Část druhá
"Je zraněná? Co jsi viděla?"
"Viděla jsem něco, co by, myslím, mohla být její schopnost! No tak, pojď!" Alice a já jsme seběhly dolů po schodech a zastavili pár stop od Esme a Ellie, které si hrály na schovávanou - peek-a-boo. "Jako v mé vizi." Zašeptala jsem. Alice se na mě zahleděla. "Dojdi pro Carlisleho." Požádala jsem. Přikývla a pádila směrem k Carlisleově pracovně.
"Co se děje, Bello?" Optala se Esme, ruce ji poklesly od tváří. Zakroutila jsem hlavou.
"Nic, jen si s ní hraj... jako kdybych tu nebyla." Esme se usmála, potom navázala na místo, kde skončila.
"Peek-a-Boo! Peek-a-boo!" Esme cukrovala, přesně jako v mé vizi. Carlisle s Alicí byli v mžiku po mém boku. Dychtivě sledovali Ellie.
"Gaog bla blag!" Pištěla Ellie. Alice se smála, dlaní si zakrývala pusu.
"Pošetilá, Ellie!" Řekla Esme smála se a rozpustile ukazovala na Ellie.
"Přímo teď." Zašeptala jsem Carlisleovi. Podíval se na Ellie důkladněji. Potom se to stalo.
Ellie se natáhla pro uschlou slunečnici a Esme ji přisunula k židličce skoro Ellie pod nos, přesně tak jak se to stalo v mé vizi. Tehdy se slunečnice probudila k životu, vylétla nahoru, zářivě žlutá se rozvibrovala na pozadí bílých stěn domu. Všichni byli ohromení, když se dívali na Ellie, která se pořád chichotala nad slunečnicí.
"Tak tedy jsme objevili její schopnost." Pronesl Carlisle, prohrábl Ellieniny bronzové kadeře.
"A...?" Zeptala jsem se.
"Může vracet věci zpátky k životu." Crliseův hlas byl plný naděje.












