,,Jdeš už spát Hermiono?"
,,Ano také už půjdu," povzdechla si Hermiona a Ginny si najednou všimla jejích uslzených očí.
,,Co se stalo? Něco s Viktorem?"
,,Pohádali jsme se," řekla a převyprávěla Ginny celou jejich hádku.
,,Víš co, ráno moudřejší večera, pojď spát," a odvedla Hermionu do pokoje, kde na ni čekala krásně vyhřátá postel s nebesy. Převlékla se do pyžama a věci si poskládala do úhledného komínku. Sotva vlezla do postele hned usnula.
Ráno přišel Hermioně dopis:



Omlouvám se.Chtěl bych ti to vynahradit, jak?
Viktor




Herminona se jen pousmála a složila papírek do kapsy.
,,Co se stalo, že si tak šťastná?" zeptal se jí Ron s lehkou ironii v hlase.
,,V pořádku?" zeptala se Ginny, která právě přišla.
,,V tom nejlepším," usmála se Hermiona právě když k nim dorazila profesorka McGonagallová a rozdávala jim letošní rozvrhy hodin.
,,Co teď máme?" zeptal se Ron.
,,Lektvary," odpověděl znechuceně Harry.
,,Jdu si pro učebnice, jdeš také Ginny?" zeptala se Hermiona Ginny a vstala z lavice s rozvrhem v ruce.
,,Jo, už jdu," a otočila se na Harryho, ,,uvidíme se později,ano?" Harry se jen usmál a objal ji. Hermiona si všimla, že celo dobu co procházely Velkou síní je Ron pozoroval.
,,Ty, Hermiono, co ti vlastně Viktor napsal?" připomněla Ginny Hermioně dopis.
,,Omluvil se, chce se usmířit a je mu to líto," usmála se.
,,Nebyl u snídaně," poznamenala Ginny, jako by nic. Hermiona se zarazila. Ale on tam vážně nebyl, uvědomila si. Najednou byla Hermionina skvělá nálada ta tam. A hodina lektvarů jí na náladě nepřidala. Ve sklepení byla jako první, stála opřená o zeď s pohledem do nikam, zabraná do myšlenek, kde asi mohl být Viktor. Z jejich myšlenek ji vytrhli až posmutnělí Ron s naopak šťastným Harrym. Tvořili spolu dokonalí kontrast. Sotva přišli dveře učebny se otevřeli a z nich se vyvalilo nejdříve břicho a potom teprve profesor Křiklan.

EMO!!!

25. května 2008 v 21:23 | Pluviassol |  Nigahiga
Tak toto je fakt skvělé video o EMO, určitě koukněte!!!! xD xD

Pár pařmenů 6/21

25. května 2008 v 21:16 | Pluviassol |  Pár pařmenů

Hermiona - část 1.

25. května 2008 v 21:02 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)
Tak je tu první část mojí slibované povídky, snad se bude líbit, komentujte, prosiiim.... =o)
Bylo časně ráno, když se Hermiona probudila. Vstala a okamžitě sáhla po nové učebnici Obrany proti černé magii a začala si v ní opět číst. Zanedlouho se vzbudil i Viktor, který u ní byl přes celé dva měsíce prázdnin a jelikož Kruval neměl ředitele byl přeřazen, k Hermionině velké radosti, do Bradavic.

,,Hermiono, musíš se pořád učit? Vždyť se teprve dnes vracíme do školy a už umíš skoro všechny učebnice nazpaměť!"

,,Ne, ne!"

,,Jo, jo!"

,,NE!"

,,ANO!"

,,No tak dobře, máš pravdu no, ale když…"

,,…ti to prostě nedá co?" dořekl za ni Viktor a políbil jí na tvář.

,,Asi máš pravdu," a jeho polibek mu opětovala.

,,Pojď si prosím ještě lehnout je teprve pět hodin ráno a Spěšný vlak odjíždí až v jedenáct."

,,To máš sice pravdu ale před tím máme sraz ještě s Ronem, Harrym a Ginny." Hermiona ale nakonec neodolala a přece si k Viktorovi přilehla. Asi si dokážete představit co bylo dál hlavní je, že hned potom usnuli a když se vzbudili bylo už půl jedenácté.

,,Viktore, vstávej! Přijdeme pozdě!"

,,Co, co, co?"

,,Vylez! Hned, nebo nám to ujede!"

,,Už jdu…" a otráveně vylezl. Jelikož Viktor byl už kvalifikovaný kouzelník a zkoušku z přemisťování už složil, přemístil sebe a Hermionu na nádraží King`s Cross. Když prošli přepážkou viděli, že vlak už skoro odjíždí, vyfukoval velké oblaky páry a už, už by jel.

Po nastoupení do vlaku se Hermiona s Viktorem rozloučila a společně s Ronem šla do prefektského kupé a poté procházeli chodby ve vlaku.

,,Hej ty škvrně, zapadni do teho kupé!" zakřičel na jednoho hocha z prvního ročníku Ron.

,,Ronalde!"

,,Co chceš?"

,,Nesmíš na ně tak křičet a nadávat jim!"

,,Proč?"

,,Protože jsou to ještě malé děti!"

,,No a?"

,,Ptáš se jako idiot! Nechtěl bys toho už nechat?! Už je to pěkně trapné!"

,,No a?"

,,Já se z tebe…Aaaaa…" poskočila Hermiona, jelikož se za ní objevil Draco Malfoy, ten se na ni ušklíbl a řekl svým kumpánům:

,,Rok, co rok, je to tu stejné, všude samý mudlovští šmejdi!" Hermiona přejela pohledem z Malfoye na Rona a očima těkala mezi nimi.

,,Rok, co rok, je to tu stejné, všude samý IMBECILOVÉ!" a nasupeně šla kontrolovat další kupé. Malfoy a jeho kumpáni se s hýkavým smíchem odšourali do svého kupé. Ron jen otočil oči v sloup a vydal se za ní.

,,Zalez do toho kupé a jestli ještě jednou vylezeš tak si mě nepřej, ty děcko jedno malý!" křičela zrovna na jednu dívku z druhého ročníku.

,,Hermiono?" zeptal se opatrně Ron a povytáhl obočí.

,,Co chceš?!" odsekla mu Hermiona.

,,Já…jen…Nechtěla by ses laskavě uklidnit?"

,,Máš pravdu, nechtěla!" probodla Rona zlostným pohledem, otočila se na podpatku a odešla.

,,Já ji tak…nevím ani co…" povzdechl si Ron a šel najít Harryho kupé. Když ho našel byli tam už také Krum, Ginny i Hermiona, která se s Krumem držela za ruku a Harry se rozvaloval přes celou sedačku a pospával s hlavou v klíně Ginny. Když Ginny uviděla Rona, lekla se tak, až povyskočila ze sedačky, čímž způsobila, že se Harry pobudil tvrdým dopadem na břicho.

,,Ale Harry nemusíš se hned uklánět když mě uvidíš…" hýkal smíchy Ron. Ostatní to už také nevydrželi a začali se smát. Harry se otráveně zvedl ze země a sedl si, po chvíli se už smál s nimi. Když se uklidnili začali probírat famfrpál což Hermionu moc nezajímalo, tak si začala číst v učebnici Přeměňování.

,,Co myslíš, do které koleje tě Moudrý klobouk zařadí?" zeptal se najednou Harry Kruma.

,,Nevím, ale samozřejmě bych chtěl do Nebelvíru," řekl a objal Hermionu, která se od něj okamžitě odtáhla.

,,Měli bychom se převléci, brzy budeme na místě," oznámila apatickým hlasem.

Všichni se převlékli do svých školních hábitů a čekali až vlak zastaví. Když konečně zastavil, vzali si kufry a pelášili ke kočárům.

Ve Velké síni už vrcholili přípravy na slavnostní zařazování. Když se všichni posadili a utišili, dveře Velké síně se otevřeli a v nich stála profesorka McGonagallová, v rukou nesla Moudrý klobouk a seznam nových žáků. Krum mezi dětmi docela vyčníval.

,,Krum, Viktor!" vyzvala jej profesorka McGonagallová. Ještě než Viktor usedl Moudrý klobouk zakřičel: ,,Zmijozel!" u Zmijozelské koleje vypukla hora veselí, Krum se jen podíval na Hermionu pokrčil rameny a šel si sednout ke Zmijozelskému stolu. Hermiona viděla, jak se Ron radostně usmívá, ona však měla slzy na krajíčku. Po skončení se profesor Brumbál postavil a pronesl svou slavnostní řeč, moc ji neprotahoval, jen 15 minut… Poté už mohli hodovat svému vynikajícímu Hodokvasu. Když dojedli dezert, profesor Brumbál je rozpustil do svých kolejí.

,,Rone, Rone!"

,,Co zas?"

,,Musíme odvést první ročníky do společenské místnosti přece!"

,,Máš vlastně pravdu! Hej děcka, no, vy nejmladší! Seřaďte se tady! A honem, nebo na vás zavolám Bradavické duchy a ti sou moooc zlí!"

,,Rone! Nech toho! První ročníky, prosím za mnou! První ročníky!"

,,První ročníky, prosím za mnou!" pitvořil ji Ron. Hermiona jej probodla zlostným pohledem.

,,Dobře, dobře. Promiň," omlouval se.

,,Uvidíme se na koleji," oznámil Harry a ruku v ruce s Ginny odešel. Hermiona se za nimi jen smutně dívala.

,,Tak pojď," vyzval ji Ron.

Hermiona společně s Ronem odvedli první ročníky do Nebelvírské koleje.

,,Znáte heslo?" zeptala se Buclatá dáma.

,,Mandragora," odpověděla Hermiona. Buclatá dáma přikývla a odklonila se. Když prolezli otvorem zjistila Hermiona, že na ni čeká sova s dopisem.


Sejdeme se dnes večer v Komnatě nejvyšší potřeby.
Viktor



Obratem odpověděla:

Přijdu.
Hermiona



P.S:
Moc se omlouvám, ale nejdou mi sem vkládat dopisy tak jak to mám ve wordu... x(

Úvod

25. května 2008 v 20:57 | Pluviassol |  → Hermiona (moje povídka)
Hermiona, už název vám jistě napovídá, že se tato povídka bude vázat na Harryho Pottera, a je to tak. Není to předělaný žádný z dílů Harryho, je to ryze můj příběh, který si propůjčil prostředí, postavy, no možná trošku i ten děj… =o) Jednou se mne spolužačka zeptala, ve kterém roce naši hrdinové studují, nedokázala jsem odpovědět, jelikož to nevím, třeba se to časem vyjasní. Ale zpět k příběhu: Hermiona je tedy povídka, která se váže na Harryho Pottera ale je z pohledu Hermiony, tak doufám, že se vám tento příběh bude líbit… ;o)
Začala jsem ji psát asi na začátku osmé třídy, na základce, napsala jsem asi 11 stran a nechala toho, už ani nevím co mě vedlo k tomu přestat… Asi mi došli nápady, nebo já vážně nevím.
Pokračovat, jsem v ní začala až v prváku na střední. Chtěla jsem psát jinou povídku ale pak jsem si vzpomněla na mou rozpracovanou, tehdy bezejmennou, Hermionu. V hlavě se mi zrodil příběh, který jsem postupně v mysli propracovávala, teď se jej snažím přenést "na papír". Hermiona není ještě zdaleka dokončená ale i tak doufám, že se vám bude líbit. Prosím, komentujte, kritizujte, tipujte, co bude dál, cokoliv, hlavně dejte nějak vědět, že ji čtete… =o) To moc pomůže člověku, který s tím chtěl nejednou praštit…
Snad není co víc dodat, snad jen: příjemné čtení… ;o)

Design číslo 3!!!

25. května 2008 v 20:48 | Pluviassol |  Design
Tak tento desing mi tu vážně dlouho nevydržel... =oD no nevadí, je tu nový amyslím, že ještě lepší, uvidíme jak mi tu vydrží tento dlouho... xD