Sklíčeně jsem vběhla do domu.
"Tati!?" Nic. "TATI!" To se snad s ním mám spojit telepaticky nebo co? Vím, že to nesnáší, ale co mám dělat. V kuchyni není žádný vzkaz, jako: Přijedu zítra; Musím něco zařídit, do týdne jsem doma…nic. Grrr…! Pokusím se v mírném rozpolcení soustředit a najít otcovu mysl. Nic? Co to? Nikdy mi nedělalo sebemenší problém ho najít a dneska? Stalo se mu něco? Ne, určitě si šel povyrazit a nechtěl, abych ho rušila. To by byl celý on. I tak mě ale neustále rozklepávala ta podivná nervozita. Budou mě sledovat? Co když mě najdou? Sice bych je asi přeprala, nebo díky transportování utekla, ale…co když ne? Už aby byl táta doma. Pokusím se znovu s ním navázat kontakt. Zase nic. Až se vrátí, uštědřím mu políček. Co dělat doma? Půjdu se projít. Vyběhnu ze dveří a zamířím si to do lesa. Ten pocit volnosti, bezpečí korun stromů, mi dodával klid. Kéž by zítřek nepřišel. Náhle mě jako kladivem do nosu praštil hrozný smrad. Vyděšeně jsem kýchla a ruka mi bezděčně vyletěla, aby zacpala dýchací ústrojí. Co to má znamenat ?!? Poznala jsem psa, ale odkdy pes takhle smrdí? Fuj. Pach byl stále blíž a blíž. Vlkodlaci! Prolítlo mi hlavou jako blesk. Než jsem se stačila vzpamatovat, stály proti mně tři vysoké obrysy. Nakrčila jsem nos. Moment, co to táta říkal? Že spolu vlkodlaci komunikují pomocí telepatie? Dokázala bych se jim nabourat do mysli? Za pokus to stojí. Soustředila jsem se na toho největšího, černého.
Co po mě chcete?! Vyjela jsem na něj. Udiveně vykulil hnědé oči, plné zlosti, a na chvíli schoval slonovinové tesáky.
Jak to? Měl mladý, ale chraplavý hlas. Ostatní, ty dva šedé, očividně překvapilo, že s nimi mluvím. V očích jim tančila nechápavost.
To vás nemusí zajímat! Co chcete?
Zabít tě… Kdyby mohl, usmál by se. Nehnula jsem vrbou.
Důvod?
Jiná pijavice, byla ti dost podobná, zabila člověka. Zničili jsme ji, teď si na řadě ty.
Neprahnu po lidské krvi!
Jsi pijavice, i když se mi na tobě něco nezdá. Porušili jste dohodu.
A jak vypadal ten upír. Díky našemu telepatickému propojení cítil, z čeho mám strach. Že ten upír, co ho zničili, byl můj otec. K mému údivu spolupracoval. V hlavě se mi zjevil obrázek. Do očí mi vhrkly slzy. Táta. Průzračná tekutina, stékající po mé tváři vlky udivila.
Jak je možné, že brečíš?? Zazněl jiný hlas v mé hlavě.
Na tom nezáleží…zabili jste mi otce!! Zaplatíte…
Pijavice nemůžou mít děti. Vykřikl vůdce.
Můj otec by nikdy lidem neublížil.
Viděli jsme ho.
Ne, to není možné. Jsme vegetariáni! Nechtěla jsem si připustit, že mi otec lhal, ale byl to můj otec.
To je jedno. Porušil smlouvu. Teď zemřete!