Půlnoční slunce: Edwardova verze Stmívání
Půlnoční slunce je ukázkový příklad - cvičení - v povahovém vývoji, které se mi vymklo z rukou(stejně jako většina z mých projektů).
Zatímco jsem odkládala nějaké reálné práce s editováním (Já jsem vždy na vrcholu kreativity, když něco odkládám) začala jsem přemýšlet, jak by se četla první kapitola Stmívání, kdyby byla napsána v Edwardově pohledu. Je to toho o tolik víc v jeho podobě příběhu, než je v Bellině první kapitole. Konec konců, Bella pouze ví, že neuvěřitelně nádherný kluk, který se na ni podivně dívá. Naopak Edward je sužován jedním z většiny momentů jeho velmi dlouhém životě! Nejdříve je tu šok a frustrace, že není schopen číst Belliny myšlenky, potom divoká, zrůdná reakce na její vůni, následovaná neuvěřitelným vynaložením sebekontroly, která si zvolí ji nezabít... Jeho verze Bellina prvního dne ve Střední škole ve Forks je tisíckrát vzrušující než její vlastní.
Přestože jsem neměla čas na tom pracovat ihned, myšlenka na nechání Edwarda mít svou šanci všechno říct podle sebe, prostřednictvím mě. Nemohla jsem se toho zbavit. Přistihla jsem se, že přemýšlím o jeho slovech uprostřed noci a zaznamenávám si fráze, které on použil, zatímco jsem čekala ve frontě na poště. Jakmile jsem dokončila svou reálnou práci, posadila jsem se a nechala jsem Edwarda sdělit svůj příběh.
Psaní kapitoly jedna "První pohled" z Edwardova pohledu byla vzrušující zkušenost; doopravdy můj puls rychle byl, když jsem psala. Když jsem skončila, byla jsem skutečně spokojená s mým dílem. Byla tu druhá verze příběhu, kterou nikdo neznal. Byla tu pravda toho, čím vším Edward prošel. Cítila jsem, že vím, že můj Edward je ještě lepší, a byla jsem si jistá, že jeho dialogy budou více pronikavější v následujících románech. Konec cvičení.
Ha. Ha. Netrvalo dlouho, než jsem uvažovala o Edwardovi na Aljašce, Edwardovi okamžitě po jeho návratu do Forks, Edwardovi verze toho osudového rozhovoru v Biologii... Kapitola dvě se začala sama psát v mé hlavě, zatímco jsem si říkala, že nemám čas psát knihu pro radost, když mám skutečné knihy, které píšu. (Moje matka - podporovala moje mínění - ona si myslí, že pracuji příliš moc).
Ale příběh si vyžadoval, aby byl napsán, nebyla tu žádná možnost se tomu bránit. A čím víc jsem psala, tím víc jsem byla přesvědčená, že si Edward zasluhuje mít svůj příběh vyprávěný sebou. Nejdřív jsem plánovala umístit všechno sem na své webové stránky, ale rozmyslela jsem si to ze dvou důvodů, ten nejdůležitější je, že Edwardova verze je mnohem delší než Bellina - Edward rozebírá, přemýšlí nad vším. Nejsem ještě ani z půlky hotová a počet stránek je skoro tři sta. Druhý důvod, proč jsem si to rozmyslela, je poněkud malinko směšný - jen bych skutečně milovala, kdybych měla pěknou, odpovídající, vázanou verzi Půlnočního slunce, kterou bych dala vedle Stmívání na mém stole. Takže se začnu pokoušet, aby se to vydalo jako doplňující román ke Stmívání. To zabere nějaký čas, protože na tom můžu pracovat mezi prací na editovaní, ale doufám, že jednou budu moci vidět Půlnoční slunce na policích knihkupectví vedle Stmívání, Nového měsíce, Zatmění a atd…(Podpořena svou vírou, že Půlnoční slunce je hodno uveřejnění - to si teď myslí i má matka - po dočtení prvních jedenácti kapitol, si myslí, že je to báječné a říká, že bych se do toho měla vrhnout.)
A protože nechci čekat roky, než knížka vyjde, tady je originální Edwardova verze Bellina prvního dne na Střední škole ve Forks, první kapitola Půlnočního slunce(viz výše).












