close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Až do konce věků: Kapitola šestá – žlutá

13. března 2008 v 18:14 |  Twilight Series → Fanfiction
Část první
Ellie se uvolnila, když jsem stále zpívala...falešně, měla bych dodat. Když jsem viděla, že nemůže spát, nečekala jsem, až zavře oči a nechá se unášet spánkem. Chtěla jsem, aby Ellie poznala svého otce se vším, co bylo v mých silách ji ukázat. Chystala jsem se jít nahoru do Edwardova pokoje, abych ho Ellie ukázala, ale potom se skrz dveře do pokoje přiřítila Alice.
"Bello! Venku jsou dychtivý upíři, čekají na nového člena rodiny. No tak!" Vysprintovala z hlavních dveří se mnou a Ellie v těsném závěsu. Všichni byli venku, chodili do kola. Emmett pěstí s tříštěním dřeva porazil kmen stromu k zemi, Rosalie si upravovala vlasy, Esme dělala seznam nějakých věcí, Jasper trpělivě čekal, než se Alice vrátí a Carlisle si prohlížel Esmin seznam, poukazoval na některé body a něco vyškrtl.
"Potřebujeme postýlku..." Podotýkal Carlisle tiše k Esme. Zdálo se, že si nás nikdo nevšiml, když jsme vyšli ven.
"Nemůže spát, Carlisle!" Poukázala Esme. Carlisle zagestikuloval směrem k domu.
"No a, všichni máme pohovky ve svých pokojích, abychom si mohli odpočinout!"
"Ano, no potom… myslím, že by ta postýlka měla být růžová." Zaševelila Esme něžným tónem v hlase.
"Haló?" Zeptala se Alice, ohlásila nás. Rosalie byla jako první u nás, šťouchla do Alice a potom se podívala na Ellie. Zakřenila se.
"Ano! Holčička! Věděli jsme to!" Zvolala Rosalie nahlas.
"Ty jsi jim neřekla, zda to je holčička nebo chlapeček?" Zeptala jsem se Alice. Přikývla.
"Řekla, ale nevěřili mi." Jasper a Emmett kousek poodstoupili. Esme se nějakým způsobem dostala ke mně.
"Myslel jsem si, že žertuješ." Zabručel Jasper. Emmett zasmušile přikývla a potom se na jeho tváři objevil úsměv.

"Možná Ellie bude sportovně nadaná!" Jasper šťouchl Emmetta stejným způsobem jako Rosalie Alici.
"Ech.. Haló? Nikdy nebude sportovně nadaná. Byla jsem nemehlo! Má přeci v sobě něco ze mě." Poukázala jsem.
"Edward je její otec. Nejrychleji běhal." Zamumlal Emmett, potom si zakryl pusu. "Promiň, Bello."
"To je v pohodě. Jsem v pořádku, přísahám."Usmála jsem se směrem k rodině, ale uvnitř jsem byla zdrcená.
"Možná, že bude dobře běhat." Všichni okamžitě začali diskutovat, vyvolávaly Ellieniny možné vlastnosti.
"Bude nemehlo!"
"Bude se červenat... pořád!"
"Bude umět moc hezky zpívat a hrát na klavír."
"Ano, bude milovat hudbu."
"Bude génius!"
"Pořád si myslím, že bude běhat opravdu rychle!"
"Bude milovat vyšňořování se!"
"Ne! Oni Bella ani Edwrd neměli rádi vyšňořování se, proč by to tedy měla mít ráda Ellie?" Prohlásil Jasper hlasitěji než ostatní.
"Protože Rosalie a já jsme její tety!" Zapištěla Alice. Jasper něco zahučel a potom se usmál.
"Jsem babička!" Vískala potěšením Esme. Nemohla jsem ji to mít za zlé. Konečně měla dítě, o které by se mohla starat poté, co ztratila své vlastní dítě, když byla člověkem. Carlisle obtočil ruce okolo Esmina pasu.
"Mám otázku, jaká je její schopnost?" Zvolal CArlisle. Potom začala naprosto nová debata.
"No, jaká je Bellina schopnost? Nikdy jsem na to nepřišla." řekla Alice.
"Bello dokáže kontrolovat své tělo svou myslí." Vysvětloval Carlisle, usmíval se. Všichni byli zticha.
"A to znamená...?" zeptala se Rosalie.
"Bella dokáže kontrolovat své tělo svou myslí. Pro příklad dokáže kontrolovat svou žízeň jenom pouhými myšlenkami. Přímo teď nebo i navždy, pokud si to tak vybere, nebude nikdy cítit krev nebo nikdy nedostane žízeň. Také pravděpodobně může kontrolovat svou váhu, zrak, sluch, rychlost a vzhled. Bella patrně taky může napodobit schopnosti ostatních upírů."
"Wau. Sladké." Prohlásil Emmett po dlouhé chvíli ticha.
"Paráda." Vydechl Jasper. Všichni byli ohromeni. Jasper se pohnul dopředu. "Teď zkus napodobit mou schopnost."
"Bello, myslím si, že jenom musíš chtít mít Jasperovu schopost, myslet, že ji máš, potom ji budeš mít i ve skutečnosti." Instruoval Carlisle. Přikývla jsem a pak zavřela oči. Usilovně jsem myslela na to, že mám Jasperovu schopnost, že ji teď potřebuji. Potom jsem zčista jasna byla bombardována emocemi vzrušení a naděje.
"Funguje to! Cítím emoce všech!" Vykřikla jsem. Zalykala jsem se pocity pýchy a štěstí a... žárlivosti.
"Můžeš měnit svůj vzhled?" Zasyčela Rosalie. Vzhlédla jsem k ní, potlačovala úsměv. Pokrčila jsem rameny.
"Počkat!" nabádal Jasper. "Snaž se a pokus se v nás vyvolat nějakou emoci…" Přikývla jsem a soustředila jsem se na můj pocit humoru, která inspirovala Rosalie. Zčista jasna všichni propukli v smích.
"Teď svou převzatou schopnost vypni." Dával pokyny Carlisle. Udělala jsem, jak říkal a potom se všichni přestali smát. "Úžasné." Zamumlal, otočil se se čelem k Ellie. "Teď už můžeme čekat jenom na to, až se projeví tvé schopnosti." Všichni se shlukli okolo mě, dívali se na miminko v mém náručí.
"Vypadá jako Edward." Rosaliin hlas byl poklidný. Zarmouceně se na mě podívala. Nebyla jsem jediná, kdo miloval Edwarda.
"Ano."
"Bello! Chci, aby si vyzkoušela mou schopnost!" Zakřičela Alice, tlačila mě do svého pokoje. Zachichotala jsem se a potom promluvila.
"Dobře, bude tě to něco stát."" Alice na mě zmateně pohlédla. "Dělám si legraci!"
Ellie zrovna hlídala Esme. Měla jsem pocit, že to Esme zvládne lépe než já bych dokázala, během Ellienina dětství. Ale neprotestovala jsem. Neměla jsem ponětí, jak se starat o novorozence a Esme vždycky chtěla dítě.
"Alice na mě hleděla se zvláštním výrazem. "Pospěš!"
"Ach, promiň. Tak teď." Zavřela jsem oči a soustředila jsem se na to, že potřebuji Alicinu schopnost. Najednou představa skočila do mé hlavy.
Ellie seděla na své židličce, chichotala se něčemu, co dělala esme. Esme přešla k Elli, a hrála si s ní na schovávanou - Peek-a-boo...
"Peek-aboo! Peek-a-boo!" Cukrovala Esme na Ellie, které si hrála s Esmininými karamelově zbarvenými vlasy.
"Gaog bla blag!" zapištěla Ellie, pořád se hihňala.
"Pošetilá, Ellie!" řekla Eesme, ukázala na Eellie. Zčista jasna něco upoutalo Elliininy oči. Ellie se natahovala pro něco na kuchyňskou linku (což byla samozřejmě jen rekvizita). Esme přesunula objekt jejího zájmu směrem k Ellienině židličce. Byla to slunečnice v květináč a nevypadala zrovna nejlíp. Původně jasně žluté okvětní lístky byly nebezpečně blízko k černé. Její stonek byl povadlý a půda byla vyschlá.
Ellie se usmála a začala se soustředit na slunečnice. Uschlá slunečnice skoro okamžitě vylétla nahoru ze změti suché hlíny a její okvětní lístky znovu zežloutly. Květina byla zdravá, Ellie se znovu zachichotala a Esme zůstala stát, vypadala šokovaně.
Rychle jsem otevřela oči a zjistila, že na mě Alice znepokojeně zírá.
"Fungovalo to?" Zeptala se. Pomalu jsem přikývla a potom se postavila.
"Musíme se podívat za Ellie!" Vykřikla jsem. Alice se postavila vedle mě a vypadala vyděšeně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama