Únor 2008

První kapitola Zatmění

28. února 2008 v 18:14 Twilight Series → Zatmění
Upozorňuji, že kapitola zde neni celá...

Ultimátum

Přejížděla jsem prsty přes stránku, cítila jsem důlky tam, kde přitlačil perem na papír tak silně, že jej málem promáčkl. Dokázala jsem si ho představit psát to - jak škrábal ten rozzlobený dopis svým kostrbatým písmem, prosekával se řádkem za řádkem, když slova vyšla špatně, možná dokonce přelomil pero ve své příliš velké ruce; to by vysvětlovalo inkoustové cákance. Dovedla jsem si představit tu frustraci, jeho černé obočí se stáhlo a zvrásňovalo jeho čelo. Kdybych tam byla, možná bych se smála. Nezpůsob si mozkové krvácení, Jacobe, řekla bych mu. Prostě se vymáčkni.

Smání se byla ta poslední věc, kterou jsem cítila, že teď dělám, zatímco jsem četla slova, která jsem si už pamatovala. Jeho odpověď na můj úpěnlivý dopis - který přešel od Charlieho přes Billyho k němu, přesně jako druhá třída, jak na to poukázal - nebyla žádným překvapením. Znala jsem podstatu toho, co bude řečeno předtím, než jsem jej otevřela.

Co bylo překvapující, bylo jak moc mě každé přeškrtnutí řádku ranilo - jako kdyby smysl dopisu měl vystřižené kraje. Víc než to, za každým rozzlobeným začátkem se skrývala obrovská tůň utrpení; Jacobova bolest mě zraňovala víc než vlastní.

Zatímco jsem nad tím přemýšlela, zachytila jsem nezaměnitelnou vůni čadícího hořáku vycházející z kuchyně. V jiném domě ta skutečnost, že někdo kromě mě vaří, by možná nebyla důvodem k panice.

Strčila jsem ten pomačkaný papír do mé zadní kapsy a běžela, stihla jsem to za pět minut dvanáct.

Sklenice špagetové omáčky, kterou dal Charlie do mikrovlnky, byla pouze na své první otáčce, když jsem trhem otevřela dvířka a vytáhla ji.

Nakupování s Alicí, 2.část

28. února 2008 v 18:09 Twilight Series → Stmívání
Pokračování předchozího článku, jelikož se mi to tam nechtělo celé vlést tady je zbytek.

Zrudla jsem a vydrápala jsem se zpátky na pohovku, chytila jsem si rukama hlavu. Bylo to moje jídlo; vůně tmavého masa, sýru, česneku a brambor lákavě vířila okolo mě. Alice nesla podnos tak obratně jakoby byla po několik let servírkou, položila jej na stůl vedle mých kolen.

"Potřebuješ bílkoviny." objasňovala, zvedla stříbrný poklop, aby ukázala velikánský řízek a okrasnou bramborovou skulpturu. "Edward s tebou nebude šťastný, pokud tvoje krev bude cítit chudokrevností, až sem dorazí. Byla jsem si skoro jistá, že si dělala legraci.

Nyní, když jsem ucítila jídlo, byla jsem znovu hladová. Jedla jsem rychle, cítila jsem, že se mi vrací síla, když cukry objevily můj krevní oběh. Alice a Jasper si mě nevšímali, sledovali zpravodajství a povídali si tak rychle a tiše, že jsem nedokázala porozumět jejich rozmluvě.

Druhé zaklepání rozeznělo dveře. Vyskočila jsem na nohy, jen taktak jsem se vyvarovala další nehodě s poloprázdným podnosem na konferenčním stolku.

"Bello, musíš se uklidnit." Řekl Jasper, zatímco Alice šla otevřít. Člen administrativního sboru ji podal malou tašku s logem Hiltonu na ní a potichu odešel. Alice ji získala pro mě a tak mi ji podala. Otevřela jsem ji a našla jsem v ní kartáček na zuby, zubní pastu a všechny další nepostradatelné věci, které jsem nechala vzadu svého náklaďáčku. Slzy se mi objevily v očích.

"Vy jste ke mně tak laskavý." Podívala jsem se na Alici a potom na Jaspera, přemožené pocity.

Zpozorovala jsem, že je Jasper obvykle opatrnější na to, aby si udržoval odstup ode mě, takže mě překvapilo, když přišel k mému boku a položil ruku na moje rameno.

"Ty jsi teď součástí sabatu čarodějnic." dobíral si mě, a hřejivě se usmíval. Cítila jsem, jak intenzivní malátnost nenadále pronikla do mého těla; oční víčka byla nějak příliš těžká, abych je zvedla nahoru.

"Velmi rafinované, Jaspere," Zaslechla jsem Alici říkat znechuceným tónem. Její chladné, útlé paže vklouzly pod moje kolena a zezadu mých zad. Zvedla mě, ale byla jsem v limbu dříve, než mě donesla do postele.

Nakupování s Alicí, 1.část

28. února 2008 v 18:07 Twilight Series → Stmívání
(Poznámka: Poznáš části této kapitoly - malé kousky přežily a byly zkombinovány s tím, co je právě teď kapitola 2O "Netrpělivost." Tahle kapitola zpomalovala tempo "pronásledovací" části příběhu, ale měla jsem pocit, jako kdybych odstranila hodně z Aliciny osobnosti, když jsem se té části vzdala.)



Nakupování s Alicí


Auto bylo elegantní, černé a výkonné; jeho okénka měla odstín limuzínově černé. Motor předl jako velká kočka, zatímco jsme spěchali hlubokou nocí.

Jasper řídil jednou rukou, vypadalo to nedbale, ale silné auto letělo kupředu s perfektní přesností.

Alice se mnou seděla na koženém černém sedadle. Nějak, během dlouhé noci, se moje hlava ocitla na jejím krku tvrdém jako žula, její chladné paže mě objímali, její tvář se přitiskla na temeno mé hlavy. Předek její tenké bavlněné halenky byl studený, navlhlý mými slzami. Občas, když se moje dýchání stalo nepravidelné, ona konejšivě zamumlala; svým rychlým, vysokým hlasem, povzbuzení, které znělo jako zpívání. Abych zachovala klid, soustředila jsem se na dotek její studené pleti; vyvolávalo to pocit jako tělesný kontakt s Edwardem.

Oba z nich mě ujišťovali - když jsem si uvědomila zasažená panikou, že všechny moje věci zůstaly v náklaďáčku - o tom, že to, když jsem si je nevzala sebou, bylo nutné něco udělat s pachovou stopou. Sdělili mi, že si nemusím dělat hlavu ohledně oblečení nebo peněz. Zkusila jsem jim důvěřovat a snažila jsem si nevšímat, jak nepohodlně se cítím v Rosaliiném nepadnoucím oblečení. Byla to bezvýznamná záležitost na to, abych na ni upozorňovala.

Na hladké hlavní silnici, Jasper nikdy nejel mohutným autem, pomaleji než sto dvacet mil za hodinu. Vypadal, že si naprosto neuvědomuje omezeních rychlosti, ale nikdy jsme neviděli hlídkovací auto. Jediné přerušení jednotvárné jízdy byly dvě zastávky, kvůli načerpání paliva. Naprázdno jsem si všimla, že Jasper byl dvakrát uvnitř zaplatit prachy.

Svítání se začalo vyjasňovat, když jsme byli někde v severní Kalifornii. Dívala jsem se s vlhkýma, pálicíma očima, jak šedivé světlo pádilo přes bezmračnou oblohu. Byla jsem vyčerpaná, ale spánek se my vyhýbal, moje mysl byla příliš zaplněná rozrušujícíma představami na no, aby se uvolnily do bezvědomí. Charlieho zlomený výraz - Edwardovu zvířecí vrčení s vyceněnými zuby, když zíral na dychtivého stopaře - Laurentův sklíčený pohled - mrtvý pohled v Edwardových očích potom, co mě naposledy políbil; promítali se mi dosud před očima, moje pocity se střídaly mezi hrůzou a zoufalstvím.

V Sacramentu, hlavním městě Kalifornie, Alice chtěla po Jasperovi, aby zastavil, aby pro mě obstarala jídlo. Ale já jsem otráveně zakroutila hlavou a nařídila mu, aby pokračoval v cestě, tlumeným hlasem.

O několik hodin později, v předměstí u L. A, k němu znovu Alice tiše promluvila, a on opustil dálnici za zvuku mých chabých protestů. Obrovské nákupní středisko bylo vidět ze silnice a Jasper zamířil přímo tam, zastavil v parkovací garáži, dole na podzemní ploše, aby zaparkoval.

"Zůstaň v autě." přikázala Jasperovi.

"Jsi si jistá?" zdál se znepokojený.

"Nevidím tu nikoho." Tvrdila. Přikývnul na souhlas.

Alice vzala mou ruku a vytáhla mě z auta. Přidržovala si moje ruce tak, že mě držela blízko svého boku, zatímco jsme šli temnou garáží. Vyhýbala se kraji garáže, zůstávala v šeru. Zaregistrovala jsem, jak její pokožka vypadá, že září ve slunečním světle, které se odráželo od chodníku. Nákupní středisko bylo přecpané, mnoho hloučků zákazníků nás míjelo, někteří z nich otočily hlavou, aby nás spatřili vycházet.

Kráčeli jsme pod mostem, který překlenul horní plošinu parkovací garáže do druhého podlaží jako sekci obchodního domu, vždy jsme se drželi pryč od přímé sluneční záře.

Jakmile jsme byli uvnitř, pod fluorescenčním osvětlení obchodu, Alice vypadala méně nápadná - jenom ostražitá křídově bledá dívka, jenom se stíny pod očima a s černými vlasy rozježenými všemi směry. Kruhy pod mýma očima, to jsme si byla jistá, byly více zřejmé než její.

Emmett a medvěd

28. února 2008 v 18:04 Twilight Series → Stmívání
(poznámka: tato část byla vystřihnuta z původního epilogu. Třebaže jsem stručně popsala Emmettův příběh v kapitole 14 "Duch nad hmotou", skutečně jsem postrádala, že jsem ji nemohla podrobně popsat jeho vlastními slovy.)


Emmett a medvěd


Překvapilo mě, že jsem našla podivnou spřízněnost, která se rozvíjela mezi mnou a Emmettem, zvláště od té doby, co se stal jednou pro mě naprosto nejděsivějším ze všech. Mělo to co dočinění s tím, jak jsem si oba vybrali, že se připojíme do jejich rodiny; oba jsme byli zamilovaní - a milovali jsme neustále - i když jsme byli lidé, ačkoli u něj to trvalo velmi krátce. Jedině to si Emmett zapamatoval - on sám skutečně chápal ten zázrak, díky kterému Edward zůstával se mnou.

Poprvé jsem si o tom promluvili jednoho večera, když si tři z nás hověli na světlých pohovkách před pokojem, Emmett mě tiše zasypával vzpomínkami, které byli lepší než pohádky, během toho co se Edward soustředil na pořad o vyrábění jídel - rozhodl se, že se musí naučit vařit, k mé nevíře, a to šlo velmi obtížně bez patřičných smyslů chuti a čichu. Přece jenom tam bylo něco, co pro něj nebylo logické. Jeho perfektní čelo se svraštilo, když šéfkuchař celebrit okořenil ještě další pokrm podle chuti. Potlačila jsem úsměv.

Půlnoční slunce, 4.část

28. února 2008 v 17:37 Twilight Series → Půlnoční slunce
Poslední část Edwardova pohledu od Stephenie Meyerové...

Půlnoční slunce, 3.část

28. února 2008 v 17:36 Twilight Series → Půlnoční slunce
3. část Edwardova pohledu od Stephenie Meyerové.

Půlnoční slunce, 2.část

28. února 2008 v 17:34 Twilight Series → Půlnoční slunce
2. část Edwardova pohledu od Stephenie Meyerové.

Půlnoční slunce, 1.část

28. února 2008 v 17:33 Twilight Series → Půlnoční slunce
Edwardův příběh od Stephenie Meyerové, stojí za přečtení.

První kapitola Zatmění v němčině...

28. února 2008 v 17:25 Twilight Series → Zatmění
Pro zajemce je zde první kapitola Zatmění v němčině.Není tu celá, kdo by ji chce celou ať se ozve na drazuvky@centrum.cz nebo stačí napsat do komentářů... =o)

Breaking Dawn - Rozbřesk

28. února 2008 v 17:08 Twilight Series → Breaking Dawn (Rozbřesk)
Takže!

Včera večer jsem se dívala na oficiální stránky Stephenie Meyerové a zjistila jsem, že Breaking Dawn (u nás pojmenovaný nejspíš jako Rozbřesk) vyjde 2.srpna 2008.Nedalo mi to a napsala jsem do nakladatelství Egmont, na kdy předpokládají vydání u nás.Dnes mi přišla odpověď.

Ze života muže...

27. února 2008 v 15:58 Vtipy
Jeden muž stál před soudem, protože zabil svou ženu.
Soudce: To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu.
Muž: Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít.
Soudce: Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.

Nato se muž rozhovořil...
Odehrálo se to následovně: Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu.. V prvním poschodí žije rozkošná rodina hotelového portýra,která má tři děti. Je ovšem strašné, že jejich děti zůstaly od přírody neobyčejně malé. Ten dvanáctiletý měří 80 cm a ten devatenáctiletý 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká:
"V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové.".
Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové."
"Ne", říká moje žena, "pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy."
Já říkám: "To je pigment."
"Ne", říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané."
Já říkám: "To je pergamen!"
"Ne", říká moje žena, "pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí ...."
Pane soudce, musíte ocenit, že jsem ovládl, zamlčel slovo fragment,sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec.Tedy moje žena.
"Miláčku, koukni se, co zde stojí!"
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká:
"Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15."
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil:
"Ale miláčku, to je fracouzská kniha a francouzský text. Tady stojí:
La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená:
Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV."
"Ne", říká moje žena, " to musíš překládat doslovně: La Marquise- slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka,Louis XV-pasák 15. (Pozn.: franc. Lése čti Luis značí přeneseně označení pasáka prostitutek).
Já to musím konečně vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře."
Já říkám: "Ty myslíš lektora."
"Ne", říká moje žena, "lektor byl antický řecký hrdina."
Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje."
"Ne," říká moje žena, "Hektor je plošná míra."
Já říkám: "To je hektar."
"Ne", říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů."
Já říkám: "To je nektar".
"Ne", říká moje žena, "Nektar je řeka v jižním Německu."
Já říkám: "To je Neckar."
Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo."
Já říkám: "To se jmenuje duet."
"Ne", říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí."
Já říkám: "To je duel."
"Ne", říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak."
A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil....."

Nastala chvíle mlčení, po němž soudce vstal a vyřkl ortel:

"Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora ..."

Rabín a Berňák

27. února 2008 v 15:46 Vtipy
PŘIJDE ÚŘEDNÍK Z BERŇÁKU DO SYNAGOGY ZA RABÍNEM A ŘÍKÁ: MÁM U VÁS UDĚLAT FINANČNÍ KONTROLU! TAKŽE: CO DĚLÁTE SE ZBYTKY SVÍČEK?

RABÍN: POSBÍRÁME JE A POŠLEME ZPÁTKY DO TOVÁRNY NA VÝROBU SVÍČEK. ONI NÁM PAK ČAS OD ČASU POŠLOU JEDNU BEDNU SVÍČEK ZDARMA.

BERŇÁK: TO BYSTE ALE MĚLI Z TOHO DARU PLATIT DANĚ!

A CO DĚLÁTE S DROBKY OD ROZDÁVANÉHO CHLEBA PRO CHUDÉ?

RABÍN: POSBÍRÁME JE, POŠLEME ZPĚT DO PEKÁRNY. ONI NÁM ČAS OD ČASU POŠLOU KRABICI CHLEBA ZDARMA.

BERŇÁK: TO BYSTE ALE MĚLI ZASE Z TOHOTO DARU PLATIT DANĚ!

A CO DĚLÁTE S PŘEDKOŽKAMI Z OBŘÍZEK?

RABÍN: POSBÍRÁME JE A POŠLEME NA FINANČNÍ ÚŘAD A ONI NÁM PAK ČAS OD ČASU POŠLOU ZPÁTKY TAKOVÉHO ČURÁKA, JAKO JSTE VY!

Tomas Verner 2008 Euros LP

19. února 2008 v 12:04 → Kraso
Volná jízda Tomáše Vernera s českým komenářem!

Tomas Verner Euros 2008 SP

19. února 2008 v 11:52 → Kraso
Krátký program Tomáše Vernera...

Ice Princess ~ I Believe

19. února 2008 v 11:25 → Kraso
Docela good video... =o)

Navstevnost za tyden (11.2.2008 - 17.2.2008)

18. února 2008 v 16:48 | pluviassol |  Návštěvnost
Navstevnost za minuly tyden (11.2.2008 - 17.2.2008) je:
Pondeli: 60
Utery: 47
Streda: 54
Ctvrtek: 51
Patek: 47
Sobota: 28
Nedele: 21

Celkem: 308

Kuji....=o*

černoch vs. běloch

18. února 2008 v 16:34 Vtipy
Povídá černoch bělochovi:

černý se my už narodíme,
černý jsme - ať je nám zima nebo horko,
černý jsme - i když je nám špatně a černý i umřeme.

Kdežto vy se narodíte růžový,
když je vám zima jste fialový,
když je vám blbě jste zelený,
když jste nemocný, jste žlutý,
když nemůžete dejchat, jste modrý,
když se vztekáte zrudnete a teprve až mrtví máte barvu bílou.
Tak kdo je tu, kurva, barevnej !!! ??? !!!

Nebezpečný trpaslík...

18. února 2008 v 16:13 Vtipy
U silnice stojí trpaslík a stopuje. Vidí ho kolemjedoucí řidič a říká si, proč # by ho nesvez.
Zastaví, trpaslík na něj míří pistolí a křičí:
"Honem se udělej nebo tě zastřelím!"
Chlap ho poslechne.
Trpaslík ale znovu: "Udělej se ještě jednou!"
A takhle mu to poručí asi šestkrát, a po sedmý už chlap křičí:
"Klidně mě zastřel, ty šílenej trpaslíku.Já už prostě nemůžu!"
Trpaslík teda schová pistoli a zavolá do křoví:
"Sněhurko, pojď, pán tě vezme do Prahy."

Vejš!

18. února 2008 v 16:02 Vtipy
Jde paní na gynekologii, vleze dovnitř, svlékne se, sedne do křesla a hodí nožky pěkně nahoru.
Od psacího stolu se ozve" Vejš!"
Paní dá nohy trochu vejš, ale znovu se ozve:"Vejš!"
Paní dá nožky ještě vejš, ale znovu se ozve:"Vejš!"
Když už má nohy skoro u stropu, tak se na ní otočí pán, který sedí za stolem a říká
"Gynekologie je vejš, tady je kadeřnictví!"

Ruský vtip

18. února 2008 v 16:01 Vtipy
V Rusku propouštějí do civilu staré vojáky. Výšku odstupného jim vypočítaj tak, že si každý zvolí dvě části na těle, oni změří délku mezi nimi a podle toho vyplatí odstupné.
Přijdou k prvnímu a ten řekne: "Od dlaně, po druhou dlaň." Voják roztáhne ruce,přeměří mu délku a dostane pěkné odstupné.
Druhý voják řekne: "Od hlavy k patám."Voják se vyšponuje, přeměří mu rozdíl a odstupné je
neuvěřitelně vysoké.
Přijdou k poslednímu dědkovi a ten řekne: "Od hlavy po koule."
"Ale no tak dědo,vyberte si taky po paty, budete mít víc peněz."
"Ne, od hlavy po koule !!!" opakuje děda.
Stáhnou teda dědovi trenky, koukají a koule nikde.
"Dědo a kde jste je nechal?"
"V Afganistánu ... a teď měř synku!"