Osud člověka

25. června 2007 v 17:03 | Michal Šolochov |  Výpisy a slohovky
V novele vypráví Rus, Andrej Sokolov svůj nepříliš příjemný život. Pracoval jako řidič, oženil se, měl syna, později i dvě dcery. Postavili si vlastní stavení, a když se narodilo první dítě, přestal chodit do hospody. Celkem ideální obrázek života obyčejného člověka. Jenže pak přišla válka, a Andrej musel narukovat. Ve válce padl do zajetí, a prošel mnoha útrapami. Když je němci odváděli, kdo upadl, toho zastřelili jako by se nic nedělo. Kdo se pokusil utéct, toho také zastřelili. V Německu pracoval všude možně. Jednoho dne jeho stráže usnuly a on utekl. Po čtyřiceti kilometrech ho ale vyčmuchal pes a vrhl se na něj. Když k němu došli němečtí vojáci, byl už celý od krve. Přesto do něj začali ještě kopat. Pak ho poslali na práci do kamenolomu. Když si jednou na pokoji postěžoval, že mají neúnosné limity, že místo čtyř kubíků denně by stačilo dělat jen jeden, protože na náhrobek se ho stejně více nespotřebuje (Od začátku jich tam ze cca 140ti totiž zbylo asi 50). Někdo ho však udal, a tak šel na popravu. Tam se však nenechal ponížit a byl hrdý do poslední chvíle, což se zalíbilo veliteli a nechal ho žít. Pak se dostal jako řidič k jednomu inženýrovi, který projektoval systémy obranných linií. Toho jednou omráčil, převlékl se do německé uniformy a přejel s autem na ruskou stranu. Obdržel vyznamenání, a dostal měsíc dovolené. Doma však zjistil, že jeho dům zmizel. Zbyl po něm jen kráter. Soused mu řekl, že to bylo již ve dvaačtyřicátém, a žena s dcerami byla doma, když se to stalo. Syn byl ve městě, ale když se vrátil a zjistil co se stalo, vrátil se do města a dobrovolně narukoval. Andrej po něm pátral, a zjistil, že vystudoval s vyznamenáním vojenskou školu a že je velitelem dělostřelecké jednotky. Když se s ním měl koncem války setkat, sdělili mu jen, že ho zastřelil německý odstřelovač. Andrej odjel po válce ke známým do Urjupnisku. Tam poznal sirotka Váňu, který žil jen z toho, co si vyžebral. Otec mu zemřel na frontě a matka zemřela ve vlaku, který němci zbombardovali. Rozhodl se, že se o něj postará. Řekl mu že on je jeho tatínek, a že ho dlouho hledal. Váňa mu uvěřil a vrhl se mu kolem krku. Žil s ním, a byli celkem spokojeni, i když v noci často Andrej plakal a vzpomínal na svou původní rodinu. A tady někde příběh končí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama