Lauřin svět
Mám tu pro vás novou povídku, Lauřin svět, autorkou je Leya a zdroj je zde!
"Tati, vážně se musíme stěhovat?" To byla asi dost hloupá otázka. Podle toho se na mě otec také podíval. Zlaté oči, krásnící se na ještě půvabnější tváři mě pobaveně pozorovaly. Zakroutil hlavou a blonďaté vlasy, střižené na krátko, se mu rozlétly do stran. Do kufru našeho černého BMW hodil poslední tašku a s bouchnutím zavřel prostorný kufr.
"Kdybychom měli na výběr, víš, že bychom zůstali." Ovšem, on, jako upír a já, jako poloupírka jsme vypadali pořád stejně mladě. I když mě je opravdu sedmnáct, zato otci asi tak…tři sta let?? Kdo ví. Od pravých upírů jsem se výrazně lišila. Na slunci jsem nezářila, měla jsem modré oči, nežíznila jsem po lidské krvi, no, je toho prostě hodně. Táta říká, že jsem asi ta nejmocnější bytost, co se prochází po této planetě. To určitě…. Obsadím své obvyklé místo spolujezdce a zapnu si pás. Sice mi koluje v žilách krev, jedovatá jak pro upíry, tak pro vlkodlaky, mohu, ale nemusím spát, při čemž se mi zázračnou rychlostí hojí rány a já se potom cítím svěží a v plné síle, ale to neznamená, že jsem ta nejmocnější bytost na tomto světě. Otec prostě moc fantazíruje.
"Jak dlouho pojedeme??"
"Zítra tam budeme." Usměje se na mě a nastartuje motor. Naposledy se podívám na náš dům, snad ho nevidím naposledy, stejně jako celé tohle město. Auto se rozjede. Sbohem domove. Určitě to tu nevidím naposled. Až se mi bude stýskat, použiji jeden z mnoha mích darů a transportuji se sem. Dokážu se během vteřiny transportovat z místa na místo, nezávisle na vzdálenosti. Je to fantastické.
Po malé chvíli opouštíme malé městečko. Odfouknu si z čela neposlušnou ofinu havraních kadeří a položím hlavu na sklo v okénku.
"Jak pokračuješ v imunitě?"
"Cože?"
"Ptám se, jak pokračuješ v posilování mysli."
"Aha, jo, dobře." Zamumlám. Tohle téma nenávidím. Ten jeho pyšný pohled, prostě opruz.
"Myslíš, že už jsi imunní proti ostatním darům?" On nedá pokoj!
"Už dávno, tati…." Cokoliv za trochu klidu. I přes život upíra jsme vegetariáni, teda, co se týče lidské krve. Má matka byla člověk. Nevím jak se to rodičům povedlo, upíři nemohou mít děti, ale já jsem přišla na svět jako upír…poloupír. Má to své výhody. Rodiče se milovali, ale má matka před pěti lety umřela a od té doby žiji jen s otcem.
















