Březen 2008

Lauřin svět - část první

31. března 2008 v 15:01 Twilight Series → Fanfiction
Lauřin svět

Mám tu pro vás novou povídku, Lauřin svět, autorkou je Leya a zdroj je zde!
"Tati, vážně se musíme stěhovat?" To byla asi dost hloupá otázka. Podle toho se na mě otec také podíval. Zlaté oči, krásnící se na ještě půvabnější tváři mě pobaveně pozorovaly. Zakroutil hlavou a blonďaté vlasy, střižené na krátko, se mu rozlétly do stran. Do kufru našeho černého BMW hodil poslední tašku a s bouchnutím zavřel prostorný kufr.
"Kdybychom měli na výběr, víš, že bychom zůstali." Ovšem, on, jako upír a já, jako poloupírka jsme vypadali pořád stejně mladě. I když mě je opravdu sedmnáct, zato otci asi tak…tři sta let?? Kdo ví. Od pravých upírů jsem se výrazně lišila. Na slunci jsem nezářila, měla jsem modré oči, nežíznila jsem po lidské krvi, no, je toho prostě hodně. Táta říká, že jsem asi ta nejmocnější bytost, co se prochází po této planetě. To určitě…. Obsadím své obvyklé místo spolujezdce a zapnu si pás. Sice mi koluje v žilách krev, jedovatá jak pro upíry, tak pro vlkodlaky, mohu, ale nemusím spát, při čemž se mi zázračnou rychlostí hojí rány a já se potom cítím svěží a v plné síle, ale to neznamená, že jsem ta nejmocnější bytost na tomto světě. Otec prostě moc fantazíruje.
"Jak dlouho pojedeme??"
"Zítra tam budeme." Usměje se na mě a nastartuje motor. Naposledy se podívám na náš dům, snad ho nevidím naposledy, stejně jako celé tohle město. Auto se rozjede. Sbohem domove. Určitě to tu nevidím naposled. Až se mi bude stýskat, použiji jeden z mnoha mích darů a transportuji se sem. Dokážu se během vteřiny transportovat z místa na místo, nezávisle na vzdálenosti. Je to fantastické.
Po malé chvíli opouštíme malé městečko. Odfouknu si z čela neposlušnou ofinu havraních kadeří a položím hlavu na sklo v okénku.
"Jak pokračuješ v imunitě?"
"Cože?"
"Ptám se, jak pokračuješ v posilování mysli."
"Aha, jo, dobře." Zamumlám. Tohle téma nenávidím. Ten jeho pyšný pohled, prostě opruz.
"Myslíš, že už jsi imunní proti ostatním darům?" On nedá pokoj!
"Už dávno, tati…." Cokoliv za trochu klidu. I přes život upíra jsme vegetariáni, teda, co se týče lidské krve. Má matka byla člověk. Nevím jak se to rodičům povedlo, upíři nemohou mít děti, ale já jsem přišla na svět jako upír…poloupír. Má to své výhody. Rodiče se milovali, ale má matka před pěti lety umřela a od té doby žiji jen s otcem.

Gambrinus šalina

31. března 2008 v 14:58 Ochutnávky z galerie
Jeden obrazek je ještě v galerii!

Hod rakví...

31. března 2008 v 14:40 → Různé
Hod rakví, ovládá se šipkou doprava (zvyšuješ rychlost) a jakmile dorazíš na červený asfatl zabrzdi mezerníkem. =o) Hru najdeš zde!

→ Zktatky pro Alt

31. března 2008 v 14:36 → Různé
Alt + 1 ☺
Alt + 2 ☻
Alt + 3 ♥
Alt + 4 ♦
Alt + 5 ♣
Alt + 6 ♠
Alt + 7 •
Alt + 8 ◘
Alt + 9 ○
Alt + 10 ◙
Klik na celý článek →

Pár vtípku...

31. března 2008 v 14:35 Vtipy
Smím? zve mladík slečnu do tance.
"Smíte, ale nejprve si zatancujeme!"
Žena myslí buď na nic anebo na něco podobné.
Povídá žena manželovi: "Já si skočím na pět minut k sousedce a ty mezitím nezapomeň každou půlhodinu zamíchat kaši..."
Vizita v porodnici: "Tak maminko, kdy se vám to narodilo?" - "26.dubna" - "A vám" - "26.dubna" - "A vám?" - "Také 26.dubna!" - "A neříkejte, že i vám 26.dubna!" - "Ne, já tenkrát na tom školení chyběla!"

Jak vypadá peklo...

31. března 2008 v 12:26 Vtipy
Umře hříšník a přijde do pekla. Hned u brány se ho ujme usměvavý, žoviální ďábel a ptá se, do kterého oddělení by chtěl přijít, a protože trochu zmatený hříšník neví, vezme ho na exkurzi.
Otevře první oddělení, kde probíhají nevázané sexuální orgie všude nádherné ženské, souloží se ve všech myslitelných pozicích a počtech - a všichni chlapi jsou neustále při síle, nikdo se nikdy neunaví.
"Tady jsou záletníci," vysvětluje ďábel a vede nováčka do dalšího oddělení, kde zase probíhá velkolepý flám. Všichni pijí, sklenice nejsou nikdy prázdné a oni se nikdy neopijí.
"Tohle je peklo pro pijáky," říká ďábel.
Otevře dveře do další části, kde se zase holduje hazardu - karty, ruleta, kostky a každý stále vyhrává.
"To je oddělení pro hráče," povídá ďábel.
Pak otevře poslední dveře - a za nimi peklo, jak se o něm vypráví rohatí čerti přikládají pod kotle, píchají nebohé hříšníky vidlemi, všude ve rozléhá křik a nářek trýzněných.
"Tohle je peklo pro křesťany," provídá ďábel. Pokrčí rameny a skoro omluvně dodá: "Voni to tak chtěli..."

Když Pepík vyzvedává přítelkyni...

31. března 2008 v 12:07 Vtipy
Z Pepíka vyrostl pohlednej, žádoucí frajer s vlastním autem. Jednoho dne si jde vyzvednout svojí holku Anču na rande. Když přijde k ní domů, otevře její otec a pozve ho dál. "Anča ještě není hotová, tak se posaď, hochu." vybídne ho. Pepík si sedne a otec se ptá, co mají dneska v plánu.
Pepík zdvořile odpoví, že nejspíš zajdou někam do cukrárny a pak do kina.
Tatík na to: "A proč si vy dva nevyjedete někam zaprcat? Slyšel jsem, že to dneska dělají všichni mladí."
Pepík jen tak nevěřícně kouká a pak otce požádá, aby to zopakoval.
"Ale klidně," povídá tatík, "naše Anča přece prcá strašně ráda.Kdybychom jí nechali, prcala by celou noc."
Pepíkovi pomalu vylejzají oči z důlku.
Za pár minut sejde Anča dolů a hlásí, že můžou vyrazit. Asi za dvacet minut na to vlítne Anča zpátky domů, práskne dveřma a řve na otce:
"Sakra tati, říká se trsat!"

Jak dlouho vydržíš? =o)

31. března 2008 v 11:56 → Různé
Jak dlouho vydržíš? Klikni na červený čtverec a tahej ho po bílém poli co nejdéle tak, aby se nedotkl modrých objektů ani černého kraje.
Pokud vydržíš víc než 18 sekund jsi frajer! =o)
Hru najdeš zde!

Navstevnost za tyden (24.3.2008 - 30.3.2008)

31. března 2008 v 11:47 Návštěvnost
Navstevnost za minuly tyden (24.3.2008 - 30.3.2008) je:
Pondeli: 42
Utery: 55
Streda: 58
Ctvrtek: 61
Patek: 69
Sobota: 0 wow
Nedele: 44

Celkem: 329
Ale i tak diky, jsem rada, že sem chodíte a doufám, že se Vám tu líbí!
Pluviassol

Krátký program a volná jízda Tomáše Vernera z MS 2008

26. března 2008 v 17:50 → Kraso
Krátký program
Volná jízda



Až do konce věků: Kapitola devátá – Stříbrná a zlatá

17. března 2008 v 13:40 Twilight Series → Fanfiction
"Bello…" začal, vzal mě za ruku.
"Edwarde, jsi připraven uvidět svou dceru?"
Mohla jsem zaslechnout, že se jeho dýchání trochu zrychlilo, když přikyvoval. "Ano."
"Dobře." Zhluboka jsem se nadechla a namířila si to spolu s ním do domu. Edward pokrčil nos. "Co?"
"Slyším, co všechny dvojice v tomhle domě právě dělají." ušklíbl se Edward. Zahihňala jsem se.
"Pořád můžeš číst myšlenky?" Zeptala jsem se zvědavě.
"Bohužel." Pohledl na mě Edward. "Kde je?"
"Ve tvém pokoji. Ukázala jsem jí ho dnes poprvé. Dveře byly vždy zavřené, tedy až do dneška. Bylo to příliš těžké." Připustila jsem. "Ellie tě vrátila zpátky, však víš. To je její schopnost. Musela vidět tvou fotku a chtít, aby si byl s ní, se mnou." Edwardovi topazové oči zněžněly a stiskl mi prsty na ruce.
"Jsem tady, teď. Navždy."

Navstevnost za tyden (10.3.2008 - 16.3.2008)

17. března 2008 v 6:37 Návštěvnost
Navstevnost za minuly tyden (10.3.2008 - 16.3.2008) je:
Pondeli: 52
Utery: 48
Streda: 50
Ctvrtek: 61
Patek: 45
Sobota: 39
Nedele: 56

Celkem: 351

Až do konce věků: Kapitola osmá – Bílá

16. března 2008 v 20:54 Twilight Series → Fanfiction
"Šššš." A s tímto mě muž, který vypadal jako Edward, políbil. Uvědomila jsem si pak, že tu Edward být nemůže, že mě nemůže držet v náručí tady na zemi. Byl mrtvý. Musela jsem ten fakt pochopit. Pravděpodobně jsem nechala své sny utéci za hranici logiky.
"Uchh," Zasténala jsem. Odtlačila jsem halucinačního Edwarda od sebe a začala si čistit oblečení od sebemenší špíny. Halucinační Edward vypadal ublíženě, jeho oči se proměnily v led.
"Bello?" Zeptal se mě nesmlouvavě halucinační Edward s kamennou tváří. Lehce jsem se plácla na pusu, snažila jsem se osvobodit od svých snů.
"Vzbuď se, Bello. No tak!" Říkala jsem si a začala vstávat. Halucinace Edwarda mě vzala do náruče. Byl skutečný?
"Jsi vzhůru, Bello." Jeho hlas zněl, jako by si sám nebyl zcela jistý, že ho vnímám.
"Jsi... mrtvý, Edwarde. Ty nejsi skutečný." Zamumlala jsem, slzy mi řinuly z pod víček. Edward se ke mně naklonil a setřel mi slzy z tváří.
"Nejsem mrtvý. Už ne, Bello." Hleděl na mou tvář a já cítila, že mi oči vylézají z důlků. "Jsi člověk? Pláčeš a máš své hnědé oči, ale nevoní z tebe žádná lidská krev." Zeptal se udiveně.
"Jsem upír, to jen moje schopnost kontrolovat tělo souběžně s myslí. To je proč…" Byla jsem přerušena vlastními myšlenkami. Ellie to udělala. Přivedla Edwarda zpátky k životu! Začala jsem poskakovat okolo jako zajíček na drogách. "Ty jsi opravdu tady? Jsi naživu! Vrátila mi tě!" Křičela jsem, letmo Edwarda políbila. Pobaveně se na mě díval.
"Pochopila jsi něco ohledně mě? Protože já jsem naprosto ztracen." Edwardovo obočí se svraštilo, jeho topazové oči se nepatrně rozzářily. Zarazila jsem se, vdechovala jsem jeho vůni. Ta nádherná vůně uvnitř mě mě stále doháněla k šílenství.
"Jsi zpátky." Zašeptala jsem, vzala jsem si jeho tvář do dlaní. Usmál se, ale viděla jsem na jeho očích, že je pořád zmatený. Edward se naklonil blíž ke mně, měl zavřené oči a zhluboka se nadechoval. "Ellie mi tě vrátila. Ukázala jsem jí tvůj pokoj a tvou fotku a ona tě musela přimět vrátit se zpátky." Můj hlas byl o něco slabší, než jsem doufala.

Až do konce věků: Kapitola sedmá – Edward?

13. března 2008 v 21:42 Twilight Series → Fanfiction
"Wau. Může přivést mrtvé věci k životu?" Vyptávala se Alice.
"Ano, jako třeba mrtvá zvířata nebo uschlé kytky úplně stejně, jako to udělala se slunečnicí. Musím připustit, že se to někdy bude hodit. Ellie bude patrně schopná znovu uzdravit nemocné věci a také možná i lidi s říznutím nebo modřinou. Bude umět léčit." Sděloval nám Carlisle, prohlížel si žlutou slunečnici.
"Wau..." Hlesla jsem v údivu. Byla to velmi zajímavá schopnost, ale i tak jenom jediná otázka se mi vynořovala v mysli. "Carlisle, říkal si, že si lidé přenášejí svoji nejvýraznější nejsilnější vlastnost z období, kdy jsou lidmi, a spolu s ní se stanou upírem. Ellie nikdy nebyla úplný člověk… co tedy její schopnost… jak ji získala?"
"Abych řekl pravdu, nevím." Připustil Carlisle. Zakroutil hlavou a rozesmál se. "Nedává to žádný smysl."
"Ellie je jediná svého druhu." Poznamenala Esme.
"To ona je... to ona je."
"Ellie! Přestaň!" Vypískla jsem. Snažila jsem se Ellie umýt, ale ona si až příliš moc užívala v mydlinkové vodě. "Ellie! No tak, uklidni se!" Žadonila jsem. "Alice!" Zakřičela jsem.
"Ano? Co je, Bello?" Zeptala se Alice, zrovna vkročila do koupelny. Její oči se rozšířily, jakmile spatřila ten bublinkový nepořádek. Propukla v záchvat smíchu.
"Alice! To není zábavné! Nechce mě přestat pocákávat!" Stěžovala jsem si. Ellie se pořád hihňala.
Uběhl měsíc od doby, co se Allie narodila a ona rozhodně nevyrůstala stejně jako normální lidské dítě. Už se učila chodit a byla blízko k tomu, aby běhala. Sotvaže uměla vyslovit některá slova stala se obětí Rosalie a Alice: sedminásobnými únosci dětí za účelem šňoření. Ale Ellie byla tak šťastné dítě, že skutečně tolerovala, že se stává v rukou Alice a Rosalie Bárbínkou. I když to neměla ráda, byla tak hodná, že se nepokusila zdrhnout, tak jako jsem se pokoušela já.
Emmett a Jasper několikrát trávili čas pobíháním s Ellie a oba tvrdili, že má běžecký talent po otci.
"V pohodě, Bello. Jdi od toho. Pomůžu ti." Alice ke mně přistoupila a začala Ellie umívat, která se hned uklidnila, když uviděla Alici.
"Zrádce!" Zašeptala jsem Ellie. Jen se chichotala věnovala se dál Alici. Postavila jsem se, abych se uklidnila a trochu upravila, a pak jsem pohlédla do zrcadla. To bylo poprvé po mé přeměně, kdy jsem se na sebe podívala do zrcadla. Zalapala jsem po dechu.

Až do konce věků: Kapitola šestá – žlutá II.

13. března 2008 v 18:15 Twilight Series → Fanfiction
Část druhá
"Je zraněná? Co jsi viděla?"
"Viděla jsem něco, co by, myslím, mohla být její schopnost! No tak, pojď!" Alice a já jsme seběhly dolů po schodech a zastavili pár stop od Esme a Ellie, které si hrály na schovávanou - peek-a-boo. "Jako v mé vizi." Zašeptala jsem. Alice se na mě zahleděla. "Dojdi pro Carlisleho." Požádala jsem. Přikývla a pádila směrem k Carlisleově pracovně.
"Co se děje, Bello?" Optala se Esme, ruce ji poklesly od tváří. Zakroutila jsem hlavou.
"Nic, jen si s ní hraj... jako kdybych tu nebyla." Esme se usmála, potom navázala na místo, kde skončila.
"Peek-a-Boo! Peek-a-boo!" Esme cukrovala, přesně jako v mé vizi. Carlisle s Alicí byli v mžiku po mém boku. Dychtivě sledovali Ellie.
"Gaog bla blag!" Pištěla Ellie. Alice se smála, dlaní si zakrývala pusu.
"Pošetilá, Ellie!" Řekla Esme smála se a rozpustile ukazovala na Ellie.
"Přímo teď." Zašeptala jsem Carlisleovi. Podíval se na Ellie důkladněji. Potom se to stalo.
Ellie se natáhla pro uschlou slunečnici a Esme ji přisunula k židličce skoro Ellie pod nos, přesně tak jak se to stalo v mé vizi. Tehdy se slunečnice probudila k životu, vylétla nahoru, zářivě žlutá se rozvibrovala na pozadí bílých stěn domu. Všichni byli ohromení, když se dívali na Ellie, která se pořád chichotala nad slunečnicí.
"Tak tedy jsme objevili její schopnost." Pronesl Carlisle, prohrábl Ellieniny bronzové kadeře.
"A...?" Zeptala jsem se.
"Může vracet věci zpátky k životu." Crliseův hlas byl plný naděje.

Až do konce věků: Kapitola šestá – žlutá

13. března 2008 v 18:14 Twilight Series → Fanfiction
Část první
Ellie se uvolnila, když jsem stále zpívala...falešně, měla bych dodat. Když jsem viděla, že nemůže spát, nečekala jsem, až zavře oči a nechá se unášet spánkem. Chtěla jsem, aby Ellie poznala svého otce se vším, co bylo v mých silách ji ukázat. Chystala jsem se jít nahoru do Edwardova pokoje, abych ho Ellie ukázala, ale potom se skrz dveře do pokoje přiřítila Alice.
"Bello! Venku jsou dychtivý upíři, čekají na nového člena rodiny. No tak!" Vysprintovala z hlavních dveří se mnou a Ellie v těsném závěsu. Všichni byli venku, chodili do kola. Emmett pěstí s tříštěním dřeva porazil kmen stromu k zemi, Rosalie si upravovala vlasy, Esme dělala seznam nějakých věcí, Jasper trpělivě čekal, než se Alice vrátí a Carlisle si prohlížel Esmin seznam, poukazoval na některé body a něco vyškrtl.
"Potřebujeme postýlku..." Podotýkal Carlisle tiše k Esme. Zdálo se, že si nás nikdo nevšiml, když jsme vyšli ven.
"Nemůže spát, Carlisle!" Poukázala Esme. Carlisle zagestikuloval směrem k domu.
"No a, všichni máme pohovky ve svých pokojích, abychom si mohli odpočinout!"
"Ano, no potom… myslím, že by ta postýlka měla být růžová." Zaševelila Esme něžným tónem v hlase.
"Haló?" Zeptala se Alice, ohlásila nás. Rosalie byla jako první u nás, šťouchla do Alice a potom se podívala na Ellie. Zakřenila se.
"Ano! Holčička! Věděli jsme to!" Zvolala Rosalie nahlas.
"Ty jsi jim neřekla, zda to je holčička nebo chlapeček?" Zeptala jsem se Alice. Přikývla.
"Řekla, ale nevěřili mi." Jasper a Emmett kousek poodstoupili. Esme se nějakým způsobem dostala ke mně.
"Myslel jsem si, že žertuješ." Zabručel Jasper. Emmett zasmušile přikývla a potom se na jeho tváři objevil úsměv.

Až do konce věků: Kapitola pátá – Bronzová II.

12. března 2008 v 16:29 Twilight Series → Fanfiction
Část druhá
O 2 hodiny později.
"Dobře, Bello. Můžeš to udělat. 1,2,3.." A dětský pláč s ozvěnou naplnil pokoj.
"Děvče!" Zajásala Alice. "Věděla jsem to! Prostě jsem to věděla." Smála jsem se. Začala jsem rodit skoro vteřinu po té, co jsem se připojila k "Válce pohlaví" v mé rodině.
Byla jsem sama v domě s Alicí a Carlislem. Porod byl poměrně bezbolestný, když jsem zablokovala všechnu bolest svou myslí. Taky jsem ho svou myslí urychlila.
"Jak ji pojmenuješ?" Naléhala Alice. Usmála jsem. Už jsem si s tou myšlenkou často pohrávala.
"Elizabeth Alice Masen Cullenová." Odpověděla jsem prostě. Alice zavýskala. "Zkráceně Ellie. Elizabeth po Edwardově matce, Alice po její tetě. Chtěla jsem, aby si uchovala nějakou vzpomínku na svého otce." Alice přikývla, potom vykřikla.
"Jů! Budu ji moct vyšňořovat!" Zakroutila jsem hlavou a usmála se. Carlisle mi podal Ellie po té, co ji umyl, a já jen zalapala po dechu. Měla Edwardovi překrásné bronzové vlasy a zelené oči. Její tvář byla nádherně bledá jako pleť jejích rodičů. Její obličej byl definováním dokonalosti.
"Blahopřeji, Bello. Je krásná." Zvolal Carlisle.
"Je Ellie upír? Nebo člověk? Její oči jsou zelené a ne červené nebo topazové."
"Myslím, že je napůl člověk a napůl upír. Vyroste, a bude asi o rok o dva mladší než si teď ty. Nejpravděpodobněji šestnáct. Nikdy patrně nebude muset jít stejně jako ty, je to díky tvé "dietě", než jsi ji porodila. Ale má upíří reflexy a rychlost."
"Wau. Ta dokonalost…začíná." Zašeptala Alice, pohlédla na Ellie. Jemně jsem se dotkla Ellieniných rtů a usmála se. Ellie jemně zacukrovala a otevřela své obrovské zelené oči ještě víc.
"Bello, chceš teď vstát? Musím vynést en tyhle prostěradla předtím, než se ostatní upíři vrátí zpátky do domu." Přikývla jsem, potom se rychle postavila. Žádná bolest, i když jsem právě porodila, to bylo to, co bylo na bytí upíra nejlepší.
"Půjdu si dát sprchu... páchnu jako krev." Alice přikývla a natáhla se pro Ellie. Očichala jsem Ellie a zalapala po dechu. "Voní přesně jako Edward..." Alice začala přerývaně dýchat po té, co očichala vzduch jako já.

V Brně

12. března 2008 v 16:28 Vtipy
V Brně pije chlápek vodu z kašny. Přijde k němu Brňák a povídá: "Tý,kémo,nechlemté tu vasrůvku z tej kaserne, blejó do teho zkalené machři achčijódo teho morgoši!"
Chlápek se otočí: "Hele pane, já vám vůbec nerozumím, já jsem z Prahy."
"Aha tak to jo", říká Brňák a pokračuje: "Povídal jsem, voda je to dobrá, ale studená, tak pijte pomalu, ať se nenachladíte..."