Část druhá
"Jak dlouho... bude Edward ještě žít?" Pokud dostanu dost času, možná by se mohlo Edwardovi dařit lépe.
"Den nebo dva... než zemře." Odpověděl Carlisle ponuře. Zalapala jsem po dechu a začala vzlykat. Carlisle mě vzal za ruku a usmál se na mě. "Edward... by tě nikdy nenechal zachránit jeho. Chtěl by, aby si zachránila dítě." Povzdechla jsem si a přitom se trochu zasmála.
To byla pravda. Nikdy bych nešla proti Edwardovu mínění v téhle záležitosti. Nějakým způsobem by mě přesvědčil, abych ho nechala zemřít a zachránila dítě. A já bych podlehla jeho propalujícím zeleným očím. Ale nebyla jsem připravená to ještě udělat. Nikdy nebudu připravená.
"Máš pravdu. Edward by chtěl..." Byla jsem přerušena hlasitým pípajícím zvukem. Otočila jsem se a podívala se do Carlisleových očí.
"To je Edward." Zakřičel. Proklestila jsem si cestu ke dveřím a trhem ji otevřela. Carlisle byl přímo za mnou, když jsem běžela k Edwardovu boku. Jeho monitor srdeční činnosti ukazoval zrychlení a já si nebyla jistá, co se stalo.
"Co se děje?" zaječela jsem. Carlisle prováděl něco z Edwardovým monitorem a vypadal poněkud znepokojeně.
"Edward! Jeho srdce bije příliš rychle. On umírá!" Křičel Carlisle, jeho oči prohlížely Edwarda. Začala jsem plakat ještě víc a odhodila si uvolněné vlasy přes rameno a sklonila se dolů.
"Edwarde!" plakala jsem. Edward se nekontrolovatelně třásl a potil. Cítila jsem, že díra, která jednou zaplňovala mé srdce, se začíná znovu otevírat. "Edwarde, ne!" Třásla jsem se strachem a otočila se ke Carlisleovi. "Kousni mě, Carlisle, přeměň mě! Teď!"
"Je mi líto, Bello... Je příliš pozdě. I kdybych tě kousl, umřel by. Je tak blízko... tak blízko..." Zašeptal Carlisle, ustoupil o krok od Edwardova vyčerpaného těla. Kdyby mohl plakat, slzy nás obou by zaplavily podlahu.
"Edwarde! Odpověz mi!" Plakala jsem, přitiskla ruce na jeho rozpálenou tvář. Edward stočil svou nádhernou tvář ke mně, jeho oči napuchlé. "Edwarde? Miluji tě! Prosím... ne..."
"Bello, mrzí mě to. Omlouvám se. Snažil jsem se bojovat... je mi to líto..." Mumlal, smrt nad ním vítězila.
"Edwarde, prosím. Ne! Nemůžeš umřít! Já... já... kvůli nám. Prosím!" křičela jsem, tiskla své rty na Edwardovu tvář.
"Nás?" Zamumlal.
"Já... já... jsem těhotná, Edwarde! Prosím... kvůli našemu dítěti! Neumírej!" šeptala jsem mu do ucha.
Edwardovi oči se rozšířily a monitor srdeční činnosti ukazoval ještě větší zrychlení. "Řekni našemu dítěti, že vás oba miluji. Nikdy nepřestanu..." Promluvil Edward tiše. "Zpívej mu naši ukolébavku... tak na mě bude moct vždycky vzpomínat..."
"Ne! Edwarde! Nemůžu tě ztratit!" Plakala jsem, slzy mi zamlžovaly zrak.
"Miluji tě, Bello."
"Miluji tě, Edwarde. Prosím... ne..." Kroutila jsem hlavou. Carlisle seděl v křeslu, hlavu měl složenou do dlaní.
Potom nám monitor srdeční činnosti řekl, že Edward zemřel, jediným posledním píp! Potom jsem se zhroutila do Edwardových studených nehybných paží, černota se uzavřela nade mnou.












