Část druhá
Rychle jsem se posadila, má tvář se rozjasnila nadějí. "Opravdu?"
"Ano." Povzdechl si Edward.
"Děkuji, Edwarde. Děkuji!" Zakřičela jsem a začala plakat. Pevně jsem ho objala, potom se zahleděla do jeho topazových očí: "Miluji tě." Edward se usmál, ale jeho andělská tvář byla stále ztrápená.
"Taky tě miluji, Bello." Zašeptal mi Edward do vlasů. Zvedl hlavu. Políbil mě, příliš krátce. Podotkl, snažil se zamaskovat bolest v očích: "Ale teď si musíme užít trochu zábavy."
"Ano." Zahučela jsem, snažila se znít jako děvče od vedle. Edward mě zvednul a postavil na nohy, potom naklonil svou božskou tvář blíž ke mně.
"Ale předtím si musíš tohle svléct." Zašeptal mi do ucha, zatahal za rukáv mého oděvu. Trhla jsem sebou a potom si pomalu svlékla tričko a nechala ho klesnout na písek. Edward zíral na mé tělo poněkud příliš dlouho. Takže jsem ho škádlivě plácla na ruku. Pravděpodobně nic neucítil.
"Edwarde!"
"Promiň, ale vypadáš nádherně." řekl ostýchavě, přitáhl si mě blíž k hrudi, která, jak jsem si všimla, byla zahalená.
"Pokud já musím nosit... tohle." zvolala jsem, ukazovala na modré plavky: "Potom si ty musíš svléct svou košili." Začervenala jsem se šarlatovou. To určitě vyznělo špatně. Ne špatně, protože to je to, co jsem chtěla, ale protože jsem to formulovala jinak...
Zasmál se: "Půjdeš si potom se mnou zaplavat?" I kdybych řekla ne, jistě by mě tam dovlekl sám.
"Jistě."
"Dobře, potom tedy..." Zakřenil se, pak ze sebe svlékl košili, odhalil tím svou perfektně vymodelovanou hruď. Pokračovala jsem ve vrhání zamilovaných podhledů na něj, dokud mě nepopadl za ruku a nedovlekl k oceánu.
"Teď, jsme si vyrovnáni." řekl, zatímco burácel smíchem. Vrhli jsme se do moře, drželi se přitom za ruku a strávili odpoledne v užívání si přítomnosti toho druhého. Potom Slunce začalo zapadat a my vyjeli zpátky k domu.
Převlékla jsem se do suchých šatů a vkročila dolů. Dům byl moderní plážový domek, ale neměl tolik půvabu jako měl náš dům ve Forks, ale nicméně velký a krásný. Dokázala jsem se dostal dolů po schodech, bez toho, abych upadla, ale bylo překvapivé, když jsem dosáhla konce schodiště a spatřila, jak na mě každý hledí. Edward vypadal truchlivě.
"Bello..." Carlisle ke mně promluvil. Otočila jsem se, abych na něj pohlédla: "Jsi připravená, aby tě Edward pře-"
"Ano!" Vyjekla jsem, přerušila ho.
"Dobře." řekl Carlisle. Otočil se k Edwardovi, potom k ostatním. "Měli byste možná odejít." Alice se na mě povzbudivě usmála a potom spolu s ostatními opustila pokoj. Carlisle dal pokyn Edwardovi, aby přišel ke mně blíž. Nerad uposlechl. Edvard mě vzal za ruku.
"Bello, Edward tě teď kousne. Bude to hodně bolet, ale musíš zůstat uvolněná. Ujistím se, že je všechno s přeměnou v pořádku a potom tě tu nechám o samotě s Edwardem." Vysvětloval Carlisle důkladně.
Zachvěla jsem se, ale Edward držel mou ruku pevněji. Všechno bude v pořádku, když je se mnou Edward.
"Dobře. Edwarde?" Zeptal se Carlisle.
"Edward se naklonil k mému tělu a přitiskl naposled své rty na mé a potom zašeptal: "Miluji tě."
"Taky tě miluji, Edwarde." řekla jsem. A potom se ke mně sklonil, přitlačil své rty k mému krku a potom mě kousl.
Bolest zachvátila mé tělo, připomínala oheň, který se šířil, z ruky na nohu, a postupoval dále. Vykřikla jsem bolestí.
"Edwarde! Zastav ten oheň! Edwarde!" zaječela jsem. Edward ustoupil o krok zpátky, směřoval ke mně, ale Carlisle pochopil.
"Edwarde! Ne! Nemůžeš vysát ten jed! V jejím těle koluje příliš mnoho jedu. Je příliš pozdě." Krotil ho Carlisle. Edward burácel.
Bolest mi stoupla do hlavy a paralyzovala mi celé tělo. Carlisle dokončil kontrolování přeměny. Zaslechla jsem, že všechno je v pořádku. Carlisle opustil pokoj a nechal mě s Edardem. Edward mě držel za ruku a snažil se mě ukonejšit.
"Ššš. Bello. To je v pořádku. Brzy to skončí. Brzy." Šeptal Edward. Můj sluch si už začal zvykat. Edward vylezl vedle mě na postel v Edwardově pokoji, kam mě přesunuli. Edward pro mě koupil postel, potom co jsem se přistěhovala. Poslední věc, kterou jsem cítila, byla Edwardova studená ruka na mém krku, tišící největší bolest.
Ty tři dny plynuly pomalu v mém zamlženém polospánku. I přes všechnu bolest jsem cítila, že Edward nikdy neopouští můj bok. Tu a tam zašeptal povzbudivá slova a velmi tiše mě uklidňoval, poněkud z větší vzdálenosti od mé hlavy, protože si dobře uvědomoval, že moje slyšení je velice citlivé. Když Edward příležitostně zašeptal, slyšela jsem to tak nahlas, jako kdyby vedle mě právě vzlétalo letadlo. Mnul mi záda a líbal mě do vlasů pokaždé, když jsem zafňukala nebo sebou házela bolestí. Byla jsem mu nekonečně vděčná.
Byla jsem si jaksi vědomá toho, jak dlouho jsem se přeměňovala. Byla jsem si skoro jistá, že uplynuly přesně tři dny od doby, kdy mě Edward kousl. Snažila jsem se vyptávat Edwarda, jak dlouho ta bolest bude pokračovat, ale moje ústa nespolupracovala. Pálení hluboko dole v mém hrdle bylo příliš těžké zvládnout.
Někdy mě navštívila Alice, sedla si vedle mě na postel, promlouvala k Edwardovi. Edward mě jednoduše objímal pažemi a snažil se odpovídat bez toho, aby poranil mé uši. Rosalie a Emmett také občas přišli do Edwardova pokoje. Mé rozmazané vize mi říkaly, že vždycky vyhlíželi soucitně k Edwardovi. Někdy si s ním povídali. Carlisle přicházel často spolu s Esme, aby zkontroloval můj pokrok. Ta mi otírala mé měnící se vlasy a studené čelo vlhkou žínkou.
Jasper mě nikdy nepřišel navštívit, Edward mi vysvětloval, že je to proto, že má vůně krve je příliš silná, a já usoudila, že to ještě Jasper nedokáže zvládnout. To bylo pravděpodobně důvodem, proč mě Edward během mé přeměny nikdy nepolíbil.
z ničeho nic otřesná bolest protékající mým tělem, dosáhla srdce. Bolelo to mnohem víc než ta bolest, kterou jsem prošla v posledních několika dnech.
"Edwarde," zalapala jsem po dechu. "Srdce... pomoc!" A byla to pravda; ta trhavá bolest znamenala, že mé srdce za chvíli zastaví. Edward vyskočil na nohy a zakřičel, "Carlisle! Bellino srdce. Zastavilo." Horečně přecházel po pokoji upíří rychlostí. Zdálo se, že si potom Edward vzpomněl, že jsem na pokraji smrti. Uh..no tohle?
Edward přeběhl přes pokoj a vzal můj obličej do svých mramorových dlaní.
"Bello, jen zůstaň klidná. Carlisle tu bude brzo, takže-" Uklidňoval mě Edward, byl přerušen Carlislem, který vtrhnul do pokoje.
"Edwarde! Zkontroluj jí čelo. Ujistím se, že všechno pokračuje dobře a-" řekl Carlisle. Edward mi položil ruku na hlavu. Stále byl studený jako led a já přemýšlela, jestli se stalo něco špatného.
"Pálí. Je to zlé?" Mohla jsem zaslechnout obavy zabalené v jeho hlase.
"Ne, to jen znamená, že-" Vysvětloval Carlisle.
Potom se mé srdce zastavilo.












